Rizikové faktory pracovního prostředí a profesionální onemocnění hlášená v České republice v roce 2011

Souhrn

K 31. 12. 2011 vykonávalo v České republice rizikové práce (kategorie 2R, 3, 4) celkem 454 159 osob, z toho 130 059 žen (28,6 %). Nejvíce osob pracujících v riziku bylo v Moravskoslezském kraji (89 268), a to i v přepočtu na 100 000 obyvatel. V rizikové kategorii 3 bylo zařazeno 86 % pracovníků, v kategorii 2 riziková 11 % a ve 4. kategorii 3 % pracovníků. Nejčastějším rizikovým faktorem byl hluk (39 % osob), fyzická zátěž (13 % osob) a prach (10 % osob). V roce 2011 bylo hlášeno celkem 1266 profesionálních onemocnění (nemocí z povolání a ohrožení nemocí z povolání). Nejvíce profesionálních onemocnění bylo hlášeno pro příčinný rizikový faktor fyzické zátěže a rizikový faktor vibrace, kde neexistuje účinná osobní ochrana pracovníka a kdy vznikající profesionální onemocnění nejsou včas zachycovány preventivními prohlídkami pracovnělékařské péče.

Klíčová slova:
kategorizace prací v ČR/2011, expozice, rizikové práce, nemoci z povolání.

Úvod

Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, který vstoupil v platnost 1. dubna 2012, upravuje i oblast poskytování pracovnělékařských služeb. V § 53 se uvádí, že „pracovnělékařské služby jsou zdravotní služby preventivní, jejichž součástí je hodnocení vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví, provádění preventivních prohlídek a hodnocení zdravotního stavu za účelem posuzování zdravotní způsobilosti k práci, poradenství zaměřené na ochranu zdraví při práci a ochranu před pracovními úrazy, nemocemi z povolání a nemocemi souvisejícími s prací, školení v poskytování první pomoci a pravidelný dohled na pracovištích a nad výkonem práce nebo služby“.

Jedná se tedy o komplexní činnost v ochraně zdraví při práci, která úzce souvisí s povinností zaměstnavatelů hodnotit zdravotní rizika. Tyto povinnosti jsou zakotveny v řadě právních předpisů, zejména v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (část pátá – Bezpečnost a ochrana zdraví při práci) a v zákoně č. 309/2006 Sb., (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci). Definují povinnosti zaměstnavatele v oblasti prevence rizik, všeobecné preventivní zásady, požadavky na pracovní podmínky, rizikové faktory pracovních podmínek atd. Kromě toho je zaměstnavatelům zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon“), ve znění pozdějších předpisů, uložena povinnost provádět tzv. kategorizaci prací. Prakticky se jedná o metodu hodnocení úrovně zátěže faktory rozhodujícími ze zdravotního hlediska o kvalitě pracovních podmínek. Výsledkem je zařazení práce do jedné ze čtyř kategorií, přitom práce kategorie 3 a 4 jsou rizikové, popř. i práce kategorie druhé, pokud tak rozhodne orgán ochrany veřejného zdraví, tzn. Krajská hygienická stanice (dále KHS).

Autoři navazují na svá sdělení uveřejněná v Praktickém lékaři č. 5/2010 a č. 5/2011. Předkládají přehled o počtech osob vykonávajících rizikové práce v expozici jednotlivých faktorů pracovního prostředí a ukazují na souvislosti mezi kategorizaci prací a hlášenými profesionálními onemocněními.

Výsledky

I. Kategorizace prací

V dalším textu autoři uvádějí tentokráte jen stručně přehled základních aktuálních údajů, tzn. k 31. 12. 2011. K tomuto termínu bylo v České republice zařazeno do rizikových kategorií celkem 67 058 prací, nejvíce do kategorie třetí – 85 %. Oproti předchozímu roku se jedná o mírné zvýšení počtu těchto prací (o 859). Tyto práce se vykonávají ve 21 847 provozovnách u 18 552 zaměstnavatelů.

