Demografické změny v Evropě a jejich vliv na územní a dopravní plánování

Souhrn

Za krátkou dobu 20 let můžeme očekávat zcela jiný přístup stárnoucí populace k životu. Půjde již o vzdělané a emancipované spoluobčany navyklé na vysoký stupeň mobility. Většina z této populace bude vlastnit řidičský průkaz a bude očekávat, že jim bude usnadněno řídit i ve starším věku. Bude nutné vybudovat alternativní způsoby transportu, které by vyhovovaly generaci seniorů, zvláště těch, kteří dosáhnou věku 80 let. Budoucí dopravní systémy budou hrát důležitou roli v jejich životním stylu, pocitu nezávislosti a zdravém životě.

Klíčová slova:
inkluzívní mobilita - doprava - dostupnost - stárnutí populace - senioři - kvalita života

Ve vyspělých evropských zemích představují staří spoluobčané nejrychleji rostoucí segment populace. Ve spojitosti s prodlužováním lidského věku a prudkým poklesem míry porodnosti se radikálně pozměnily demografické charakteristiky vyspělých zemí. Budoucnost je předpovídána demografy ještě pesimističtěji – každý čtvrtý občan EU bude v roce 2030 starší 65 let a v roce 2050 se populace 80letých ztrojnásobí. Zanedlouho dosáhne poproduktivního věku generace z konce 40. a 50. let (v odborné mluvě „baby boomu“ – to jsou ti, kteří se narodili mezi lety 1946–1964).

Časový horizont roku 2030 je dobou, kdy generace z období „baby boomu“ dosáhne 65 let, proto se většina analýz vztahuje k tomuto roku. Na základě demografických údajů je zřejmé, že nový přístup v budoucnosti bude vyžadovat inovované myšlení v urbanistickém a územním plánování, nové strategie, novou politiku v poskytování služeb s ohledem na zachování zdraví a kvality života našich starších spoluobčanů.

Identifikace problémů

Řada studií se snaží identifikovat současné i budoucí problémy generace seniorů vztahující se k jejich stylu života, bezpečnosti a jejich mobilitě. Na tomto základě je možné vytvořit politiku a doporučení, jak uspokojit životní potřeby starých lidí při dodržování jejich standardů kvality života a bezpečnosti. Na základě studia literatury, politiky národních států, analýz demografických a statistických dat i nejnovějších výzkumných zpráv a případových studií lze ukázat, že:

• demografické, ekonomické a zdravotní změny budou ovlivňovat kvalitu života, bezpečnost a mobilitu našich spoluobčanů,
• je možné určit vzorce cestování našich starších spoluobčanů a nalézt implikace jejich dopravních potřeb, můžeme tak vyhodnotit efektivnost dřívějších strategií a jejich vliv na mobilitu,
• lze identifikovat nové strategie pro zvýšení mobility a bezpečnosti starých obyvatel včetně vyhodnocení infrastruktury, péči o ni, vyhodnocení veřejného transportu a jeho možností, nové technologie atd.,
• je možné ocenit vliv silniční infrastruktury a návrhu prostředí na potřeby starších spoluobčanů, identifikovat vliv této infrastruktury na jejich bezpečnost a mobilitu,
• je možné vytvořit doporučení na základě opatření týkajících se mobility starší populace a identifikovat obchodní strategie pro případné zabezpečovatele dopravní infrastruktury,
• je důležité šířit informace, vzdělávat občany, poskytovat rady a rozšiřovat znalosti, jak udržet mobilitu starších spoluobčanů.

Současný výzkum identifikuje základní tematické oblasti, nabízí hlavní doporučení politiky vzhledem k mobilitě seniorů a specifikuje oblasti pro další výzkum. Tematika se vztahuje od specifických opatření ke generálním zásadám oblasti územního plánování. Identifikují se hlavní témata politiky od analýzy potřeby mobility a bezpečnosti stárnoucí společnosti. Jsou zaměřeny na rozhodující politické činitele zodpovídající za specifické oblasti kvality života a mobility a informují je o možnostech a opatřeních. Nejnovější výzkum pomáhá urbanistům a územním plánovačům a rozhodujícím činitelům formulovat nosnou politiku, programy a služby, které vycházejí vstříc stárnoucí populaci a jejím potřebám cestovat.

