Zpráva o konání gastroenterologického mezinárodního kongresu v prezenční podobě v době pandemické

Ve dnech druhého prosincového týdne se v Praze uskutečnil partnerský kongres Světové gastroenterologické organizace a České gastroenterologické společnosti. Jinak vrcholně prestižní, nicméně víceméně předpokládaně rutinní akce byla v pandemické době vystavena natolik specifickým zkouškám a byla svým charakterem natolik ojedinělá, že si podle názoru spolupořadatele zasluhuje komentář a zápis do historie.

Nejdříve k historii World Gastroenterology Organization jako takové: Existuje po desetiletí, původně s francouzským názvem. V konkurenci řady jiných gastroenterologických a hepatologických specializačních a subspecializačních společností vykazuje specifickou misi – aktivní šíření nových poznatků do celého, a tedy i třetího světa různou formou – zakládáním endoskopických center například v Africe a podporou vzdělávání konáním vzdělávacích akcí, tedy kongresů, se snahou o integraci odborníků z méně rozvinutých zemí do světové specializační komunity. Logika by zdánlivě vedla k úvaze, že by se tyto aktivity měly konat právě v onom třetím světě, ale to se z řady důvodů (například bezpečnostních) děje jen omezeně. Spíše se světové kongresy konají v obvyklých kongresových destinacích s tím, že se účast zájemců z méně vyspělých zemí fi nančně podporuje. Zdánlivě neotřesitelná autorita a ochranná známka by měla mít v kongresové scéně podobně neotřesitelné postavení, zelený je však strom života, a proto tomu tak zcela není. Především je otázkou, pro koho je angažmá v orgánech instituce přitažlivé. Vzhledem k zákonitostem kariéry odborníků ve vyspělých zemích preferují tito odborníci na prvním místě angažmá ve vlastní instituci, případně v národní či mezinárodní, avšak se zaměřením defi nované společnosti. Odedávna tak bylo předsednictví WGO jakýmsi certifikátem vrcholné, nicméně seniorní kariérní extratřídy, když všeho již bylo dosaženo. Takže minulými předsedy se stávali s určitou samozřejmostí světové gastroenterologické celebrity typu Henryho Bockuse (New York), Francisca Vilardella (Barcelona), Meinharda Classena (Mnichov), Guida Tytgata (Amsterdam), Richarda Kozareka (Seattle) či dalších. A jedna z posledních podobných osobností v této funkci David Bjorkman oslovil pisatele těchto řádků, aby kongres WGO pomohl uspořádat v Praze. Během dalších několika let se ovšem cosi podstatného změnilo – o vrcholné postavení ve výboru WGO začaly pilně, řekl bych politicky, bojovat osobnosti prokazatelně nižšího odborného významu, pro něž je ovšem tento spektakulární cíl kariérně atraktivnější a především schůdnější. A tak se objevují funkcionáři s poněkud menším vědeckým zázemím i organizační zkušeností a na konkrétních aktivitách WGO včetně kongresů to nemůže zůstat bez odezvy. Odedávna též platí, že snad kupodivu se důstojný rámec konání světového kongresu hledá nelehko, a proto se i mění. Jak víme, svět je kongresy přesycen, jejich úspěch se poměřuje kvalitou speakerů a počtem účastníků a ti první jsou na roztrhání, ti druzí zase nemohou být všude. Přednost proto dostávají akce se zřetelným oslovením cílové skupiny konané v pravidelných intervalech ve zvyklých termínech a v oblíbených kongresových destinacích. Jsou jimi na prvním místě kongresy kontinentální a dále akce velkých subspecializací, jako jsou endoskopie a nespecifické střevní záněty. Nejčastějšími hostitelskými destinacemi jsou osvědčené metropole jako Vídeň, Barcelona, Amsterdam, na americkém kontinentě Chicago, San Diego či Washington. Tedy akce s rutinní organizací, prvotřídními fakultami, konané na několika málo atraktivních, dobře dostupných cenově přijatelných a relativně bezpečných místech. Každý s nimi počítá, účast přesahuje i 10 000 a členství ve fakulty zajištuje výjimečnost. Světový kongres býval součástí kontinentálních kongresů (DDW Los Angeles 1994, UEGW 1998 Vídeň), zde však býval poněkud upozaděn. V posledních letech se koná samostatně, nicméně trpí z výše nastíněných důvodů menší účastí i zájmem. Je pozoruhodné, že se do první ligy gastroenterologických kongresových měst může počítat i Praha, potažmo ČR, které hostily památný kongres urgentní endoskopie v roce 1968, a v posledních desetiletích kontinentální kongres hepatologický (EASL), gastroenterologický (UEGW), endoskopický (ESGE), světový celiakický (ICDS), Evropský pankreatologický (EPC) i několik menších, avšak stále významných mezinárodních akcí. Účast vždy překonala očekávání – do Prahy se jezdí rádo a organizátoři odvádí spolehlivou práci. Až potud oslovení pisatele těchto řádků Davidem Bjorkmanem mělo logiku a podobně se rozvíjely přípravy. Proběhlo několik organizačních schůzek, které nastínily předběžný rámec akce: mezinárodní fakulty nejvyšší kategorie, vysoce aktivní zapojení odborníků z východní a střední Evropy s důrazem na domácí špičku, finanční podpora aktivních účastníků z ekonomicky slabších zemí celého světa a paralelní sekce hostitelské společnosti. Svízelné se jevilo důstojné financování, nicméně podařilo se zajistit mimořádné dotace domácího výrobce firmy ProMed a několika nemedicínských producentů, které zde nebudu jmenovat, jimž však vyjadřuji velký dík za jejich empatii a nezištnost. Zde se narazilo na první překvapení, protože WGO nejenže nezamýšlela na akci přispět, byť jen oslovením tradičních nadnárodních výrobců, ale naopak si nárokovala nikoli nepodstatnou část obratu. Přesto až do schůzky v Paříži v únoru 2020 se uspořádání kongresu jevilo jako obtížná, ale tím zajímavější výzva, nicméně doba covidová všechny plány a představy zmetamorfovala do moře jedné nejistoty. Velmi rychle se zjistilo, že se kongres v daném termínu v prosinci 2020 v obvyklé podobě uskutečnit prostě nemůže, a byl proto o rok odložen. Mezitím se konala řada obvyklých rutinních výše zmíněných akcí v režimu on-line generující novou zkušenost. Na jedné straně obrovský pokrok v digitalizaci a přenosových technikách, na straně druhé nezmiňovaný, avšak zřetelný utlumující vliv na odbornou komunitu jako takovou. Celá pandemická kongresová scéna by se dala příznačně označit za virtuální – jakoby. Vždyť vše jakoby běží, všichni si udělají čárku – jedni za prezentace, jiní za registraci, přestože skutečné sledování přednášek bývá mizivé. A ještě se ušetří na hotelích, cestovném a cateringu. Jak čas běžel, další on-line akce se pro domácí spoluorganizátory stala nepřijatelnou a bylo třeba v šťastném krátkém období letní pandemické pauzy v létě 2021 svést boj s výborem WGO, který jako by si na on-line pohodlnou formu až slastně zvykl. Do bezprostřední přípravy zasáhla další vlna, nicméně domácí organizátoři vsadili na její opět šťastně předpokládaný pokles právě na počátku prosince. Akce se tedy uskutečnila, byť bylo třeba se postavit WGO až formou buď–anebo a překonat několik nesmyslných programových požadavků jako univerzální osmiminutové prezentace, počátek programu v 11 hodin dopoledne a podobně. Bylo naopak nesmírnou satisfakcí sledovat empatii vyzvaných skutečně prvotřídních přednášejících, kteří se maximálně snažili o prezenční účast, a pokud se jim to nepodařilo z důvodu místních zákazů a dopravních omezení, nahráli či připravili excelentní on-line sdělení. Nezanedbatelné části se dokonce podařilo dorazit osobně (Ronnie Fass, Marcis Leja, Ewa Malecka, Michael Kaminski, Klaus Mönkenmüller a další) a jim patří za jejich loajalitu uznání nejvyšší. Osvědčila se výše zmíněná mnohaletá vysoká mezinárodní aktivita a osobní vztahy s řadou přednášejících. V kontextu ani nepřekvapilo, že nedorazil žádný z představitelů WGO.

