Praktické poznámky k posuzování a uznávání nemocí z povolání

Při přípravě pracovní porady v Praze dne 17. 4. 2007 k problematice sjednocení postupů při posuzování nemocí z povolání jsem obdržel některé dotazy a připomínky k činnosti středisek nemocí z povolání. I na jednáních komise nemocí z povolání MZ ČR se objevují problémy, které vyžadují celostátní sjednocení pohledu a hlavně postupu všech středisek nemocí z povolání. V předloženém přípěvku jsem se pokusil některé hlavní či časté problémy pojmenovat a navrhnout vhodný postup.

Při uznávání nemocí z povolání je vyloučena svobodná volba lékaře. Nemoci z povolání mohou uznávat pouze věcně příslušná střediska nemocí z povolání (střediska NzP). Místní příslušnost je určena přílohou k vyhlášce č. 342/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

I. Posouzení onemocnění, u něhož vzniklo podezření, že se jedná o nemoc z povolání, se děje na podnět ošetřujícího lékaře nebo z podnětu osoby trpící onemocněním (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 342/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Úkolem střediska nemocí z povolání je posoudit, zda je posuzované onemocnění nemocí z povolání podle platných předpisů, či nikoli. Tím se v žádném případě nemyslí, že by mělo středisko nemocí z povolání kdykoliv na přání klienta povinnost u něj nemoc z povolání hledat a za úhradu zdravotní pojišťovny jej vyšetřit „od hlavy k patě“.

Praktický problém přestavují případy notorických žadatelů o nemoc z povolání, kteří přicházejí na naše střediska nemocí z povolání opakovaně, i když jim byl již dříve v téže věci vydán lékařský posudek o neuznání nemoci z povolání. V takových případech musíme zvažovat, zda mohly nastat nové relevantní skutečnosti, které mohou mít vliv na uznání nemoci z povolání. Pokud již klient nepracuje, potom se opakovaně novým posouzením zabývat nemusíme, nebyl-li klient vystaven v minulosti pracovním faktorům, jejichž působením může onemocnění vzniknout s dlouhou dobou latence, tj. především po předchozí expozici fibrogennímu prachu a karcinogenům. Výjimky z této zásady existují, ale jsou sporadické.

II. Vlastní posouzení profesionality onemocnění středisko NzP provádí v souladu se zněním § 2 odst. 2 vyhlášky č. 342/1997 Sb., v platném znění, na základě:

1. Zjištění zdravotního stavu před vznikem posuzovaného onemocnění

Nejcennějším zdrojem informací je zdravotnická dokumentace od registrujícího praktického lékaře. Pomáhá nenahraditelným způsobem v objasnění etiologie onemocnění, data jeho zjištění, jeho průběhu apod. Podle povahy posuzované nemoci nás zajímají odborné klinické nálezy z ortopedie, neurologie, alergologie, dermatologie, ORL, stejně jako výsledky laboratorních a pomocných vyšetření provedených v rámci pracovišť společných léčebných a vyšetřovacích složek, zprávy z hospitalizací, objektivní údaje o prodělaných úrazech. Do budoucna zdravotnická dokumentace mnohdy pomůže při ohodnocení ztížení společenského uplatnění. Datum zjištění posuzované nemoci bude rozhodující pro určení odpovědného zaměstnavatele, u něhož budeme žádat hygienické šetření. Dokumentace střediska nemocí z povolání musí obsahovat výpis ze zdravotnické dokumentace praktického lékaře s uvedením jeho jména a adresy. Samozřejmě existují možné výjimky, kdy podrobné studium předchorobí ze zdravotnické dokumentace potřebné není, např. některé akutní intoxikace, některé přenosné nemoci apod. V minulých letech některá střediska nemocí z povolání nepovažovala za nutné předchorobí objektivizovat a vycházela pouze z neverifikované osobní anamnézy.

