Sto deset let od narození zakladatele pracovního lékařství v českých zemích profesora MUDr. Jaroslava Teisingera, DrSc. (1902–1985)

Letos v březnu uplyne 110 let od narození významného českého lékaře, vědce a organizátora, respektovaného v českých zemích i v zahraničí, profesora MUDr. Jaroslava Teisingera, DrSc., zakladatele oboru pracovní lékařství v Československu.

Jaroslav Teisinger, který promoval v roce 1927 na lékařské fakultě Univerzity Karlovy, jako mladý lékař pracoval na II. interní klinice profesora J. Pelnáře v Praze 2. Dostal od něj za úkol zaměřit se na nemoci, vznikající v kauzálním vztahu k práci, neboť v roce 1932 se ČSR připojila k Návrhu úmluvy týkající se odškodnění nemocí z povolání Všeobecné konference Mezinárodní organizace práce Společnosti národů.

MUDr. Jaroslav Teisinger vybudoval na II. interní klinice první Poradnu pro choroby z povolání u nás. Toto výzkumné centrum se skládalo z ambulancí, lůžek i laboratoří. Byla to první poradna v celé Československé republice pro choroby z povolání, které v té době představovaly především intoxikace a pneumokoniózy. Tím byl dán základ oboru pracovní lékařství v Československu.

V roce 1946 byla poradna změněna v kliniku a 15. ledna 1947 byl profesor Teisinger jmenován jejím přednostou. Kliniku nemocí z povolání v Praze 2 vedl až do roku 1970.

Do programového prohlášení zapracoval profesor Teisinger zcela moderní koncepci oboru, včetně vybudování dalších klinik nemocí z povolání, ústavů pracovního lékařství, oddělení či odborů hygieny práce v síti stanic hygienické služby a sítě závodních lékařů. K jeho organizátorským úspěchům patří i vybudování výzkumného pražského Ústavu pracovního lékařství, později přejmenovaného na Ústav hygieny práce a chorob z povolání, nyní Centrum hygieny práce a pracovního lékařství Státního zdravotního ústavu www.szu.cz/centrum-hygieny-prace-a-pracovniho-lekarstvi.

* * *

Profesor Teisinger byl vynikajícím klinikem, učitelem, organizátorem a vědcem, a po jeho vzoru byla zakládána nová oddělení a kliniky nemocí z povolání v celé ČSR. Jejich představitelé se vždy hlásili k „Teisingerově škole“, ať zůstali doma, nebo po roce 1968 emigrovali.

V roce 1961 profesor Teisinger po návratu z USA, kde již existovala síť toxikologických center (Poison Control Centers) rozhodl o vybudování podobného střediska i na klinice nemocí z povolání. Na klinice v roce 1961 položil základ k vybudování Toxikologického informačního střediska, jednoho z prvních v Evropě, které nyní vlastní elektronickou databázi, obsahující stovky tisíc hesel (www.tis-cz.cz) a v nepřetržitém režimu poskytuje informace odborné i laické veřejnosti. Byl také prvním viceprezidentem EAPCCT (European Association of Poison Centers and Clinical Toxicologists).

Z vědeckých prací profesora Teisingera, které přešly do světové pokladnice pracovního lékařství:

• vypracování polarografické metody na stanovení olova a stanovení jeho biologického limitu v krvi pro pracovníky profesionálně exponované tomuto kovu;
• ve spolupráci s prof. Heyrovským, otcem polarografie, stanovení nitrobenzenu v krvi;
• průkaz o vazbě olova v krvi na bílkoviny a erytrocyty;
• odhalení zákonitostí vstřebávání, retence a eliminace průmyslových škodlivin;
• pátrání po vztazích mezi vdechovanou látkou, jejím metabolismem a vylučováním i praktické využití těchto vztahů v průmyslové toxikologii;
• aplikace komplexotvorných látek pro terapeutické a diagnostické účely u průmyslových otrav;
• komplexní studium toxického působení sirouhlíku.

Všechny tyto poznatky přenášel do praxe pracovního lékařství. Nelze nevzpomenout jeho decentní způsob jednání. Nepřehlížel chyby či omyly, v přenáškách, dizertacích, recenzovaných článcích nebo odborných jednáních, ale dovedl je vytknout bez nekorektního ponižování oponující strany. Dodnes ještě jsou v živé paměti dosud žijících účastníků jeho diskusí až sporů s koryfejem ruské, potažmo sovětské školy hygieny práce a pracovního lékařství, akademikem Letavětem, který preferoval normotvornou a kontrolní činnost na rozdíl od koncepce biologických expozičních testů, na kterou kladl důraz prof. Teisinger.

Profesor Teisinger byl i vynikajícím vědcem, oceňovaným doma a v zahraničí. Svědčí o tom členství v mnoha domácích a zahraničních společnostech i spolupráce v redakčních radách vědeckých časopisů.

Byl viceprezidentem a čestným členem Stálé komise a Mezinárodní asociace pracovního lékařství (Permanent Commission and International Association on Occupational Health, PCIAOH), International Commission of Occupational Health, v níž zaujímal význačné funkce.

Americká asociace průmyslových hygieniků mu udělila cenu W. P. Yanta za zásluhy o pokrok ve světovém pracovním lékařství. Švédská královská lékařská univerzita Karolinska Institutet mu udělila medaili v roce 1960, Krakovská Akademia Medyczna M. Koperníka v roce 1973 k 500. výročí narozenin M. Koperníka jako výraz uznání zásluh o rozvoj československo–polské spolupráce. Profesor Teisinger byl vyznamenán mezinárodní cenou Buccherli La Ferla za vědecké úspěchy v pracovním lékařství brazilskou Společností pracovního lékařství (Associacao Nacional de Medicina do Trabalho).

Doma byly jeho zásluhy oceněny Řádem práce, stříbrnou medailí Heyrovského za zásluhy o rozvoj chemických věd, Purkyňovou medailí Československé lékařské společnosti za zásluhy a dalšími poctami (obr. 2). Medaile a diplomy pana profesora věnovala rodina klinice pracovního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze 2, kde jsou s úctou vystaveny. (viz. http://nempov.lf1.cuni.cz/historie).

Je proto příznačné, že také Společnost pracovního lékařství ČLS J. E. Purkyně uděluje čestnou Medaili profesora Teisingera českým i zahraničním specialistům, kteří se o obor pracovního lékařství významně zasloužili, viz. www.pracovni-lekarstvi.cz/.

Odkaz profesora Teisingera je tak předáván i dalším generacím.

prof. MUDr. Daniela Pelclová, CSc.

Klinika pracovního lékařství

1. LF a VFN

Na Bojišti 1

120 00 Praha 2

E-mail: daniela.pelclova@lf1.cuni.cz