Kvalita hlasu u vybraných hlasových profesionálů v Moravskoslezském kraji

Souhrn

Úvod:
Lidský hlas je běžným základem řeči. Zhoršení nebo ztráta hlasu výrazně ovlivňuje kvalitu života narušením mezilidské komunikace.

Cíl:
Srovnat soubor hlasových profesionálů, kteří mají mluvený projev jako základ své profese a kontrolní soubor respondentů běžné populace.

Metodika:
Reprezentativní soubory hlasových profesionálů průměrného věku 50,4 let (rozmezí 24–68 roků) a respondentů vybraných z běžné populace průměrného věku 52,6 let (rozmezí 19–82 roků) byly vybrány z kartotéky Otorinolaryngologické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava. U všech proběhlo dotazníkové šetření a odborné ORL vyšetření. Získané údaje byly statisticky vyhodnoceny.

Výsledky:
Hlasoví profesionálové pociťují problémy s mluvním hlasem více než respondenti nepoužívající hlas jako pracovní prostředek. Větší výskyt poruch hlasu v závislosti na věku a délce praxe je u hlasových profesionálů. Hlasová únava se zvyšuje při stoupající závažnosti poškození. Nejčastějším nálezem na hlasivkách bylo funkční postižení u obou souborů. Prokazatelně vyšší byla nemocnost u hlasových profesionálů.

Závěr:
Hlasoví profesionálové mají častější poruchy hlasu ve srovnání s kontrolní skupinou.

Klíčová slova:
hlas, hlasový profesionál, kvalita hlasu, hlasová únava, funkční porucha hlasivek

Úvod

Kultivovaný mluvní a hlasový projev je jedním z předpokladů úspěšnosti v mnoha profesích, zejména u tzv. hlasových profesionálů (herci, zpěváci, učitelé atd.). Lidský hlas pro ně znamená základní pracovní prostředek, a právě proto by mu tyto osoby měli věnovat zvýšenou pozornost.

Studie byla zaměřena na srovnání souboru hlasových profesionálů a kontrolního souboru osob vybraného z běžné populace. Předmětem práce bylo ověřit pravdivost hypotézy, že hlasoví profesionálové mají častější poruchy hlasu.

Materiál a metodika

Pro studii byly využity dva soubory osob. První byl tvořen hlasovými profesionály a druhý skupinou kontrolních osob z běžné populace.

První soubor respondentů měl splňovat jednu podstatnou podmínku, a to, že všechny vyšetřované osoby musely být hlasovými profesionály. Reprezentativní výběr těchto respondentů byl náhodně proveden z kartotéky Otorinolaryngologické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava. Pozvánkou bylo obesláno 75 osob, z toho se k vyšetření dostavilo 63 respondentů.

Druhý soubor byl tzv. kontrolní. Tyto osoby naopak svůj hlas nesměly používat jako pracovní prostředek, ale jen jako nástroj běžné mezilidské komunikace. Reprezentativní výběr byl opět proveden z osob vyšetřených na ORL klinice Fakultní nemocnice Ostrava. Do studie byl zahrnut každý třetí pacient v období od 10. 7. 2008 do 31. 7. 2008, který nepřicházel k vyšetření pro poruchu hlasu. O prováděné studii byli všichni pacienti náležitě informováni a nikdo z dotázaných účast neodmítl. Kontrolní skupina zahrnovala 136 respondentů.

Pro studii byl účelně sestaven co nejvíce srozumitelný a ne příliš dlouhý dotazník, obsahoval vybraný okruh otázek týkající se osobní, pracovní a rodinné anamnézy. Celkově byl složen z 25 položek a byl rutinně používán při každém prováděném vyšetření. Údaje z dotazníkového šetření byly doplněny fyzikálním vyšetřením se zaměřením na hlas, a to nepřímou laryngoskopií a laryngostroboskopií.

