Spokojenost žen s perinatální péčí v Kraji Vysočina za období říjen 2013 až září 2014

Souhrn

Cíl studie:
Zmapovat spokojenost žen s perinatální péčí v porodnicích Kraje Vysočina, identifikovat oblasti péče s vysokou spokojeností a zároveň oblasti, které vyžadují zlepšení, a popsat faktory, které rozhodují o spokojenosti, resp. nespokojenosti žen s péčí na porodnickém oddělení a na oddělení šestinedělí.

Typ studie:
Původní práce.

Název a sídlo pracoviště:
Katedra psychologie, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha.

Metodika:
Provedli jsme průzkum spokojenosti s perinatální péčí ve všech porodnicích Kraje Vysočina (Jihlava, Havlíčkův Brod, Třebíč, Pelhřimov, Nové město na Moravě) během období říjen 2013 až září 2014. Osloveny byly všechny ženy, které v tomto období porodily v některé z uvedených porodnic. Rodičky hodnotily péči, které se jim v porodnici dostalo, až po uplynutí období šestinedělí a nikoli přímo během svého pobytu v porodnici. Dotazníkového šetření se zúčastnilo celkem 1366 žen. Ke sběru dat byl využit původní český dotazník KLI-P, který obsahuje následující škály: vstřícnost a empatie zdravotníků; kontrola a podíl rodičky na rozhodování; podávání informací a dostupnost zdravotníků; nadřazenost a nedostatek zájmu; fyzické pohodlí a služby. Spokojenost s jednotlivými oblastmi porodní a poporodní péče na Vysočině byla porovnána se spokojeností na úrovni celorepublikového průměru pomocí Kruskalova-Wallisova testu. Významné determinanty spokojenosti s perinatální péčí na Vysočině byly zjišťovány metodou multinomické (ordinální) logistické regrese pomocí kumulativního logit modelu.

Výsledky:
Ženy rodící na Vysočině byly významně spokojenější ve všech dimenzích porodní i poporodní péče ve srovnání se souborem žen, které rodily v porodnicích napříč celou ČR. Pokud jde o péči v průběhu porodu, na Vysočině byla velmi pozitivně hodnocena dimenze Fyzické pohodlí a služby (spokojenost 93 % vs. 85 % pro celou ČR; p < 0,0001), poměrně nízká však byla spokojenost s oblastí Kontrola rodičky a její podíl na rozhodování (spokojenost 75 % pro Vysočinu vs. 58 % pro celou ČR; p < 0,0001). U poporodní péče byla naopak dimenze Kontrola rodičky a její podíl na rozhodování hodnocena velmi příznivě (spokojenost 95 % pro Vysočinu vs. 89 % pro celou ČR; p < 0,0001) a relativně nízká zde byla spokojenost s oblastí Fyzické pohodlí a služby (85 % pro Vysočinu vs. 76 % pro celou ČR; p < 0,0001). Většina žen vnímala zdravotníky jako ochotné a vstřícné, často však postrádaly emoční podporu. Informace od zdravotníků považovaly za srozumitelné, uvítaly by ovšem, kdyby dostaly celkově více informací. Mezi nejvýznamnější prediktory spokojenosti s porodní péčí patřil přístup porodních asistentek, jejich laskavost a vstřícnost (p < 0,0001), důvěra v lékaře (p < 0,0001), dostatek informací (p = 0,0016), vzhled prostor porodnice (p = 0,0010) a vstřícnost lékařů (p = 0,018). Pro spokojenost s poporodní péčí byly klíčové tyto faktory: dostatek informací (p = 0,0007), vybavení pokoje (p = 0,0014), seznámení s péčí o novorozence (p = 0,0013), emoční podpora ze strany zdravotníků (p = 0,0039), důvěra k personálu pečujícímu o novorozence (p = 0,025).

