Prof. MUDr. Josef Rems, DrSc., 1931 - 2008

V čase, kdy se letní prázdniny chystají k přehoupnutí do své druhé poloviny, podlehl po dlouhém boji své těžké chorobě prof. MUDr. J. Rems, DrSc. Jeho odchodem se uzavřela definitivně jedna pestrá, plodná a navýsost živá kapitola příběhu psaného plzeňskou otorinolaryngologií.

Prof. Rems se narodil 2 dny před svátkem svého patrona, 17. 3. 1931, v Karlových Varech, kde byl v té době zaměstnán jeho otec jako pomocný berní zřízenec, což profesor vždy s úsměvem zdůrazňoval. První třídu obecné školy ještě stačil dokončit ve Varech, po zabrání Sudet se rodina Remsova přestěhovala do Českých Budějovic. Tady prožil mladý Josef léta dospívání, Budějovice mu přirostly k srdci a málokdo z nás tušil, že nejsou jeho rodným městem. Absolvoval tu i klasické gymnázium, kde maturoval v roce 1950. Úspěšně složil přijímací pohovory a byl následně přijat ke studiu na nově založené lékařské fakultě UK v Plzni, se kterou zůstal spjatý vlastně po celý svůj život. Po zvládnutí teoretických rigoróz se MUC. Rems zapojil do studentské vědecké práce – nejprve na Anatomickém ústavu jako pomocná vědecká síla. Po roce na anatomii přešel na ORL kliniku lékařské fakulty. V archivu kliniky se zachoval dopis, kterým v roce 1958 tehdejší přednosta kliniky prof. Kotyza žádá děkana fakulty o přijetí MUDr. Remse na místo odborného asistenta. Charakteristika Remse je zde natolik trefná, že si dovolím citovat tento list prakticky in extenso. Přesto, že prof. Kotyza mluví o Remsovi 27letém, ti kteří ho znali, mi jistě dají za pravdu, že věk Remse nikterak nezměnil.

„Josef Rems, promovaný lékař, nar. 17. 3. 1931, nastoupil na Otolaryngologické klinice v Plzni na podzim r. 1953 ve funkci vědecké síly. Ačkoli za rok na to byla zrušena místa vědeckých sil na klinikách, pracoval Rems na klinice další 2 léta dobrovolně a bezplatně. 1. 8. 1956 byl přidělen na kliniku jako promovaný lékař. Odtud byl poslán na I. Chirurgickou kliniku v Plzni, aby si tam osvojil základní chirurgické znalosti a návyky. Pracoval tam od 15. X. 1956 do 30. IV. 1957. Během svého působení na Otolaryngologické klinice získal všechny potřebné znalosti jak k rozpoznávání, tak i léčbě konservativní a z velké části i chirurgické léčbě otorhinolaryngologických onemocnění. Je manuelně velmi zručný a má všechny předpoklady státi se výborným operatérem. K tomu mu nesporně pomáhají též anatomické znalosti, které si osvojil jako fiškus v Anatomickém ústavu. Mimo to Rems získal specielní znalosti v rentgenologii v oblasti ušní, nosní a krční. Dovede nejen zhotovovat a dále zpracovávat rentgenové snímky (kopie, diapositivy), ale též je odborně posuzovat.

V poslední době se s úspěchem zabývá fotografií a filmováním endoskopických obrazů.

Dále jeho specielní zaměření je anestesiologie. Té se věnuje nejen po stránce teoretické, ale i praktické. Samostatně a spolehlivě provádí endotracheální narkosy.

Pracovní morálka Remse je příkladná. Prakticky veškeren volný čas po splnění nařízené pracovní povinnosti tráví na klinice plněním různých úkolů spadajících do rámce klinické činnosti. Sem patří např. příprava materiálu a asistence při rozvíjení nových vyšetřovacích a operativních způsobů.

Pro funkci učitele má Rems všechny předpoklady. Má trvalou zásluhu v pořizování velkého počtu učebních pomůcek a pravidelně vypomáhá při přednáškách. Dovede přednášet jasným slohem a svěřené thema dovede systematicky zpracovat. K tomu všemu přistupuje jeho ochota vždy vyhovět studentům, když se na něho obrátí s dotazy a přáními.