Získané údaje z dotazníkového šetření a prováděných ambulantních vyšetření byly statisticky zpracovány programem Stata v. 9. U kvantitativních údajů byly vypočteny základní charakteristiky (aritmetický průměr, směrodatná odchylka, minimální a maximální hodnota), u kvalitativních údajů byla zpracována frekvenční analýza (absolutní a relativní počty). Statistická významnost byla vyhodnocena chí--kvadrát testem, exaktním Fischerovým testem a dvouvýběrovým t-testem na 5% hladině významnosti. Avšak u výsledků s dokonalým stoprocentním rozložením nebylo možné statistické testování provést.

Charakteristika hlasových profesionálů: dolní věková hranice byla individuálně omezena výkonem povolání. Horní věková hranice byla bez omezení, tzn. soubor zahrnoval jak hlasové profesionály v aktivním věku, tak ve starobním důchodu. Věkové rozpětí souboru bylo 24–68 roků, průměrný věk činil 50,4 roku. Z vybraného počtu 63 respondentů bylo 9 mužů, tj. 14 %, a 54 žen, tj. 86 %. Podle rozdělení Unie evropských foniatrů spadali respondenti zastoupení v souboru do skupiny hlasových profesionálů č. 2 (tab. 1) [11]; všichni byli učitelé. Osoby v aktivním věku zahrnovaly 79 % souboru a zbylých 21 % byly osoby ve starobním důchodu. Soubor byl rozptýlen po celé škále škol – od mateřských (9 osob, 14 %), přes základní (21 osob, 33 %), střední (13 osob, 21 %) až po vysokoškolské pedagogy (7 osob, 11 %) i hlasové profesionály v penzi (13 osob, 21 %) – graf 1.

Denní maximální počet hodin vykonávané praxe dosahoval průměrně 6,5 hodiny a minimální počet hodin činil průměrně 3,9 hodiny. Za celý týden bylo průměrně odučeno 26,8 hodiny (tab. 2). Většina souboru pracovala každý den (92 %, 46 osob), pouze 6 % vyučovalo 3krát týdně (3 osoby) a 2 % souboru 1krát týdně (1 osoba). Tyto údaje nezahrnovaly hlasové profesionály v penzi.

Charakteristika kontrolního souboru hlasových neprofesionálů: dolní věková hranice byla opět individuálně omezena výkonem povolání. Horní věková hranice byla bez omezení, tzn. že soubor zahrnoval jak osoby v aktivním věku, tak ve starobním důchodu. Věkové rozpětí souboru bylo 19–82 roků, průměrný věk činil 52,6 roku. Z vybraného počtu 136 respondentů bylo 55 mužů, tj. 40 % a 81 žen, tj. 60 %. Struktura přibližně odpovídá zastoupení žen a mužů v Moravskoslezském kraji podle údajů Českého statistického úřadu [12]. Osoby v aktivním věku tvořily 83 % souboru, tj. 113 respondentů, a 17 % osob bylo v penzi, tj. 23 respondentů. Největší počet osob byl zaměstnán v administrativě, následovaly dělnické profese, další profese zahrnovaly respondenty se základním, středním i vysokoškolským vzděláním. Denní maximální počet hodin vykonané praxe dosahoval průměrně 9,4 hodiny a minimální počet hodin činil průměrně 7,9 hodiny. Za celý týden bylo průměrně odpracováno 42,3 hodiny (tab. 3). Všichni respondenti vykonávali své povolání denně, tedy všechny pracovní dny.

Výsledky

Podle výsledků ORL vyšetření byly oba vyšetřované soubory rozděleny do tří skupin. Hlavními posuzovanými údaji byly: hlasová únava, kvalita hlasu, stav hlasivek i hrdla a nálezy stroboskopického vyšetření.