Závěr:
Spokojenost s porodnicemi na Vysočině byla velmi vysoká, objevily se však i některé nedostatky. S ohledem na význam jednotlivých faktorů pro celkovou spokojenost s perinatální péčí je třeba do budoucna zlepšovat především podávání informací, a to jak v průběhu porodu, tak i během následného pobytu žen na oddělení šestinedělí. Bylo by vhodné zajistit pro zdravotníky kurzy zaměřené na problematiku kojení a na komunikaci s rodičkou a nabídnout jim možnost účastnit se některé z forem supervize.

Klíčová slova:
perinatální péče, psychosociální faktory, pacientská spokojenost, porodnice, Česká republika

ÚVOD

Za hlavní indikátor kvality perinatální péče byly tradičně považovány především perinatální výsledky, resp. mateřská a novorozenecká mortalita a morbidita [11]. Mezi užívaná kritéria patří rovněž frekvence císařských řezů a instrumentálně vedených porodů, případně hodnoty Apgar skóru u novorozenců [14]. Nejpozději od 80. let, a zejména pak v letech 90. se v rozvinutých zemích začala zaměřovat pozornost rovněž na potřeby, preference a očekávání samotných příjemkyň této péče, tj. rodiček, a v centru zájmu se vedle termínu „bezpečí“ objevil i pojem „spokojenost“ [8]. Snížení mateřské a novorozenecké mortality ve vyspělém světě posunulo důraz na otázku, co od porodní a poporodní péče očekávají rodičky, resp. nedělky, a za jeden z hlavních cílů perinatální péče začalo být pokládáno i to, aby byl porod pro ženu pozitivním zážitkem [27].

Pojem „pacientská spokojenost“ je titul pro široké pole proměnných a v literatuře je často charakterizován jako „multidimenzionální“ [4, 10, 16]. Toto určení naznačuje, že se jedná o potenciálně vnitřně rozporný pojem – pacient může být spokojen s některou oblastí péče a současně nespokojen s jinou, takže odpovědi na izolované dotazníkové položky zjišťující celkovou spokojenost mohou být zavádějící [12]. Zkušenosti z empirických šetření navíc ukazují, že rodičky sice na obecné úrovni obvykle udávají vysokou spokojenost (ať už spokojenost celkovou, nebo spokojenost v určité oblasti, např. ve svém zapojení do rozhodování), při bližším dotazování na konkrétní situace jsou však často značně kritické [6]. V úvahu je třeba vzít i to, že vyjádřená spokojenost, resp. nespokojenost s určitou oblastí péče ještě nevypovídá nic o tom, jaký význam daná oblast pro ženu má a zdali je pro její hodnocení péče rozhodující, či nikoli [5].

Celorepublikový průzkum spokojenosti s perinatální péčí s využitím psychometricky validizované metody vyvinuté speciálně k účelům evaluací porodnic proběhl v České republice poprvé v roce 2012 [20, 21]. Předkládaná práce navazuje na projekt celorepublikových evaluací a přináší podrobnou analýzu spokojenosti žen s perinatální péčí v Kraji Vysočina. Evaluace porodnic na Vysočině byly provedeny stejnou metodou jako předchozí hodnocení porodnic napříč celou ČR, což umožňuje srovnat spokojenost rodiček v Kraji Vysočina a v celé republice. Kromě úrovně spokojenosti v jednotlivých dimenzích péče byly zjišťovány i nejvýznamnější prediktory celkové spokojenosti s péčí na porodnickém oddělení, resp. oddělení šestinedělí.

SOUBOR A METODIKA

Soubor

Ve sledovaném období porodilo v porodnicích Kraje Vysočina (Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč, Nové Město na Moravě) 4709 žen. Informovaný souhlas s účastí na projektu udělilo celkem 2274 (48,3 %) rodiček. Evaluační dotazník po ukončení období šestinedělí vyplnilo 1366 (60,1 %) z nich, přičemž nejvíce dotazníků bylo získáno od žen, které porodily v porodnici v Havlíčkově Brodě (n = 462).