Množství rizikových prací v jednotlivých krajích a okresech se pochopitelně liší a závisí především na velikosti územní jednotky, resp. na počtu obyvatel a charakteru ekonomické činnosti (zejména průmyslu) daného regionu. V grafu 1 je proto zobrazen počet osob, které vykonávají rizikové práce v jednotlivých krajích v přepočtu na počet obyvatel. Tímto přepočtem se eliminuje ovlivnění počtu rizikových prací velikostí území.

Vyhláška č. 432/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli (dále jen „vyhláška“) třídí faktory pracovního prostředí do 13 skupin – prach, chemické látky, hluk, vibrace, neionizující záření elektromagnetické pole, fyzická zátěž, pracovní poloha, zátěž teplem, zátěž chladem, psychická zátěž, zraková zátěž, práce s biologickými činiteli a práce ve zvýšeném tlaku vzduchu. Pro každou skupinu jsou definována kritéria, která určují kategorii příslušného faktoru. Při práci obvykle působí několik faktorů současně a pak se kategorie práce stanoví podle nejméně příznivě hodnoceného faktoru, tzn., nejvyšší kategorie faktoru určuje výslednou kategorii práce, přitom je však nutné zohlednit i vzájemné ovlivňování účinků jednotlivých faktorů. Nejčastěji se vyskytujícím faktorem na rizikové úrovni je hluk, fyzická zátěž, prach a vibrace, nejméně často se vyskytuje zátěž chladem, zraková zátěž a zátěž teplem; práce ve zvýšeném tlaku vzduchu se prakticky nevyskytuje. Podíl jednotlivých faktorů se během posledních roků prakticky nemění (graf 2).

Nejčastěji jsou zaměstnanci vystaveni působení nadměrného hluku (zpravidla ustáleného nebo proměnného). Jedná se celkem o více než 260 000 zaměstnanců, z toho u téměř 2000 zaměstnanců se vyskytuje expozice hluku, jehož ekvivalentní hladina akustického tlaku je vyšší než 105 dB (kategorie čtvrtá).

U nadměrné fyzické zátěže pak převažují práce vykonávané malými svalovými skupinami, z prachu se v rizikové kategorii nejčastěji vyskytuje prach s převážně fibrogenním účinkem, zejména slévárenský prach a prach černouhelných dolů.

Pokud jsou překročeny přípustné expoziční limity u vibrací, jedná se zpravidla o vibrace přenášené na ruce při práci s nejrůznějšími nástroji (motorové pily, pneumatické nářadí apod.). Dne 1. listopadu 2011 nabylo účinnosti nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, které nahrazuje předchozí právní úpravu v této oblasti. Jednou ze zásadních změn je zvýšení přípustného expozičního limitu vibrací přenášených na ruce ze 123 dB na 128 dB a přípustného expozičního limitu celkových vertikálních a horizontálních vibrací ze 110 dB na 114 dB. Lze proto v dalším období očekávat překategorizování prací s faktorem vibrace a jejich zařazení do nižších kategorií.

Pořadí dalších faktorů z hlediska počtu exponovaných zaměstnanců v jednotlivých rizikových kategoriích, je uvedeno v následující tabulce 1.

II. Profesionální onemocnění

V roce 2011 bylo hlášeno celkem 1266 profesionálních onemocnění (nemoci z povolání a ohrožení nemocí z povolání). Pro analýzy příčin vzniku profesionálních onemocnění je vhodné jejich třídění dle faktorů, jak je uvádí vyhláška (graf 3).

Nejčastější příčinou profesionálních onemocnění hlášených v České republice v roce 2011 byla stejně jako v předchozích letech nadměrná lokální svalová zátěž se 414 případy. Se značným odstupem se uplatnily vibrace přenášené na ruce (235 onemocnění) a prach (229 onemocnění). Další významnou příčinou byly biologické činitele (169 onemocnění) a chemické látky (165 onemocnění). Nadměrný hluk se stal příčinou onemocnění pouze ve 20 případech, přestože v jeho expozici pracuje více než 260 tisíc zaměstnanců.

