Profesor Karel Maydl

Sluší se na stranách Rozhledů v chirurgii vzpomenout dvou životních výročí ze života profesora Maydla, která připadají právě na letošní rok. Před 160 lety se prof. Maydl narodil a 110 let uplynulo od doby jeho úmrtí.

Česká chirurgická klinika v Praze dosáhla od roku 1891 pod vedením prof. Maydla, kdy ji převzal, přerodu ze zemského ústavu na evropské a v některých směrech na světové chirurgické pracoviště. Některé výkony zde měly svou premiéru, jiné byly zdokonaleny.

Maydl se narodil 10. 3. 1853 v Rokytnici u Vysokého n. J., gymnázium vystudoval v Praze a v Jičíně. Studia na lékařské fakultě ukončil v roce 1876 v Praze. Jako operační elév nastoupil na Heineovu II. (německou) chirurgickou kliniku v Praze. Působil v Bosně a Hercegovině a v r. 1879 nastoupil jako asistent na kliniku prof. Eduarda Alberta v Inšpruku (Innsbruck). Odtud v r. 1881 odešel do Vídně. Tam se v r. 1883 habilitoval v chirurgii. V letech 1885–86 působil za srbsko-bulharské války jako přednosta ve vojenské nemocnici v Bělehradě. V r. 1889, po smrti prof. Weisse, se stal řádným profesorem chirurgie a primárním chirurgem ve všeobecné nemocnici v Praze. První vědecké práce publikoval v patofyziologii, zabýval se původem glykogenu, problematikou transfuze krve a infuzní terapií. Byl propagátorem asepse v chirurgii, nových způsobů antisepse a anestézie, ošetření svalů a šlach. Na novém pracovišti v Praze si získal velký respekt. Od r. 1890 byl dopisujícím členem České akademie.

Profesor Maydl vynikl zavedením mnoha nových operačních metod. K tomu přispěly zkušenosti z Vídně z pracoviště prof. Alberta, který jej pověřil organizační prací vídeňské kliniky. Proto po nástupu na nové pracoviště v Praze na české klinice zavedl evidenci chorobopisů, uvedl do praxe laboratorní a mikrobiologická vyšetření, asepsi a nové metody znecitlivění. Vědeckou práci zaměřil na řešení otázek operační techniky, na zveřejňování patologickoanatomických nálezů a na experimentální práci. Zavedl do operačního programu pylorektomie ve smyslu I. resekčního výkonu na žaludku dle Billrotha (uskutečnil jich 20), jejunostomie, vysoký řez na kámen, resekce tenkého i tlustého střeva a založení hnus praeternaturalis, operace žlučníku, echinokokové cysty, operace kýl, exstirpace strum, resekce žeber, radikální výkon pro extrofii močového měchýře a gynekologické operace. Priorit dosáhl u operace mozku, laminektomii a resekce hrtanu. Sám byl autorem asi 78 odborných pojednání a monografií. Publikoval příspěvky k operacím kýly stěny břišní. Popsal návrhy na vlastní řešení kolostomie v článku „O rakovině střevní“. V roce 1884 popsal nový způsob dvouhlavňové kolostomie. Byla uvedena jako Maydlova kolostomie v Německu, Anglii, USA. Stal se zastáncem „vysokého řezu na kámen“. V roce 1894 napsal monografii o hlízách podbráničních, v roce 1897 monografii „Nauka o kýlách“, která měla být první z řady tvořící učebnici chirurgie. Přispíval do Eiseltovy „Patologie“.

K jeho nejvýznamnější žákům patřili R. Jedlička, O. Kukula, B. Honzák, Bohuslav Niederle st., V. Kopfstein, F. Honzák, F. Zahradnický, O. Polák, J. Stráník, V. Kamenický, F. Charvát, V. Michal.

Byl zakladatelem české chirurgické školy, protože se jeho žáci stali přednosty nově vznikajících chirurgických pracovišť v Čechách na konci 19. století a jeho školu tak šířili do terénu.

Žil v Praze v domě „Hlahol“ na vltavském nábřeží a v Dobřichovicích. Zemřel 8. 8. 1903 a je pochován na olšanských hřbitovech. Vzpomeňme.

Doc. MUDr. J. Šváb, CSc.

chirurgická klinika 1. LF UK a VFN v Praze

U Nemocnice 2, Praha 2, 128 00

e-mail: jsvab@lf1.cuni.cz