Možnosti ovlivnění posturální stability seniorek pomocí centračně-stabilizačního posilovacího programu s fitbally
Effects of Core Instability Strength Training with Swiss Ball on Postural Stability in Elderly Women
This study examined the effect of a swiss ball exercise program on postural stability in elderly females. The participants (n = 10; age 69.8 ± 4.4 years, body weight 72.1 ± 8.3 kg; body height 161.1 ± 6.6 cm; body mass index 27.8 ± 3.3 kg. m-2) attended 60-minute core instability strength exercise session twice a week for the 5-month training period. The postural stability was assessed by force plate FootScan. The present study did not demonstrate any improvements in balance after exercise intervention. Total travel way (TTW) of centre of pressure increased in all balance task conditions. The lowest degradation of balance was observed in narrow stance with eyes closed (by 18.4 %).
Keywords:
elderly – postural balance – force platform – swiss ball – exercise training
Vyšlo v časopise:
Geriatrie a Gerontologie 2015, 4, č. 3: 125-130
Kategorie:
Původní práce/studie
Souhrn
Cílem této studie bylo ověření účinnosti pohybového programu pomocí fitballů na posturální stabilitu žen seniorek. Probandky (n = 10; věk 69,8 ± 4,4 roků; tělesná hmotnost 72,1 ± 8,3 kg; tělesná výška 161,1 ± 6,6 cm; body mass index 27,8 ± 3,3 kg.m-2) podstoupily 5měsíční balančně-posilovací trénink s frekvencí 2× týdně v délce 60 minut. Posturální stabilita byla stanovena pomocí tlakové snímací desky FootScan. Studie neprokázala zlepšení posturální stability seniorek po absolvování intervenčního pohybového programu. Celková dráha tlaku COP se zvýšila. Zhoršení bylo zaznamenáno u všech typů stojů. Nejméně výrazné zhoršení bylo zaznamenáno v testu úzký stoj se zavřenýma očima (US-ZO = 18,4 %).
Klíčová slova:
stáří – posturální stabilita – posturografie – fitball – pohybový program
Úvod
Stárnutí je fyziologický proces, který se dotýká všech lidí v průběhu života. Tento přirozený jev je charakterizován biologickými změnami, při kterých dochází k úbytku svalové hmoty a současně klesá svalová síla a kvalita koordinace pohybů(1). Všechny tyto změny přispívají ke zvýšení rizika pádu u seniorské populace(2).
Postupně narůstající posturální nestabilita souvisí s regresí jednotlivých systémů a jejich fyziologickým stárnutím. Nejmarkantnější ve vztahu k posturální stabilitě je stárnutí pohybového a nervového systému, které přímo zajišťují vzpřímený postoj(3). Podle Vařeky je posturální stabilita schopnost zajistit vzpřímené držení těla a reagovat na změny vnějších a vnitřních sil tak, aby nedošlo k pádu(4). Většina autorů se shoduje na faktu, že je posturální stabilita výsledkem interakcí mezi řadou fyziologických a funkčních systémů(5,6). Du Pasquier et al. uvádějí, že systémy, které se podílejí na udržení rovnováhy (vizuální, vestibulární a somatosenzorický), a jejich složitá interakce včetně sloučení těchto dílčích vjemů v CNS jsou stárnutím ovlivněny, jejich funkce klesají a výsledkem je zhoršení schopnosti stoje(7). S přibývajícím věkem dochází ke zhoršení posturálních reakcí a mechanismů pro udržení posturální stability z důvodu biologických změn organismu a také hypokineze. Ukazuje se, že poruchy rovnováhy jsou významnými prediktory pádů(8).