2. Výsledku lékařských vyšetření

• a) Jedná se o klinická vyšetření a vyšetření v rámci SVLS, která již byla pro posuzovanou nemoc provedena na jiných pracovištích. Je třeba si uvědomit, že kvalita vyšetření z různých terénních pracovišť není stejná. Pokud máme na základě vlastního klinického vyšetření důvodné pochybnosti, je třeba u vyšetření, která mají zásadní význam pro stanovení diagnózy nebo stupně posuzované nemoci, provést vlastní kontrolu a zopakovat např. EMG, RTG, audiometrii apod.
• b) Nezbytné je vlastní vyšetření přímo na středisku nemocí z povolání. Běžně jsou tato vyšetření na střediscích nemocí z povolání vykazována pro zdravotní pojišťovny jako komplexní nebo cílené vyšetření. Jejich obsah je velmi přesně vymezen seznamem zdravotnických výkonů–vyhláška MZČR č. 493/2005 Sb. Je zarážející, že ojedinělá střediska nemocí z povolání tuto dokumentaci zcela v pořádku nemají. U pracovní anamnézy bych se přimlouval za uvedení, čím je klient vyučen (jakou školu vystudoval) a ve kterém roce. Dále by měl následovat minimálně chronologický přehled o všech zaměstnavatelích a druzích vykonávané práce s uvedením vztahu k posuzované nemoci. Např. při posuzování percepční nedoslýchavosti se musíme zabývat otázkou, zda a kde byl posuzovaný profesně exponován hluku. Stejně je pro nás potřebný údaj, zda je posuzovaný invalidní a proč, nebo zda pracuje na zkrácený pracovní úvazek.

Naprosto nezbytnou součástí komplexního nebo cíleného vyšetření na středisku nemocí z povolání je fyzikální vyšetření, které chybět nesmí. Stručný záznam z fyzikálního vyšetření ve formě „kardiopulmonálně kompenzován“ při posuzování profesionality onemocnění artrózou loktů je poněkud zarážející.

Zvláštní důraz musíme věnovat navázání stálé spolupráce s odborníky blízkých specializací. Především se jedná o obory: neurologie, dermatologie, ortopedie a ORL-audiologie. Cílem je, aby každé středisko nemocí z povolání získalo alespoň jednoho lékaře z uvedených specializací za svého superkonziliáře. Naši klienti jsou nepochybně odlišní od běžných návštěvníků neurologických, ortopedických, dermatologických a ORL ambulancí. Např. i kvalitní odborník-ortoped potřebuje několik let spolupráce s naším střediskem nemocí z povolání, než se po všech stránkách seznámí s pracovnělékařskou problematikou a pronikne se všemi návaznostmi do tajů nemocí z povolání.

3. Ověření podmínek vzniku onemocnění na pracovišti

ve smyslu § 82 odst. 2 písm. g) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, provádí orgán ochrany veřejného zdraví (OOVZ). V příspěvku se nebudu zabývat onemocněními způsobenými ionizujícím zářením, radioaktivními látkami, ani přenosnými nemocemi získanými v zahraničí. V dalším textu používám pro ověření podmínek vzniku onemocnění na pracovišti vžitý pojem hygienické šetření.

Zásady spolupráce středisek nemocí z povolání s OOVZ jsou stanoveny metodickým opatřením č. 11 Věstníku MZ ČR, zn. HEM-340-17.2.04/4463. Zmíním se o několika opakovaně diskutovaných problémech vzájemné spolupráce:

• a) Žádost o hygienické šetření je možno na KHS zaslat až tehdy, když je bezpečně diagnostikováno onemocnění uvedené v seznamu nemocí z povolání ve stupni požadovaném pro uznání nemoci z povolání.