Průměrný věk rodiček byl 30,7 let (SD = 4,5). Zhruba polovina z nich byly prvorodičky a necelá třetina žen rodila císařským řezem, přičemž asi u 16 % z celkového počtu porodů se jednalo o plánovaný výkon. Vícečetné těhotenství se vyskytlo u 1,5 % žen. Na nadstandardním pokoji bylo po porodu ubytováno necelých 22 % žen. Průměrný interval mezi porodem a vyplněním dotazníku byl 11 týdnů. Charakteristika výzkumného souboru je uvedena v tabulce 1.

Sběr dat

K vyhodnocení spokojenosti žen s perinatální péčí byla zvolena metoda dotazníkového šetření. Sběr dat byl zajištěn ve spolupráci s vrchními sestrami a porodními asistentkami z jednotlivých porodnic. Zdravotníci oslovili všechny ženy, které porodily v některé z uvedených porodnic v období od října 2013 do září 2014, a to buď během jejich návštěvy prenatální poradny, nebo při jejich pobytu v porodnici po porodu. Všechny ženy obdržely informace o studii písemnou formou a byla jim nabídnuta možnost zeptat se na další podrobnosti. Všechny respondentky účastnící se studie k tomu poskytly písemně svůj informovaný souhlas. Evaluační dotazník byl ženám zaslán až po ukončení období šestinedělí (58 dní po porodu) podle jejich volby buď on-line, nebo poštou. Výzkum schválila Etická komise Nemocnice Jihlava (multicentrická komise s působností pro Kraj Vysočina).

Nástroj

Pro sběr dat byl využit dotazník psychosociálního klimatu porodnice (KLI-P), který měří spokojenost žen s psychosociálními aspekty perinatální péče zvlášť pro porodnické oddělení (PO) a pro oddělení šestinedělí (OŠ). Dotazník pro PO obsahuje 34 položek, dotazník pro OŠ 37 položek. Respondentky hodnotí na čtyřbodové škále Likertova typu, do jaké míry souhlasí či nesouhlasí s předkládanými tvrzeními. Obě části dotazníku obsahují šest škál; pro zvýšení psychometrické kvality nástroje se v obou částech dotazníku objevuje jedna škála složená výhradně z negativně formulovaných položek, které jsou skórovány reverzně. Počet položek v jednotlivých škálách a koeficient vnitřní konzistence škál ukazuje tabulka 2. Stručný popis jednotlivých škál je uveden v tabulce 3.

Empirická validita dotazníku KLI-P byla ověřena na základě vysokých korelací jednotlivých škál a hrubého skóru celého dotazníku s empirickými kritérii (celková spokojenost s péčí na PO a OŠ, ochota vrátit se do dané porodnice, ochota doporučit porodnici přátelům a známým). Korelační koeficienty mezi empirickými kritérii a celkovým hrubým skórem dotazníku pro PO, resp. OŠ se pohybují v rozmezí od 0,66 do 0,75, resp. od 0,64 do 0,81. Podrobné údaje o vývoji dotazníku a jeho psychometrických parametrech jsou k dispozici v testovém manuálu [23].

Statistická analýza

Statistická analýza dat byla provedena s použitím programu SAS, verze 9.3 (SAS Institute Inc., Cary, USA). Do analýzy spokojenosti s jednotlivými dimenzemi péče byly zahrnuty pouze ty respondentky, které odpověděly na všechny otázky odpovídající škály – počty respondentek uvedené u jednotlivých dimenzí se tudíž liší. Ženy po plánovaném císařském řezu nemohly zodpovědět některé položky ve škále Nadřazenost a nedostatek zájmu na PO (administrativní úkony, např. vyplňování formulářů při kontrakcích), Fyzické pohodlí a služby na PO (dostupnost relaxačních pomůcek a dostatek soukromí během první doby porodní) a Kontrola rodičky a její podíl na rozhodování (netýká se jich žádná z položek). Ženy po akutním císařském řezu nemohly zodpovědět pouze otázku týkající se možnosti volby porodní polohy, která spadá pod škálu Kontrola rodičky a její podíl na rozhodování; totéž platí pro ženy po porodu kleštěmi či vakuumextrakcí. Dotazník pro OŠ mohly ženy s instrumentálně a operativně vedenými porody vyplnit bez omezení.

