ASCUS v atrofii
ASCUS in Atrophy
Aim:
The peak of incidence in cervical carcinoma precedes epithelial atrophy following menopause. Nevertheless, some carcinomas develop in the postmenopausal period.
Atrophy, namely the partially developed, shares some cytomorphology features with SIL, especially if inflammatory changes, common in this period, interfere. Proliferation test is recognized and accepted as a tool to clear uncertain findings. However, it means a repetitive investigation. The study is focused on the possibility to reduce the proliferation test employment with the help of proliferation activity investigation on questionable cell groups.
Material of the retrospective study comprised routine pap smears from 22 patients. Twenty- one of them were perimenopausal and menopausal patients who had 16 inconclusive results (ASCUS or ASC-US, ASC-H in one of both versions of Bethesda classifications, i.e. ASCUS in atrophy of any type), 4 SIL in atrophy followed by histology, and 1 atrophy with negative cytology finding. In addition, there was one case of H SIL in a younger patient without atrophy. Altogether, 60 cytology findings were reviewed as many of the patients had repetitive cytologies.
Method:
As a minimum, three images with diagnostically important cell groups were archived in the LUCIA Net image archiving system (Laboratory Imaging, Prague). Subsequently, the smears were dismounted, destained and used for immunocytochemical reaction to test proliferation activity with the Ki-67 (MIB 1) antibody. The results were archived in the LUCIA Net system again. The evaluation of findings was done on a four-grade scale:
1) negative; 2) isolated positivities; 3) scattered positivities (less than 1/3 of cells in a cluster); 4) heavy disperse positivities (more than 1/3 of cells in a cluster).
Results:
The procedure provided mostly a readable result. Archiving prior and following the immunocytochemistry procedure provided possibility of comparison of the polychrome stained smears and the MIB l tested. Patients with proven SIL exhibited the positivities in groups 2) to 4) (4/5). Rare scattered positivities /group 3/ were mostly (6x) found in compact groups with the appearance of immature metaplasia. The cytopathology findings eventually normalized in these patients. In patients with isolated MIB 1 positivities /group 2/ frequently (4/7) eventually normalized as well. Nevertheless, such minimal positivities were found also in two patients with a subsequently proven CIN. The MIB 1 positivities were variable even in the histopathology sections. The cytology features of the suspicious cell groups in slides obscured by inflammation were better visible following destaining for immunocytochemistry.
Based on the results of our study we have developed an algorithm for employment of the proliferation activity test in the doubtful atrophy smears. We believe that it can be useful in the ASC-H in atrophy finding. Provided the positivities found are strong, a biopsy will be indicated. Medium and week positivities represent candidates for E-test and a 6 months control.
Key words:
cervical cytology – PAP test – atrophy – ASCUS – ASC-H in atrophy – estrogen test – proliferation activity – Ki-67 MIB1 positivity
Autoři:
J. Dušková 1,2,3; J. Drozenová 1
; R. Hajná 1
Působiště autorů:
Ústav patologie 1. LF UK a VFN
1; Katedra patologie IPVZ a
2; Vysoká škola zdravotní, Praha
3
Vyšlo v časopise:
Čes.-slov. Patol., 44, 2008, No. 1, p. 9-14
Kategorie:
Původní práce
Souhrn
Cíl studie:
Vrchol výskytu karcinomu děložního hrdla předchází atrofii dlaždicového epitelu nastávající po menopauze. Část pozitivních nálezů však spadá i do tohoto období. Atrofie, zejména neúplně vyjádřená, vykazuje některé morfologické cytodiagnostické znaky blízké těm, jež jsou užívány v rozpoznání SIL, a to zejména tehdy, kdy v obraze navíc interferují v tomto období časté zánětlivé změny. Proliferační test jako obecně přijatý nástroj k objasnění nejasných nálezů znamená opakované vyšetření; studie je zaměřena na možnosti redukce jeho použití zařazením testu proliferační aktivity na sporných buněčných formacích.