Pisatel mířil do kongresového centra s napětím a obavami, které však byly rychle odváty. Jednak účast na místě byla pochopitelně nižší, avšak nezanedbatelná, a pak přenosová a projekční firma předvedla naprosto dokonalou profesionalitu: Mixáž přednahraných, na místě prezentovaných i on-line prezentací vytvořila v sálech kongresového centra zcela homogenní autentický vjem bez jediného technického selhání.

Jednalo se o jedinou top mezinárodní akci konanou v Evropě v hybridní podobě v době pandemické, která za daných podmínek naplnila misi WGO a udržela mezinárodní respekt k představitelům domácí gastroenterologické komunity a jejím organizačním schopnostem. Kouzlo jedinečnosti lze uzavřít skutečností, že již o dva týdny dále by se akce v důsledku nástupu omicronu opět neuskutečnila. Zcela závěrem dovolte, abych poděkoval všem, kteří k úspěchu akce přispěli – přednášejícím, členům organizačních výborů, ale jmenovitě Tomáši Huclovi, Lucii Přichystalové a zástupcům firmy ProMed, bez jejichž pomoci by se akce kvůli covidovým předpisům neuskutečnila.

prof. MUDr. Julius Špičák, CSc.

Klinika hepatogastroenterologie IKEM,

Praha

jusp@ikem.cz