Hodnocení poporodní péče se u celého vzorku vztahuje k OŠ, neboť ženy po císařském řezu a ženy s vážnějšími porodními komplikacemi byly po ukončení hospitalizace na jednotce intenzivní péče zpravidla hospitalizovány na OŠ – v instrukcích dotazníku byly požádány, aby své hodnocení vztahovaly výlučně k péči na OŠ.

Procenta spokojenosti u jednotlivých položek jsme získali podle následujícího postupu: maximálně pozitivní odpovědi byla přiřazena hodnota 100 %, spíše pozitivní odpovědi 66,6 %, spíše negativní odpovědi 33,3 %, zcela negativní odpovědi 0 %. Hodnocení spokojenosti v jednotlivých škálách bylo vypočteno jako průměrná hodnota spokojenosti u položek dané škály. Použití průměrné hodnoty ve škále umožňuje srovnání míry spokojenosti mezi různými škálami, toto srovnání je však třeba chápat pouze jako orientační, neboť jednotlivé oblasti péče mohou mít různou výchozí úroveň spokojenosti, která závisí do značné míry na očekáváních a preferencích rodiček a rovněž na způsobu formulace položek spadajících pod příslušnou škálu. Nízké průměrné hodnoty spokojenosti v určité škále lze nicméně považovat za indikátor toho, že daná oblast může být z hlediska poskytování péče problémová a je na ni třeba do budoucna zaměřit pozornost.

Hodnocení jednotlivých dimenzí péče v porodnicích na Vysočině bylo porovnáno s výsledky celorepublikového šetření pomocí Kruskalova-Wallisova testu. K tomuto srovnání sloužila data od reprezentativního souboru 1195 českých rodiček, která byla publikována v předchozí studii autorů [20, 21].

Spokojenost žen s různými kategoriemi zdravotníků (lékaři – porodní asistentky; zdravotníci pečující o novorozence – zdravotníci pečující o rodičky) byla porovnána rovněž pomocí Kruskalova-Wallisova testu.

K účelu identifikace významných determinant spokojenosti s porodní a poporodní péčí jsme zvolili metodu multinomické (ordinální) logistické regrese s využitím kumulativního logit modelu. Závisle proměnnou představovala položka: Jak byste celkově hodnotila péči, které se Vám v porodnici dostalo? (pro PO, resp. OŠ). Za nezávisle proměnné byly považovány jednotlivé položky dotazníku KLI-P, které se vztahovaly k odpovídající závisle proměnné. Odpovědi na položky byly pro účely regresní analýzy dichotomizovány: odpovědím vyjadřujícím nejlepší hodnocení byla přiřazena hodnota 1, zbývajícím třem kategoriím odpovědí hodnota –1. K redukci velkého počtu nezávisle proměnných jsme použili dvoustupňový postupný krokový výběr, přičemž předpokladem pro vstup a zachování nezávisle proměnné v modelu byla hodnota p menší než 0,10. Provedli jsme rovněž kontrolní výběr pomocí zpětné eliminace proměnných; výsledky byly konzistentní s postupnou krokovou metodou.

VÝSLEDKY

Spokojenost žen s péčí v porodnicích na Vysočině byla velice vysoká. Ženy rodící na Vysočině byly významně spokojenější se všemi dimenzemi péče jak na porodnickém oddělení, tak i na oddělení šestinedělí ve srovnání se souborem žen, které rodily v porodnicích napříč celou Českou rebublikou (tab. 4 a 5).

