Prof. MUDr. Jindřich Macháček, CSc., osmdesátiletý

Jakkoliv se nám, mladším kolegům, studentům i pa­cientům tento titulek může zdát neuvěřitelný, prof. MU Dr. Jindřich Macháček, CSc., emeritní přednosta Onkologické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc, oslavil 1. září 2015 své 80. narozeniny.

Prof. Macháček se narodil 1. září 1935 v Brně. Po maturitě na gymnáziu v Uherském Brodě v roce 1953 byl přijat ke studiu na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity (tehdy Univerzita Jana Evangelisty Purkyně) ve svém rodném městě. Po promoci v roce 1959 si jako obor vybral onkologii, které zůstal věrný po celou svou profesionální kariéru, která pokračuje dosud. Prof. Macháček nejprve nastoupil na místo lékaře onkologického oddělení Krajského ústavu národního zdraví v Ostravě‑Paskově, kde působil, od roku 1974 jako zástupce primáře, až do roku 1980. První atestaci z radioterapie složil v roce 1962, atestaci z onkologie v roce 1966 a druhou atestaci z radioterapie v roce 1968. V roce 1980 přišel do Olomouce, kde se stal primářem Radioterapeutického oddělení Fakultní nemocnice. Z Radioterapeutického oddělení Fakultní nemocnice Olomouc vznikla v roce 1988 Onkologická klinika Lékařské fakulty Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc. Prof. Macháček byl ve stejném roce jmenován docentem a stal se prvním přednostou tohoto pracoviště. V souvislosti se změnami pravidel pro udělování vědecko‑pedagogických hodností prošel prof. Macháček v roce 1994 habilitačním řízením a v roce 1999 byl jmenován profesorem. Přednostou pracoviště zůstal až do svých 70 let. Jako emeritní přednosta kliniky se ujal funkce regionálního správce Národního onkologického registru pro Olomoucký kraj, kterou zastává dosud. Současně prof. Macháček stále pokračuje ve své práci vysokoškolského učitele a odborného lékaře.

Prof. Macháček se narodil v době první republiky, která přála rozvoji vědy, vzdělávání i medicíny, ale záhy se nad naším státem začala stahovat mračna a větší část života bylo prof. Macháčkovi souzeno prožít v dobách, které ve všech ohledech nebyly lehké. Obě totality, které se v naší zemi s krátkou přestávkou vystřídaly, negativně ovlivnily všechny oblasti akademického života i péče o nemocné. Mladší generace si pamatují pouze poslední roky tohoto těžkého období, kdy byly podmínky nesrovnatelně snesitelnější než v 50. letech nebo za nacistické hrůzovlády, přesto ale asi nikdy nezapomeneme na ten podivný svět, ve kterém jsme nesměli volně cestovat, bádat, mluvit a psát. Život nebyl lehký zejména pro bezpartijní jako prof. Macháček, který navzdory době zůstal věrný sám sobě a svému poslání lékaře a učitele. Zahraniční stáže, které jsme zvyklí považovat za samozřejmost a které mladší generace často ani nevyužívá, byly obtížně dostupné. Prof. Macháček mohl v době uvolnění poměrů v roce 1968 pobývat čtyři měsíce v Londýně, kde se věnoval otázkám epidemiologie nádorů. Následně mohl absolvovat stáže jen v zemích bývalého východního bloku, v roce 1975 dva měsíce v onkologickém ústavu v Moskvě, v roce 1985 v onkologickém ústavu ve Varšavě a v roce 1986 v onkologickém ústavu v Budapešti. Až v roce 1994 mohl pobývat dva měsíce na radioterapeutickém pracovišti v Antverpách.

Během více než 50 let svého působení v onkologii prof. Macháček významně přispěl k rozvoji oboru u nás. Právě díky velikánům, jako je prof. Macháček, kteří navzdory nelehké době dokázali uhájit existenci oboru a udržet odbornou úroveň, se můžeme pochlubit péčí o nemocné s nádorovým onemocněním srovnatelnou se světem. Generace prof. Macháčka měla obtížné podmínky osobního růstu, publikovat v zahraničí bylo možné jen s velkými překážkami, účast na světových fórech v rozsahu, na jaký jsme si v posledních 25 letech zvykli, byla nepředstavitelná, proto veškerou svou energii tato generace zaměřila na péči o nemocné a vybudování struktury zajišťující léčebnou péči i vyhodnocování výsledků. Na této mnohaleté, doslova mravenčí práci mohl být postaven systém komplexních onkologických center, která nám svět závidí. Podařilo se udržet jednotná onkologická pracoviště, která ve většině center sdružují v rámci jednoho pracoviště radiační i klinickou onkologii. Onkologie u nás má díky tomu ve srovnání s ně­kte­rými okolními státy silnější postavení a daří se bránit parcelaci oboru na orgánově zaměřené specializace (které jsou kontraproduktivní s ohledem na skutečnost, že farmakoterapie nádorů je především léčbou systémového onemocnění). Díky desetiletím práce osobností, jako je prof. Macháček, může naše generace dále rozvíjet oba onkologické obory. Kontaktům se zahraničím, včetně kongresů i studijních pobytů, nestojí nic v cestě. Publikovat v zahraničí je snadné, ale nesmíme zapomínat, že publikovat v prestižních zahraničních časopisech můžeme mimo jiné právě díky fungujícím pracovištím, která nám předala generace prof. Macháčka.

V akademickém světě dnes nestojí odbornému růstu v cestě žádné stranické sekretariáty, a tak další a další kliničtí a radiační onkologové mohou získávat vědecké i vědecko‑pedagogické hodnosti. Prof. Macháček se jako učitel podílel na utváření dvou generací lékařů. Kromě toho jako člen oborových rad, oponent, člen komisí pro habilitační a jmenovací řízení pomáhal a pomáhá mladším kolegům v kariérním růstu.

Prof. Macháčka jsem si vždy vážil a vážím jako odborníka i člověka. Prof. Macháček je prakticky stejně starý jako moji rodiče. Osud mě zavál do Olomouce a téměř osm let stojím v čele pracoviště, které prof. Macháček založil. Velmi si vážím toho, že prof. Macháček byl vždy připraven pomoci radou nebo mě zastoupit, ale navzdory věkovému rozdílu 30 let mě vždy respektoval, byl loajální a podpořil mě i v nelehkých rozhodnutích usměrňujících chod kliniky. Vzal na sebe nelehkou roli regionálního správce Národního onkologického registru a byl zde vždy, kdykoliv jsem potřeboval pomoc.

My mladší kolegové obdivujeme elán, energii a duševní svěžest, se kterou dokáže diskutovat na odborných seminářích nebo zkouší studenty medicíny. Vážíme si i toho, že přestože pan profesor bydlí v Ostravě, zůstal věrný pracovišti, které založil, a dojíždí každý týden do Olomouce. Jeho práce a životní dráha se tak stává inspirací pro další generace klinických a radiačních onkologů.

Ad multos annos!

prof. MU Dr. Bohuslav Melichar, Ph.D.

Onkologická klinika LF UP a F