Mobilita, bezpečnost a územní plánování – hlavní teze

Starší lidé jsou zranitelnější, pokud se týká úrazu a úmrtí při nehodách. Starší chodci mají vyšší indexy úmrtnosti než mladí lidé a jsou oběťmi přibližně poloviny nehod chodců. Naproti tomu starší řidiči nevykazují větší počet nehod, srovnáváme-li množství ujetých kilometrů.

Starší lidé se zdravotními potížemi často rezignují na procházky a využití veřejné dopravy a později i na řízení automobilu.

Staří lidé v Evropě mají zájem zůstat co nejdéle na místě. Dobré urbanistické plánování předpokládá, že staří lidé zůstanou v lokalitě, kterou znají. Dobré územní plánování zaručuje identifikaci s místem a přitom umožňuje celoživotní mobilitu.

V případě, že zabezpečíme mobilitu a bezpečnost starším spoluobčanům, klesá nutnost péče o ně a tím se spotřebovává méně financí na sociální účely zajišťující starým osobám zdravotní péči.

Politické priority

Důležitá je organizační podpora a finanční spoluúčast dovolující celoživotní mobilitu starých lidí:

• Podpora starším řidičům rozšířit jejich zručnosti a umožnit nadále řídit.
• Poskytnout vhodné možnosti dopravy, které nahradí soukromý automobil.
• Vytvoření bezpečných dopravních prostředků pro starší lidi.
• Vývoj bezpečnějších komunikací a infrastruktury.
• Zdůraznění role vhodného územního plánování a urbanismu.
• Participace starších lidí při vytváření politiky a rozhodování v oblasti územního plánování.
• Vzdělávací a výchovné kampaně, které poskytnou podmínky pro maximalizaci mobility a bezpečnosti starým lidem.

Možnosti podpory celoživotní mobility

Místní a regionální úřady i vlády by měly vytvořit aktivní přístup k celoživotní mobilitě tak, aby byla dosažena bezpečná a ekologická mobilita. Nejdůležitějšími institucemi pro vytváření bezpečné celoživotní mobility jsou místní úřady a vláda. Je vhodné, aby byli informováni o výhodách a finančních úsporách v rozpočtu způsobených a umožněných zvýšením celoživotní mobility. Mobilita poskytuje větší možnosti nezávislosti, volnosti pohybu, delšího profesionálního života, sociálních aktivit a výběru. Možnost cestovat je pro seniory stejně důležitá jako pro ostatní věkové skupiny. Udržením mobility a dosažitelnosti služeb lze nejsnáze dosáhnout spojení se strategiemi prodloužení života v lokalitě. Čím dříve si toto uvědomíme, tím lépe. V roce 2030 již patrně nebude dostatek veřejných prostředků k rychlému nastartování nezbytných programů. Je tedy nutný spíše proaktivní než reaktivní přístup k této problematice.

Pokud se zvýší v příštích 30 letech počet starších lidí, velká většina z nich bude vlastnit řidičský průkaz. Proto budou preferovat tento způsob mobility – IAD, což bude vyžadovat jistá přizpůsobení a podporu z oblasti zdravotní a sociální péče, dopravního plánování, technického zabezpečení dopravy atd. Povinné testování starších řidičů se ukazuje jako neefektivní. Je doporučováno povinné testování pouze těch řidičů, kteří vykazují větší riziko. V tomto případě může být testování důkladnější a šité na míru. Toto však bude vyžadovat promyšlený systém, kde budou spolupracovat lékaři, rehabilitační pracovníci, policie a sociální pracovníci spolu s rodinami starších řidičů. Je nezbytné precizně definovat přístup k hodnocení schopností řidičů a jejich rehabilitaci, zvláště v případech těžkých funkčních postižení, která mohou ovlivňovat bezpečnost. Kampaň v médiích vyžaduje šíření informací směrem k veřejnosti a upoutání pozornosti k této problematice i odbourávání předsudků, které negativně ovlivňují postoje k řízení seniorů.