Pokud jde o porodní péči (PO), velmi pozitivně byla na Vysočině hodnocena dimenze Fyzické pohodlí a služby (93 % pro Vysočinu vs. 85 % pro celou ČR; p < 0,0001). Ženy byly spokojeny zejména s čistotou prostor, většině z nich vyhovovalo i uspořádání prostor porodnice, byly jim v dostatečné míře k dispozici relaxační pomůcky pro první dobu porodní a mnohé z nich měly při svém porodu soukromí. Je však třeba zohlednit rozdíly mezi jednotlivými porodnicemi, které jsou v této dimenzi výrazné: spokojenost s porodnicí v Jihlavě a Třebíči byla 96 %, v Havlíčkově Brodě 93 %, avšak v Novém Městě na Moravě 89 % a v Pelhřimově 87 %.

Ze sledovaných dimenzí získala porodnická oddělení na Vysočině poměrně nízké hodnocení v oblasti Kontrola rodičky a její podíl na rozhodování, avšak i zde jsou výsledky významně lepší v porovnání se spokojeností na úrovni celé ČR (75 % vs. 58 %; p < 0,0001). Nezanedbatelná část žen nicméně uvedla, že se nemohly podílet na rozhodování o provedení některých rutinních zákroků (např. holení, klystýr) a že si nemohly vybrat porodní polohu pro druhou dobu porodní. I v tomto ohledu se však jednotlivé porodnice na Vysočině značně odlišují: nejlepší výsledky byly zjištěny u porodnice v Havlíčkově Brodě (79 %) a v Jihlavě (77 %).

Pokud jde o poporodní péči na oddělení šestinedělí (OŠ), ze sledovaných dimenzí byla na Vysočině velmi pozitivně hodnocena Kontrola rodičky a její podíl na rozhodování (95 % vs. 89 % na úrovni celé ČR; p < 0,0001). Ženy mohly ve většině případů rozhodovat o kontaktu se svým dítětem po porodu, a pokud od nich bylo jejich dítě odloučeno, měly od zdravotníků informace o tom, kde jejich dítě je. Většina žen byla předem informována o chystaných zákrocích a vyšetřeních týkajících se jich samotných i jejich dítěte. I v této dimenzi byly ovšem mezi jednotlivými porodnicemi nemalé rozdíly, přičemž nejvyšší hodnocení získala porodnice v Jihlavě (spokojenost 98 %).

V rámci poporodní péče na Vysočině byla zjištěna relativně nízká spokojenost s oblastí Fyzické pohodlí a služby (85 % vs. 76 % pro celou ČR; p < 0,0001). Celkové hodnocení této dimenze nejvíce snižuje nekvalitní strava, kterou rodičky v porodnici dostávaly (často uváděly, že byla nezdravá a nevhodná pro kojící). Mezi jednotlivými porodnicemi byly opět rozdíly, přičemž největší spokojenost v této dimenzi vyjádřily ženy rodící v Třebíči (spokojenost 93 %).

Nejlépe hodnocené položky dotazníku (data nejsou ukázána v tabulce) se týkaly ochoty lékařů odpovídat na otázky a vysvětlovat postupy (spokojenost 93,6 %), srozumitelnosti podávaných informací (91,0 %), dostupnosti zdravotníků (87,1 %), jejich laskavosti a vstřícnosti (91,8 % pro lékaře a 90,2 % pro porodní asistentky). Položky s nejnižším hodnocením poukazují na některé oblasti, které je třeba do budoucna zlepšovat: ženy měly relativně často pocit, že se jim nedostávalo emoční podpory od zdravotníků (spokojenost s emoční podporou byla 79,1 % pro lékaře a 80,6 % pro porodní asistentky) a často byly žádány o to, aby během bolestivých kontrakcí vyplňovaly formuláře či se jinak podílely na administrativních úkonech (spokojenost 72,4 %). Nezanedbatelná část respondentek uvedla i to, že byly vyrušovány při kojení – musely např. přerušit kojení kvůli příchodu vizity (spokojenost 73,5 %). Ačkoli byly ženy velmi spokojeny se srozumitelností podávaných informací, ochotou zdravotníků vysvětlovat postupy a rovněž s informacemi o tom, jak pečovat o novorozence, uvítaly by, kdyby od zdravotníků dostávaly celkově více informací, a to jak v průběhu porodu, tak i v rámci poporodní péče (spokojenost s množstvím informací byla pro PO 82,2 %, pro OŠ 82,7 %). Rezervy byly zjištěny i v podpoře kojení: některé ženy uváděly, že jim zdravotníci nenabídli radu a pomoc s kojením (spokojenost s pomocí s kojením byla 83,1 %) – v tomto ohledu však byly mezi jednotlivými porodnicemi zjištěny relativně velké rozdíly.

