Eozinofilní ezofagitida – 10 let zkušeností pěti českých pediatrických endoskopických center

Stáhnout PDF English version

Autoři: Pecl J. ^1,2; Karásková E. ³; Kunovsky L. ^2,4,5; Jimramovský F. ^1,2; Schneiderová H. ^1,2; Pinkasová T. ^1,2; Veverková M. ^1,2; Jouza M. ^1,2; Hloušková E. ^1,2; Bajerová K. ^1,2; Látalová V. ³; Véghová-Velgáňová M. ³; Geryk M. ³; Šuláková A. ⁶; Ťoukálková L. ⁷; Jakšič D. ⁷; Zimen M. ⁸; Ježová M. ^2,9; Urík M. ^2,10; Wiesnerová M. ¹¹; Jabandžiev P. ^1,2,12
Působiště autorů: Department of Pediatrics, University Hospital Brno, Brno, Czech Republic ¹; Faculty of Medicine, Masaryk University, Brno, Czech Republic ²; Department of Pediatrics, Faculty of Medicine and Dentistry, Palacký University, University Hospital, Olomouc, Czech Republic ³; Department of Gastroenterology and Internal Medicine, University Hospital Brno, Brno, Czech Republic ⁴; Department of Surgery, University Hospital Brno, Brno, Czech Republic ⁵; Department of Pediatrics, Faculty of Medicine, University of Ostrava, University Hospital Ostrava, Ostrava, Czech Republic ⁶; Department of Pediatrics, Tomas Bata Regional Hospital, Zlin, Czech Republic ⁷; Department of Pediatrics, Jihlava Hospital, Jihlava, Czech Republic ⁸; Department of Pathology, University Hospital Brno, Faculty of Medicine, Masaryk University, Brno, Czech Republic ⁹; Department of Pediatric Otorhinolaryngology, University Hospital Brno, Faculty of Medicine, Masaryk University Brno, Brno, Czech Republic ¹⁰; Institute of Biostatistics and Analyses Ltd., Brno, Czech Republic ¹¹; Central European Institute of Technology, Masaryk University, Brno, Czech Republic ¹²
Vyšlo v časopise: Gastroent Hepatol 2020; 74(6): 469-480
Kategorie: Original article
doi: https://doi.org/10.48095/ccgh2020469

Souhrn

Úvod: Eozinofilní ezofagitida (EoE) je chronické progresivní zánětlivé onemocnění jícnu charakterizované lokální eozinofilní infiltrací doprovázenou příznaky dysfunkce jícnu. Cílem této studie bylo charakterizovat rysy regionálně dia gnostikovaných případů EoE a popsat lokální strategie léčby.

Metody: V observační studii byla retrospektivně analyzována data dětských pacientů s histologicky prokázanou EoE v ně kte rém z pěti dětských endoskopických center. Tato analýza se zaměřila na obecné charakteristiky pacientů (věk, pohlaví, příznaky) a jejich možnou souvislost s trváním symptomatického onemocnění do stanovení dia gnózy. U pacientů byly dále analyzovány demografické parametry, klinické příznaky, laboratorní, endoskopické a histopatologické nálezy a použití různých modalit léčby.

Výsledky: Od ledna 2010 do září 2020 bylo zaznamenáno 33 nových případů EoE. Silná vazba EoE na mužské pohlaví byla v souladu s výsledky dříve publikovaných studií (81,8 %). Ačkoliv medián věku pacientů v době prvních příznaků byl 7 let, medián věku v době stanovení dia gnózy byl téměř 13 let. Nejčastěji referovaným symptomem byly refluxní příznaky obecně (39,4 %), následované zvracením (36,4 %) a dysfagií (33,3 %). Stanovení senzibilizace proti různým potravinovým alergenům bylo provedeno u 23 (69,7 %) pacientů s EoE. Z těchto pacientů byla u 17 (51,5 % vyšetřovaných) prokázána senzibilizace na ně kte rý z potravinových alergenů. Téměř polovina pacientů (48,5 %) byla vyšetřována stanovením specifických IgE a pouze u 2 pacientů (6,1 %) bylo provedeno vyšetření kožními prick testy. Alergická komorbidita byla zjištěna u 75,8 % pacientů, nejčastěji to bylo bronchiální astma a alergická rinokonjunktivitida (45,5 %; resp. 42,2 %). U více než dvou třetin pacientů prokázala dia gnostická endoskopie abnormální makroskopické nálezy (69,7 %), nejčastěji podélné rýhy a bílé exsudáty. Nejčastěji zvoleným způsobem léčby byly inhibitory protonové pumpy (93,9 %), následované eliminační dietou (75,8 %) a podáváním kortikosteroidů (63,6 %). Naprostá většina pacientů léčených kortikosteroidy byla léčena topickými formami (90,9 %).