Z výsledků studie Abrahamové a Hlavačky vyplývá, že od 60 let je schopnost udržení stability stoje zhoršena a nejvíce se projeví v rychlosti anterioposteriorní výchylky průmětu těžiště. U seniorské populace také hraje daleko větší roli odebrání jednoho nebo i více aferentních vstupů, přičemž největší zhoršení u nich najdeme při stoji na měkkém povrchu se zavřenýma očima. Schopnost udržení stability je kromě aferentních vstupů také závislá na možnostech eferentních a výkonných orgánů(9). Ze studie Woollacottové vyplývá zpožděné zapojení svalů při reakci na rovnováhu ohrožující podnět. Pro dobrou balanční schopnost je také nezbytná aktivace posturálních svalů před svaly fázickými, které provádějí činnost narušující stabilitu. Zapojením posturálních svalů v předstihu zajistíme stabilitu těla pro budoucí pohyb, u seniorů je však doba „předaktivace“ zkrácena, tělo není v momentě pohybu správně zajištěno a dochází k většímu vychýlení těžiště než u mladých jedinců(10).
Schopnost udržet rovnováhu se vyvíjí od narození a dozrává okolo 14 let, do 50–60 let je kontrola rovnováhy na vrcholu a poté zase klesá(11,12). Někteří autoři uvádějí, že posturální stabilita začíná výrazněji klesat mezi šestou až devátou dekádou života(13). Pády postihují 20–30 % osob ve věku 65–69 let a až 50 % osob nad 85 let. Vyšší prevalence pádů je u akutně i chronicky nemocných, hospitalizovaných a u osob v dlouhodobé ústavní péči(14-16).
Posturografie (stabilometrie) je využívána k hodnocení posturální stability a je již běžnou součástí funkční diagnostiky(17). Jako indikátor kvality kontroly rovnováhy během plnění funkčních úkolů se využívá analýza pohybu COP (Centre of Pressure) jako nepřímých výchylek těla. Pohyb COP odráží změnu polohy bodu, do kterého se lokalizuje začátek vektoru vertikální reakční síly. Je bodem, v němž se koncentrují všechny tlaky nad ploskou chodidla, tedy vážený průměr všech působících tlaků na kontaktní plochu chodidla s podložkou(18).
Pravidelná pohybová aktivita je považována za účinný prostředek, pomocí kterého se zlepšuje posturální stabilita, oddalují se biologické změny související s věkem a snižuje se hypokineze(19). Řada studií prokázala, že cvičení vede ke zlepšení posturální stability a snižuje riziko pádů seniorů po pohybovém programu(20-22). Seco et al. ve své studii zkoumali 173 žen a 54 mužů ve věku 65–74 let a zjistili signifikantní zlepšení posturální stability pomocí statické posturografie aplikací gymnastických cvičení. Pohybový program zahrnoval protahovací, mobilizační a posilovací cvičení, aerobní cvičení ve formě chůze a krátkého běhu, koordinační a balanční cvičení s využitím fitballů a kooperativní hry s míčem. Pohybový program trval 36 týdnů s frekvencí 3× týdně(23). K podobným výsledkům dospěli i jiní autoři, kteří aplikovali cvičení na minitrampolínách(24) nebo gymnastická cvičení ve vodě a na suchu(21). Novější výzkum potvrdil pozitivní vliv tří různých typů pohybových programů (cvičení na minitrampolínách, gymnastická cvičení ve vodě a gymnastická cvičení na suchu) na posturální stabilitu starších žen(25). Celkem 74 žen s průměrným věkem 69 ± 4 roky bylo náhodně rozděleno na tři cvičební skupiny: cvičení na minitrampolínách (n = 23), aquagymnastika (n = 28) a gymnastika na suchu(n = 23). Cvičební program probíhal 2× týdně po dobu 12 týdnů. Výsledky intervenčních programů byly hodnoceny pomocí tlakové desky BIOMEC 400 (EMG System of Brazil). Byly posuzovány velikosti výchylek souřadnic centra tlaku COP v 5 modifikacích stoje (paralelní stoj v šíři pánve s otevřenýma očima, paralelní stoj v šíři pánve se zavřenýma očima, semitandemový stoj s otevřenýma očima, semitandemový stoj se zavřenýma očima a stoj na jedné preferované dolní končetině). Výsledky studie potvrzují, že všechny 3 typy pohybových intervencí vedou ke zlepšení posturální stability (zmenšení celkové dráhy COP v pěti různých stojích). Vlivem pohybového programu s fitbally na posturální stabilitu se zabývali Seo et al. Výzkumu se zúčastnilo 78 žen s průměrným věkem 72 let, které byly rozděleny do dvou skupin – experimentální a kontrolní. Experimentální skupina (n = 38) absolvovala cvičební program s fitbally 2× týdně po dobu 12 týdnů. Kontrolní skupina (n = 40) byla bez cílené pohybové intervence. Úroveň statické posturální stability byla hodnocena pomocí testu stoj na jedné noze se zavřenýma očima. Výsledkem měření byl čas (v sekundách), po který probandky udržely stoj na jedné noze. U cvičící skupiny bylo ve srovnání s kontrolní skupinou zaznamenáno významné zlepšení posturální stability (před = 7,84 s; po = 8,65 s)(26). Výsledky některých studií však nepotvrzují významné zlepšení posturální stability po absolvování pohybové intervence seniorské populace(27,28).