Srovnání spokojenosti s lékaři a porodními asistentkami ukázalo následující statisticky významné rozdíly (výsledky nejsou uvedeny v tabulce): lékaři byli hodnoceni jako ochotnější zodpovídat dotazy a vysvětlovat postupy než porodní asistentky (93,6 % vs. 91,9 %; p = 0,015), porodní asistentky zase ženám častěji poskytovaly emoční podporu (80,6 % vs. 79,1 %; p = 0,017). Celkově měly ženy větší důvěru v lékaře než v porodní asistentky (87,6 % vs. 85,5 %; p = 0,042).

Srovnání spokojenosti se zdravotníky pečujícími o rodičky a o novorozence ukázalo statisticky významný rozdíl v jediné položce: přístup personálu pečujícího o novorozence byl častěji hodnocen jako nadřazený (91,0 % vs. 88,6 %; p = 0,029).

Analýza determinant spokojenosti žen s perinatální péčí v Kraji Vysočina (tab. 6) ukázala, že pro spokojenost s péčí na PO byl nejdůležitější přístup porodních asistentek, jejich laskavost a vstřícnost (p < 0,0001). Velkou roli hrála i důvěra v lékaře (p < ,0001) a to, zda rodičky považovaly informace od zdravotníků za dostatečné (p = 0,0016). Pro ženy rodící na Vysočině byl dále důležitý vzhled prostor porodnice (p = 0,0010), o jejich spokojenosti pak rozhodovala i vstřícnost lékařů (p = 0,018).

Pro spokojenost s péčí na OŠ byl klíčový dostatek informací (p = 0,0007). Podstatné bylo též vybavení pokoje (p = 0,0014) a dále to, zda byly ženy podrobně seznámeny s péčí o novorozence (p = 0,0013). Dalším významným faktorem ovlivňujícím spokojenost s péčí na OŠ byla emoční podpora ze strany zdravotníků (p = 0,0039) a rovněž to, zda měly matky důvěru k personálu pečujícímu o novorozence (p = 0,025).

DISKUSE

Cílem této práce bylo zmapovat spokojenost žen s porodní a poporodní péčí v porodnicích Kraje Vysočina a zároveň identifikovat faktory, které tuto spokojenost ovlivňují. Spokojenost s perinatální péčí na Vysočině byla velmi vysoká a tamní porodnice byly hodnoceny významně lépe ve srovnání s celou ČR; k porovnání sloužila data týkající se spokojenosti s perinatální péčí v rámci celé ČR, která jsme získali v rámci našeho předchozího dotazníkového šetření [20, 21]. Je však třeba upozornit na to, že hodnoty spokojenosti na úrovni celorepublikového průměru vypovídají o ženách, které porodily v letech 2005–2012, tj. neporovnávali jsme data za stejné časové období. Výsledky srovnání porodnic v Kraji Vysočina a v celé ČR jsou tedy pouze orientační.

Vysoká spokojenost s perinatální péčí je obvyklým jevem a podobně jako v zahraničí je i v ČR lépe hodnocena péče intrapartální než postpartální [13 17, 26].