První skupina zahrnovala osoby, které měly hlasivky nepoškozené tj. bez nálezů a bez subjektivních potíží. Do této skupiny náleželo 46 % souboru hlasových profesionálů, což bylo 29 osob (3 muži a 26 žen) a 96 % kontrolního souboru, tj. 131 osob (54 mužů a 77 žen).

Druhou skupinu tvořily osoby, které měly nález funkčního postižení. Jednalo se o respondenty, kteří měli větší hlasovou únavu a menší hlasový rozsah. Hlas bez zátěže byl většinou jasný, zastření se objevovalo až po větším zatížení. Objektivně byly nálezy na hlasivkách diskrétní – hlasivky byly bledé, hladké, hybné. Základním kritériem v tomto hodnocení byl stroboskopický nález. Kmit hlasivek byl uskutečňován v menším rozsahu, rozkmit (tj. amplituda kmitů) byl snížený a fonační závěr mohl být jak úplný, tak neúplný. Poškození z přemáhání způsobovalo úplný spastický závěr, což bylo důkazem zvýšeného napětí. Tuto diagnózu mělo 46 % hlasových profesionálů, jednalo se o 29 osob (5 mužů a 24 žen) a 5 % kontrolního souboru, tj. 5 osob (1 muž a 4 ženy).

Do třetí skupiny patřily osoby s organickým nálezem na hlasivkách, tzn. uzlíky, polypy, edémy, hemangiomy. Nehodnotila se zde velikost nálezu, ale pouze jeho přítomnost, protože respondent s malým polypem mohl mít výrazné potíže a naopak. Tento nález jsme diagnostikovali pouze u 8 % hlasových profesionálů, a to v počtu 5 osob (1 muž a 4 ženy).

Pro statistické hodnocení bylo nutné sloučit druhou a třetí skupinu v souboru hlasových profesionálů. Výslednou hodnotou p = 0,001 se potvrdil statisticky významný rozdíl mezi hlasovými profesionály a kontrolním souborem. Byla tak objektivně dokázána odlišnost mezi nálezy na hlasivkách obou souborů.

Oba soubory respondentů byly dále podle skupin z ORL vyšetření porovnány s vybranými charakteristikami z dotazníkového šetření.

Věkové rozložení ve vazbě na výsledky ORL vyšetření v souboru hlasových profesionálů: v první skupině osob bez poruchy hlasivek bylo 13 respondentů ve věku nad 50 roků (45 %), pak následovalo 11 osob ve věku mezi 40–54 roky (38 %) a nejmenší počet 5 respondentů bylo do 39 roků věku (17 %). Ve druhé skupině, tj. osoby trpící funkční poruchou hlasivek, byly nejvíce zastoupeny osoby nad 55 roků věku – 14 osob (48 %), ale i zde se vyskytovaly osoby nižších věkových kategorií – 9 respondentů ve věku 40–54 roků (31 %) a 6 osob do 39 roků (21 %). Ve třetí skupině, osoby s organickým nálezem, byl ve věku nad 55 roků pouze 1 respondent (20 %), ve věku do 39 roků a ve věku mezi 40–54 roky bylo vždy po 2 osobách (40 %) – graf 2.

V kontrolním souboru bylo v první skupině bez poškození hlasivek 37 osob ve věku do 39 roků (28 %), 30 respondentů ve věku 40–54 roků (23 %) a 64 osob nad 55 roků (49 %). Druhá skupina s funkční poruchou hlasivek zahrnovala 5 osob, všechny ve věku nad 55 roků (100 %) – graf 3.

Statistické hodnocení proběhlo mezi hlasovými profesionály a kontrolním souborem pomocí průměrných hodnot věku. V souboru hlasových profesionálů byl průměrný věk 50,4 roku a u kontrolního souboru 52,6 roku. Vzájemné otestování bylo statisticky nesignifikantní, p = 0,324.

Následovalo statistické srovnání skupin funkčního poškození obou souborů. Výsledkem p = 0,018 byl prokázán signifikantní rozdíl. U hlasových profesionálů byl průměrný věk ve skupině funkčního poškození 50,8 roku a u kontrolního souboru 63,4 roku.

