VII. kongres nemocí z povolání s mezinárodní účastí, Luhačovice 16.–17. 10. 2014

Přenos informací všeho druhu se neustále zdokonaluje a zrychluje. V pravěku se lidé dorozumívali posunky a řečí, později i kresbami a písmem, psané texty si lidé předávali osobně, pak je začala doručovat pošta, potom se objevil telegraf, telefon, rádio, televize, e-mail, internet, face-book … Dnes se můžeme snadno spojit téměř kdykoliv s téměř kýmkoliv, a to slovem i obrazem, můžeme své postoje různými způsoby zveřejňovat pro velké množství lidí, kteří o ně mají zájem, seznamovat se z názory mnoha jedinců, dokážeme diskutovat elektronickou formou atd. To samozřejmě otevírá otázku, zda se tím oproti dřívějším dobám poněkud nemění účel a potřeba konání odborných konferencí. Proč se mají všichni „nositelé nových informací“ a „diskutující“ sjíždět do jednoho místa, poměrně málo efektivně využívat čas určený k poznání nových skutečností i k polemice o nich (ne každého přece každá přednáška zajímá a ne vždy chce každý o všem diskutovat), proč se mají uvolňovat ze zaměstnání, opouštět na čas rodinu, mít finanční náklady a různé starosti s realizací setkání apod.? Vždyť mnohem větší množství lidí, než kteří se mohou sejít na odborné lékařské konferenci, se snáze může spojit telefonem, elektronicky, pomocí face-booku, e-mailem, prostřednictvím tištěných textů či jinak, aniž by se při tom museli osobně scházet.

Přesto je nesporné, že nějaké závažné důvody pro konání odborných konferencí existují. Kdyby tomu tak nebylo, konference by přestaly existovat. Nechci tyto důvody na tomto místě vyjmenovávat ani analyzovat, jenom chci zdůraznit, že je jisté, že existují. Tak, jako nezaniklo divadlo s příchodem filmu, ani se nepřestaly vydávat knihy v době existence internetu, pořádají lékaři i v době nesmírně dokonalého a rychlého neosobního přenosu informací stále svá odborná setkání, od porad a seminářů až po kongresy. V současné době je to u nás poněkud obtížnější, než tomu bylo dříve, a to zejména s ohledem na skutečnost, že při konání odborných setkání je nutné zohledňovat ekonomická hlediska. (Kongres nemůže být „ztrátový“, respektive musí se vždy nalézt sponzor, který případnou ztrátu uhradí – a to je postupem času stále komplikovanější.)

Je třeba ocenit, že za reálných okolností se podařilo Společnosti nemocí z povolání České lékařské společnosti J. E. Purkyně uspořádat v roce 2014 již VII. kongres nemocí z povolání s mezinárodní účastí. Proběhl ve dnech 16. 10. 2014 a 17. 10. 2014 tradičně (jako vždy) v Luhačovicích, a to i za situace, kdy hlavní sponzor zde pořádaných kongresů, organizace Lázně Luhačovice, a. s., se rozhodl podpořit v roce 2014 jenom cca 20 % z počtu kongresů pořádaných zde pravidelně v minulých letech.

VII. kongres nemocí z povolání s mezinárodní účastí byl uspořádán v době, kdy některé odborné lékařské společnosti už své dříve pořádané kongresy nedokážou nebo už ani nechtějí realizovat. K účasti se zaregistrovalo 133 osob, zaznělo na něm 50 přednášek, z toho 39 v lékařské sekci a 11 v nelékařské sekci, formou posterů pak bylo prezentováno dalších 11 odborných sdělení. Řada zajímavých, obsažných a vědecky přínosných sdělení určitým způsobem posunula naše poznání v klinickém i preventivním pracovním lékařství a utřídila názory i posudkové postoje účastníků kongresu. Proběhla řada diskusí mezi předními odborníky oboru pracovní lékařství, uskutečnily se výměny názorů, odborné kontakty a koneckonců i přátelská setkání. Klinické i preventivní pracovní lékařství se konáním tohoto kongresu posunulo o krok dále a jeho důsledky se nyní budou přenášet do každodenní práce jeho účastníků i řady dalších osob (čímž se naplní hlavní účel jeho uspořádání). Ti, kteří se VII. kongresu nemocí z povolání s mezinárodní účastí zúčastnili, mohou potvrdit to, co opakovaně zaznívalo bezprostředně po jeho ukončení: „Bylo to dokonale zorganizované, bezchybné, bylo to krásné.“ Jistě šlo o největší a nejprestižnější akci odborníků z oboru pracovní lékařství pořádanou v roce 2014 v České republice.

Bývá zvykem, že po úspěšné realizaci nějaké akce se poděkuje těm, kteří se o její uskutečnění nejvíce zasloužili. Problém ale bývá v tom, že při výčtu subjektů, které takové zásluhy mají, lze snadno na někoho zapomenout či nedostatečně zdůraznit jeho mimořádné zásluhy, a i když k takovému pochybení nedojde, v záplavě jmen mohou snadno zaniknout právě ta jména, která mají být z určitých důvodů nejvíce zdůrazněna. Kdybych dostal těžký úkol vybrat jenom jediného člověka, který se ze všech nejvíc zasloužil o to, že se VII. kongres nemocí z povolání s mezinárodní účastí letos proběhl, a to v tak velkolepé podobě, jak se reálně stalo, musel bych jmenovat MUDr. Rostislava Gromnicu, Ph.D., sekretáře a hlavního koordinátora kongresu a místopředsedu Společnosti nemocí z povolání České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Mohu odpovědně konstatovat, že to byla (stejně jako v případě konání všech dřívějších kongresů nemocí z povolání v předchozích letech) zejména jeho zásluha, že se letošní kongres uskutečnil v té podobě, v jaké ho jeho účastníci prožili.

Věřme, že i v budoucnosti se podaří takové ­nebo alespoň srovnatelné kongresy našeho oboru uspořádat. Avšak historie se změnit nedá. I kdyby se v budoucnosti už žádný další kongres nikdy nekonal (k čemuž jistě nedojde), těch sedm ­kongresů nemocí z povolání, které dosud proběhly, zanechaly nesmazatelnou stopu v ­našem moderním klinickém pracovním lékařství. Buďme za ně vděčni těm, kteří se o jejich konání zasloužili, a nejvíce tomu, kdo se o jejich realizaci pokaždé zasloužil největší měrou. Vážený pane doktore Gromnico, jménem redakční rady časopisu Pracovní lékařství i jménem účastníků VII. kongresu nemocí z povolání s mezinárodní účastí Ti děkuji za to, co jsi pro uspořádání tohoto i předchozích analogických kongresů vykonal.

Praha 21. 12. 2014

Doc. MUDr. Evžen Hrnčíř, CSc., MBA