Materiál:
Retrospektivní studie – rutinně hodnocené cytologické nátěry 22 pacientek. Jedenadvacet z nich bylo perimenopauzálních a menopauzálních; jejich nálezy byly 16krát nejisté (ASCUS, popř. ASC-US, ASC-H v některé z obou verzí Bethesda klasifikace, tj. ASCUS různého typu v atrofii), 4krát SIL v atrofii s následnou histologií a 1krát atrofie s negativním cytologickým nálezem. Jedenkrát se jednalo o H SIL u mladší pacientky bez atrofie. Celkově bylo revidováno 60 cytologických vyšetření, protože řada pacientek byla s dg. ASCUS vyšetřena cytologicky opakovaně.
Metoda:
V archivačním systému obrazové analýzy LUCIA Net (Laboratory Imaging, Praha) byly uloženy minimálně tři obrázky s diagnosticky významnými záběry. Následně byly preparáty rozmontovány, odbarveny a podrobeny imunocytochemickému průkazu proliferační aktivity s protilátkou Ki-67, klon MIB 1 (v textu dále MIB 1). Výsledky byly opět archivovány v systému LUCIA Net.
Vyhodnocení pozitivit bylo provedeno ve čtyřstupňové škále:
1. zcela negativní formace – neg.; 2. ojedinělé pozitivity – x; 3. řídce disperzní pozitivity (méně než 1/3 buněk) – xx; 4. hustě disperzní pozitivity (více než 1/3 buněk) – xxx.
Výsledky:
Postup poskytl většinou hodnotitelný výsledek. Archivace před a po imunocytochemickém došetření umožnila porovnání polychromaticky barvených preparátů a MIB l. Pacientky s prokázanou SIL vykazovaly přítomnost MIB 1 pozitivních buněk ve skupinách stupňů 2. až 4. (4/5). Pozitivity řídce disperzní (skupina 3) byly nejčastěji (6krát) zjištěny u kompaktních shluků vzhledu nezralé metaplazie. U těchto pacientek jsme zaznamenali následně ústup cytologického nálezu. U pacientek, které měly pouze ojedinělé MIB 1 pozitivity (skupina 2), docházelo častěji (4/7) k ústupu nálezu . Nicméně tento stupeň pozitivity vykazovaly i dva nálezy s histologicky ověřenou CIN.
Variabilitu průkazu MIB 1 jsme zaznamenali i v histologické úrovni. Cytologická přehlednost suspektních buněčných trsů v terénu zánětlivých změn MOP III se v průkazu MIB 1 po odbarvení zřetelně zlepšila. Vytvořili jsme algoritmus zařazení testu proliferační aktivity u nejistých atrofických obrazů. Soudíme, že se jej vyplatí zařadit u nálezů ASC-H v atrofii. Pokud bude pozitivita suspektních buněčných skupin silná, je to důvodem k bioptickému došetření. Slabé a střední pozitivity jsou kandidáty pro E-test a kontrolu po půl roce.
Klíčová slova:
cervikální cytologie – atrofie – ASCUS – ASC-H v atrofii – estrogenní test – proliferační aktivita – Ki-67 MIB1 pozitivita
Detekce přednádorových stavů skvamózních intraepitelových lézí – SIL (viz seznam zkratek na konci článku) v dlaždicovém epitelu děložního hrdla představuje významný prvek v úsilí o snížení výskytu rozvinutých forem karcinomů této lokalizace. I když vrchol výskytu karcinomu děložního hrdla předchází atrofii dlaždicového epitelu nastávající po menopauze, část pozitivních nálezů spadá právě do tohoto období (14, 18, 24). Rozvíjející se atrofie – po delší či kratší dobu v perimenopauzálním období neúplně vyjádřená – přitom vykazuje některé morfologické cytodiagnostické znaky blízké těm, jež jsou užívány v rozpoznání SIL, a to zejména tehdy, kdy v obraze navíc interferují zánětlivé změny, které jsou v tomto období časté (1, 2). Hodnocení gynekologických stěrů pacientek s částečnou atrofií je vnímáno jako obtížné (21) a zatížené falešně pozitivními nálezy, jež odrážejí obavu z podhodnocení nejasného obrazu.