Aby mohla být otestována i třetí skupina hlasových profesionálů, tedy respondenti s organickým nálezem na hlasivkách, muselo dojít k jejímu sloučení s funkční skupinou vzhledem k absenci organického poškození u kontrolního souboru. Došlo tak ke srovnání respondentů s problémovým nálezem na hlasivkách hlasových profesionálů ku kontrolnímu souboru. Hodnotou p = 0,011 se potvrdil statisticky významný rozdíl. Osoby s nálezem na hlasivkách v souboru hlasových profesionálů mají významně nižší věkový průměr (50,2 roku) než respondenti v kontrolním souboru (63,4 roku).

Z grafu 4, o hlasové únavě u hlasových profesionálů, vyplývá, že v první skupině (osoby bez nálezu na hlasivkách) trpělo hlasovou únavou 14 respondentů (48 %), a naopak bez poruchy hlasivek bylo 15 respondentů (52 %). Ve druhé skupině (funkční porucha hlasivek) trpělo 16 osob hlasovou únavou (55 %) a netrpělo 13 osob (45 %). Ve třetí skupině (osoby s organickým nálezem) bylo hlasovou únavou postiženo všech 5 respondentů (100 %).

Pro statistické srovnání byla druhá a třetí skupina sloučena vzhledem k jednoznačnému výskytu hlasové únavy ve třetí skupině a k malému počtu osob v téže skupině. Výsledkem p = 0,448 na 5% hladině významnosti se nepotvrdil statisticky významný rozdíl mezi skupinami hlasových profesionálů v souvislosti s hlasovou únavou.

U kontrolního souboru celá první skupina (131 osob, 100 %), bez nálezu na hlasivkách, hlasovou únavou netrpěla, a naopak ve skupině s funkční poruchou hlasivek všech 5 osob (100 %) bylo hlasovou únavou postiženo – graf 5. Tyto výsledky nelze statisticky hodnotit pro stoprocentní rozdělení.

Z údajů o kvalitě hlasu jsme zjistili, že v souboru hlasových profesionálů ve skupině bez poruchy hlasivek mělo 28 respondentů (97 %) hlas jasný, zvučný a jen jedna osoba (3 %) hlas nejasný, zastřený. Ve skupině s funkční poruchou hlasivek mělo hlas jasný 22 osob (76 %) a hlas nejasný 7 osob (24 %). Skupina s organickým poškozením hlasivek byla zastoupena 2 osobami (40 %) s jasným, zvučným hlasem a 3 osobami (60 %) s hlasem nejasným, zastřeným – graf 6.

Statistickým testováním kvality hlasu u hlasových profesionálů vyšel signifikantní rozdíl hodnotou p = 0,005, a potvrdil se tak statisticky významný rozdíl mezi jednotlivými skupinami hlasových profesionálů vzhledem ke kvalitě hlasu.

V kontrolním souboru ve skupině bez nálezu na hlasivkách mělo všech 131 osob (100 %) hlas jasný, zvučný. Ve skupině s funkčním postižením hlasivek měly 3 osoby (60 %) hlas jasný, zvučný a 2 respondenti (40 %) hlas nejasný, zastřený (graf 7). Tyto výsledky nelze statisticky hodnotit pro nulové zastoupení nejasného a zastřeného hlasu v první skupině.

Nemocnost byla rozdělena podle četnosti nemocí a zánětů dýchacích cest během roku na vysokou a nízkou. Soubor hlasových profesionálů měl ve skupině bez poškození hlasivek 21 osob (72 %) s nízkou nemocností a 8 osob (28 %) s nemocností vysokou. Skupina s funkčním poškozením hlasivek měla 27 respondentů (93 %) s nízkou nemocností a 2 respondenty (7 %) s vysokou nemocností. Ve skupině s organickým nálezem byly 3 osoby (60 %) s nemocností nízkou a 2 osoby (40 %) s nemocností vysokou (graf 8).