Pro zlepšení stability pokládají Rogers et al. efektivnější balanční trénink než všeobecné cvičební programy, zahrnující pouze aerobní, posilovací nebo protahovací cvičení(29). Province et al. zaznamenali, že cvičení zaměřené především na balanční kontrolu vede přibližně k 25% snížení rizika pádu(30). Při cvičení dochází zejména ke zdokonalení stability v laterolaterálním směru a jedinci jsou pak schopni lépe kontrolovat pohyb o větším rozsahu v kyčelních kloubech(31).
Efekty cvičení pomocí balančních ploch popisují někteří autoři. Balanční plocha jako cvičební pomůcka, např. fitball (velký gymnastický míč), se využívá v léčebné terapii pacientů s neurologickými diagnózami (např. stavy po cévní mozkové příhodě, úrazech mozku nebo míchy), v prevenci a léčbě vadného držení těla, bolesti páteře a krku. Cvičení pomocí balančních ploch vede k aktivaci propriocepce (hluboké citlivosti), výrazně se tím zlepšuje aktivace příslušných nervových drah a stabilita jedince(32). Cvičení na fitballech pozitivně ovlivňuje reakční schopnost svalů, je vhodnou metodou pro prevenci pádů(33) a zlepšuje stabilitu(34). Potvin a Benson zdůrazňují, že balanční plochy při cvičení vedou na rozdíl od stabilního podkladu ke zvýšené činnosti hlubokého stabilizačního systému a rovněž vyšší koncentraci pro provedení cviku(35).
Dřívější studie ukázaly, že ženy v seniorském věku mají vyšší sklon k pádu než muži. Důvodem je výraznější úbytek svalové hmoty a síly, vyšší prevalence chronických degenerativních onemocnění (osteoporóza), péče o nemocné partnery a vyšší podíl pohybové aktivity v domácnosti(36,37).
Cílem této studie bylo ověření účinnosti pohybového programu pomocí fitballů na posturální stabilitu žen seniorek.
Design a soubor
Jednalo se o jednoskupinový pretestový-posttestový vnitroskupinový experiment. Studie se zúčastnilo 10 postmenopauzálních žen ve věku nad 60 let (věk 69,8 ± 4,4 roků; tělesná hmotnost 72,1 ± 8,3 kg; tělesná výška 161,1 ± 6,6 cm; body mass index 27,8 ± 3,3 kg.m-2). Testovaná skupina byla složena z žen, které navštěvují klub seniorů Praha 17-Řepy. K zařazení do studie musely probandky splňovat následující kritéria: věk nad 60 let, adherence k pohybovému programu, vyšetření sledovaných ukazatelů, absence organizovaného pohybového programu v předchozích 5 měsících. Vylučovacími kritérii byla imobilita a kognitivní poruchy (demence).