V cytopatologické literatuře se tato problematika objevuje intermitentně. Publikované soubory zdůrazňují vyšší podíl ASCUS nálezů zejména v neúplných atrofiích (14). V obou verzích Bethesda klasifikace (TBS 1991, TBS 2001), se část atrofických stěrů ocitá v kategorii méně závažných typů ASCUS. V TBS 1991 ASCUS vs. reaktivní, ASCUS možná L SIL představují typy změn, jež byly v TBS 2001 početně redukovány. Nicméně projevy nejasných změn s poruchou maturace vlivem nedostatku estrogenů charakteru dříve ASCUS-H a nyní ASC-H jsou změnou klasifikace dotčeny minimálně. Všechny současné učebnice (6, 10, 17, 26) se shodují v užitečnosti vyzrávacího testu – krátkodobé lokální aplikace estrogenů k ozřejmění nejasných cytologických nálezů (13, 15). I tato relativně nenáročná procedura znamená ovšem opakované vyšetření pacientky staršího věku, které je do jisté míry obtěžující, má určité ekonomické náklady a konečně i vlastní metodické limity. Ze všech těchto důvodů se pozornost zaměřuje na možnosti získat více informace z materiálu pořízeného již prvním odběrem. Pomocnou metodou použitelnou již v první době je určení proliferační aktivity atypických hyperchromních trsů, jež jsou častým cytomorfologickým nálezem pro dg. ASC-H. Postup lze bez problémů použít na LBC materiálu. Z ekonomických důvodů však tato metoda není ve většině zemí včetně ČR dostupná v širokém populačním měřítku. Pozornost jsme proto zaměřili na možnost využití základního získaného klasického stěru. Proliferační aktivitu v histopatologickém materiálu hodnotíme rutinně v široké řadě zejména onkologických diagnostických situací; používaná protilátka MIB 1 (DAKO) s vizualizací značenou streptavidin-biotinovou koncovkou (LSAB) s vyvoláním DAB poskytuje v našich laboratořích konstantně dobré výsledky. V souladu s publikovanými zprávami o obdobných průkazech ze skandinávských pracovišť (8, 11) jsme se rozhodli ověřit si použitelnost tohoto postupu. V případě předpokládaného přínosu potom definovat užitečnost vřazení testu proliferační aktivity do diagnostického a sledovacího algoritmu.
Materiál a metoda
Materiál retrospektivní studie představovaly rutinně hodnocené cytologické nátěry 22 pacientek. Jedenadvacet z nich bylo perimenopauzálních a menopauzálních; jejich nálezy byly 16krát nejisté (ASCUS, popř. ASC-US, ASC-H v některé z obou verzí Bethesda klasifikace, tj. ASCUS různého typu v atrofii), 4krát SIL v atrofii s následnou histologií a 1krát atrofie s negativním cytologickým nálezem. Jedenkrát se jednalo H SIL u mladší pacientky bez atrofie. Celkově bylo revidováno 60 cytologických vyšetření, protože řada pacientek byla s dg. ASCUS vyšetřena cytologicky opakovaně. Po doporučeném vyzrávacím testu (ne vždy na následném vyšetření uvedeném) byly další nálezy v kategorii benigních buněčných změn (NILM). Preparáty byly v souladu s přijatými standardy EFCS/QUATE základně barveny polychromem a montovány krycím sklem.
Vzhledem k okolnosti, že standard gynekologického cytologického vyšetření převzatý oběma zainteresovanými odbornými společnostmi (Společností českých patologů ČLS JEP a Společností klinické cytologie ČLS JEP) ze standardů evropských (UICC) ukládá archivaci tohoto unikátního materiálu (EFCS/QUATE), pořídili jsme v archivačním systému obrazové analýzy LUCIA Net (Laboratory Imaging, Praha) minimálně tři obrázky s diagnosticky významnými záběry dále zpracovávaných nátěrů. Následně byly dokumentované preparáty rozmontovány, odbarveny a podrobeny imunocytochemickému průkazu proliferační aktivity s protilátkou Ki- 67, klon MIB 1 firmy DAKO. Primární protilátka byla použita v ředění 1 : 50, inkubace 70 minut při pokojové teplotě. Detekce provedena systémem DAKO Cytomation LSABTM + HRP. Vizualizace diaminobenzidinem (DAB – 5 minut). Jádra dobarvena Harrisovým hematoxylinem – 30 sekund. Výsledky byly opět archivovány v systému LUCIA Net.
Vyhodnocení pozitivit jsme prováděli ve čtyřstupňové škále:
- zcela negativní formace – neg.
