Úvodní slovo

Vážené kolegyně a kolegové,

ke konci roku se málokdo z nás ubrání bilancování. Ohlížení, hodnocení a vzpomínání na to, co se chtělo, co se mělo a co se nakonec skutečně stalo. I já jsem podlehl této potřebě skartovat věci již nepoužitelné, uzavřené a prošlé. Ne vždy je jasné, které jsou které, a z obavy, aby člověk neposlal k ledu něco podstatného, převrací každý list nejméně dvakrát. Jeden mail, který nevím proč vypadl ze složky s certifikáty, mě zaujal obzvlášť! Nadpis zněl: Interview s Bohem. Je advent. Převyprávím Vám to…

„Pojď dál,“ řekl Bůh novináři, který jej požádal o předvánoční slyšení. „Tak ty bys chtěl se mnou udělat interview?“ – „Jestli máš čas?“ řekl novinář. Bůh se usmál a odpověděl: „Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na všechno. A na co se chceš vlastně zeptat?“ – „Co tě na lidech nejvíc překvapuje?“ Bůh se zamyslel a odpověděl: „Co mě překvapuje? To, že lidi nudí být dětmi, a tak pospíchají, aby už dospěli, že když už jsou nakonec dospělí, zase touží být těmi malými dětmi. Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze, a pak je utrácejí za to, aby si dali své zdraví zase do pořádku. Překvapuje mě, že se natolik strachují o budoucnost, že zapomínají na přítomnost, a tak vlastně nežijí ani pro dnešek, ani pro zítřek. Překvapuje mě, že žijí, jakoby nikdy neměli umřít, a že umírají, jakoby nikdy nežili.“

A pak se novinář zeptal: „Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?“ Bůh se pousmál a odpověděl: „Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají. Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo toho potřebuje nejméně. Že trvá jen pár vteřin, než způsobíme lidem, které milujeme, hluboká zranění, ale o mnoho déle trvá, než se taková zranění uzdraví.“

Novinář poděkoval za rozhovor a za čas, který mu Bůh věnoval a Bůh na rozloučenou zvolal: „Kdykoli! Jsem tu čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu! Věř, že lidé zapomenou, co jsi řekl, nebo udělal, ale nezapomenou, jak se vedle tebe cítili.“

A co Vy? Jak Vy se cítíte? Mladí, zdraví, bohatí? Milující a milovaní? Přeji Vám všem bez rozdílu, jak odpovíte, za sebe i za celý tým Praktické gynekologie příjemné Vánoční svátky „bohaté“ na ty pravé hodnoty, hodně zdaru v roce 2011 a na jaře zase nashledanou…

prim. MUDr. Robert Hudeček, Ph.D.