Občas se setkáváme s obecnými připomínkami, že střediska zbytečně žádají šetření pro nemoci, které vzhledem ke stanovené diagnóze nemohou vůbec za nemoc z povolání uznat, nebo nemoc nedosahuje závažnosti požadované seznamem nemocí z povolání, nebo nebyla diagnóza nemoci uvedené v seznamu nemocí z povolání dosud bezpečně stanovena. Lze doporučit, aby každý kalendářní rok KHS vyhledaly všechna svá pozitivní šetření, kdy zjistily, že klient pracoval za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, a srovnaly, kolik z těchto pozitivních hygienických posudků odpovídá posudkům o uznaných nemocech z povolání, které střediska na KHS posílají. Myslím, že takový jednoduchý orientační každoroční rozbor by výrazně přispěl k průhlednosti situace a zkvalitnění vztahů v některých regionech. Celkový počet provedených hygienických šetření s ohledem na počet všech uznaných nemocí z povolání však obecně nesvědčí pro zbytečné žádání hygienických šetření.

• b) V žádosti o šetření musí být samozřejmě uvedena naprosto přesná diagnóza včetně lateralizace. V žádosti musí být zásadně uvedena kapitola a položka seznamu nemocí z povolání, podle které má OOVZ šetření provést (výjimkou uvedení položky může opět být již výše zmíněná situace u poškození chemickými látkami). Nejvíce problémů máme za situace, kdy posuzujeme onemocnění pohybového aparátu nebo nervů končetin, a posuzovaný je podle pracovní anamnézy exponován jak vibracím lokálně přenášeným na ruce, tak JNDZ. Za nejjednodušší řešení považuji dohodu střediska nemocí z povolání s OOVZ, že středisko v takovém případě uvede do žádosti kapitolu a položku jak pro vibrace, tak pro JNDZ, např. šetřit podle II/7 a II/10 s tím, že OOVZ si podle konkrétní situace na pracovišti posuzovaného vybere, která z obou nox by mohla pravděpodobněji přesahovat hygienické limity nutné k uznání nemoci z povolání, a ověří ji jako první. Pokud budou kritéria pro uznání nemoci z povolání pro první noxu splněna, druhou žádanou noxu už měřit/ověřovat nebude. Jistě by bylo do budoucna žádoucí věnovat se alespoň na výzkumné bázi vlivu kombinovaného účinku obou nox, který se jeví empiricky jako nesporný, a pokusit se o kvantifikaci vztahů. Zatím se však domnívám, že vzhledem k personálnímu obsazení středisek nemocí z povolání, KHS a ZÚ pro celostátní studii zřejmě nemáme dostatek sil ani finančních prostředků.

• c) U onemocnění pohybového aparátu a nervů končetin z JNDZ (eventuálně vibrací) je potřeba uvést, zda je posuzovaný pravák nebo levák, a také doplnit tělesnou výšku a hmotnost. Je zajímavé, jak často chybí tento údaj v dokumentaci střediska nemocí z povolání. Přitom jeho význam je zásadní. Posuzoval jsem případ pracovnice, která byla levačka, přeučená ve škole na psaní pravou rukou, takže udávala, že je pravačka. Při podrobnějším rozboru práce ale vyplynulo, že při posuzované práci používá jako dominantní ruku levou.

• d) U respiračních a kožních alergií uvádíme do žádosti o šetření konkrétní noxy, po jejichž přítomnosti na pracovišti pátráme.

• e) Povinností střediska nemocí z povolání je sdělit OOVZ také IČO zaměstnavatele, u něhož má být šetření provedeno. V některých krajích na základě vzájemné a fungující domluvy zjišťuje IČO sám OOVZ. Pokud taková spolupráce funguje, není třeba zavedené a osvědčené postupy měnit.

• f) Středisko nemocí z povolání nepřikládá k žádosti o hygienické šetření žádnou zdravotnickou dokumentaci posuzovaného (např. propouštěcí zprávy z hospitalizací apod.). V některých regionech tomu tak v minulosti bylo. Je třeba upozornit, že tento postup může být nyní kvalifikován jako průlom do povinné mlčenlivosti zdravotnického pracovníka. Hygienický posudek byl měl být vypracován nejpozději do 60 dnů od obdržení žádosti. Při neúměrném prodlužování lhůty vypracování hygienického posudku považuji za vhodné postupovat analogicky jako u dlouhých termínů na některá vyšetření, tj. klienta odeslat s kopií žádosti na provádějící pracoviště, aby si dohodl zkrácení termínu sám.