- ojedinělé pozitivity – x
- řídce disperzní pozitivity (méně než 1/3 buněk) – xx
- hustě disperzní pozitivity (více než 1/3 buněk) – xxx
Výsledky
Jak při archivaci obrazů z preparátů barevných polychromem, tak následně při hodnocení a dokumentaci proliferační aktivity jsme se soustředili na diagnostické buněčné formace, které byly podkladem pro dg. ASCUS. V naprosté většině se jednalo o kompaktní buněčné formace s vyšším nukleoplazmovým poměrem, hyperchromazií či anizokaryózou. Méně často se jednalo o izolované atypické buňky se zvětšenými jádry, popř. vzhledu dyskeratocytů. Přehled pacientek dle věku, vstupní cytologické diagnózy a semikvantitativního zhodnocení pozitivity MIB 1 podává tabulka 1; bioptické došetření je k dispozici pouze u 7 z nich.
V technologické úrovni jsme si ověřili proveditelnost postupu na preparátech, které byly montovány krycími skly. Sejmutí krycího skla, odbarvení a provedení imunocytochemické reakce na předtím vymezeném úseku bylo proveditelné i na déle (v naší studii maximálně 2 roky) montovaných preparátech.
Vyhodnocení nebylo možné v jediném případě, kdy po reakci byl nátěr velmi málo buněčný.
Pořízená obrazová databáze umožňovala porovnání nálezů v polychromatickém barvení s následným průkazem MIB.
Naše pacientky s prokázanou SIL vykazovaly přítomnost MIB 1 pozitivních buněk ve skupinách stupňů 2–4 (4/5). Zjištěná histologická pozitivita byla zpravidla o stupeň vyšší (obr. 1 a-d, pac. č. 1).
Vysoká pozitivita MIB 1 (xxx – obr. 2 a-b ) byla nalezena u dvou pacientek s ASC-H ze základní cytologie; u jedné následovala negativní biopsie z endocervixu s minimem materiálu, u další zatím není biopsie provedena. Došetření jejich nálezu jsme doporučili.
Pozitivity řídce disperzní (skupina 3 – xx) byly častěji (6krát) zjištěny u kompaktních shluků vzhledu nezralé metaplazie (obr. 3). U těchto pacientek jsme zaznamenali následně ústup cytologického nálezu. Ojediněle byla taková pozitivita zjištěna i u negativní kontrolní pacientky s dg. prosté atrofie (bez ASCUS nálezu). Histologicky (hysterektomie pro ca endometria) byl zachycen okrsek nezralé metaplazie v transformační zóně.
U pacientek, které měly pouze ojedinělé MIB 1 pozitivity, docházelo častěji (4/7) k ústupu nálezu. Nicméně tento stupeň pozitivity doprovázel i dva nálezy s histologicky ověřenou CIN.
Průkaz MIB1 vykazoval v histologickém preparátu pacientky s lézí CIN II, CIN III ložiskovou variabilitu (obr. 4).
Nátěr 65leté pacientky limitovaný pro hodnocení v polychromatickém barvení nepřehledností danou nečistým pozadím v terénu zánětlivých změn MOP III, který vykazoval přítomnost suspektních buněčných trsů, byl v průkazu MIB 1 po odbarvení zřetelně přehlednější. Mohl být vyhodnocen v kategorii NILM s větší jistotou nejen pro nízkou pozitivitu MIB 1, ale i pro lépe hodnotitelnou cytomorfologii buněk (obr. 5a-d).
Diskuse
Vstupní předpoklad, že by došetření proliferační aktivity v cytologických stěrech s různým stupněm atrofie mohlo pomoci v řešení nejasných obrazů, nás vedl v prvé řadě k podrobnějšímu studiu literatury o atrofických stěrech a jejich diagnostických úskalích studovaných ve velkých sestavách.