Hromadná doprava

V roce 2030 bude zřejmě zdravotní stav seniorů podstatně lepší než v současné době. Ale i za tohoto stavu bude existovat určitý segment starší populace, který bude trpět určitými omezeními. Je třeba hledat, které druhy transportu budou vhodné pro tuto skupinu a její rozmanitost. Je třeba také vyřešit, jakým způsobem zvýšit atraktivitu hromadné dopravy pro seniory:

• dopravní služby musí být šity na míru i pro starší spoluobčany, aby byly důstojnou alternativou individuální automobilové dopravě,
• je třeba změnit fyzickou infrastrukturu tak, aby se usnadnilo využívání alternativních způsobů dopravy; tyto možnosti je třeba identifikovat a implementovat, slibné je partnerství veřejných institucí se soukromými dopravci v tom smyslu, že mohou zvýšit pomocí dotací kvalitu dopravních služeb,
• programy mobility managementu pro handicapované a pohybově omezené starší spoluobčany by měly být vytvářeny tak, aby umožnily pohodlnou dopravu po celý den, efektivní zavádění tohoto nového přístupu bude záviset na pilotních demonstračních projektech a dostatečném přístupu informací.

Klíčovým prvkem je nabídka starším lidem, aby si vybrali takovou možnost dopravy, která zaručuje nejvyšší stupeň jejich bezpečnosti.

Bezpečná vozidla pro seniory

Současné nové technologie mohou významně přispět ke zlepšení bezpečnosti a využití silnic, ulic a dopravních prostředků staršími spoluobčany, jako jsou řidiči, chodci, cyklisté a pasažéři veřejné dopravy. Pokud se nepodaří významně zlepšit bezpečnost vozidel, dojde k významnému růstu úmrtnosti seniorů a chodců. Jsou náchylnější ke zranění než ostatní věkové skupiny. Výrobci vozidel musí být tlačeni k podstatnému zvýšení bezpečnosti a ochrany cestujících v případě kolize a srážky. Stejně tak vozidla a jejich vnější tvar by měly být vytvářeny tak, aby byla méně nebezpečná chodcům. Vedle toho by interiér vozidel měl být navrhován se záměrem zlepšit řízení motorového vozidla seniory. Zvláštní pozornost je třeba věnovat novým technologiím a testovat je tak, aby starší řidiči byli schopni je komfortně využívat.

Bezpečné komunikace a infrastruktury

Ulice a komunikace by měly být navrhovány tak, aby byly bezpečnější a snadněji dosažitelné a využitelné pro starší lidi. V tomto ohledu mají důležitou roli vládní organizace, které mohou vylepšovat charakteristiky komunikací a zaručit jim bezpečnost a snadnou využitelnost. Je třeba takových opatření, která zaručí:

• bezpečné komunikace a jejich bezprostřední okolí pro staré řidiče, chodce, cyklisty i uživatele invalidních vozíků a skútrů; zvýšená bezpečnost chodců vyžaduje řadu iniciativ v oblasti urbanismu, zlepšené prostředí komunikací pomůže starším řidičům v rozhodování a zvýší jejich schopnost při úkolech řízení,
• důležitým úkolem je vytvářet takové komunikace a jejich značení, aby byly standardní a konzistentní v různých regionech,
• je nutné držet krok s nejnovějšími technologiemi (IT – informační technologie) tak, aby se zlepšila bezpečnost komunikačního systému,
• vytváření uživatelsky orientovaného a příjemného způsobu dopravy, kam patří nízkopodlažní autobusy a tramvaje a ulehčení vstupu do vozidel.