Při hodnocení a analýzách příčin profesionálních onemocnění je důležité zjištění, zda u dané práce, kde onemocnění vzniklo, bylo zhodnoceno zdravotní riziko včetně míry expozice danému faktoru a zda byla práce v rámci kategorizace vyhodnocena jako riziková či ne. V grafu 4 je uveden přehled o profesionálních onemocněních hlášených v roce 2011 dle základních škodlivých faktorů pracovního prostředí a podle kategorií prací, při jejichž výkonu onemocnění vznikla. U faktoru je vždy uveden celkový počet onemocnění, jednotlivé sloupce pak znázorňují, zda a jak byla daná práce kategorizována. Onemocnění vzniklá z výkonu prací vyhodnocených pro příslušný faktor jako rizikové jsou uvedena v tmavě modrém sloupci prvním zleva. Pokud práce, ze které vzniklo onemocnění, byla vyhodnocena jako neriziková, pak počet onemocnění znázorňuje tmavě žlutý sloupec druhý zleva.

Pokud zaměstnavatel vyhodnocení zdravotního rizika pro daný faktor neprovedl, dochází při ověřování podmínek práce vzniklého profesionálního onemocnění ze strany KHS k vyhodnocení, do jaké kategorie by daný faktor správně náležel. Zda se jednalo o rizikovou (světle modrý sloupec třetí zleva) či nerizikovou (zelený sloupec čtvrtý zleva) úroveň. Poslední fialový sloupec vpravo pak vyjadřuje počet onemocnění, kde pro daný faktor nebylo možné kategorii vyjádřit, či v hlášení do registru nemocí z povolání nebyla uvedena.

Diskuse

Většina z 229 profesionálních onemocnění, která vznikla působením prachu, vychází z výkonu prací rizikových (78 % onemocnění). Zdravotní riziko tedy vyhodnoceno bylo, pracovníci měli být proti nadlimitním koncentracím prachu chráněni a procházeli preventivními lékařskými prohlídkami, přesto tato onemocnění vznikla. Jedná se však z 85 % o starší expozici prachu s obsahem oxidu křemičitého nebo azbestu, kdy příslušná onemocnění nabývají kritérií pro uznání profesionálního onemocnění často až desítky roků po ukončení expozice. Nicméně v době expozice nebyla ochrana zdraví proti prachu dostatečně zajištěna. Onemocnění vzniklá z prací vyhodnocených jako nerizikové (14 %) byla vesměs způsobena alergickou reakcí, kdy ani dodržení limitních hodnot koncentrací prachu na pracovišti nemusí znamenat dostatečnou prevenci. Tato skutečnost ještě zvyšuje význam lékařských preventivních prohlídek pro práce, kde se v pracovním ovzduší vyskytuje alergenní prach.

U příčinného faktoru chemické látky je nejčastější příčinou opět alergická reakce, což vysvětluje jednoznačnou převahu onemocnění (69 %) z výkonu prací nerizikových. Jedná se zejména o onemocnění kůže vlivem působení plastických hmot, ropných produktů, pryže, dezinfekčních přípravků a gumárenských chemikálií. Z celkového počtu 165 onemocnění s příčinným faktorem chemické látky pouze 12 (7 %) patřilo do kapitoly I dle nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kdy chemická látka způsobila onemocnění jiného systému než kůže.

Přestože hluk je v pracovním prostředí v naší republice nejčastějším faktorem na rizikové úrovni, ochrana zdraví při práci v nadlimitním hluku je komplexně dobře zajištěna a počty profesionálních onemocnění se opakovaně pohybují na velice nízké úrovni.

Vážná situace je naopak u rizikového faktoru vibrace (vibrace přenášené na ruce). Z celkového počtu 235 hlášených onemocnění vzniklo 172 (73 %) z prací, kde vibrace byly změřeny a vyhodnoceny jako nadlimitní (rizikové). Opět se potvrzuje, že systém ochrany zdraví při práci s vibrujícími nástroji selhává. Účinné osobní ochranné pracovní prostředky prakticky neexistují a onemocnění rukou i přes provádění lékařských preventivních prohlídek dospívají do odškodnitelné formy. Zásadní je i zjištění, že ze všech profesionálních onemocnění z vibrací hlášených v roce 2011 se pouze v 10 % jednalo o profesionální traumatickou vazoneurózu. Ve většině případů tedy šlo o nemoci periferních nervů horních končetin charakteru ischemických a úžinových neuropatií a nemoci kostí, kloubů rukou, zápěstí nebo loktů. Na tuto skutečnost je opět nutné myslet při výkonu lékařských preventivních prohlídek osob pracujících s vibrujícími nástroji.

