Opavské Muzeum patologie je moje srdeční záležitost
Vyšlo v časopise:
Čes.-slov. Patol., 55, 2019, No. 1, p. 6
Kategorie:
Interview
MUDr. Eva Sehnálková vystudovala lékařskou fakultu v Olomouci a od roku 1993 dosud pracuje ve Slezské nemocnici v Opavě na Oddělení patologické anatomie. Toto pracoviště v pozici primářky od roku 2013 vede. Kromě řady dalších svých aktivit patří mezi výrazné propagátory a popularizátory našeho oboru (mohli jste ji vidět a slyšet na toto téma hovořit v řadě médií) a v představování našeho oboru ji významně napomáhá jedinečná opavská instituce - Muzeum patologie. Po posledních volbách začala pracovat jako členka revizní komise naší odborné společnosti. Sama sebe charakterizuje jako optimistického realistu.
Jak se daří patologii v Opavě?
Patologii v Opavě se zatím daří dobře. Všechno se vždy odvíjí od personální situace, vybavení pracoviště a množství zpracovávaného materiálu. Tak jako všude, lidé přicházejí a odcházejí. Týká se to lékařů i laboratorních pracovníků. Technické vybavení pracoviště je moderní, daří se ho průběžně obnovovat. Budova, ve které se nacházíme, je sice pěkně zateplená z venku, ale potřebovala by pořádnou rekonstrukci i uvnitř. Naštěstí pitevní trakt byl modernizován v roce 2000 a stále vyhovuje. Získali jsme opakovaně Osvědčení za dozorový audit II. A materiálu ke zpracování máme hodně, protože Slezská nemocnice má kromě specializovaných pracovišť (jako je neurochirurgie nebo kardiochirurgie) celé spektrum medicínských oborů.
Co vás těší a co vás děsí?
Mě i kolegyně těší zajímavé bioptické případy. Netěší mne výhledová personální situace v medicíně i v našem oboru... Mladí lékaři se na „menší a státní“ pracoviště moc nehrnou.
Jaká jsou z tvého pohledu specifika výhod a nevýhod práce na menším pracovišti patologie…
K velkým výhodám počítám, že se mladý patolog velmi brzy zapracuje ve všech částech oboru – nejen v nekropsiích, ale i v cytologiích a biopsiích. Nemusíme „dělat“ vědu a výzkum. Známe se osobně s kliniky a také s četnými pacienty, i když vlastně nevím, jestli je to výhoda ☺. Z odborného hlediska nás vždy potěší, když nám konzultant z velkého pracoviště poděkuje za zaslání velmi zajímavého případu, protože si často připadáme jako „dělníci medicíny, resp. patologie“ zahlcení vzorky od rána do večera.
Známé je vaše Muzeum patologie.
To je moje srdeční záležitost a zasloužilo by si samostatný článek, protože o něm dokážu vyprávět opravdu dlouho... ☺ Jsme jediné Muzeum patologie v České republice, ale samozřejmě vždy dodávám, že sbírku tekutinových a dalších preparátů má většina lékařských fakult, ale neukazují je tak intenzivně veřejnosti. Součástí našeho muzea jsou i archiválie spojené s osobou zakladatele, s vývojem patologie a máme i historickou pracovnu patologa. S jejím vybavením pomohli místní dárci i někteří patologové z Moravy, kteří sdílí mé nadšení.
Jaká je historie této u nás poměrně jedinečné instituce?
Její zrod je spojen se založením nové prosektury profesorem MUDr. Aloisem Maternou v roce 1911 v místní nově vybudované Slezské zemské nemocnici pavilonového typu. Přestěhoval se ze Štýrského Hradce, kde působil na lékařské fakultě. V Opavě pracoval do roku 1960 a byl opravdu jedinečnou osobností nadregionální úrovně, která spolupracovala i s pražskou Karlovou univerzitou, a jejíž význam se snažíme stále zdůrazňovat.
Jaký je zájem veřejnosti?
Úžasný! Každoročně přijde asi 1000 návštěvníků. Pořádáme exkurze pro téměř všechny věkové kategorie. Maximum tvoří střední školy zdravotnické a biologické kroužky gymnázií z celého regionu i zdaleka (byla tu i studentka z Japonska). A naše Muzejní noc konaná vždy začátkem června, kdy až do půlnoci otevřeme dveře muzea, oddělení (aby i laborantky předvedly ukázky své práce) i pitevny, přiláká za jeden večer přes 600 návštěvníků. Očekávají asi hrůzné senzace, mrtvoly, krev a odcházejí beze strachu, plni nových informací a poznatků o patologii, o kterých neměli ani tušení. Děti si odnesou tematické pexeso a sběratelé dokonce dřevěnou turistickou známku, jejíž získání nebylo vůbec snadné.