Urbanismus a územní plánování

Z hlediska psychologie stárnoucích osob je nejvhodnější, když nemusí měnit místo života, tj. bydliště. Je to důležité nejen v průběhu života, ale především ve vyšším věku. To vyžaduje změnu přístupu v urbanismu a územním plánování a hledání nových řešení. Velké možnosti existují na celostátní úrovni vládních organizací, aby se zlepšil jejich přístup k územnímu plánování a vytváření strategií zaručujících kvalitu života, mobilitu a bezpečnost starších obyvatel. Postupy, které zaručí trvale udržitelný rozvoj komunit, současně umožní starším lidem zvýšit nezávislost a mobilitu.

Je nutné podporovat regionální a místní služby a zařízení vhodné pro stárnoucí komunitu a podporovat kvalitní transportní služby.

Nové postupy vycházející z nové metodologie územního plánování vyžadují kvalitní sítě komunikací a pěších cest s novými standardy bezpečnosti a s těsným napojením na zastávky hromadné dopravy.

V místech, kde chybí kvalitní chodníky, přechody pro chodce a místa pro pobyt na veřejných prostranstvích, je třeba tyto součásti městského mobiliáře vybudovat.

Tam, kde se zavádí cyklostezky jako ekologický druh dopravy, je třeba je vybudovat tak, aby byly využitelné i pro invalidní vozíky a další nízkorychlostní vozidla přepravující starší a handicapované.

K tomu je třeba zajistit nezbytnou oporu v zákonech, směrnicích a vyhláškách pro regionální a místní plánovací úřady. Tomu však musí předcházet pilotní a demonstrační projekty ve spolupráci se soukromým sektorem.

Participace seniorů

Staří lidé mají různé potřeby, očekávání, preference a životní styly. Proto je třeba vytvářet flexibilní politiku, která zohledňuje jejich potřeby. Z tohoto hlediska je při vytváření opatření pro bezpečnou mobilitu nutné zahrnout do rozhodování jak seniory, tak jejich organizace. A to jak do sběru názorů, interview, tak do vytváření politiky a opatření. Musí být uznáno, že je potřeba zohlednit různé jejich potřeby, očekávání, preference i životní styl. Tito lidé v budoucnosti budou více vzděláni než dřívější generace a očekávají smysluplnější trávení svého života. Při jejich rostoucím počtu budou znamenat důležitou politickou a sociální sílu a tím jim přísluší možnost definovat a ovlivňovat politiku rozvoje sídel a mobility.

Přímá účast starších ročníků na vytváření politiky a postupů je nutná na místní, regionální a národní úrovni. Jak rodiny, tak služby pro seniory a odborné organizace by měly být zahrnuty do vytváření prostředků, které zvyšují mobilitu a bezpečnost starších obyvatel. Selhání v integraci této činnosti, která probíhá na mnoha úrovních, znamená odmítnutí programů a nezbytných postupů. Klíčovým problémem je vytváření rovnováhy mezi mobilitou a bezpečností. Dopravní výzkum ukazuje, že velké riziko v oblasti bezpečnosti zvyšuje nebezpečí zranění či úmrtí v důsledku jejich větší citlivosti. Vzhledem k tomu, že jsou lehce zranitelná skupina, staří lidé musí být zařazeni do formulace opatření proti rizikům mobility, kterým jsou vystaveni.

Vzdělávací kampaně

Jestliže padne politické rozhodnutí zvýšit bezpečnost a mobilitu starších občanů, je důležité zajistit, aby jak politická rozhodnutí, tak finanční zdroj byly vytvářeny v souladu s touto politikou. Proto je důležité neustálé informování o požadavcích seniorů i o možnostech, jak je uspokojit. Je možné vytvářet vzdělávací programy v určité periodicitě, které budou mít tyto cíle:

• Informovat všechny části společnosti, a především politické činitele o tom, že starší spoluobčané nepředstavují zvýšené riziko pro ostatní uživatele komunikací. Předpokládá to vysvětlit, že jak senioři, tak ostatní složky společnosti budou mít výhodu z toho, že zůstanou mobilní. Je třeba přesvědčit i ostatní věkové skupiny, že je třeba podporovat taková transportní opatření, která jsou vytvářena s ohledem na seniory. K tomu je třeba přesvědčit i místní administrativní složky ve všech oblastech regionální a místní správy.