Intervenční program
Probandky podstoupily pětiměsíční balančně-posilovací trénink s frekvencí 2× týdně pod dohledem zkušené lektorky zdravotní tělesné výchovy. Tréninková jednotka trvala 60 minut, probíhala ve středu a v pátek v dopoledních hodinách. Intervenční program byl realizován v tělocvičně na FTVS UK v Praze formou řízeného tréninkového programu. Tréninková jednotka zahrnovala zahřívací, hlavní a závěrečnou část. Zahřívací část (10 minut) obsahovala aerobní cvičení (chůze, zdolávání překážkové dráhy). V hlavní části byl aplikován balančně-posilovací trénink pomocí fitballů v délce 45 minut. Jednotlivé cviky byly prováděny ve dvou polohách (na zemi na podložce a vestoje), v různých rovinách (předních, zadních, bočních), po 10 opakováních a počet sérií narůstal od 3 do 5 sérií. V tabulce 1 uvádíme inventář vybraných cviků hlavní části lekce. Na závěr byla zařazena relaxační část v délce 5 minut zahrnující protahovací cvičení. V průběhu tréninku byly sledovány subjektivní pocity probandek.
Testování
Probandky podstoupily základní antropometrické vyšetření (tělesná výška, tělesná hmotnost). Pro měření posturální stability byla použita tlaková snímací deska FootScan (Footscan®, Belgium), velikosti 0,5 × 0,4 m, se snímacím polem 4100 snímačů s citlivostí 0,1 N.cm–2 a se snímací frekvencí až 500 Hz. Měřicí deska snímá a vyhodnocuje tlakové zatížení jednotlivých senzorů a následně vypočítává středy tlakového působení v souvislých oblastech pod jedním a druhým chodidlem a poté celkový střed tlakového působení do podložky (Centre of Pressure – COP). Pohyb COP je hodnocen v základních parametrech vychylování v mediolaterálním (pravolevém) směru a směru anterioposteriorním (předozadním) a jako celková dráha (Total Travel Way – TTW), kterou COP urazí v průběhu času měření.
Pro hodnocení posturální stability seniorek bylo použito6 standardizovaných testů podle Kapteyna: široký stoj s otevřenýma očima (SS OO); široký stoj se zavřenýma očima(SS ZO); úzký stoj s otevřenýma očima (US OO); úzký stoj se zavřenýma očima (US ZO); stoj na jedné noze – „flamingo“ na levé dolní končetině s otevřenýma očima (FLL); stoj „flamingo“ na pravé dolní končetině s otevřenýma očima (FLP)(38).
Měřená osoba byla instruována ke stoji na stabilometrické plošině bez obuvi a k přímému pohledu před sebe na označené místo přibližně ve výši 1,7 m, které bylo po dobu všech měření na konstantním místě. Testovaným byly podány pokyny, aby stáli co možná nejklidněji, s pažemi volně podél těla po celou dobu měření. Každý z testů trval 30 sekund a byl zaznamenán nejlepší výsledek ze tří pokusů. Mezi jednotlivými testy byla 1 minuta pauza. Probandkám byl umožněn krátký zácvik polohy (asi do 10 sekund). Posturální stabilita byla vyhodnocena pomocí celkové dráhy vychylování (TTW) středu tlakového působení (COP). Vyšetření bylo realizováno v Laboratoři sportovní motoriky na FTVS UK v Praze.
Statistická analýza dat
Předložené výsledky jsou uvedeny jako průměr a směrodatná odchylka. Naměřené ukazatele před intervenčním programem a po něm byly porovnány párovým Wilcoxonovým testem. Rozdíl mezi vstupním a výstupním měřením byl vyjádřen procentuálně. Ke kvantifikování velikosti účinku intervenčního programu, tj. k hodnocení věcné významnosti, byl použit Cohenův koeficient účinku d. Hodnoty p < 0,05 byly považovány za statisticky významné. Pro výpočty a zpracování dat byl použit program SPSS 21,0.