• g) Zvláštní význam pro středisko nemocí z povolání má formulace závěru hygienického šetření. Metodické opatření č. 11 Věstníku MZ ČR z roku 2004 jasně stanoví, jak má být správně závěr formulován, tj. „...podmínky vzniku onemocnění byly/nebyly splněny...“, nebo „...nelze objektivně prokázat...“. Závěry, s nimiž se někdy setkáváme „...mohl být vystaven chemickým látkám...“, „...mohl pracovat za podmínek...“, nemají žádný význam, protože na jeho podkladě by středisko nemocí z povolání muselo vystavit posudek, že posuzovaný může mít nemoc z povolání. Takové závěry musí vždy středisko vrátit na KHS k opravě ve smyslu Metodického opatření č. 11 Věstníku MZ z roku 2004.

• h) Z jednání komise nemocí z povolání MZ ČR vyplývá, že text některých šetření věcně neodpovídá hodnocení a konečnému závěru. Proto je navrženo, aby došlo ke standardizaci postupů při hygienickém šetření v rámci celé republiky. Za nejurgentnější považujeme standardizaci šetření při expozici JNDZ, dále vibracím a infekčním agens. U hygienických šetření nemocí přenosných a parazitárních by v praxi pomohlo, kdyby gestorem celého šetření byl vždy odborník pro hygienu práce a nemoci z povolání.

• i) Některé případy posuzovaných onemocnění mají své specifické zvláštnosti. V našem regionu je zvykem, že v takových případech se lékař střediska obrátí ještě telefonicky na vedoucí příslušného oddělení KHS a ústně vysvětlí, o co se středisku jedná (např. u pozdních účinků chemických látek, noxy u alergóz apod.).

Podobná situace někdy vzniká u důvodných podezření na intoxikaci chemickými látkami, kdy známe klinické příznaky, často nespecifické, ale není přesně známa noxa. Proto nelze žádat hygienické šetření podle určité položky seznamu nemocí z povolání.

Je vhodné vzájemně se informovat o složitých případech. Jednotné stanovisko a postup středisek nemocí z povolání a OOVZ je žádoucí. V některých případech může vznést středisko nemocí z povolání požadavek na doplnění hygienického šetření nebo může dojít na základě hygienického šetření a měření k odlišnému hodnocení a závěru. Platná legislativa (viz zápis Pracovní porada k problematice sjednocení postupů při posuzování nemocí z povolání, Praha 17. 4. 2007) takový postup umožňuje.

• j) Z našich zkušeností z jednání komise nemocí z povolání MZ vyplývá, že nejvíce problémů přinášejí případy šetření a měření podle kapitoly II položek 9 a 10 seznamu nemocí z povolání. Pokud nedojde k odborné dohodě mezi střediskem nemocí z povolání na jedné straně a OOVZ se ZÚ na straně druhé, bude ve složitých případech poskytovat celostátně superkonzultace z fyziologie práce MUDr. Jana Hlávková, vedoucí národní referenční laboratoře SZÚ v Praze a členka komise nemocí z povolání MZ ČR pověřená touto problematikou.

• k) Jaké dokumenty zasílá OOVZ na středisko nemocí z povolání.

Středisko nemocí z povolání musí před vydáním lékařského posudku ve smyslu § 3 správního řádu zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Proto se vyžaduje:

1. protokol z šetření na pracovišti,
2. protokol z měření ZÚ,
3. stanovisko KHS k ověření podmínek vzniku onemocnění na pracovišti ve smyslu § 82 odst. 2 písm. g) zákona č. 258/2000 Sb. se závěrem formulovaným podle Metodického opatření č. 11 Věstníku MZ ČR, zn. HEM-340-17.2. 04/4463.

Pokud se zabýváme otázkami spolupráce středisek nemocí z povolání s OOVZ, je nutno připomenout ještě dvě další situace, kdy je kvalitní spolupráce nezbytná.