Závěr: Jedná se o první retrospektivní studii u pediatrických pacientů s EoE v České republice. U pacientů s EoE byly prokázány velmi podobné charakteristiky jako v dříve publikovaných zahraničních pracích. Dlouhodobě sbíraná prospektivní data v národním registru EoE pacientů České republiky by významně napomohla v dalším získávání znalostí o tomto onemocnění.

Klíčová slova:

eozinofilní ezofagitida – deti – pediatrie – endoskopie

Zdroje

1. Lucendo AJ, Molina-Infante J, Arias Á et al. Guidelines on eosinophilic esophagitis: evidence-based statements and recommendations for dia gnosis and management in children and adults. United European Gastroenterol J 2017; 5 (3): 335–358. doi: 10.1177/2050640616689 525.

2. Dellon ES, Hirano I. Epidemiology and natural history of eosinophilic esophagitis. Gastroenterology 2018; 154 (2): 319–332.e3. doi: 10.1053/j.gastro.2017.06.067.

3. Capucilli P, Cianferoni A, Grundmeier RW et al. Comparison of comorbid dia gnoses in children with and without eosinophilic esophagitis in a large population. Ann Allergy Asthma Immunol 2018; 121 (6): 711–716. doi: 10.1016/j.anai.2018.08.022.

4. Jensen ET, Hoffman K, Shaheen NJ et al. Esophageal eosinophilia is increased in rural areas with low population density: results from a national pathology database. Am J Gastroenterol 2014; 109 (5): 668–675. doi: 10.1038/ajg.2014.47.

5. Jensen ET, Kappelman MD, Kim HP et al. Early life exposures as risk factors for pediatric eosinophilic esophagitis. J Pediatr Gastroenterol Nutr 2013; 57 (1): 67–71. doi: 10.1097/MPG.0b013e318290d15a.

6. Kubo A, Nagao K, Amagai M. Epidermal bar rier dysfunction and cutaneous sensitization in atopic diseases. J Clin Invest 2012; 122 (2): 440–447. doi: 10.1172/JCI57416.

7. Ziegler SF. The role of thymic stromal lymphopoietin (TSLP) in allergic disorders. Curr Opin Immunol 2010; 22 (6): 795–799. doi: 10.1016/j.coi.2010.10.020.

8. Aceves SS, Newbury RO, Chen D et al. Resolution of remodeling in eosinophilic esophagitis correlates with epithelial response to topical corticosteroids. Allergy 2010; 65 (1): 109–116. doi: 10.1111/j.1398-9995.2009.02142.x.

9. Davis BP, Rothenberg ME. Mechanisms of disease of eosinophilic esophagitis. Annu Rev Pathol 2016; 11: 365–393. doi: 10.1146/annurev-pathol-012615-044241.

10. Akei HS, Brandt EB, Mishra A et al. Epicutaneous aeroallergen exposure induces systemic TH2 immunity that predisposes to allergic nasal responses. J Allergy Clin Immunol 2006; 118 (1): 62–69. doi: 10.1016/j.jaci.2006.04.046.

11. Rocha R, Vitor AB, Trindade E et al. Omalizumab in the treatment of eosinophilic esophagitis and food allergy. Eur J Pediatr 2011; 170 (11): 1471–1474. doi: 10.1007/s00431-011- 1540-4.

12. Clayton F, Fang JC, Gleich GJ et al. Eosinophilic esophagitis in adults is associated with IgG4 and not mediated by IgE. Gastroenterology 2014; 147 (3): 602–609. doi: 10.1053/j.gastro.2014.05.036.

13. Gonsalves N, Yang GY, Doerfler B et al. Elimination diet effectively treats eosinophilic esophagitis in adults; food reintroduction identifies causative factors. Gastroenterology 2012; 142 (7): 1451–1459.e1. doi: 10.1053/j.gastro.2012.03.001.

14. Hong S, Vogel NM. Food allergy and eosinophilic esophagitis: learning what to avoid. Cleve Clin J Med 2010; 77 (1): 51–59. doi: 10.3949/ccjm.77a.09018.

15. Sampson HA. Utility of food-specific IgE concentrations in predicting symptomatic food allergy. J Allergy Clin Immunol 2001; 107 (5): 891–896. doi: 10.1067/mai.2001.114708.

