Úvod do veřejného zdravotnictví

PhDr. Hana Janečková, Ph.D., PhDr. Helena Hnilicová, Ph.D

Úvod do veřejného zdravotnictví

Portál, s.r.o., Praha 2009, 294 stran, ISBN 978-80-7367-592-9;.

Knihu tvoří – kromě předmluvy a úvodu – 12 částí, které se liší rozsahem, logicky na sebe navazují a tvoří vyvážený celek.

Charakteristice veřejného zdravotnictví, jako multidisciplinárnímu oboru je věnováno26 stran, z nichž značnou část tvoří vznik a vývoj veřejného zdravotnictví u nás, v širších historických souvislostech.

V části „metodologie výzkumu a zdroje informací ve veřejném zdravotnictví“ autorky poukazují na široké spektrum používaných metod (v epidemiologii, informatice, demografii) v návaznosti na základní i aplikovaný výzkum, který poskytuje data a kvalifikované informace pro zdravotně politická i manažerská rozhodnutí.

Část „zdravotní stav obyvatelstva a jeho vývoj“ obsahuje kromě řady demograficko-statistických ukazatelů i informace o šetřeních národních i navazujících mezinárodních.

V části „determinanty zdraví“ si autorky všímají kvality života, včetně jeho měření související se zdravím.

V části „zdravotnictví jako společenský systém“ jsou charakterizovány trendy ve vývoji zdravotnických systémů i jejich hodnocení.

Největší část knihy je věnována „zdravotnictví ČR“ jak z hlediska historického vývoje (zahrnuta je i reforma 2007–2008), tak z hlediska základních právních předpisů, financování zdravotní péče, organizace péče o zdraví, druhy zdravotní péče (akutní přednemocniční, primární, sekundární (specializovaná), zvláštní (ambulantní a ústavní) péče, terciární péče (nemocnice, OLÚ); při hodnocení českého zdravotnictví, uvádějí autorky jeho silné i slabé stránky.

Samostatnou část tvoří „kvalita a bezpečnost zdravotní péče“, v níž autorky uvádějí jak ji lze sledovat, zjišťovat a zvyšovat, popisují standardy, licence a registrace, akreditace zdravotnických zařízení, druhy auditů i přístupy mezinárodních organizací (WHO, OECD) k hodnocení kvality zdravotní péče.

Další část knihy je věnována „zdravotnickým povoláním a způsobilosti k jejich výkonu“, zaměřena nejen na lékaře a sestry, ale i na profesní organizace a občanská sdružení.

Část „role pacienta a pacientských organizací“ obsahuje jak sociologický pohled na pacienta a jeho nemoc, tak i jeho roli i pacientských skupin ve zdravotní politice, průzkumy spokojenosti pacientů.

V části „podpora zdraví a prevence“ uvádějí autorky principy a východiska podpory zdraví a poukazují na postupné změny paradigmat a přístupů k podpoře zdraví i na hodnocení podpory zdraví v ČR experty Evropské kanceláře WHO ve spolupráci s IZPE (Institut zdravotní politiky a ekonomiky) z roku 2004, včetně uvedení výtek k vybraným tématům.

V předposlední části knihy věnované „sociální nerovnosti ve zdraví a problematice ekvity“ autorky uvádějí a vysvětlují výrazy „inequality“ – jako kategorii empirickou, neutrální a „inequity“, jako kategorii etickou. Poukazují např. na nerovnost ve zdraví, která souvisí také s dostupností zdravotnických služeb; sociální skupiny s horším zdravotním stavem a větší potřebou zdravotní péče mají ztížený přístup k potřebným zdravotnickým službám. Efekt intervencí, s dopadem na zdravotní stav „je nepochybně třeba vystavit dalšímu vědeckému hodnocení (evidence based approach)“.

V poslední části knihy nazvané „současnost a budoucnost veřejného zdravotnictví v ČR“ uvádějí autorky, že veřejné zdravotnictví není mezi základními ani nástavbovými specializačními obory (dle vyhlášky č. 185/2009 Sb.), je „nejasná budoucnost systematického postgraduálního vzdělávání“ a „bez specializačního vzdělávání nebude mít obor šanci se rozvíjet a vychovávat kvalifikované odborníky. Je paradoxem, že právě specialisté ve veřejném zdravotnictví v jiných zemích poskytují vládě, státní správě a dalším aktérům zdravotní politiky validní a spolehlivé informace a analýzy jako podklady pro jejich rozhodování.“

Všímají si výuky oboru na jednotlivých fakultách (lékařských i nelékařských) v ČR a uvádějí příklady ze zahraničí. „Zbývá jen věřit, že i v ČR dojde ve veřejném zdravotnictví k navázání na bohatou tradici a že obor prostřednictvím společného úsilí v oblasti výzkumu, vědy, vzdělávání i veřejné diskuze s politiky prokáže svoji životaschopnost a odborný potenciál.“

Text je doplněn 7 tabulkami a 6 ilustrujícími grafy, charakterizujícími vývojové trendy několika ukazatelů.