Statistické srovnání výsledkem p = 0,047 potvrdilo signifikantní rozdíl, a objektivně se tak prokázal statisticky významný rozdíl v nemocnosti mezi skupinami u hlasových profesionálů.

V kontrolním souboru bylo ve skupině s nepoškozenými hlasivkami 122 respondentů (93 %) s nízkou nemocností a 9 respondentů (7 %) s nemocností vysokou. Skupina s funkční poruchou hlasivek zahrnovala 4 osoby (80 %) s nízkou nemocností a jen jednu osobu (20 %) s vysokou nemocností (graf 9).

Výsledek statistického srovnání s hodnotou p = 0,321 značí statisticky nevýznamný rozdíl v nemocnosti u skupin kontrolního souboru.

Délka praxe v souboru hlasových profesionálů byla následující: v první skupině – osoby bez nálezu na hlasivkách – bylo 5 respondentů (17 %) s délkou praxe do 10 let, 6 osob (21 %) s délkou praxe do 20 let a 18 respondentů (62 %) nad 21 let praxe. Ve druhé skupině – osoby s funkčním poškozením – byly 3 osoby (10 %) s praxí do 10 let, 5 osob (17 %) s praxí do 20 let a 21 respondentů nad 21 let praxe. Ve třetí skupině – osoby s organickým nálezem – byly 2 osoby (40 %) s délkou praxe do 20 let a 3 osoby (60 %) s délkou praxe nad 21 let (graf 10).

Pro statistické srovnání musely být opětovně sdruženy druhá a třetí skupina. Výsledek p = 0,640 byl statisticky nesignifikantní. Odlišnost v nálezech na hlasivkách vzhledem k délce praxe nebyla objektivně potvrzena.

V kontrolním souboru bylo ve skupině bez nálezu na hlasivkách 18 osob (14 %) s délkou praxe do 10 let, 20 respondentů (15 %) s praxí do 20 let a 39 osob (71 %) s délkou praxe nad 21 let. Skupina s funkčním poškozením hlasivek zahrnovala 5 osob (100 %), všechny s délkou praxe nad 21 let (graf 11). Statistické testování nebylo možno provést vzhledem k nulovému zastoupení osob s délkou práce do 10 a 20 let ve skupině funkčního poškození.

Diskuse

Závažné poruchy a vady mezilidské komunikace postihují přibližně 5–10 % obyvatelstva, z toho poruchy hlasu činí 3 %. V ČR se vyskytují asi u 350 000 dětí a 400 000 dospělých [9]. Zprávy o výskytu hlasových poruch mezi pedagogy se pohybují ve velkém rozpětí od 40 % až po 90 % [4]. Mnohé hlasy konferenciérů, pedagogů či jiných hlasových profesionálů nesplňují kritéria funkčně zdravého a kvalitního hlasu [13]. Značnou variabilitu lze pozorovat také u určení výskytu hlasových poruch v rámci celkové populace 0,65–15 % [4, 5]. V naší studii mělo poškozené hlasivky 54 % souboru hlasových profesionálů a 4 % osob kontrolního souboru.

V letech 1975–2000 bylo v České republice jako nemoc z povolání ohlášeno 247 profesionálních poruch hlasu. Podrobnější analýza ukázala, že v uvedeném období bylo diagnostikováno 30 profesionálních poruch hlasu v pedagogické profesi. Nejčastěji byly postiženy ženy (26 učitelek) a jen ve 4 případech se jednalo o muže [7]. Taktéž v naší studii je rozložení souboru hlasových profesionálů ovlivněno převahou žen. Je zřejmé, že ženské pohlaví v pedagogické profesi dominuje.