Okolnost, že atrofické stěry jsou zatíženy větším počtem nejasných nálezů ověřili na sestavě 11323 pacientek Keating a Wang (14). Poměr ASCUS k následným SIL byl v jejich souboru 2,2 pro premenopauzální pacientky, 7,5 pro perimenopauzální (v této skupině je nejvyšší zastoupení částečných atrofií) a 4,1 pro postmenopauzální. Z uvedených koeficientů vyvozují nízkou výpovědní hodnotu nálezu ASCUS pro peri- a postmenopauzální období. Úlohu kolposkopického a opakovaného cytologického vyšetření při nálezu atypických buněk v postmenopauze hodnotili Kaminski et al. (12). Dospěli ke stejnému závěru nižší incidence skutečných lézí. V naší realitě je kolposkopie (i když většinou nikoli „expertní“) součástí vyšetření při odběru gynekologické cytologie. Transformační zóna však u postmenopauzální ženy je většinou mimo její dosah. Saminathan et al. (20) revizí 60 nátěrů pacientek přeřadili 15 (25 %) do benigní kategorie cervicitis. Poukazují rovněž na interferenci artefaktů, jimiž jsou atrofické stěry zatíženy větší měrou. Acs et al. (4) naopak v sestavě 228 postmenopauzálních pacientek s atypickými nálezy jak na žlázových (AGS), tak na dlaždicových buňkách (ASCUS, SIL) a vysokým procentem histologických došetření ověřili u došetřených pacientek poměrně vysokou incidenci lézí (celkem 45 % AGS nálezů bylo sledováno histologicky potvrzenou žlázovou nebo dlaždicovou dysplazií; u atypických nálezů ASCUS a SIL šlo o více než 30 %) – s pozorovatelnou tendencí k nadhodnocení L SIL za H SIL. Z toho vyvozují nutnost věnovat zvýšenou pozornost těmto obtížně hodnotitelným obrazům – po vyloučení artefaktů (často s pomocí vyzrávacího testu). Otázce diagnóz ASCUS podmíněných artefakty (zejména z vysýchání) a atrofiemi se ve své studii zabývají i Cenci a Vecchione (9). Povahu velkých modravých kulovitých útvarů volně ležících v pozadí atrofických stěrů a imitujících atypická holá jádra (tzv. „blue blobs“) jakožto regresivně změněných buněčných zbytků parabazálních a dolních intermediárních buněk objasnili imunocytochemickými studiemi a elektronovou mikroskopií Abdulla et al. (3). Valente et al. (25) porovnávali cytologické obrazy pacientek užívajících medroxyprogesteronacetát. V následném útlumu maturace se sníženým vyzrávacím indexem pozorovali u pětiny pacientek abnormální obrazy (ASCUS, ale i falešné pozitivity H SIL následně nepotvrzené dalšími stěry a biopsií). Podklad pro tato nadhodnocení identifikovali ve vyšším relativním zastoupení hyperchromních parabazálních buněk, obdobně jako je tomu v postpartuálních a atrofických stěrech (5). Kir et al. (16) se nověji zabývají rizikem HG léze u pacientek s dg. L SIL. V sestavě více než 20 000 vyšetření nalezli 3 z 27 pacientek se závěrem L SIL s následnou histologickou diagnózou CIN2-3, a dokonce osm ze 13 pacientek s dg. CIN2-3, která následovala po cytologickém závěru LASC-H (= LSIL +ASC-H buňky). Prosazují uznání této nově pojmenované kategorie, která je (i v postmenopauzálních stěrech) v praxi někdy bez zřetelného vymezení v TBS systému používána. Revizí 100 histologicky ověřených nálezů pacientek s dg. různých typů ASCUS při úplném vyřazení této dg. nebo její restrikci prokázali Pitman et al. (19) nezbytnost zachování kategorie ASCUS pro udržení citlivosti PAP – testu. Užitečnost této kategorie potvrzuje i studie Selvaggiho (21) v LBC materiálu. Z více než 9000 testů tato dg. stanovená u 25 pacientek vedla v následné bioptické verifikaci 2krát k ekvivalentu L SIL a 15krát H SIL.
Abati et al. (1, 2) ve své sestavě 90 pacientek vyšetřených před a po aplikaci vyzrávacího testu zdůrazňují, že pouhé relativní zvětšení jádra není dostatečným cytodiagnostickým znakem dysplazie v atrofii. Spolehlivějšími ukazateli byly v jejich sestavě hyperchromazie jader spolu s nepravidelnými konturami jádra. Ty však mohou v estrogen-deficitních situacích být i odrazem regresivních buněčných změn.
Studii jsme podnikli k ověření proveditelnosti, výpovědní hodnoty a v případě pozitivního vyznění pilotní studie k vypracování indikačního a vyhodnocovacího algoritmu testu proliferační aktivity.
Pracovní hypotéza vycházela z poměrně častého zpětně ověřeného nadhodnocení nálezu před použitím vyzrávacího testu, s předpokládaným výsledkem snížení častosti jeho indikace, popř. v řešení nejasných nálezů (zejména ASC-H).