16. Hill DA, Dudley JW, Spergel JM. The prevalence of eosinophilic esophagitis in pediatric patients with IgE-mediated food allergy. J Allergy Clin Immunol Pract 2017; 5 (2): 369–375. doi: 10.1016/j.jaip.2016.11.020.

17. van Rhijn BD, van Ree R, Versteeg SA et al. Birch pollen sensitization with cross-reactivity to food allergens predominates in adults with eosinophilic esophagitis. Allergy 2013; 68 (11): 1475–1481. doi: 10.1111/all.12257.

18. Dauer EH, Freese DK, El‐Youssef M et al. Clinical characteristics of eosinophilic esophagitis in children. Ann Otol Rhinol Laryngol 2005; 114 (11): 827–833. doi: 10.1177/000348940511401103.

19. Liacouras CA, Spergel J, Gober LM. Eosinophilic esophagitis: clinical presentation in children. Gastroenterol Clin North Am 2014; 43 (2): 219–229. doi: 10.1016/j.gtc.2014.02.012.

20. Spergel JM, Brown-Whitehorn TF, Beausoleil JL et al. 14 years of eosinophilic esophagitis: clinical features and prognosis. J Pediatr Gastroenterol Nutr 2009; 48 (1): 30–36. doi: 10.1097/MPG.0b013e3181788282.

21. Ristic N, Jankovic R, Dragutinovic N et. al. Dia gnosis of eosinophilic esophagitis in children: a serbian single-center experience from 2010 to 2017. Med Princ Pract 2019; 28 (5): 449–456. doi: 10.1159/000499657.

22. Eroglu Y, Lu H, Terry A et al. Pediatric eosinophilic esophagitis: single-center experience in northwestern USA. Pediatr Int 2009; 51 (5): 612–616. doi: 10.1111/j.1442-200X.2008.02796.

23. Gonsalves N. Distinct features in the clinical presentations of eosinophilic esophagitis in children and adults: is this the same disease? Dig Dis 2014; 32 (12): 89–92. doi: 10.1159/000357078.

24. Roberts AJ, Day AS, Sinclair J et al. Paediatric eosinophilic oesophagitis in New Zealand: a 3-year prospective study. J Paediatr Child Health 2020. In press. doi: 10.1111/jpc.15183.

25. Lipka S, Kumar A, Richter JE. Impact of dia gnostic delay and other risk factors on eosinophilic esophagitis phenotype and esophageal diameter. J Clin Gastroenterol 2016; 50 (2): 134–140. doi: 10.1097/MCG.0000000000000297.

26. Hirano I, Chan ES, Rank MA et al. AGA institute and the joint task force on allergy-immunology practice parameters clinical guidelines for the management of eosinophilic esophagitis. Ann Allergy Asthma Immunol 2020; 124 (5): 416–423. doi: 10.1016/j.anai.2020.03.020.

27. Mikoviny Kajzrlíková I, Vítek P. Eozinofilní ezofagitida – současný pohled na dia gnostiku a léčbu. Gastroent Hepatol 2020; 74 (3): 228–232. doi: 10.14735/amgh2020228.

28. Papadopoulou A, Dias JA. Eosinophilic esophagitis: an emerging disease in childhood – review of dia gnostic and management strategies. Front Pediatr 2014; 2: 129. doi: 10.3389/fped.2014.00129.

29. Mikoviny Kajzrlíkova I. Jorveza® – očekávaný preparát k léčbě eozinofilní ezofagitidy. Gastroent Hepatol 2020; 74 (4): 357–359. doi: 10.14735/amgh2020357.

30. Arias A, González-Cervera J, Tenias JM et al. Efficacy of dietary interventions for inducing histologic remission in patients with eosinophilic esophagitis: a systematic review and meta-analysis. Gastroenterology 2014; 146 (7): 1639–1648. doi: 10.1053/j.gastro.2014.02.006.

31. Hirano I, Furuta GT. Approaches and challenges to management of pediatric and adult patients with eosinophilic esophagitis, Gastroenterology 2020; 158 (4): 840–851. doi: 10.1053/ j.gastro.2019.09.052.

32. Molina-Infante J, Arias A, Barrio J et al. Four-food group elimination diet for adult eosinophilic esophagitis: a prospective multicenter study. J Allergy Clin Immunol 2014; 134 (5): 1093–1099.e1. doi: 10.1016/j.jaci.2014.07.023.