Mezinárodní vědecká konference „Elektromagnetická pole a veřejné zdraví“, Brusel 2011

Mezinárodní komise pro ochranu před neionizujícím zářením (ICNIRP – International Commission on Non-Ionizing Radiation Protection) pořádala ve spolupráci s dalšími institucemi ve dnech 16. a 17. listopadu 2011 v belgickém Bruselu mezinárodní vědeckou konferenci Elektromagnetická pole a veřejné zdraví (Electromagnetic Fields and Public Health). Účastnilo se jí 295 odborníků převážně z evropských zemí (ale přítomni byli i účastníci z Japonska, USA, Austrálie, Jihoafrické republiky, Izraele a také ze zemí, které na mezinárodní konference podobného typu vysílají své zástupce jen vzácně, jakými jsou kupř. Siera Leone, Gambie, Tunisko nebo Nigérie). Konference probíhala v budově Charlemagne patřící Evropskému společenství, a to v jednom z nejprestižnějších sálů (Room Alcide De Gasperi). Z České republiky přijelo na konferenci jen 5 osob, z toho pouze jeden lékař.

Smyslem konference bylo shrnout výsledky rozsáhlého výzkumu zaměřeného na problematiku působení elektromagnetického pole na lidské zdraví. Předneseno bylo 28 sdělení, všechna charakteru souborných referátů. Převážně v nich byly prezentovány a hodnoceny výsledky dosud uveřejněných epidemiologických studií, které měly ozřejmit, do jaké míry může elektromagnetické záření ovlivnit zdraví člověka.

Není snadné shrnout stručně to, co bylo na konferenci předneseno, přesto se o to pokusím. Dosavadní výsledky výzkumů ukazují, že ve skupině osob exponovaných elektromagnetickému záření výrazně vyšší měrou, než činí limity doporučené ICNIRP, se s poněkud větší četností vyskytuje leukémie dětí a možná také některé neurodegenerativní nemoci, zejména Alzheimerova choroba a amyotrofická laterální skleróza. Epidemiologické nálezy však nejsou jednotné, respektive není mezi nimi vzájemná shoda, a podle převažujících názorů (respektive výsledků studií) elektromagnetické záření riziko vzniku neurodegenerativních onemocnění nezvyšuje. Zatímco výsledky několika „case- -control“ studií vzbudily podezření na zvýšení četnosti některých mozkových nádorů vycházejících z neuroglie, kohortové studie toto podezření nepotvrdily, respektive vyvrátily. Nelze zcela vyloučit určitý efekt elektromagnetického záření o velmi nízké frekvenci na molekulární či buněčné úrovni, avšak jen při spolupůsobení jiných agens, zejména chemikálií. Jde však jenom o laboratorní nálezy, jejichž praktický dopad je prozatím nejasný. Stále nebyly zcela odmítnuty úvahy o možném teratogenním účinku elektromagnetického záření v kmitočtovém pásmu „radiofrekvencí“, avšak je pravděpodobné, že pakliže vůbec existují, jsou důsledkem tepelného účinku tohoto záření, stejně jako zhoršená spermiogeneze. U jedinců exponovaných elektromagnetickému záření může dojít k určitým změnám elektroencefalografické křivky (význam tohoto zjištění je ale prozatím nejasný) a k mírnému ovlivnění jednotlivých fází spánkového cyklu. Při expozici, která významně nepřevyšuje doporučené limity ICNIRP, však nebyly vůbec žádné nepříznivé důsledky elektromagnetického záření pozorovány.

Vzhledem k objemu a charakteru výzkumu, který již v této odborné oblasti proběhl, je krajně nepravděpodobné, že by elektromagnetické pole (záření) mohlo způsobovat nějaké dosud nepoznané postižení zdraví. I kdyby byly opodstatněné výše uvedené obavy o vlivu elektromagnetického záření na zdraví, nebylo by to z hlediska veřejného zdraví příliš významné, neboť kupř. dětská leukémie je vzácná a případné zvýšení četnosti jiných onemocnění navozených vysokými expozicemi elektromagnetického záření je jen velmi malé (a některá z nich jsou rovněž vzácná). Provedená šetření přitom vyloučila celou řadu existujících obav z všemožných dalších negativních účinků elektromagnetického pole na lidské zdraví. Zcela odmítnuta byla zejména představa o tom, že existují jedinci, kteří jsou k působení elektromagnetického záření zvýšeně senzitivní. Skupina takových jedinců se sdružila ve Švédsku a zahrnuje již asi 300 tisíc osob. U těchto osob bylo popsáno již 114 různých údajných symptomů této expozice. Dvojité slepé pokusy však zcela vyloučily, že by takoví senzibilové mohli existovat, respektive tito jedinci nedokáží identifikovat toto záření, pakliže nejsou informováni o tom, kdy na ně působí.