Autoři Pešlová a Brhel ve své práci uvádějí, že onemocnění bylo diagnostikováno a ohlášeno v průměru po 21,2 letech odpracovaných v této hlasově náročné profesi. Průměrný věk postižených byl 44,6 roku. Jednalo se především o těžkou hyperkinetickou dysfonii, uzlíky na hlasivkách nebo nedomykavost hlasivek [7]. Shodné údaje uvádí i studie autorky Buchancové [1]. Z našich výsledků je rovněž patrný větší výskyt poruch hlasu v závislosti na věku. V souboru hlasových profesionálů je průměrný věk postižených 50,2 roku, nejmladšímu postiženému respondentovi bylo pouhých 24 let. Funkční poškození hlasivek bylo zaznamenáno v největším počtu u osob nad 55 let věku, což svědčí o zhoršování funkce hlasivek s jejich postupným opotřebováním v závislosti na věku. Naopak autorka Coufalová tvrzení „čím vyšší je věk hlasového profesionála, tím častěji se projevují hlasové poruchy“ svými výsledky vyvrací [2]. Ve skupině s organickým nálezem bylo registrováno nejvíce respondentů ve věku do 39 let. Může se jednat o následek toho, že mnozí učitelé již v počátcích pedagogické činnosti určité hlasové problémy registrují, ale nevěnují jim náležitou pozornost, čímž se daná onemocnění zhoršují a vedou k závažným nálezům na hlasivkách již v nízkém věku. U kontrolního souboru se funkční poškození hlasivek vyskytlo pouze u osob nad 55 let věku a průměrný věk postižených byl 63,4 let. Hlasové poruchy se nevyhýbají ani lidem, kteří svůj hlas používají v běžné komunikaci, avšak ne jako pracovní prostředek. Je ovšem evidentní, že u nich dochází k poruchám hlasivek až ve vyšším věku. Podle délky praxe byli v souboru hlasových profesionálů nejhojnější skupinou respondenti učící více než 20 let a jejich počet převažoval jak ve skupině funkčního, tak organického poškození hlasivek. Naše výsledky se shodují s daty udávanými autory Pešlovou a Brhelem [7]. U kontrolního souboru byli postiženi jen respondenti s délkou praxe nad 20 let.

Velká hlasová námaha spojená s přetěžováním celého hlasového ústrojí a nedostatečný hlasový odpočinek mají nepříznivý vliv na vznik hlasových poruch. Hlasová únava je problémem všech osob, aniž by záleželo na druhu poškození [3]. Příčina často tkví buď v mluvení v nepřiměřené hlasové poloze, nebo v používání zvýšené hlasové intenzity neodpovídající hlasovým předpokladům [10]. S těmito tvrzeními výsledky naší studie souhlasí. I hlasoví profesionálové bez nálezu na hlasivkách pociťovali hlasovou únavu např. po celotýdenním hlasovém vytížení. U funkčního poškození hlasivek bylo respondentů s hlasovou únavou více a ve skupině s organickým nálezem jí již trpěly všechny osoby. U kontrolního souboru se hlasová únava projevila u všech respondentů zařazených podle nálezu na hlasivkách do skupiny funkčního postižení. Z toho vyplývá, že podle závažnosti poškození má hlasová únava stoupající charakter a objevuje se jak u hlasových profesionálů, tak u respondentů  běžné populace. Poškození hlasivek jasně ovlivnilo kvalitu hlasu v obou zkoumaných souborech. Počet respondentů s nejasným, zastřeným hlasem stoupal od nepoškozených hlasivek, přes funkční nález až k organickému poškození. Je patrné, že s progredujícím poškozením hlasivek zároveň klesá i kvalita hlasu, čemuž odpovídá výskyt hlasové únavy.

