Zemřel doc. MUDr. Edgar Lukáš, DrSc. (1932–2020)

Dne 17. října 2020 zemřel pan doc. MUDr. Edgar Lukáš, DrSc., nestor a po dlouhá desetiletí vůdčí osobnost průmyslové neurologie v naší republice.

Docent Lukáš se narodil 3. 7. 1932 v Praze. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze musel pracovat rok v továrně, než mu bylo umožněno studium na Lékařské fakultě UK. Po promoci v roce 1957 nastoupil na umístěnku na Neurologické oddělení v Rumburku, kde strávil 7 let.

V roce 1964 vyhrál konkurz k přijetí do Ústavu hygieny práce a nemocí z povolání v Praze (nyní součást Státního zdravotního ústavu). V jeho čele stál prof. MUDr. Jaroslav Teisinger, DrSc., který byl zároveň přednostou Kliniky nemocí z povolání Všeobecné fakultní nemocnice. Na této klinice působil doc. Lukáš jako neurologický konziliář až do roku 2006. Navázal také úzkou spolupráci s Neurologickou klinikou ILF (později IPVZ). Na svém mateřském pracovišti, jímž bylo Centrum hygieny práce a pracovního lékařství Státního zdravotního ústavu, strávil většinu svého pracovního života – od roku 1964 do 2005. Zastával funkci vedoucího výzkumné skupiny nemocí z povolání a funkci zástupce vedoucího Centra.

Doc. Lukáš se zabýval průmyslovou neurologií v celé její šíři. V centru jeho zájmu, coby elektromyografisty, byla problematika „periferního neuronu“, zejména kompresivních a vibračních neuropatií. Měl velkou zásluhu na tom, že v roce 1988 byla do seznamu nemocí z povolání přidaná položka, která umožnila odškodnit jako nemoc z povolání onemocnění periferních nervů z dlouhodobého, jednostranného a nadměrného přetěžování. Leitmotivem experimentální vědecké práce dr. Lukáše byla problematika sirouhlíkové polyneuropatie. Významně přispěl k objasnění jejích patofyziologických mechanismů, jejího „diabetic-like“ pozadí.

Atestaci z neurologie I. stupně složil v roce 1964, atestaci II. stupně v roce 1973. V roce 1968 dosáhl titulu CSc. obhajobou práce „Problematika onemocnění periferních nervů z vibrací“. V roce 1982 získal titul DrSc. za práci na téma „Sirouhlíková polyneuropatie v klinice a experimentu“. Teprve po revoluci roku 1989 mu bylo umožněno habilitovat. Titul docenta získal na 1. LF UK v roce 1993.

Zakladatelka Sekce průmyslové neurologie České neurologické společnosti JEP, prof. MUDr. Klimková-Deutschová, DrSc., přizvala dr. Lukáše do této Sekce, kde zastával funkci vědeckého sekretáře a od roku 1981 do roku 2006 funkci předsedy. Zorganizoval 5 mezinárodních kongresů průmyslové neurologie: v letech 1969, 1974, 1979, 1984 a 1990. V době, kdy cestování na západ bylo obtížné a kontakty se zahraničím byly omezené, dokázal doc. Lukáš díky svému mezinárodnímu renomé získat k vystoupení v Praze řadu zahraničních špičkových odborníků, neurologů i pracovních lékařů. Kongresu v roce 1990 se zúčastnil dokonce prezident Světové neurologické federace, prof. Masland z USA. Tak se tyto kongresy staly platformou pro setkávání a výměnu zkušeností mezi našimi a zahraničními odborníky a významně přispěly k integraci české školy průmyslové neurologie do mezinárodní vědecké komunity. Příprava kongresů stála doc. Lukáše obrovské množství času a práce. Agentury, které dnes uspořádají kongres „na klíč“, tehdy neexistovaly, a tak doc. Lukáš sám vyráběl pozvánky, programy, sborníky abstrakt a vyřizoval korespondenci spojenou s kongresy. Další velkou zásluhou doc. Lukáše je založení tradice každoročních Dnů průmyslové neurologie, kterých se uskutečnilo již téměř 40.

V letech 1981–1985 byl zvolen jako chairman Research Group on Neurotoxicology Světové neurologické federace. Předsedal také Scientist Panel on Neurotoxicology, Occupational and Environmental Neurology Evropské federace neurologických společností a byl členem Committee on Neurotoxicology ICOH.