I když na klasicky montovaných nátěrech se v naprosté většině případů podaří pečlivou laboratorní prací hodnotitelný průkaz získat, uvedený výčet nálezů potvrzuje vstupní předpoklad, že průkaz proliferační aktivity na odbarvených preparátech rozhodně není jednoduchým řešením problému ASCUS v atrofii.
Tak jako u všech imunohistochemických a imunocytochemických testů je nutno v interpretaci uvažovat o možnosti falešné negativity (ztráty některých buněčných formací v průběhu imunocytochemické procedury) a věnovat pozornost odpovídající interpretaci zjištěných pozitivit. V praxi to v případě protilátky MIB znamená v materiálu gynekologického cytologického stěru z peri- nebo postmenopauzálního období věnovat pozornost regresivně změněným buňkám, jež mohou pyknózou a následnou hyperchromazií jaderného chromatinu napodobovat buňky atypické. Již samotný instrukční list dodávaný s protilátkou MIB 1 firmou DAKO upozorňuje na riziko falešných pozitivit na narušených buňkách. Okolnost, že regresivně změněné buňky s alarmujícími cytomorfologickými znaky zpravidla vymizí z cytologického obrazu po lokálním podání estrogenů, je podkladem praktické užitečnosti vyzrávacího testu. Zčásti se tento efekt týká i nezralé metaplazie. Vyšetření proliferační aktivity zde napomůže zjistit, zda jde o proliferaci pravidelnou, s tendencí k vyzrávání, či atypickou, s přítomností pozitivit ve všech vrstvách skvamózních epitelových formací (i cytologických, nejen histologických), případně s doprovodnými morfologickými znaky atypické nezralé metaplazie. Ojedinělá publikovaná sdělení dokládají vysokou užitečnost ověření proliferační aktivity pro redukci falešně pozitivních nálezů a indikací vyzrávacího estrogenního testu (8, 9). Jeho využití v diagnostice glandulárních lézí testovali Boon et al. (7).
V naší úvodní zkušenosti jsme si ověřili, že vyhodnocení musí striktně respektovat pravidlo zachovalých buněk a vylučovat jednotlivé buňky s projevy možných regresivních změn. To je možná důvodem, proč jsou sdělení o použití tohoto testu zatím v literatuře ojedinělá. Při převaze PAP testů klasickou cytologií (oproti nověji prosazované LBC) může hrát roli i otázka montování preparátů – umělé médium je levnější, avšak jeho sejmutí a odbarvení není snadno proveditelné.
Na otázku, zda a za jakých okolností má toto technicky vcelku proveditelné vyšetření smysl, jsme zhodnocením prvních zkušeností dospěli k závěru, že jeho praktické využití je v oblasti atypických atrofických obrazů omezené. Nepovažujeme je za indikované při nálezu ASC US, při němž je v případě negativního kolposkopického nálezu riziko existence prekancerózy velmi malé. Zde je nepochybně postačující kratší kontrolní interval 6–12 měsíců.
Může však mít určitou výpovědní hodnotu pro modifikaci klinicko-morfologického vyšetřovacího algoritmu pacientek s atrofickým obrazem vykazujícím znaky ASC-H popř. H SIL v atrofii v polychromatickém preparátu. V takovém případě doporučujeme archivaci obrazu suspektních diagnostických buněčných shluků a MIB 1 test na odbarveném preparátu. Pokud bude pozitivita suspektních buněčných skupin silná, je to důvodem k bioptickému došetření. Slabé a střední pozitivity jsou kandidáty pro E-test a kontrolu po půl roce.
Vzhledem k nízkému výskytu lézí v perimenopauzálním a postmenopauzálním období není jednoduché propojení hledisek etických (maximální bezpečí pacientky s atypickým cytologickým obrazem v částečné nebo úplné atrofii; narušení psychologického komfortu doplňujícími vyšetřeními a častějšími kontrolami) a ekonomických. Nicméně jak naše rozsahem limitovaná studie, tak kritické oponentní práce většího rozsahu prokázaly možnost falešné negativity MIB 1 jak v cytologickém, tak histologickém obraze těžké dysplazie (23). Vykládají ji vlivem buď nedostatečné fixace, nebo existencí nízce proliferujících buněčných klonů s výraznými dysplastickými cytologickými rysy, jejichž existence vysvětlí známou skutečnost mírného klinického průběhu části těžkých dysplazií.
