Intravenózní glukózový toleranční test v diferenciální diagnostice náhodně zjištěné hyperglykémie u dětí a dospívajících

Stáhnout PDF English info

Intravenous Glucose Tolerance Test in Differential Diagnosis of Randomly Found Hyperglycaemia in Children and Adolescents

Aims:
A random finding of hyperglycaemia in a child or adolescent with normal BMI requires to distinguish patients with an early phase of Type 1 diabetes mellitus (T1DM), with a subtype of diabetes MODY or individuals without a demonstrable disorder of glucose metabolism. The aim of this study was to assess the validity of an IVGTT as a single initial examination of the cause of a random hyperglycaemia.

Subjects and methods:
A total of 43 children and adolescents (24 boys), 2.7–18.5 years of age (median 13.1), with normal BMI for given age and sex found to have a random hyperglycaemia (defined as a fasting plasma glucose over 5.4 mmol/l) was subject to an examination. IVGTT (0.5 g/kg of body weight glucose) was performed in all subjects. Glycaemia at time 0 and 60 minutes and levels of insulin and C-peptide at time 0 (fasting), 1+3 minutes (first phase insulin response; FPIR) and 60 minutes (second phase insulin response; SPIR) were evaluated. According to the subsequent clinical course and to results of molecular genetic examination, patients were divided into three diagnostic groups: 1. Early phase T1DM; 2. MODY2; 3. Normal glucose tolerance.

Results:
FPIR of 26 mlU/l or lower was characteristic of a praesymptomatic phase of T1DM (sensitivity 100%, specificity 98%) in the entire observed age group (age 2.7 years and higher) without taking account of the age and the degree of pubertal development. FPIR did not differ between NGT and MODY2. While having FPIR of 26 mlU/l and higher, fasting glycaemia (at time 0) was the most reliable value for distinguishing MODY2 from NGT. Glycaemia above 5.3 mmol/l gave evidence for MODY2 (sensitivity 97%, specificity 100%). Diagnosis of MODY2 is to be subsequently confirmed by molecular genetic examination. The other values obtained during the IVGTT were only of minor significance.

Conclusions:
IVGTT is a very reliable method for distinguishing the most frequent causes of a random hyperglycaemia in children and adolescents with normal BMI for given age and sex.

Key words:
FPIR (first phase insulin release), IVGTT (intravenous glucose tolerance test), MODY (maturity onset diabetes of the young), T1DM (type 1 diabetes mellitus)

Autoři: E. Feigerlová ¹; Š. Průhová ¹; D. Pintérová ²; K. Kološtová ²; M. Černá ²; J. Lebl ¹
Působiště autorů: Klinika dětí a dorostu 3. LF UK a FN Královské Vinohrady, Praha přednosta prof. MUDr. J. Lebl, CSc. ¹; Oddělení buněčné a molekulární biologie 3. LF UK, Praha vedoucí doc. RNDr. J. Kovář, DrSc. ²
Vyšlo v časopise: Čes-slov Pediat 2005; 60 (3): 119-125.
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Cíl:
Při náhodném záchytu hyperglykémie u dítěte či dospívajícího s normálním BMI je zapotřebí odlišit pacienty s časnou fází diabetes mellitus 1. typu (T1DM), s některým podtypem diabetu MODY a jedince bez prokazatelné poruchy metabolismu glukózy. Cílem studie bylo posoudit validitu intravenózního glukózového tolerančního testu (IVGTT) jako jediného vyšetření při iniciálním posouzení příčiny náhodně zjištěné zvýšené glykémie.

Soubor a metodika:
Pro náhodný záchyt hyperglykémie (definované jako plazmatická hladina glukózy nalačno vyšší než 5,4 mmol/l) bylo vyšetřeno 43 dětí a dospívajících (24 chlapců) ve věku 2,7–18,5 let (medián 13,1) s normálním BMI pro daný věk a pohlaví. U všech byl proveden IVGTT (glukóza 0,5 g/kg tělesné hmotnosti). Byla vyhodnocena glykémie v čase 0 a 60 minut a hladiny inzulinu a C-peptidu v čase 0 (lačná hodnota), 1+3 minut (první fáze inzulinové sekrece; FPIR) a 60 minut (druhá fáze inzulinové sekrece; SPIR). Podle dalšího průběhu a výsledku molekulárně- genetického vyšetření byli pacienti rozděleni do tří diagnostických skupin: 1. časná fáze T1DM; 2. MODY2; 3. normální glukózová tolerance (NGT).

Výsledky:
FPIR 26 mlU/l a nižší je příznačná pro presymptomatickou fázi T1DM (senzitivita 100 %, specificita 98 %), a to v celé sledované věkové skupině (věk 2,7 roků a vyšší) bez ohledu na stáří a stupeň pubertálního vývoje. FPIR se mezi NGT a MODY2 neliší. Při FPIR 26 mlU/l a vyšší je nejspolehlivější hodnotou pro odlišení MODY2 a NGT glykémie nalačno (v čase 0). Hladiny nad 5,3 mmol/l svědčí pro MODY2 (senzitivita 97 %, specificita 100 %). Diagnózu MODY2 následně potvrdí molekulárně-genetické vyšetření. Ostatní hodnoty z průběhu IVGTT mají pouze doplňkový význam.

Závěr:
IVGTT je velmi spolehlivou metodou pro odlišení nejčastějších příčin náhodně zjištěné hyperglykémie u dětí a adolescentů s normálním BMI pro daný věk a pohlaví.

Klíčová slova:
FPIR (první fáze inzulinové sekrece), IVGTT (intravenózní glukózový toleranční test), MODY (maturity onset diabetes of the young), T1DM (diabetes mellitus 1. typu)