První z nich je odběr vzorků na pracovišti posuzovaného k provedení epikutánních a inhalačních provokačních testů. Střediska nemocí z povolání však musí přistupovat ke svým požadavkům velmi odpovědně, protože zaměstnavatel má možnost, pokud nedojde v předmětném případě k uznání nemoci z povolání, požadovat po OOVZ finanční náhradu za vzorek. Suma, kterou po nás mínila požadovat jako náhradu jedna farmaceutická firma, byla téměř astronomická.

Druhou situací, kdy je v diagnostice nemocí z povolání spolupráce středisek s OOVZ nezbytná, je provádění reexpozičních pracovních testů na pracovišti. Středisko nemocí z povolání nemá vytvořeny základní právní podmínky pro zajištění nezbytné součinnosti zaměstnavatelů. Chybí mu zákonné oprávnění vstupovat do provozoven a na pracoviště a provádět tam jakékoliv úkony. Naproti tomu OOVZ je proti zaměstnavateli ve zcela jiném postavení. Proto je potřeba se obrátit na KHS se žádostí o součinnost při provedení reexpozičního pracovního testu na původním pracovišti. KHS bude vůči zaměstnavateli formálně zastřešovat provádění vyšetření, tj. vstup a provádění úkonů na pracovišti v rámci své pravomoci (§ 82 odst. 2 písm. g) a § 88 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Pracovníky střediska nemocí z povolání k účasti přizve a vybaví je za tím účelem pověřením podle ustanovení § 88 odst. 6 cit. zákona. Hlavní hygienik vypracoval stanovisko k metodickému usměrnění při provádění reexpozičních testů na pracovištích (SOZ--34.0-28.2.07/9481 ze dne 26. 3. 2007), s nímž byli seznámeni vedoucí odborů hygieny práce všech KHS. Výše uvedeným způsobem naprosto úspěšně probíhá několik let spolupráce v Jihomoravském kraji. Problém může nastat, pokud s reexpozičním testem na původním pracovišti dlouho otálíme a posuzovaný je mezitím propuštěn. Potom jsme zcela odkázáni na OOVZ, zda dokáže přimět zaměstnavatele k provedení testu s bývalým zaměstnancem. Přístrojové zabezpečení testu, organizace jeho provedení, zabezpečení léky pro lékařskou pomoc pro případ komplikací a jejich terapeutické zvládnutí je věcí lékaře střediska nemocí z povolání. V regionech, kde jsou zaměstnavatelé zvyklí klinickým pracovníkům reexpoziční test umožnit, není nutno zavedený postup měnit.

III. Na základě zjištění zdravotního stavu před vznikem onemocnění, výsledku lékařských vyšetření a na základě ověření podmínek vzniku onemocnění vydá středisko nemocí z povolání podle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 342/1997 Sb., v platném znění, lékařský posudek, kterým se uznává/neuznává nemoc z povolání.

Lékařský posudek o neuznání nemoci z povolání se předává pouze osobě trpící onemocněním.

Lékařský posudek o uznání nemoci z povolání se předává osobě trpící onemocněním i zaměstnavateli a dále určenému okruhu oprávněných osob, orgánů a institucí podle § 6 vyhlášky č. 342/1997 Sb., v platném znění.

U lékařských posudků se na jednáních komise nemocí z povolání MZ setkáváme s následujícími nedostatky:

1. Lékařský posudek o uznání/neuznání posuzovaného onemocnění za nemoc z povolání musí zásadně obsahovat diagnózu posuzovaného onemocnění podle mezinárodní klasifikace nemocí a kapitolu i položku seznamu nemocí z povolání, podle kterých bylo onemocnění posuzováno.

2. Je třeba se zamyslet nad formulací diagnózy posuzovaného onemocnění a neopsat pouze závěr odborného vyšetření lékaře specializovaného v jiném oboru.

