Vzpomínka na MUDr. Šimona Vagundu

Milé kolegyně, kolegové,

chci vzpomenout na našeho milého kolegu MUDr. Šimona Vagundu.

Narodil se 23. 10. 1924 v rolnické rodině v Mutěnicích jako třetí ze šesti dětí. V 11 letech nastoupil do církevního gymnázia na Velehradě, kde později studoval i jeho mladší brat Josef. Zde studoval šest let, poslední dva roky středoškolských studií absolvoval poté, co bylo gymnázium na Velehradě nacisty uzavřeno, na reálném gymnáziu v Kyjově.

Za 2. světové války byl nasazen k nuceným pracím v Německu. Zprvu pracoval ve výrobě, avšak brzy byl díky bohatým jazykovým znalostem vybrán jako pomocník lékaře, kde tlumočil ostatním nasazeným z němčiny nejen do češtiny a ruštiny, ale také francouzštiny a italštiny.

Po válce se zapsal ke studiu medicíny na Masarykově univerzitě v Brně. Již za studia jej oslovila patologie, docházel na patologický ústav a plánoval pokračovat zde v práci po ukončení medicíny. Do plánů však vstoupil únor 1948. Přes nepříliš dobrý kádrový posudek jej sice soudruzi nechali dostudovat, jeho akademická kariéra však vzala definitivně za své, když starší bratr František emigroval do Austrálie a mladší brat Josef, studující teologii, byl po násilném zavření školy uvězněn.

Po ukončení studia a vojenské službě nastoupil krátce do nemocnice v Uherském Hradišti a poté erudoval pod vedením prim. Vaněčka ve Zlíně. V roce 1957 nastoupil na místo primáře patologie v Uherském Hradišti (v této funkci působil 30 let, do konce roku 1987). Na podzim 1968 se rozhodl emigrovat za bratrem do Austrálie. Vyjeli do Vídně a strávili několik dní na australské ambasádě vyřizováním formalit. Stesk z odloučení od domova a zbytku rodiny však způsobil, že se po několika dnech vrátili zase zpět, což tehdy ještě šlo beztrestně.

Později o emigraci již neuvažoval, ale po roce 1989 měl nabídku na práci z Německa, kde působil jeho žák Dr. Outrata a mohl u něj pracovat na soukromé klinice; to mu však již bylo přes 66 let. Za svým bratrem do Austrálie se alespoň dvakrát podíval – poprvé na konci 60. let, podruhé v roce 1990.

Aktivně přednášel, publikoval, zvláště v oblasti pneumopatologie, organizoval klinicko-patologické semináře. Léta vyučoval na střední zdravotní škole. Nadstandardně se věnoval mladším kolegům a vedl je k atestaci.

Z koníčků se věnoval myslivosti a běhání. V mládí sportoval, pravidelně hrával fotbal za tým rodných Mutěnic. Rád chodil po horách a brzy po válce podnikl s několika kamarády cestu na kole do Vysokých Tater, které prochodili, a pak jeli okružní cestou přes jižní Slovensko zpět. Věnoval se myslivosti, ale spíše než střílení zvěře jejímu krmení a pozorování.

Vzpomínal, jak v hradišťské nemocnici chodil ráno před prací již před pátou hodinou ranní séct kosou travnaté plochy v areálu, aby pak měli seno pro zvěř na zimu, nebo tam v areálu sbíral kaštany. Svou láskou k přírodě ovlivnil celou rodinu.

Běhával pravidelně prakticky denně kolem Moravy se svým kamarádem Mirkem Rašticou, v Hradišti známým propagátorem lyžování a sportu vůbec, běhali 4-10 km od přelomu 50. a 60. let až do roku 1979, kdy se u něj objevily potíže se srdeční arytmií.

Největším koníčkem však pro něj byla patologie. I po odchodu do důchodu zůstal v medicíně aktivní, docházel na oddělení nejprve v Uherském Hradišti, později působil v Kroměříži a ve Zlíně. Pracoval do svých 80 let a až do 85 let zastupoval kolegy během dovolených.

Zemřel 10. 10. 2017 v nedožitých 93 letech. 

MUDr. Dagmar Dolinská,

MUDr. Michal Varga