Na druhé straně i v atrofickém terénu dochází k (zpočátku nezralé a někdy atypické) metaplazii a regeneraci epitelu s vystupňovanou proliferační aktivitou.
Závěrem lze tedy říci, že naše limitovaná studie a kritické zhodnocení dostupné literatury ohledně významu doplňujícího vyšetření proliferační aktivity s protilátkou MIB 1 na odbarvených polychromatických nátěrech nás řadí do skupiny spíše rezervovaných autorů. V této aplikaci se jedná o pomocnou reakci s omezeným potenciálem, nikoli o nástroj pravidelně usnadňující rozhodnutí v případě možné závažné diagnózy ASC-H v atrofii.
Seznam zkratek
AGS – Atypical Glandular Cells
ASCUS – Atypical Squamous Cells not otherwise specified
ASCUS H – Atypical Squamous Cells of Uncertain Significance, can not exclude high-grade squamous intraepithelial lesion
ASC-H – Atypical Squamous Cells, can not exclude a high-grade squamous intraepithelial lesion
ASCUS L – Atypical Squamous Cells of Uncertain Significance suggestive of L SIL
ASC US – Atypical Squamous Cells of Uncertain Significance
H SIL – High Grade Squamous Intraepithelial Lesion
LSAB – Labelled StreptAvidin-Biotin
LBC – Liquid Based Cytology
L SIL – Low Grade Squamous Intraepithelial Lesion
LUCIA – Laboratory Universal Computer Image Analysis
EFCS/QUATE – European Federation of Cytology Societies, Committee for Quality Assurance, Training and Education
NILM – Negative for Intraepithelial Lesion or Malignancy (Bethesda 2001)
TBS – The Bethesda System 1991, 2001 …. verze klasifikací nálezů v cytologii cervixu
Doc. MUDr. J. Dušková, CSc., FIAC
Ústav patologie 1.LF UK
Studničkova 2
128 00 Praha 2
e-mail: jaroslava.duskova@lf1.cuni.cz
Zdroje
1. Abati, A., Fetsch, P., Filie, A.: If cells could talk. The application of new techniques to cytopathology. Clin. Lab. Med. 1998 Sep;18: 561-583.
2. Abati, A., Jaffurs, W., Wilder, A.M.: Squamous atypia in the atrophic cervical vaginal smear: a new look at an old problem. Cancer, 1998 Aug 25;84: 200-201.
3. Abdulla, M., Hombal, S., Kanbour, A. et al.: Characterizing „blue blobs“. Immunohistochemical staining and ultrastructural study. Acta Cytol. 2000 Jul-Aug;44: 547-550.
4. Acs, G., Gupta, P.K., Baloch, Z.W.: Glandular and squamous atypia and intraepithelial lesions in atrophic cervicovaginal smears. One institution‘s experience. Acta Cytol. 2000 Jul-Aug;44: 611-617.
5. Batrinos, M., Eustratiades, M.: The diagnostic significance of parabasal cells. I. Correlation with the clinical diagnosis in 209 patients. Acta Cytol. 1975 Mar-Apr;19: 97-99.
6. Bibbo, M.: Comprehensive Cytopatology. WB Saunders, Philadelphia, 1991. 1101 stran, ss. 153-160.
7. Boon, M.E., Vinkestein, A., van Binsbergen-Ingelse, A., van Haaften, C.: Significance of MiB-1 staining in smears with atypical glandular cells. Diagn. Cytopathol. 2004 Aug;31: 77-82.
8. Bulten, J., de Wilde, P.C., Boonstra, H., Gemmink, J.H., Hanselaar, A.G.: Proliferation in „atypical“ atrophic pap smears. Gynecol. Oncol. 2000 Nov;79: 225-229.
9. Cenci, M., Vecchione, A.: Atypical squamous and glandular cells of undetermined significance (ASCUS and AGUS) of the uterine cervix. Anticancer Res. 2000 Sep-Oct;20(5C): 3701-3707.