Nevhodné je např. uvedení slovní diagnózy „rinokonjunktivitida“ nebo „chronická iritační rinitida“ v posudku o uznání nemoci z povolání podle kapitoly III/10 seznamu nemocí z povolání, neboť podle citované položky lze uznat za nemoc z povolání pouze alergická onemocnění dýchacích cest.

Nevhodné je uvedení posuzované „diagnózy“ jako onemocnění horních končetin z vibrací (z přetěžování). Jednak taková diagnóza neexistuje, jednak je takový posudek většinou naprosto nepřezkoumatelný, protože by přezkoumání muselo logicky zahrnout zcela všechny typy onemocnění, které lze teoreticky zahrnout pod kapitolu II/6-8 seznamu nemocí z povolání.

Pokud uznáváme nemoc z povolání podle kap. II/10, seznam nemocí z povolání po nás výslovně požaduje periferní neuropatii charakteru úžinového syndromu. Posuzované onemocnění tedy bude zásadně syndrom karpálního tunelu vpravo, nikoli neuropatie n. mediani vpravo.

Na posudku byla střediskem chybně uvedena jako nemoc z povolání „středně těžká senzimotorická neuropatie n. medianus vlevo a lehká vpravo“. Tato nemoc z povolání byla uznána podle kapitoly II, položky 7 seznamu nemocí z povolání. Nahlédnutí do seznamu nemocí z povolání nás přesvědčí, že za nemoc z povolání lze považovat poškození odpovídající nejméně středně těžké poruše, tudíž byla nemocí z povolání pouze léze středového nervu vlevo, ale vpravo nikoli.

Podobným případem nevhodně vystaveného posudku o uznání nemoci z povolání je případ, kdy byla za nemoc z povolání označena „senzimotorická neuropatie n. mediani bilat. a artrotické změny obou loktů dle rtg“. Bylo uznáno podle podle kapitoly II, položky 7 seznamu nemocí z povolání. Samozřejmě artrotické změny obou loktů jednak nelze uznat za nemoc z povolání podle kapitoly II položky 7 seznamu nemocí z povolání, jednak se navíc ukázalo, že uváděné artrotické změny nedosahovaly stupně, který vyžaduje seznam nemocí z povolání.

Někdy se jedná jen o drobné nepřesnosti. Například slovní název posuzovaného onemocnění u negativního lékařského posudku o nemoci z povolání podle III/6 by měl znít „rakovina plic nebo bronchogenní karcinom“, nikoliv rakovina plic z radioaktivních látek.

3. Pokud napíšeme do jednoho posudku více posuzovaných onemocnění, potom se vystavujeme nebezpečí, že při úspěšném odvolání může být kvůli jednomu špatně posouzenému onemocnění zrušen celý posudek. Platí proto obecná zásada: jedno onemocnění podle MKN = jeden lékařský posudek o uznání/neuznání nemoci z povolání.

Vyhláška č. 342/1997 Sb., v platném znění, v podstatě při uznání nemoci z povolání střediskům ukládá povinnost vydat v téže věci dva posudky, které nejsou formálně zcela totožné. Pro zaměstnavatele nemají být v posudku uvedeny diagnóza nemoci podle MKN-10 a označení nemoci z povolání podle seznamu nemocní z povolání. Naproti tomu vyhláška č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, požaduje uvádět označení nemoci z povolání podle seznamu nemocí z povolání i pro zaměstnavatele. Tím samozřejmě v mnoha případech nepřímo sdělujeme i diagnózu nemoci (např. u kapitol a položek II/3, II/4, II/6, II/12, III/1, III/3, III/4, III/6 aj.). Považujeme proto za vhodné, aby na středisku nemocí z povolání klient podepsal souhlas s uvedením diagnózy nemoci z povolání zaměstnavateli. Potom lze ve věci uznání nemoci z povolání vydat jeden lékařský posudek, kdy všichni oprávnění obdrží stejnopis.

4. V posudcích se uvádí datum narození posuzovaného, nikoli jeho rodné číslo. Pokud je na používaných formulářích uvedeno, upravíme na identifikační číslo pojištěnce.