Výsledky
Výsledky naměřených hodnot parametru TTW (mm) a vliv intervence na jeho změny vyjádřené v procentech (%) uvádíme v tabulce 2. Skupina seniorek dosáhla horších výsledků ve všech testech při výstupním měření. Největší zhoršení hodnot TTW bylo zjištěno v testech stoj na levé a pravé dolní končetině (FL-L = 75,5 %; FL-P = 63,2 %). K nejmenšímu zhoršení výstupních výsledků došlo v testu úzký stoj se zavřenýma očima (US-ZO = 18,4 %). V testu široký stoj s otevřenýma očima se probandky zhoršily o 55 %, v testu široký stoj se zavřenýma očima se zhoršily o 34,8 % a v testu úzký stoj s otevřenýma očima se zhoršily o 43 %.
Grafické znázornění změn v parametru TTW před intervencí a po intervenci uvádíme na obrázku 2.
Diskuse
Cílem této studie bylo ověření centračně-stabilizačního posilovacího programu pomocí fitballů na posturální stabilitu žen seniorek (n = 10). Posturální stabilita byla posuzována pomocí celkové dráhy (TTW) bodu tlaku (COP). V této studii se nepodařilo prokázat pozitivní přínos balančně-posilovacího intervenčního programu na statickou posturální stabilitu žen seniorek. U všech probandek došlo po absolvování tréninkového programu ke zvýšení celkové dráhy bodu tlaku COP. Zhoršení bylo zaznamenáno u všech typů stojů. Nejméně výrazné zhoršení bylo zaznamenáno v testu úzký stoj se zavřenýma očima (US-ZO = 18,4 %). K obdobným výsledkům dospěli i autoři randomizované studie(27), kteří sledovali efekt 12týdenního skupinového cvičebního programu na funkční mobilitu mužů seniorů (n = 59). Obsahem cvičebního programu byl silový, vytrvalostní a rovnovážný trénink. Autoři nezaznamenali významné zlepšení posturální stability. Přesto jimi popisovaný pohybový program vedl ke zlepšení svalové síly a aerobní zdatnosti. Woo et al. také ve své studii nezaznamenali významné zlepšení posturální stability po aplikaci 12měsíčního pohybového programu tai-či nebo silového tréninku u seniorské populace (muži n = 90; ženy n = 90). Tato zjištění naznačují, že pozitivní změny posturální stability nelze zachytit, pokud je osoba testována ve statické poloze těla, tzn. nedochází k záměrnému vychýlení těla ve stoji(28).
Řada studií popisuje pozitivní vliv pohybového programu na stabilitu seniorů. Autoři Aragão et al., Seo et al., Seco et al.a de Oliveira et al. zaznamenali významné zlepšení stability seniorů, kteří podstoupili pohybový program(24,26,23,25). Změny ve vychylování COP ve stoji na jedné dolní končetině a na obou dolních končetinách sledovali Judge et al. Ti zjistili, že po 6měsíční intervenci došlo u seniorů zařazených do cvičebního programu ke zlepšení (o 17 %) odchylky COP ve stoji na jedné dolní končetině. Ve stoji na obou dolních končetinách neshledali významné změny(39). Výše uvedené studie aplikovaly rovnovážná a koordinační cvičení s prvky odporového a aerobního tréninku..
Han et al. porovnávali dva typy pohybové intervence. Ve své studii zjistili, že oba typy cvičení (s fitbally nebo s gumovými pásy – therabandy) zlepšují statickou a dynamickou stabilitu po 8týdenní intervenci. Statická stabilita byla hodnocena pomocí stoje na jedné noze (dosažený čas v poloze) a dynamická poloha byla posuzována pomocí testu stoj-chůze-sed („Timed Up and Go Test“). Navíc bylo zjištěno, že cvičení s fitbally mělo vyšší efekt na posturální stabilitu než cvičení s therabandy (34).
Topp et al. a Han et al. uvádějí, že nestabilita velkého míče při cvičení vede ke zvýšené činnosti hlubokého stabilizačního systému a ke stimulaci proprioreceptorů a senzomotorického systému pro udržení stability. Podle autorů cvičení na nestabilní ploše přispívá ke zlepšení statické a dynamické stability(40,34). Zlepšení stability držení těla přispívá ke snížení počtu neřízených pádů, k pozitivnímu a aktivnímu životu ve stáří(41).