Ženy, které rodily v období od října 2013 do září 2014 v porodnicích na Vysočině, hodnotily v rámci porodní péče velmi pozitivně fyzické pohodlí a služby – byly spokojeny s čistotou a uspořádáním prostor, měly při porodu soukromí a byly jim dostupné relaxační pomůcky pro první dobu porodní. Naopak oblastí s nízkým hodnocením byla kontrola a podíl ženy na rozhodování; tato dimenze zjišťovala respektování přirozeného tempa porodu, možnost rodičky spolurozhodovat o zákrocích a vyšetřeních a volit si porodní polohu. Menší podíl žen na rozhodování o způsobu vedení porodu byl zjištěn i na celorepublikové úrovni [20, 21], a tento výsledek tedy naznačuje obecnější trend: v České republice stále není samozřejmostí, že je žena při nekomplikovaném porodu rovnocenným partnerem při rozhodování o způsobu jeho vedení a případném užití intervencí. Samozřejmostí není ani to, že si může zvolit takovou porodní polohu, která jí vyhovuje, což je v rozporu s doporučením Světové zdravotnické organizace pro péči při normálním porodu [27]. Ačkoli byla v tomto ohledu spokojenost s porodnicemi na Vysočině oproti celé ČR výrazně vyšší (75 % vs. 58 %), i v některých tamních porodnicích je stále prostor pro zlepšení.

Kontrola rodičky nad způsobem vedení porodu a její podíl na rozhodování patří podle zahraničních studií mezi nejvýznamnější prediktory spokojenosti s porodem a perinatální péčí [1, 3, 5, 9, 25, 26] a podle některých autorů je dokonce důležitější než tišení bolesti [15]. V naší předchozí studii se však ukázalo, že u českých žen nehrálo jejich zapojení do rozhodování klíčovou roli pro spokojenost s péčí při porodu, nýbrž pouze pro spokojenost s péčí na oddělení šestinedělí. Zapojení do rozhodování o vedení porodu se však ukázalo jako významné v případě, kdy ženy nebyly dotazovány na svou spokojenost s porodnicí, ale na to, zda by se do téže porodnice vrátily při příštím porodu a zda by ji doporučily dalším rodičkám [22]. I výsledky této práce ukazují, že pro spokojenost s porodní péčí je pro většinu českých žen důležitější vstřícný přístup personálu, který vše včas a ochotně vysvětlí, než přímý podíl na rozhodování.

Jakkoli se ženy na Vysočině nemohly často účastnit rozhodování o vedení porodu, u poporodní péče byla spokojenost s podílem na rozhodování naopak velmi vysoká (jednalo se zejména o možnost rozhodovat o kontaktu s dítětem po porodu). Je velmi potěšující, že je v porodnicích na Vysočině podporován raný kontakt matky a dítěte, neboť tato praxe pozitivně přispívá k budování vztahu matka-dítě a k rozvoji mateřských kompetencí [2, 7]; pro některé ženy může být navíc nevyžádané oddělení od dítěte po porodu velmi traumatizující [19].

V rámci porodní péče ženy sice hodnotily velmi pozitivně fyzické pohodlí a služby, u poporodní péče však bylo hodnocení této oblasti slabší. K nespokojenosti zde přispěla zejména nekvalitní a pro kojící matky nevhodná strava, nezanedbatelný vliv však zřejmě měl i stav některých porodnic, které dosud neprošly rekonstrukcí – rozdíly mezi jednotlivými porodnicemi byly v této dimenzi výrazné.