Vcelku je možné charakterizovat současný stav poznání jako rozsáhlý soubor poznatků, které v podstatě vylučují, že by elektromagnetické záření mohlo mít nepříznivé účinky na zdraví (samozřejmě kromě účinků tepelných a jejich důsledků), a skupinu spíše ojedinělých pozorování, která vzbuzují výše uváděná podezření na možný nepříznivý efekt tohoto záření. Polemika byla vedena i o možných příčinách zmiňovaných ojedinělých zneklidňujících nálezů. Podle některých představ ani nejde o důsledky elektromagnetického záření, ale o následek působení faktorů, které jsou z nějakých důvodů se zvýšenou expozicí elektromagnetickému záření spojeny. Kupříkladu zvýšená četnost dětské leukémie byla epidemiologickou studií prokázána u dětí žijících poblíž drátů vysokého napětí (respektive pod nimi). V takových lokalitách však vesměs žijí rodiny s podprůměrnými příjmy, je v nich větší procento kuřáků mezi rodiči dětí než v ostatní populaci a také je tam zpravidla zvýšená expozice různým pesticidům. To by mohly být faktory ovlivňující četnost dětské leukémie. Poukazováno bylo i na úskalí epidemiologických studií týkajících se jevů přicházejících s velmi malou četností a na ovlivnění „case-control“ studií faktory psychologické povahy. (Osoby trpící určitým onemocněním, o němž se domnívají, že by mohlo souviset s jejich expozicí elektromagnetickému záření, mnohdy uvádějí vyšší expozici tomuto záření, než odpovídá skutečnosti, kupř. nadsazují dobu, po kterou používaly mobilní telefony.) Nemalý problém při hodnocení výsledků provedených studií je způsoben také skutečností, že prozatím se v podstatě neprovádí osobní dozimetrie, která by přesněji identifikovala nastalou expozici elektromagnetickému záření, takže představy o této expozici jsou vesměs odvozeny jen z nepřímých podkladů, často z údajů a vyjádření exponovaných jedinců.

Souhrnný názor, který při jednání naprosto převážil, odpovídal představě, že elektromagnetické pole (záření) není příčinou žádných epidemiologicky významných zdravotních poruch lidské populace. Prozatím však nelze zcela vyloučit některé (byť z hlediska veřejného zdraví velmi málo významné) jeho nepříznivé účinky včetně zvýšení četnosti některých nádorů. Výzkum by měl proto pokračovat, přičemž účelné je provádět zejména prospektivní kohortové studie (zatímco „case-control“ studie již nejsou indikované, zvláště tam, kde není jasný mechanismus, jakým by se elektromagnetické záření mohlo nepříznivě uplatňovat). Vědci proto požadují další finanční prostředky, aby jejich dosud neukončený výzkum mohl dále probíhat.

Polemiky se částečně přesunuly až na filosofickou úroveň. Diskutovalo se o principech a okolnostech, za kterých je možné dosáhnout mezi vědci názorové shody. Bylo poukázáno na skutečnost, že má-li nějaký faktor prokazatelný účinek, je dosažení konsenzu o existenci takového účinku snadné. Naproti tomu dokázat, že určitý faktor nemá žádný nepříznivý účinek, je již z obecného hlediska obtížné, takže se vždy mohou objevovat obavy či tvrzení, že tomu tak není. Dosažení názorové shody o neexistenci jakéhokoliv nepříznivého účinku určitého faktoru je tedy velmi obtížné a někdy až nemožné. Tyto obecné důkazní principy pak prodlužují diskusi i o údajných podezřeních, která by již jinak dávno mohla být odmítnuta.

Jednání kromě toho ukázalo, že v nynější době je velmi obtížné oddělit odbornou medicínskou problematiku od společenské stránky, která medicínu vždy provází. Jednání se účastnili i aktivisté, kteří se snažili (zpravidla velmi chabými argumenty) zpochybnit jakákoliv sdělení, která odmítala představy o škodlivosti elektromagnetického pole nebo která označovala obavy z jeho nepříznivého působení na zdraví za nepodložené. Vědeckým institucím, jejichž představitelé deklarovali názory a závěry, že škodlivost jiných než tepelných účinků elektromagnetického záření v podstatě není žádným seriózním způsobem prokázána, bylo těmito aktivisty vytýkáno i to, že jejich výzkum je financován průmyslovými subjekty, které jsou zainteresovány na výsledcích prováděných studií (což je patrně pravdivé jen z určité části). Na středu 16. 11. 2011 bylo před budovou Charlemagne, v níž konference probíhala, zorganizováno protestní shromáždění označené jako „Evropský elektrosmogový protest“, při němž se poměrně hlučně vystupující osoby (některé oblečené do ochranných oděvů používaných zřejmě pro pobyt v prostředí kontaminovaném radioaktivními látkami) snažily pomocí transparentů a rozdáváním letáků přesvědčit kolemjdoucí i účastníky konference o škodlivosti elektromagnetického záření a o záměrném zatajování pravdy o jeho nepříznivém působení na lidské zdraví. Poukazovaly kupř. na to, že na konferenci úmyslně nebyli pozváni ti přední odborníci, kteří reprezentují jiný než oficiální názorový proud. (Což ovšem nebylo věcně správné, neboť k účasti na konferenci se mohl zaregistrovat kdokoliv.)

Problematika působení elektromagnetického záření na zdraví zůstává tedy stále aktuální, i když racionální obavy z nepříznivých účinků tohoto záření jsou poměrně velmi malé. Působení tohoto faktoru se však týká velkého množství lidí (jen uživatelů mobilních telefonů je v současném světě téměř 5 miliard) a jakékoliv názory či obavy, které se k této věci vztahují, proto mají vždy dalekosáhlý dopad (přinejmenším obchodní a ekonomický). Málo podložené představy o možné škodlivosti elektromagnetického záření, snažící se zpochybňovat seriózní vědecké poznatky vyznívající v opačném smyslu, tedy v podstatě prospívají výzkumu v tom smyslu, že diskusi na toto téma lze stále považovat za neuzavřenou a je možné nárokovat finanční prostředky na provádění stále dalších a dalších obsáhlých studií. (Deklarovány byly požadavky na provádění prospektivních studií, které by trvaly nejméně 10, ale spíše 15 let.) Jestliže se podaří naplnit požadavky na realizaci dalšího výzkumu, které na konferenci Elektromagnetická pole a veřejné zdraví zazněly (a objevily se i v závěrečném prohlášení), bude elektromagnetické záření v budoucnosti zřejmě jedním z nejprobádanějších faktorů působících na lidské zdraví.

V Praze dne 20. 11. 2011

Doc. MUDr. Evžen Hrnčíř, CSc., MBA