Významným činitelem pozitivního vlivu pohybové intervence na zlepšení parametrů souvisejících s prevencí a redukcí pádů je setrvání v pravidelné pohybové aktivitě. Například Tůmová popisuje (ve srovnání s výsledky vstupního vyšetření) zlepšení výsledků několika posturografických měření po ukončení 3měsíční pohybové intervence seniorů. Výsledky opětovného měření po uplynutí šesti měsíců byly zpět na úrovni vstupního vyšetření a někdy i mírně horší. Na základě těchto výsledků autorka usuzuje na nutnost zařazení určitých prvků pohybové terapie do každodenních činností(42).
Woo et al. shrnují, že nejdůležitějším přínosem organizovaných cvičebních programů pro seniorskou populaci jsou intersociální vztahy a vzájemná podpora kolektivu, které jsou považovány za klíčové komponenty pozitivního stárnutí(28).
Naše studie má pochopitelně své limity. Hlavním z nich je nerandomizovaná a nekontrolovaná studie. Pro další výzkum doporučujeme zařadit kontrolní skupinu bez pohybové intervence.
Závěr
Většina studií uvádí pozitivní přínos balančních cvičení s prvky odporového a vytrvalostního tréninku. Mezi nejčastější výsledky pohybových programů obsahujících tyto složky patří zlepšení rovnovážných funkcí, zvýšení svalové síly, redukce četnosti pádů a pokles strachu z pádů. Výsledky naší studie však nepotvrdily pozitivní vliv centračně-stabilizačního posilovacího programu s fitbally na posturální stabilitu seniorek. Výsledky mohou pramenit z výběru cviků, nedostatečné frekvence a celkové délky pohybové intervence.
Studie byla realizována s podporou Specifického vysokoškolského výzkumu SVV 2015-260236 a projektu PRVOUK P38.
Autorka prohlašuje, že v souvislosti s publikací článku není ve střetu zájmů a vznik ani publikace článku nebyly podpořeny farmaceutickou firmou.
Mgr. Veronika Kramperová1,
Mgr. Eva Vaidová2,
doc. Ing. František Zahálka, Ph.D.2
1Katedra plaveckých sportů,
2Laboratoř sportovní motoriky, Fakulta tělesné výchovy a sportu UK, Praha
Mgr. Veronika Kramperová
e-mail: kramperova@ftvs.cuni.cz
Absolvovala Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze, obor tělesná výchova a sport. V současné době studuje doktorský studijní program kinantropologie na FTVS UK v Praze. Tématem její disertační práce je Vliv intervenčního pohybového programu ve vodě na funkční tělesnou zdatnost a kvalitu života seniorek. Od roku 2014 působí na katedře plaveckých sportů FTVS UK v Praze jako asistentka, kde zajišťuje výuku v oblasti zdravotního plavání a aquafitness.
Zdroje
1. Granacher U, Muehlbauer T, Gollhofer A, et al: An intergenerational approach in the promotion of balance and strength for fall prevention – a mini-review. Gerontology 2011; 57: 304–315.
2. Horak FB: Postural orientation and equilibrium. What do we need to know about neural control of balance to prevent falls? Age and Ageing 2006; 35(2): ii7–ii11.
3. Jančová J, Kohlíková E: Regresní změny stárnoucího organismu a jejich vliv na posturální stabilitu. Rehabilitace a Fyzikální Lékařství 2007; 14(4):155–162.
4. Vařeka I: Posturální stabilita (I. část). Rehabilitace a fyzikální lékařství 2002; 9(4): 115–121.
5. Dietz V, Quintern J, Sillem M: Stumbling reactions in man: significance of proprioceptive and pre-programmed mechanisms. Journal of Physiology 1987; 386: 149–163.
