New insights into childhood autoimmune hemolytic anemia: a French national observational study of 265 children

Nathalie Aladjidi, Guy Leverger, Thierry Leblanc, et al., for the Centre de Référence National des Cytopénies Auto-immunes de l’Enfant (CEREVANCE)

CHU Bordeaux, Centre de Référence National des Cytopénies Auto-immunes de lęEnfant (CEREVANCE), Paris-Trousseau , Paris-Robert Dobré, et al.

Haematologica 2011; Vol 96, Issue 5, pp. 655-663

Autoimunitní hemolytická anémie (AIHA) je hlavní příčinou získané extrakorpuskulární hemolýzy u dětí. I když je známa již řadu desetiletí, zůstává řada otevřených otázek od iniciálních příznaků, k diagnostice, průběhu a progrese choroby. Prevalence choroby dětském věku není stále známa. Vzácnost a závažnost choroby, terapeutické problémy vedly v r. 2001 francouzskou Společnost hematologickou a imunologickou (SHIP) založit v úzké spolupráci s rodinami pacientů klinickou a laboratorní síť pro AIHA a Evansův syndrom (ES). Národní referenční centrum pro cytopenie a autoimunity u dítěte (CEREVANCE) zahájilo v r. 2004 podrobnou celonárodní studii.

Cílem této první multicentrické studie bylo získat v přesně definovaném systému data o těchto chorobách u dětí do 18 let a provést zevrubnou analýzu demografických údajů, rodinné anamnézy, genetické predisposice, iniciální manifestace choroby a průběhu, autoprotilátkové charakteristiky, a identifikace prognostických faktorů.

Soubor, metody a výsledky. Do studie byly zahrnuty údaje 265 pacientů do 18 roků věku žijících a sledovaných ve 26 národních pediatrických jednotkách v rámci národního referenčního centra. Nejstarší data pocházela z června 1986, 44 % diagnóz bylo stanoveno mezi roky 2004 a 2008. Počet nových případů za rok v tomto 5letém období byl 15–35. Pokrevní příbuzenství 1. až 3. stupně bylo zaznamenáno u 8 % dětí (18 z 229). U 3 % (8/243) rodičů dětí byla malignita. U 12 % (29/243) dětí měli příbuzní 1. stupně systémovou nebo orgánově specifickou autoimunitní chorobu (AID) nebo primární imunodeficienci (PID). Kromě toho byl zaznamenán ES u 2 strýců z matčiny strany a izolovaná AIHA s Castelmanovou chorobou u jednoho strýce z otcovy strany. U 66 % případů předcházelo febrilní nespecifikované onemocnění měsíc před diagnózou AIHA. Ve 3 % případů byl zaznamenán, kolaps, kóma nebo akutní renální insuficience svědčící pro náhlou těžkou anémii. Dobře definované infekce byly identifikovány ve 27 % případů C3d AIHA. V 9 % (16/170) případů byly děti narozeny předčasné před 37. týdnem těhotenství. AIHA vznikla v 8 % (20/245) ve spojení s abnormálním karyotypem (n = 3; inv (17), 47, XXY, syndrom chromozomální delece 22q11.2), chorobami neurologickými (n = 6), kardiálními (n = 3) nebo GIT (n = 1), kataraktou (n = 2), percepční hluchotou (n = 2), dysmorfií (n = 2) nebo onycho-dystrofií (n = 1). Izolovaná AIHA byla diagnostikována u 166 dětí, AIHA/ES u 99 dětí (37 %). Po stránce léčby: transfuze byly potřebné v prvním měsíci léčby v počtu medián 2 (rozmezí 1–17) u 65 % dětí, kortikoidy jako iniciální léčba u 92 % pacientů (celkové trvání 1 až 240 měsíců, kompletní remise dosažena ke konci prvního měsíce v 58 % případů. Další podrobnosti o léčbě a výsledcích jsou v textu a tabulce. Prognostické faktory: pravděpodobnost přežití v kompletní remisi ve 2 a 5 letech po diagnóze byla 35 % a 64 %. V multivariantní analýze byl spojen pouze přímý antiglobulinový typ IgG/IgG+C3d s nižší délkou trvání v kompletní remisi (nezávislý prognosticky nepříznivý faktor).

Závěr. Podrobná celonárodní francouzská analýza je největší studií AIHA u dětí. Přinesla nové údaje o genetické predisposici, rozsáhlou informaci a diskusi k epidemiologii, iniciální prezentaci, primární a sekundární formě, AIHA/ES a imunitní dysregulaci. Uvádí též doporučující postup pro iniciální diagnózu AIHA u dětí.

Prof. MUDr. Otto Hrodek, DrSc.