Z výsledků studie, prováděné ve Spojených státech amerických rovněž u hlasových profesionálů a osob neučitelské profese, vyplynulo, že učitelé v porovnání s neučiteli byli více náchylní na nachlazení, které prodělali každoročně jednou či vícekrát, taktéž jednou či vícekrát za rok onemocněli angínou. Mezi učiteli a neučiteli nebyl zaznamenán žádný statistický rozdíl ve výskytu astmatu, nosních infekcí a alergických rým [8]. V naší studii byla četnost nemocí a zánětů během roku hodnocena nemocností, kterou měl soubor hlasových profesionálů prokazatelně vyšší než kontrolní soubor. Nejčastěji se vyskytujícími nemocemi byly chřipka, angína, záněty horních cest dýchacích a průdušek. Nemocnost negativně ovlivňuje kvalitu hlasu, zejména pokud se neklade důraz na správnou léčbu. Podle Veldové může mít u hlasových profesionálů každé onemocnění, i banální nachlazení, vliv na kvalitu hlasu a hlasovou únavnost [11].

Hlavním nedostatkem pedagogů je, že pravidelně nechodí na periodické ORL či foniatrické prohlídky [13]. Z našeho souboru 75 % respondentů svého foniatra nebo otolaryngologa navštěvovalo nepravidelně. Od učitelů jako hlasových profesionálů bychom očekávali zodpovědnější přístup v péči o hlas. Významné je neopomenout preventivní vstupní prohlídku před zahájením studia, kterou se posuzuje zdravotní způsobilost ke studiu a k přípravě na budoucí povolání, jak uvádí také autor Novák [6]. Již zde je možné vyhnout se možným pozdějším těžkostem. Během praxe by mělo být samozřejmostí dodržovat periodické prohlídky hlasotvorného aparátu, jejichž lhůta je doporučena u osob s vysokými nároky na kvalitu hlasu jedenkrát za 1–3 roky. Výstupní a následné prohlídky mají význam z forenzního hlediska. Z kontrolního souboru ještě nikdo foniatra nenavštívil, i když zde byly osoby, které prokazatelně trpěly poruchou hlasu.

Výsledky této pilotní studie podporují názor, že učitelství je z hlediska vzniku hlasových poruch vysoce rizikové zaměstnání. Pro ověření výsledků by měly následovat další studie, které by svůj výzkum rozšířily např. o zatížení hlasu mimo obecně přijímaná riziková povolání podle klasifikace unie foniatrů, o subjektivní hodnocení hlasových parametrů, o testování vědomostí týkajících se hlasové hygieny.

Závěr

Ve studii jsme srovnáním kvality hlasu souboru hlasových profesionálů a kontrolního souboru osob vybraného z běžné populace zjistili, že hlasoví profesionálové trpí problémy s mluvním hlasem více než respondenti, kteří svůj hlas nepoužívají jako pracovní prostředek. Z výsledků šetření je zřejmý větší výskyt poruch hlasu v závislosti na věku a délce praxe u hlasových profesionálů než u kontrolního souboru. Problémy s hlasem lze u hlasových profesionálů zaznamenat již v počátcích kariéry. Pokud se jim nevěnuje náležitá pozornost, poruchy hlasu se prohlubují. Hlasová únava má podle závažnosti poškození stoupající charakter. S progredujícím poškozením hlasivek klesá i kvalita hlasu. Nejčastějším nálezem na hlasivkách byla funkční postižení u obou souborů. Z výpovědí respondentů rovněž vyplývá, že velmi málo využívají možnosti odborné lékařské péče. Nemocnost dýchacích cest hodnocená četností zánětů a nemocí během roku byla u hlasových profesionálů prokazatelně vyšší.

Došlo dne 14. 9. 2009.

Přijato do tisku dne 29. 9. 2009.

Kontaktní adresa:

MUDr. Eva Mrázková, Ph.D.

Klinika pracovního a preventivního lékařství

Fakultní nemocnice Ostrava

17. listopadu 1790

708 52 Ostrava - Poruba

e-mail: eva.mrazkova@fnspo.cz