Publikoval více než 100 originálních prací ve světovém i domácím odborném písemnictví a přednesl více než 200 sdělení na tuzemských i zahraničních kongresech a konferencích, od USA po Indii. Jeho H-index je 12 a citační ohlasy se pohybují kolem počtu 500. Článek „The Development and Prognosis of Chronic Intoxicatrion by Tetrachlordibenzo-p-Dioxin in Men“, na kterém se podílel spolu s autory z Kliniky nemocí z povolání (Pazderová-Vejlupková, J. et al.) a který vyšel v roce 1981 v Archives of Environmental Health, byl dosud citován 109krát. V rámci svého pedagogického působení na 1. lékařské fakultě UK a v IPVZ předal své znalosti a zkušenosti několika generacím studentů a neurologů i odborníků pro pracovní lékařství.

Po několik volebních období byl členem výboru Společnosti pracovního lékařství ČLS JEP a členem redakční rady časopisů Pracovní lékařství a České pracovní lékařství. Za svoje zásluhy byl vyznamenán medailí „Pro merito“ České lékařské společnosti J. E. Purkyně a Teisingerovou medailí Společnosti pracovního lékařství.

Již vědecké a organizační výsledky práce doc. Lukáše ho řadí mezi špičky oboru průmyslové neurologie druhé poloviny 20. století v národním i mezinárodním měřítku. V čem však byl zcela ojedinělý, byla jeho osobnost. Byl skutečný aristokrat ducha, ušlechtilý a moudrý člověk. Jeho šarm a noblesní chování gentlemana mu získávaly úctu a přátele, kamkoli přišel. Měl široké kulturní zájmy a nic lidského mu nebylo cizí. Miloval Šumavu, odkud pocházel jeho rod, myslivost a svého jezevčíka Aťu.

Na Edgara budeme vzpomínat jako na renomovaného vědce, skvělého učitele ale hlavně jako na mimořádně ušlechtilého člověka.

Pavel Urban, Daniela Pelclová

Vzpomínka na MUDr. Marii Kuželovou

Dne 31. 12. 2020 po těžké nemoci zemřela ve věku nedožitých 92 let paní MUDr. Marie Kuželová, emeritní primářka Oddělení nemocí z povolání Pardubické nemocnice (nyní Centrum pracovního lékařství, Nemocnice Pardubického kraje a. s.).

Po celý svůj profesní život se věnovala pracovnímu lékařství. Po promoci v roce 1957 nastoupila do Ústavu pracovního lékařství v Pardubicích, brzy však po jejím nástupu dochází k reorganizaci ústavu. Vzniká klinická část, a to samostatné oddělení nemocí z povolání, kde se Maruška Kuželová po složení atestace z nemocí z povolání stává nejmladší primářkou. Vybudovala zde jedno z nejlepších oddělení nemocí z povolání. Kromě běžné činnosti se věnovala i výzkumu, přičemž dominantní – s ohledem na složení průmyslu v Pardubicích – byla toxikologická témata. Zabývala se však i dalšími  oblastmi, jako jsou skláři a kameníci, dále působením vibrací a jednostranné nadměrné zátěže u exponovaných pracovníků. Výsledky této činnosti publikovala jednak v časopisech, dále pak je prezentovala na celostátní i okresní úrovni. MUDr. Marie Kuželová spolupracovala s řadou významných odborníků v oblasti pracovního lékařství, ať již  hygienické nebo klinické části. Mezi nimi především s neurologem doc. MUDr. Jaromírem Kovaříkem, v neposlední řadě byla významná spolupráce s Klinikou nemocí z povolání v Hradci Králové i s Teisingerovou klinikou v Praze.

MUDr. Marie Kuželové jsme si vážili nejen pro vysokou odbornost, ale i pro laskavý přístup ke spolupracovníkům a její ochotu vždy nezištně poradit a pomoci. Budeme si jí pamatovat jako hodného, usměvavého a skromného člověka. Naše Mařenka prožila krásný a plnohodnotný život, jak osobní tak i profesní.

Čest její památce!

MUDr. Jana Šalandová a MUDr. Alexandra Eichlerová