Autorkám patří dík i za rozsáhlé „přílohy“, v nichž najdou čtenáři i to, co se do této publikace „nevešlo“:

Použitá a další doporučená literatura je uvedena na 18 stranách.

Zákony, vyhlášky a jiné závazné předpisy zaujímají 2 strany.

Webové stránky institucí i publikací (tuzemských a zahraničních) jsou uvedeny na 3 stranách.

Na dvou stranách jsou uvedeny používané zkratky, včetně jejich obsahu.

Rejstřík zaujímá 6 stran.

Větší přehlednosti a rychlejší orientaci čtenáře by – dle mého názoru – prospělo, kdyby u jednotlivých kapitol byly uvedeny i „subčásti“, které jsou sice v textu u jednotlivých částí uváděny odděleně, ale v obsahu nejsou uvedeny.

Publikace seznamuje se základy oboru, který se v ČR od roku 1989 rozvijí pod názvem veřejné zdravotnictví. Zahrnuje celou řadu disciplín, které ve své syntéze umožňují vnímat zdraví a péči o zdraví jako komplexní systém a poznat nejrůznější vlivy, faktory a podmínky, jež ovlivňují lidské zdraví a péči o ně nejen na úrovni jednotlivce, ale i populačních skupin a celé společnosti.

Kniha vysvětluje základní pojmy, smysl studia zdraví populace a zejména pak vztah zdraví a kvality a života člověka. K tradičním tématům patří výklad zdravotnických systémů včetně podrobného popisu organizace péče o zdraví a jejího financování v ČR. Pozornost je věnována také problematice ochrany a podpory veřejného zdraví a tématu sociálních determinant a rovnosti ve zdraví.“ (Přebal knihy.)

„Tato kniha byla připravena pro učitele oboru „veřejné zdravotnictví“ a s ním souvisejících předmětů, které jsou součástí studijních programů na vyšších odborných školách i na školách vysokých zaměřených na přípravu odborníků zejména v oblasti zdravotnictví a sociální práce. Najde uplatnění též při přípravě pracovníků veřejné správy, kteří se zabývají řízením zdravotní péče v regionech a komunitním plánováním, nebo při přípravě pedagogů, kteří mohou ovlivnit zdraví a vývoj nové generace. Kniha seznamuje s historií veřejného zdravotnictví, jeho základními principy, metodami, financováním a organizací zdravotní péče v ČR, jakož i s vybranými zdravotnickými systémy v zahraničí.“ (Předmluva, s. 7)

Při celkovém hodnocení této knihy nelze upřít autorkám snahu charakterizovat veřejné zdravotnictví, jak je u nás nazýván obor „public health“ po roce 1989, ve své komplexnosti a v širších souvislostech, což se jim dle mého názoru podařilo.

Domnívám se, že obsah knihy je širší, než je uvedeno v jejím názvu.

Oceňuji i aktuálnost vydané publikace, neboť obsahuje např. „Aktuální informace ÚZIS“, vydané v roce, v němž byla kniha dána do prodeje; z uvedeného se dá usuzovat, že svou pozitivní úlohu sehrálo i nakladatelství Portál, které „letošní novinky“ zahrnulo do této knihy.

Obě autorky jsou známé části odborné veřejnosti ze svého mnohaletého působení ve Škole veřejného zdravotnictví IPVZ v Praze; nyní působí na lékařských fakultách UK v Praze. Při psaní této knihy využily poznatky a zkušenosti získané studiem, pedagogickou a publikační činností, a prokázaly, že umí „pracovat a využít“ i nové poznatky, které získaly dalším studiem „příbuzných“ oborů; za sepsání této užitečné publikace jim patří velký dík.

Kniha může být užitečná i studentům, případně ostatním zájemcům zabývajícím se problematikou zdravotnictví, protože v ní najdou nejen informativní přehled o tomto zajímavém a potřebném oboru, ale mohou rozšířit „své obzory“ o poznatky, čerpané např. z použité a doporučené literatury či z web. stránek, v knize uvedených.

Lze si jen přát, aby poznatky v knize uvedené sloužily nejen k výchově odborníků, pedagogů i studentů, ale všech, kteří mají zájem na kultivaci a popularizaci zajímavého i užitečného multidisciplinárního oboru - veřejného zdravotnictví

Ing. Alexandr Stožický, CSc.