10. DeMay, R.M.: The PAP test. ASCP Press, Chicago 2005, ss. 66-69.
11. Ejersbo, D., Jensen, H.A., Holund, B.: Efficacy of Ki-67 antigen staining in Papanicolaou (Pap) smears in post-menopausal women with atypia-an audit. Cytopathology. 1999 Dec;10: 369-374.
12. Kaminski, P.F., Stevens, C.W. Jr., Wheelock, J.B.: Squamous atypia on cytology. The influence of age. J. Reprod. Med. 1989 Sep; 34(9):617-620.
13. Kashimura, M., Baba, S., Nakamura, S., Matsukuma, K., Kamura, T.: Short-term estrogen test for cytodiagnosis in postmenopausal women. Diagn. Cytopathol. 1987 Sep;3: 181-184.
14. Keating, J.T., Wang, H.H.: Significance of a diagnosis of atypical squamous cells of undetermined significance for Papanicolaou smears in perimenopausal and postmenopausal women. Cancer, 2001 Apr 25;93: 100-105.
15. Keebler, C.M., Wied, G.L.: The estrogen test: an aid in differential cytodiagnosis. Acta Cytol. 1974 Nov-Dec;18: 482-493.
16. Kir, G., Cetiner, H., Gurbuz, A., Karateke, A.: Reporting of „LSIL with ASC-H“ on cervicovaginal smears: is it a valid category to predict cases with HSIL follow-up? Eur. J. Gynaecol. Oncol. 2004;25: 462-464.
17. Koss, L.G.: Diagnostic cytology and its histopathological bases. 4th ed. J.B. Lippincott, Philadelphia, 1992, 1657 stran, ss. 276-313
18. Pinto, A.P., Tuon, F.F., Tizzot, E.L., Torres, L.F., Collaco, L.M.: Nonneoplastic findings in loop electrical excision procedure specimens from patients with persistent atypical squamous cells of uncertain significance in two consecutive pap smears. Diagn. Cytopathol. 2002 Aug;27: 123-127.
19. Pitman, M.B., Cibas, E.S., Powers, C.N., Renshaw, A.A., Frable, W.J.: Reducing or eliminating use of the category of atypical squamous cells of undetermined significance decreases the diagnostic accuracy of the Papanicolaou smear. Cancer. 2002 Jun 25;96: 125-127.
20. Saminathan, T., Lahoti, C., Kannan, V., Kline, T.S.: Postmenopausal squamous-cell atypias: a diagnostic challenge. Diagn. Cytopathol. 1994;11: 226-230.
21. Selvaggi, S.M.: Reporting of atypical squamous cells cannot exclude a high-grade squamous intraepithelial lesion (ASC-H) on cervical samples: is it significant? Diagn. Cytopathol. 2003 Jul;29: 38-41.
22. Smedts, H.: Efficacy of Ki-67 antigen staining in Papanicolaou (pap) smears in postmenopausal women with atypia-an audit. Cytopathology, 2001 Apr;12: 130-132.
23. Solomon, D., Frable, W.J., Vooijs, G.P. et al.: ASCUS and AGUS criteria. International Academy of Cytology Task Force summary. Diagnostic Cytology Towards the 21st Century: An International Expert Conference and Tutorial. Acta Cytol. 1998 Jan-Feb;42: 16-24.
24. Thomas, A., Correa, M.M., Kumar, K.R.: Clinical profile and cervical cytomorphology in symptomatic postmenopausal women. Indian J. Pathol. Microbiol. 2003 Apr;46: 176-179.
25. Valente, P.T., Schantz, H.D., Trabal, J.F.: Cytologic changes in cervical smears associated with prolonged use of depot-medroxyprogesterone acetate. Cancer, 1998 Dec 25;84: 328-333.
26. Wied, G.L., Bibbo, M., Keebler, C.M., Koss, L.G., Patten, S.F., Rosenthal, D.: Compendium on diagnostic cytology. 8th ed., Chicago, Illinois, USA, 1997, 420 stran, ss. 117-118.
Štítky
Patologie Soudní lékařství ToxikologieČlánek vyšel v časopise
Česko-slovenská patologie
2008 Číslo 1
Nejčtenější v tomto čísle
- ASCUS v atrofii
- JAKÁ JE VAŠE DIAGNÓZA?
- Primární synoviální sarkom ledviny – popis dvou případů
- Lékové postižení jater – současný stav problematiky se zaměřením na morfologický obraz