6. Lehmann JF, Boswell S, Price R: Quantitative evaluation of sway as an indicator of functional balance in post-traumatic brain injury. Archives of Physical Medicine and Rehabilitation 1990; 71: 955–962.
7. Du Pasquier RA, Blanc Y, Sinnreich M, et al: The effect of aging on postural stability: a cross sectional and longitudinal study. Clinical Neurophysiology 2003; 33: 213–218.
8. Lord SR, Sherrington C, Menz HB: Falls in older people: risk factors and strategies for prevention. New York: Cambridge University Press 2001.
9. Abrahamová D, Hlavačka F: Age-Related Changes of Human Balance during Quiet Stance. Physiological Research 2008; 57(6): 957–964.
10. Woollacott MH: Age-related changes in posture and movement. Journal of Gerontology 1993; 48: 56–60.
11. Sheldon JH: The Effect of Age on the Control of Sway. Gerontologia Clinica 1963; (3):129–138.
12. Pyykkö I, Aalto H, Hytönen M, et al: Effect of age on postural control. In Amblard B, Berthoz A, Clarac F: Posture and gait: development, adaptation, and modulation, Marseille 1988: 95–104.
13. Trudelle-Jackson EJ, Jackson AW, Morrow JR: Muscle strength and postural stability in healthy, older women: Implications for fall prevention. Journal of Physical Activity and Health 2006; 3: 292–303.
14. Nurmi I, Lüthje, P: Incidence and costs of falls and fall injuries among elderly in institutional care. Scandinavian Journal of Primary Health Care 2002; 20(2):118–122.
15. Hitcho EB, Krauss MJ, Birge S, et al: Characteristics and circumstances of falls in a hospital setting: a prospective analysis. Journal of General Internal Medicine 2004; 19(7): 732–739.
16. Roudsari BS, Ebel BE, Corso PS, et al: The acute medical care costs of fall-related injuries among the U.S. older adults. Injury 2005; 36(11): 1316–1322.
17. Zemková E: Posturografia jako súčasť funkčnej diagnostiky. Medicina Sportiva Bohemica et Slovaca 2009; 18(1): 2–15.
18. Winter DA: Human balance and posture control during standing and walking. Gait and Posture 1995; 3: 193–214.
19. Chodzko-Zajko WJ, Proctor DN, Fiatarone MA, et al: American College of Sports Medicine position stand. Exercise and physical activity for older adults. Medicine & Science in Sports & Exercise 2009; 41: 1510–1530.
20. Resende SM, Rassi CM, Viana FP: Effects of hidrotherapy in balance and prevention of falls among elderly women. Revista Brasileira de Fisioterapia 2008; 12: 57–63.
21. Avelar NCP, Bastone AC, Alcãntara MA, Gomes WF: Efetividade do treinamento de resistência à fadiga dos músculos dos membros inferiores dentro e fora d’água no equilíbrio estático e dinâmico de idosos. Revista Brasileira Fisioterapia 2010; 14: 229–236.
22. Alfieri FM, Riberto M, Gatz LS, et al: Comparison of multisensory and strength training for postural control in the elderly. Clinical Interventions in Aging 2012; 7: 119–125.
23. Seco J, Abecia LC, Echevarrıa E, et al.: A long-term physical activity training program increases strength and flexibility, and improves balance in older adults. Rehabilitation Nursing 2013; 38: 37–47.
24. Aragão FA, Karamanidis K, Vaz MA, Arampatzis A: Mini-trampoline exercise related to mechanisms of dynamic stability improves the ability to regain balance in elderly. Journal of Electromyography and Kinesiology 2011; 21: 512–518.
25. de Oliveira MR, da Silva RA, Dascal JB, Teixeira DC: Effect of different types of exercise on postural balance in elderly women: a randomized controlled trial. Archives of Gerontology and Geriatrics 2014; 59(3): 506–514.
26. Seo BD, Yun YD, Kim HR, Lee SH: Effect of 12-week swiss ball exercise program on physical fitness and balance ability of elderly women. Journal of Physical Therapy Science 2012; 24:11–15.