Oblasti působení:

• Vzdělávací kampaně, které se zaměří na starší lidi a jejich potřebu mobility uspokojovanou individuální automobilovou dopravou, budou pravděpodobně nejdůležitější.
• Politické orgány budou muset řešit řadu praktických aspektů vzdělávacích kampaní, které budou podporovat existující i nové druhy dopravního spojení. Je nutné přesvědčit politické složky i technické pracovníky v dopravě, že nová řešení musí být praktická pro všechny cestující, a ne pouze pro handicapované či staré.
• Klíčová je informace a vedení při poskytování spolehlivých dosažitelných služeb. Patří sem vytváření jízdních řádů, lokalizace zastávek, jejich fyzický návrh atd. tak, aby byly lehce srozumitelné a dosažitelné. Musí přesvědčit, že alternativní doprava je bezpečná a orientovaná na jejich potřeby.
• Tyto programy musí obsahovat informační materiály pro masová média, aby tato problematika týkající se starších dospělých mohla být diskutována ve společnosti a nepřesné či nepravdivé stereotypy mohly být eliminovány. Lidé by měli být informováni o důležitosti přípravy ke změně mobility a dostupnosti, ještě než dosáhnou odpovídajícího věku. To jim umožní, aby dělali platná rozhodnutí ještě v době, kdy si mohou vybrat z různých řešení.
• Vlády a místní úřady by měly asistovat v těchto programech a nabídnout pobídku těm lidem, kteří chtějí využívat transportních služeb a dalších zařízení. Stejně tak je nutná podpora těm organizacím, které chtějí budovat dostupné a mobilní komunity.

Úkoly pro výzkum a vývoj

Organizace výzkumu a vývoje by se měly podílet na přípravě podmínek mobility seniorů po roce 2030. Každá země vzhledem ke svým specifickým kulturním, demografickým a ekonomickým podmínkám musí zaměřit své úsilí na hledání vlastních postupů zpracování relevantních informací. Některé z nich jsou však svou povahou takové, že jsou důležité pro všechny země. Patří sem zejména:

• zlepšení designu dopravních prostředků tak, aby vyhovovaly užívání seniory a byly bezpečné,
• zlepšení posuzování a rehabilitace seniorů jako řidičů, vytváření kompenzačních pomůcek a opatření,
• určení a vytváření opatření ke zlepšení sítě komunikací,
• vytvoření různých druhů dopravy, které jsou ekonomické a výkonné,
• změny v urbanismu a územním plánování, aby bylo možné vytvářet stálé a ekologické komunity,
• podpora národní a nadnárodní spolupráce při vytváření databází a poznatkových zdrojů týkajících se mobility starších občanů.

Abychom mohli snížit zranitelnost seniorů, je třeba navrhovat taková vozidla, která zaručí vyšší bezpečnostní standardy. Výrobci motorových vozidel by měli zvýšit jejich bezpečnost zejména s ohledem na starší, zranitelnější uživatele dopravy a chodce i cyklisty. Přitom musí vzít v úvahu zvýšení lidského věku a touhu řídit i v důchodovém věku, což vyžaduje kompenzaci při některých funkčních omezeních.