Četl jsem, že sama každé poslední úterý v měsíci provádíš návštěvníky při prohlídce… ☺
S kolegyněmi a s kolegou se střídáme, stali se z nás osvětoví pracovníci. Stále v rámci prohlídek trpělivě vysvětlujeme, že práce patologa není o pitvách, ale o biopsiích. A ve skrytu duše doufáme, že jsme v některých z nich probudili zájem o medicínu nebo ještě lépe o patologii. Probereme škodlivost alkoholu i kouření, pohlavní choroby, litiázu i válečná poranění… Návštěvníci od nás odcházejí jako poučení laici. Budete-li mít cestu okolo, zastavte se na návštěvu také!
Jak vidíš budoucnost patologie v Opavě?
Dobře. Jsem optimistický realista, takže dokud zde bude nemocnice, bude v ní i patologie.
Jaká byla tvá cesta k patologii?
Zcela náhodná. Od dětství jsem chtěla být učitelkou (což si nyní plním výukou studentů na střední zdravotnické škole i na místní Slezské univerzitě). Na medicínu mě nasměroval učitel na gymnáziu. Po ukončení lékařské fakulty v Olomouci jsem měla zájem o jiný obor, ale bohužel tam nebylo volné místo. No tak jsem „na přechodnou“ dobu zakotvila na patologii. Moje krátkozraké oči u mikroskopu neprotestovaly. Primář MUDr. Josef Palas a loni náhle zesnulý MUDr. Vladimír Plaček mi obor tehdy ukázali jako velmi zajímavý a pestrý. Byla jsem nadšená a jsem jim za jejich pozitivní přístup dodnes vděčná. Laborantky byly milé a veselé, tak proč bych vlastně chodila jinam?
A jaká byla tvá cesta naším oborem?
Velmi jednoduchá. Jsem od začátku až dodnes na stejném pracovišti. Mohu sledovat vývoj patologie, zejména rozvoj imunohistochemie, která se z „experimentu“ stala i u nás rutinou. Pozoruji přechod od manuální práce laborantek k automatizaci. Snažím se proto stále přinášet novinky, zlepšení a modernizovat pracoviště, abych pokračovala v úspěšné práci svého předchůdce MUDr. Palase.
Čemu se věnuješ hlouběji a ráda?
Vzhledem k širokému spektru oborů, které nám zasílají bioptický materiál, a malému počtu patologů na našem pracovišti není možné, aby se jeden na něco specializoval. Je prostě potřeba praktická zastupitelnost. Mám spíš různá období, kdy mám radši nádory GIT, jindy zase mléčné žlázy…
Jsi členkou revizní komise naší odborné společnosti (mimochodem, všichni ve výboru oceňujeme tvůj zapisovatelský um!) Jak vidíš práci výboru z pohledu revizní komise a obecně roli odborné společnosti v našem oboru?
Bez odborné společnosti by byl obecně život patologa určitě mnohem těžší. Výbor společnosti za nás za všechny vede mnohá jednání se zástupci ministerstva zdravotnictví, VZP, ÚZIS, jiných odborných společností a mnoha dalšími, ve kterých hájí naše zájmy, vyjednává příznivé podmínky a neustupuje nátlaku v četných oblastech. Pokud si čtete zápisy z jednání výboru a revizní komise, věřte, že se za těmi krátkými větami skrývá mnoho hodin jejich tvrdé práce nad rámec pracovních povinností. Spolu s kolegyní MUDr. Danou Cempírkovou jsme zástupkyněmi „periferních“ pracovišť, a vidíme, že bez odborné společnosti bychom jako samostatné a po republice rozeseté jednotky vyjednávaly velmi těžko. V neposlední řadě vidím jako velmi pozitivní vydávání časopisu SČP s novinkami a informacemi z mnoha směrů našeho oboru, a také s možností publikování odborných článků k edukaci všech členů společnosti. Nové guidelines v českém jazyce také patology určitě potěší.
A co děláš, když neděláš?
Věnuji se rodině a kultuře, ráda navštěvuji Slezské divadlo v Opavě. Také s rodinou opakovaně navštěvujeme Jeseníky a okolí a projezdili jsme už mnohé země v různé vzdálenosti od naší republiky. Poznáváme nová místa, přírodní i historické památky, ochutnáváme místní dobroty a občas lenošíme na pláži. Všude se mi líbí, jsem spokojená cestovatelka, užívám si to, ale ráda se vždy vracím domů, kam patřím, kde mám příbuzné a přátele. Uvařím si kávičku, sedím v létě na balkóně plném květin a vyhřívám se po práci v podvečerním slunci... Takový klid přeji i Vám všem!
-jz-
Štítky
Patologie Soudní lékařství ToxikologieČlánek vyšel v časopise
Česko-slovenská patologie
2019 Číslo 1
Nejčtenější v tomto čísle
- Aktuální otázky tenkojehlové aspirační biopsie štítné žlázy
- Aktuální pohled na močovou cytologii: Co přináší Pařížská klasifikace?
- Noonanovej syndróm z pohľadu fetopatológa
- Pneumologická cytodiagnostika – state of the art 2019