Rems je klidné a skromné povahy. Na pracovišti je oblíben pro svou ochotu a obětavost při kolektivní práci. Má vrozený cit pro trpícího člověka, a proto ho nemocní mají rádi. Pro uvedené vlastnosti je oblíben i středním zdravotnickým personálem a ostatními zaměstnanci kliniky.

Ze všech těchto důvodů oceňuji kladně Remse a zdůrazňuji, že jmenovaný již dnes má trvalé zásluhy o zvýšené pedagogické a vědecké činnosti kliniky. proto vřele doporučuji, aby mu bylo uděleno místo odborného asistenta na Otolaryngologické klinice v Plzni.

Plzeň 22. XII. 1958 Prof. Dr. F. Kotyza

přednosta Otolar. kliniky v Plzni

Místo odborného asistenta tehdy Rems na základě Kotyzovy supliky dostal a zastával jej úspěšně do roku 1969. Mezitím absolvoval tzv. externí aspiranturu a v roce 1966 získal titul CSc. po obhájení práce „ Patogeneze defektů sluchových kůstek v průběhu chronického zánětu středního ucha“. Problematice středouší se tehdy ostatně věnoval systematicky pod vedením prof. Kotyzy. Důkazem toho je i první Remsova publikace uveřejněná v časopise Čs. ORL v  roce 1957 – „Projekce antrum mastoideum a sinus sigmoides u novorozence se zřetelem k diagnostické punkci antra“. Byla to práce studentská, ve které se pojily Remsovy morfologické znalosti, jeho technická zručnost a představivost s potřebami tehdy běžné klinické praxe.

V roce 1968 se dr. Rems habilitoval a byl následně jmenován docentem ORL. Je pověřen prozatímním vedením ORL kliniky po dobu expertizy prof. Kotyzy v Alžírsku (do roku 1971) a i po jeho odchodu do důchodu v roce 1972. Již koncem 60. let, poté co se zúčastní světového ORL kongresu v Mexiku a absolvuje krátkou stáž u dr. Kleinsassera v Kolíně nad Rýnem, se doc. Rems nadchne pro mikrolaryngochirurgii a stane se jejím neúnavným propagátorem. Je technicky nadaný a zručný, přizpůsobí si operační mikroskop, získá potřebné instrumentárium, adaptuje fotoaparát a jako první v republice se pouští rutinně do hrtanové mikrochirurgie. Publikuje, přednáší, dokumentuje a naprosto nezištně předává informace a zkušenosti. Udivuje všechny svými dokonalými dia snímky , které mají úroveň srovnatelnou se světem. Získává si řadu přátel, obdivovatelů a následovníků. Má mimo jiné výhodu v tom, že je násilně přeučený levák, jeho endoskopické mikrochirurgické výkony jsou bez přehánění brilantní ukázkou bimanuální práce. Ve výboru ORL společnosti má na starosti nástrojovou komisi, pracuje jako krajský ORL odborník Západočeského kraje, přednáší na kongresech doma i v zahraničí, absolvuje řadu stáží.

V roce 1976 je definitivně jmenován přednostou ORL kliniky a zůstane jím až do svého odchodu do důchodu v roce 1995. Jeho doktorská dizertační práce těží ze zkušeností z hrtanové operativy - tématem jsou „Hrtanové prekancerózy“. Studie je opatřena vynikající barevnou fotodokumentací. V roce 1983 je doc. Rems jmenován profesorem ORL.

Z nepočitatelných dialogů, kterých jsem měl tu čest se zúčastnit, vím, že cítil, že dosáhl vrcholu. Vrcholu, o kterém si netroufal nikdy ani snít. Zůstal totiž skromným klukem z Budějic, jak své milované město láskyplně nazýval. Klukem, který snil o tom, stát se „flígrem“ – letcem a mávat křídly nad domkem své vyvolené. Klukem, který netoužil po slovutnosti na vědeckém poli, o kterém tehdy nic netušil a tušit ani nemohl. Jeho život se ale odvinul úplně jinak a Rems neodporoval. Naopak, zamiloval se do „otoláryngologie“, jak s úsměvem náš obor nazýval. Svým bytostným člověčenství snoubeným s manuální dovedností pomáhal nemocným. Svou nezkrotnou energií strhával pro věc otolaryngologie všechny – své žáky, kolegy a následovníky.

Bude nám všem velmi chybět.

Došlo 3. 9. 2008 Doc. MUDr. Jaroslav Slípka, CSc.