Fyzická zátěž, resp. nadměrná lokální svalová zátěž byla se 414 případy i v roce 2011 jednoznačně nejčastější příčinou profesionálních onemocnění. Většina onemocnění (53 %) vznikla z výkonu prací zkategorizovaných jako rizikové. To opět svědčí o nedokonalé prevenci poškození zdraví při výkonu rizikových prací. Při nadměrné zátěži rukou osobní ochranné pracovní prostředky pochopitelně neexistují. Zásadním opatřením je snížení vynakládané svalové síly a snížení počtu pohybů příslušné svalové partie rukou. Musí tedy dojít ke snížení expozice, a to i z hlediska doby výkonu dané činnosti. Lze to účinně řešit například i střídáním různých pracovních operací během směny. Pokud je však práce vyhodnocena a vykonávána jako riziková pro nadlimitní lokální svalovou zátěž, pak jedinou prevencí stejně jako u faktoru vibrací zůstává pouze lékařská preventivní prohlídka.

Část onemocnění (21 %) vzniklo z výkonu prací zkategorizovaných a zařazených jako nerizikové. Může se tedy jednat o chybné vyhodnocení zdravotního rizika zaměstnavatelem. Příčinou může být i nevhodné zařazení pracovníků na danou práci, kdy se jednalo o jedince ne zcela zdravotně způsobilé pro její výkon, či osoby zvýšeně citlivé z hlediska zatěžovaného pohybového aparátu.

Zhruba 22 % onemocnění vzniklo pří výkonu prací, kdy zaměstnavatel faktor fyzické zátěže vůbec nevyhodnotil. Při ověřování podmínek práce se pak následně ukázalo, že práce ve skutečnosti odpovídala úrovni rizikové. Znamená to, že faktor nadměrné lokální fyzické zátěže v pracovním prostředí stále ještě často nebývá identifikován a vyhodnocen.

Onemocnění vyvolaná biologickými činiteli pravidelně ovlivňuje výskyt svrabu (51 % ze všech případů). Celkově 78 % profesionálních infekčních onemocnění vzniklo při výkonu prací kategorizovaných jako nerizikové. Jednalo se o práce ve zdravotnictví, v sociálních službách, v zemědělství a živočišné výrobě, kde faktor biologické činitele rizikové úrovně podle vyhlášky skutečně nedosahuje. Prevencí je obecná opatrnost při práci s možnou expozicí biologickým činitelům. U onemocnění svrabem je to zejména včasná diagnostika a zjištění zdroje onemocnění, aby nedošlo k nákaze dalších pracovníků.

Závěr

Počty rizikových prací i počty zaměstnanců, kteří tyto práce vykonávají, ale i četnost výskytu jednotlivých faktorů pracovních podmínek se již několik let významněji nemění. Otázkou je, jaký bude mít vliv snížení přípustných expozičních limitů pro vibrace a změny ve financování pracovnělékařské péče. Náklady na její zajištění budou hradit výhradně zaměstnavatelé, což se může projevit ve snaze o zařazení prací do nerizikových kategorií.

Z hlediska vzniku profesionálních onemocnění v České republice je i nadále největším problémem poškození pohybového aparátu rukou vyvolané lokální fyzickou zátěží. Nedobrá situace přetrvává i v prevenci poškození rukou vlivem práce s vibrujícími nástroji. V případě výkonu rizikové práce (daný faktor překračuje limitní hodnoty) neexistuje účinná prevence. Jediným preventivním opatřením se pak stává pouze lékařská prohlídka. Zaměstnavatelé i poskytovatelé pracovnělékařské péče by proto měli zejména těmto dvěma faktorům věnovat zvýšenou pozornost. Využitím změn technologie a organizace práce pak činit opatření ke snížení expozice pracovníků a tím i snižování počtu osob vykonávajících dané rizikové práce.

MUDr. Ivan Kučera, PhD.

Krajská hygienická stanice

Královéhradeckého kraje

Habrmanova 19

501 01 Hradec Králové

E-mail: ivan.kucera@khshk.cz