Přehled obecně závazných či přijatých postupů při uznávání nemocí z povolání:

• Seznam nemocí z povolání, který tvoří přílohu k nařízení vlády č. 290/1995 Sb.
• Posuzování onemocnění rakovinou plic z radioaktivních látek. Metodický návod č. 15 publikovaný ve Věstníku MZ ČR, částka 9, 1998, s. 70.
• Posuzování dynamiky pneumokonióz. Metodické opatření č. 8 publikované ve Věstníku MZ ČR, částka 9, říjen 2003, s. 2
• Stanovení nejméně středního stupně závažnosti izolovaného syndromu karpálního tunelu. Metodické opatření č. 9 publikované ve Věstníku MZ ČR, částka 10, říjen 2003, s. 3.
• Doporučené postupy diagnostické a léčebné péče: silikóza (uhlokopská pneumokonióza), profesionální nemoci pohybového aparátu a nervů končetin z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování, profesionální průduškové astma, profesionální alergická rýma.
• Kolektiv: Pracovní lékařství. Základy primární pracovnělékařské péče. Brno: NCONZO, 2005, s. 179–312.

Odvolání proti lékařskému posudku o uznání/neuznání nemoci z povolání

Návrh na přezkoumání lékařského posudku o uznání nemoci z povolání může podat podle ustanovení § 77 odst. 2 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, do 15 dnů ode dne doručení zaměstnavatel nebo postižený. Návrh na přezkoumání lékařského posudku o neuznání nemoci z povolání může podat za stejných podmínek posuzovaný.

Jakou dokumentaci zasílají střediska NzP odvolacímu orgánu v případě odvolání proti lékařskému posudku o uznání/neuznání nemoci z povolání?

Ministerstvo vyžaduje postupování kompletního spisového materiálu, tj. kompletní zdravotnickou dokumentaci střediska nemocí z povolání, a k tomu vždy vyžaduje originál napadeného lékařského posudku, originál odvolání spolu s obálkou a doklad o prokazatelném předání posudku odvolateli – pacientovi, např. originál doručenky. Pokud byl lékařský posudek vydán na základě RTG snímku, tak by měl být též MZ postoupen. Doporučujeme neposílat originál dokumentace, ale fotokopii. Rozsah dokumentace, který se předkládá odvolacímu orgánu, byl velmi podrobně uveden a zdůvodněn ve vnitřním metodickém opatření Společnosti nemocí z povolání ČLS JEP a Komise nemocí z povolání MZ ČR, které bylo publikováno v časopise Pracovní lékařství.

Případy odvolání proti lékařským posudkům, které vydala střediska mimo fakultní nemocnice, řeší krajské úřady. Zasílaná dokumentace je shodná. Na obálku se zdravotnickou dokumentací je vhodné uvádět formulaci: „Zdravotnická dokumentace. Otevře lékař.“

Závěrem bych se chtěl zmínit o nutnosti zkvalitnění spolupráce střediska nemocí z povolání s KHS v případě podání návrhu na přezkoumání lékařského posudku o uznání/neuznání nemoci z povolání, kdy „odvolatel“ uvádí konkrétní námitky proti hygienickému šetření nebo výsledku měření ZÚ. V takovém případě je potřeba co nejrychleji zaslat připomínky „odvolatele“ na KHS se žádostí o zaujetí stanoviska k jednotlivým připomínkám. Nestačí tedy jednovětná odpověď KHS, že na svém stanovisku trvá. Vypořádání připomínek je nutno vždy přiložit příslušnému správnímu úřadu v rámci odvolacího řízení. Samozřejmě se setkáváme i s případy, že v rámci návrhu na přezkoumání lékařského posudku se objeví mezi připomínkami podstatné nové skutečnosti, které zásadně změní posudkový pohled střediska nemocí z povolání.

Kontaktní adresa:

Prof. MUDr. Petr Brhel, CSc.

Klinika pracovního lékařství

Pekařská 53

656 91 Brno

e-mail: pbrhel@med.muni.cz