27. Rubenstein LZ, Josephson KR, Trueblood PR, et al.: Effects of a group exercise program on strength, mobility, and falls among fall-prone elderly men. Journals of gerontology. Series A, Biological Sciences and Medical Science 2000; 55(6): M317–M321.
28. Woo J, Hong A, Lau E, Lynn H: A randomised controlled trial of Tai Chi and resistance exercise on bone health, muscle strength and balance in community-living elderly people. Age and Ageing 2007; 36(3): 262–268.
29. Rogers ME, Rogers NL, Takeshima N, Islam MM: Methods to assess and improve the physical parameters associated with fall risk in older aduts. Preventive Medicine 2003; 36: 255–264.
30. Province MA, Hadley EC, Hornbrook MC, et al.: The effects of exercise on falls in elderly patients. A preplanned meta-analysis of the FICSIT Trials. Frailty and Injuries: Cooperative Studies of Intervention Techniques. Journal of the American Medical Association 1995; 273(17): 1341–1347.
31. Nagy E, Feher-Kiss A, Barnai M, et al.: Postural control in elderly subjects participating in balance training. European Journal of Applied Physiology 2007; 100(1): 97–104.
32. Lee EY, Bang YS, Ko JK: Effect of therapeutic gymnastic ball exercise in patients with chronic low back pain. Physical Therapy Korea 2003; 10(3):109–126.
33. Choi SH, Lim JH, Cho YH et al.: The effects of trunk stabilization exercise using swiss ball and core stabilization exercise on balance and gait in elderly women. Journal of Korean Society of Physical Education 2012; 7(1): 49–58.
34. Han SY, Lee JW, Kim SH: Effects of the swiss ball and thera-band exercise on the balance of the elderly. Journal of Sport and Leisure Studies 2008; 34: 2945–2953.
35. Potvin A, Benson, Ch: The Great Balance + Stability Handbook. Blaine: Predictive Fitness Produkt Inc. 2003
36. Ingham E: Stories the feet have told through reflexology. St. Petersburg, FL: Ingham publishing 1951.
37. Byers D: Better health with foot reflexology’s. St. Petersburg, FL: Ingham publishing 1987.
38. Kapteyn TS, Bles W, Njiokiktjien ChJ, et al.: Standardization in platform stabilometry being a part of posturography. Agressologie 1983; 24(7): 321–326.
39. Judge JO, Lindsey C, Underwood M, Winsemius D: Balance improvements in older women: effects of exercise training. Journal of Physical Therapy 1993; 73: 254–262.
40. Topp R, Mikesky A, Wigglesworth J, et al.: The effect of a 12-week dynamic resistance strength training program on gait velocity and balance of older adults. Gerontologist 1993; 33(4): 501–506.
41. Kim MH: A study on the factors which influence the successful aging aminy Korean elderly groups. Journal of the Korean Data Analysis Society 2010; 12: 697–716.
42. Tůmová J: Ověření vlivu pohybového programu na zlepšení stability u starších osob pomocí posturografie. Rehabilitace a fyzikální lékařství 2002; 3: 100–104.
Štítky
Geriatrie a gerontologie Praktické lékařství pro dospělé ProtetikaČlánek vyšel v časopise
Geriatrie a Gerontologie
2015 Číslo 3
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Není statin jako statin aneb praktický přehled rozdílů jednotlivých molekul
- Cinitaprid – nové bezpečné prokinetikum s odlišným mechanismem účinku
- Srovnání antidepresiv SSRI, mirtazapinu a trazodonu z hlediska nežádoucích účinků
- Antidepresiva skupiny SSRI v rukách praktického lékaře
Nejčtenější v tomto čísle
- Výsledky pilotní studie: neformální péče o pacienty s demencí
- Možnosti ovlivnění posturální stability seniorek pomocí centračně-stabilizačního posilovacího programu s fitbally
- Sociální roboti v době demografického stárnutí
- Dementia Palliare:Zásady dobré praxe v péči o lidi s pokročilou demencí