Schopnost remodelace distálního radia při hojení zlomenin v dětském věku

Remodelling Ability of the Distal Radius in Fracture Healing in Childhood

Introduction:
Distal forearm fractures are among the commonest skeletal injuries in childhood. The aim of this work is to analyze factors determining remodelling abilities of the distal radial metaphysis in dislocated fractures, considering a requirement for eventual non-operative repositining.

Material and Methodology:
The primary patient group included a group of patients treated in 2004 for distal radial metaphysis fractures, left to heal in a dislocated position. The angle of dislocation ranged from 8 to 30 degrees. All patients underwent a follow up x-ray examination 2, or more, years later and a clinical examination of the wrist joint range of motion. The extent of remodellation was studied, considering duration of the healing process, patient’s age and the fracture line distance from the growth plate.

Results:
The results show that in the majority of the patients included in the study, complete remodellation of the radius nearly to its anatomical position (86%) occurred. The results were significantly better in the patient group aged 0–12 years. Furthermore, significantly less residual dislocations were recorded within 20mm from the growth plate. Restriction of the wrist joint range of motion resulting from residual dislocation was not recorded.

Conclusion:
Based on the results, conservative treatment of the condition, especially in cases of multiple injuries or of a polytrauma, is recommended. Also, in cases of deterioration of the positioning or of redislocation after repositioning, repositioning need not be repeated in patients below 12 year of age.

Key words:
radius – remodellation – childhood – fracture

Autoři: L. Plánka ¹; P. Chalupová ²; J. Škvařil ³; J. Poul ¹; P. Gál ¹
Působiště autorů: Klinika dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie FN Brno ¹; Klinika dětské radiologie FN Brno ²; Student Lékařské fakulty MU ³
Vyšlo v časopise: Rozhl. Chir., 2006, roč. 85, č. 10, s. 508-510.
Kategorie: Monotematický speciál - Původní práce

Souhrn

Úvod:
Zlomeniny distálního předloktí patří mezi nejčastější skeletální úrazy v dětském věku. Cílem této práce je analyzovat faktory determinující schopnost remodelace distální metafýzy vřetenní kosti při dislokované zlomenině s ohledem na nutnost eventuální nekrvavé repozice.

Materiál a metodika:
Základním souborem byla skupina pacientů, kteří byli v roce 2004 léčeni pro frakturu distální metafýzy radia ponechanou k hojení v dislokačním postavení. Rozsah dislokace se pohyboval mezi 8 a 30 stupni. U všech pacientů bylo provedeno následné rentgenové vyšetření s odstupem minimálně 2 let a klinická kontrola rozsahu pohybu v zápěstním kloubu. Stupeň remodelace byl studován v závislosti na délce hojení, věku pacienta a vzdálenosti linie lomu od růstové ploténky.

Výsledky:
Výsledky jasně ukazují, že u naprosté většiny pacientů došlo k úplné remodelaci vřetenní kosti téměř do anatomického postavení (86 %), kdy významně lepší výsledky byly u pacientů ve věkové skupině 0–12 let. Rovněž významně méně reziduálních dislokací bylo zaznamenáno ve vzdálenosti do 20 mm od růstové zóny. Omezení rozsahu pohybů v zápěstím kloubu nebylo v důsledku reziduální dislokace zaznamenáno.

Závěr:
Uvedené výsledky jsou jasným doporučením, že zejména v případě mnohočetných poranění nebo polytraumat je možné uvedené poranění ponechat konzervativní léčbě. Rovněž v případech, kdy dojde ke zhoršení postavení nebo redislokaci po repozici, není nutné u pacientů do 12 let repozici opakovat.

Klíčová slova:
radius – remodelace – dětský věk – zlomenina