S tím se pojí otázka posouzení zdravotního a psychického stavu řidičů, zjištění rozsahu omezení a návrh adekvátní rehabilitace a kompenzace. Musí být identifikována funkční omezení, která vylučují bezpečné řízení. U těch omezení, která je možné nějakým způsobem kompenzovat, je nutné popsat způsoby rehabilitace. V tomto ohledu je nutné spolupracovat se sociálními a zdravotními službami a vytvořit programy, které sníží pravděpodobnost funkčních omezení. Je třeba zdůraznit sociální výhody, které přináší mobilita seniorů. Zdravotní výzkum může být srovnávací, tj. v různých zemích, aby bylo možné srovnat rozličné národní přístupy i způsoby řešení a kompenzace.

Mezinárodní organizace by měly spolupracovat v podpoře programů zlepšujících bezpečnou mobilitu starších lidí. To platí především pro šíření výsledků a aplikaci osvědčených postupů. Zvláštní pozornost by měla být věnována těm aktivitám, které vyžadují vyšší finanční náklady a určitý čas do doby, kdy vykazují efektivitu. Patří sem především vytváření kvalitních ekologických komunit, kde lidé zůstávají i po přechodu do důchodového věku, a tvorba kvalitních komunikací, veřejných prostorů a ulic. Národní a regionální vlády a úřady ve spolupráci s univerzitami, dopravci a jinými občanskými skupinami by měly vytvářet koordinované demonstrační projekty za využití mezinárodních zkušeností.

Vedle výzkumu je nutná i harmonizace mezi jednotlivými zeměmi, která umožní snazší přestup na nové vzorce mobility.

Národní a regionální úřady za spolupráce výzkumných ústavů univerzit by měly koordinovat výzkum a podporovat demonstrační projekty, aby bylo možné zjistit funkční omezení, která ovlivňují mobilitu seniorů. Zvláštní pozornost zasluhují programy týkající se zdraví, výkonnosti a jejich zvýšení i programy, které redukují zranitelnost. Zvláště je potřeba vytvářet hloubkové studie vztahu mezi mobilitou, kvalitou života, sociální podporou a náklady zdravotnické péče.

Dopad na urbanismus a územní plánování

Nové přístupy v územním plánování mohou podstatně zvýšit kvalitu života seniorů. Národní a regionální úřady ve spolupráci s univerzitami a odpovídajícími občanskými sdruženími mohou připravit koordinovaný výzkum a demonstrační projekty v oblasti bydlení seniorů. Územní plánování musí věnovat zvýšenou pozornost lokalizaci obytných území blíže k občanským zařízením, službám a prostředkům dopravy. Aby se územní plánování mohlo přizpůsobit, jsou nutné důkladné studie nastupujících kohort seniorů, jejich života, životního stylu a dopravních vzorců. Měly by se věnovat také preferencím bydlení. Nová generace starých lidí vyrostla v odlišném sociálním a kulturním kontextu, a proto jejich požadavky na bydlení, životní styl a mobilitu jsou odlišné od předcházejících generací a liší se také v jednotlivých zemích.

Autor práce prohlašuje, že v souvislosti s publikací tohoto článku není ve střetu zájmů a vznik ani publikace článku nebyly podpořeny farmaceutickou firmou.

doc. Ing. arch. PhDr. Karel Schmeidler, CSc.

REDECO, Brno

doc. Ing. arch. PhDr. Karel Schmeidler, CSc.

e-mail: Ka1@seznam.cz

Je výzkumným pracovníkem REDECO-Stern, od roku 1991 vlastní architektonicko-urbanistickou a konzultační kancelář. Do r. 1994 působil v Ústavu architektonické tvorby, poté v Ústavu urbanistické tvorby Fakulty architektury VUT v Brně jako řešitel projektů zaměřených na architekturu, životní prostředí měst a sociální a dopravní aspekty urbánního rozvoje. V letech 2000–2011 pracoval jako vedoucí sekce společenských věd a urbanismu v Centru dopravního výzkumu v. v. i. Působil na vysokých školách a vědeckých ústavech v Anglii, Dánsku, Rusku, Německu, USA a Rakousku. V letech 1994–2001 byl zástupcem ČR v asociaci evropských škol urbanismu AESOP, od r. 2001 zastupuje ČR v organizaci ICTCT.