Analýza prediktorů spokojenosti s péčí při porodu ukázala, že ke spokojenosti přispívají zejména dobré interpersonální vztahy, konkrétně vstřícnost a ochota porodních asistentek a lékařů, a dále schopnost lékařů získat si důvěru rodiček. Kromě vztahů se zdravotníky byl dále podstatný dostatek informací a vzhled porodního sálu, resp. prostředí, kde žena prožívala svůj porod. Tyto výsledky jsou ve shodě s většinou zahraničních studií – podobné výzkumy zdůrazňují zejména kvalitu interpersonálních vztahů (především emoční podporu) a komunikace a dostatek informací [9, 13, 17, 18]. Včas a vhodnou formou podané informace pomáhají u rodičky snížit úzkost, a jejich důležitost proto stoupá u žen s vyššími riziky a komplikovanými porody [9]. Zajímavé je zjištění některých studií týkající se domácího vzezření porodnice: ženy sice často deklarují, že tomuto aspektu nepřikládají velkou váhu, avšak statistické analýzy prediktorů spokojenosti vypovídají o opaku [5, 15]. Naše data tento závěr podporují.

Analýza prediktorů spokojenosti s poporodní péčí opět poukazuje na klíčový význam dostatku informací, a to jak informací o chystaných zákrocích a vyšetřeních, tak i informací o péči o novorozence (včetně podpory kojení). Jako důležité se ukázalo i vybavení pokoje a vztahy se zdravotníky, zejména emoční podpora.

Výsledky tohoto průzkumu ukazují, že ačkoli ženy rodící na Vysočině hodnotily velmi pozitivně ochotu lékařů a vstřícnost personálu obecně, relativně často vnímaly jako nedostatečné jednak informace a jednak emoční podporu od personálu, a to jak při porodu, tak i v šestinedělí; poměrně nízkou spokojenost vyjádřily i s podporou kojení (byť v tomto ohledu byly mezi jednotlivými porodnicemi na Vysočině velké rozdíly). Jelikož tyto aspekty péče patří mezi nejdůležitější prediktory spokojenosti, bylo by vhodné začít s případnými opatřeními pro zlepšování péče právě zde.

Limitací této studie je skutečnost, že z celkového počtu 4709 žen, které ve sledovaném období porodily v některé z porodnic na Vysočině, vyplnilo evaluační dotazník jen 1366; návratnost dotazníků od žen, které daly v porodnici svůj souhlas s účastí na výzkumu, byla 60 %. Výsledky tedy mohou být do určité míry zkreslené – u rodiček, které účast na studii odmítly, lze předpokládat jiné charakteristiky (a tedy i jiné odpovědi) než u žen, které se evaluací účastnily. Návratnost dotazníků by byla jistě vyšší, kdyby ženy hodnotily péči přímo v porodnici, a nikoli až po ukončení období šestinedělí. Hodnocení perinatální péče během pobytu v porodnici však mívá nižší spolehlivost – promítá se do něj tendence k sociálně žádoucím odpovědím, obava ze ztráty anonymity a následného znevýhodnění v souvislosti s poskytovanou péčí, ale i úleva po porodu a radost z narození dítěte [13, 24]. Validitu našich výsledků zvyšuje i celková velikost souboru a rovněž to, že se evaluací mohly účastnit i ženy, které nemají internetové připojení – při udílení informovaného souhlasu měly možnost zvolit, zda chtějí zaslat evaluační dotazník on-line nebo poštou.

ZÁVĚR

Spokojenost s porodnicemi na Vysočině byla značně vysoká. Vynikající výsledky byly zjištěny zejména v následujících oblastech: ochota, laskavost a vstřícnost personálu, srozumitelnost podávaných informací, dostupnost zdravotníků, včasné podávání informací o chystaných zákrocích a vyšetřeních. V některých oblastech by se však porodnice na Vysočině měly do budoucna zlepšit: ženy by uvítaly celkově více informací během porodu i poporodního období, větší emoční podporu od zdravotníků, lepší podporu kojení a kvalitnější stravu.

Mezi hlavní doporučení pro praxi tedy patří: zajistit školení pro sestry v otázkách kojení tak, aby byly jejich rady udílené nedělkám efektivní a vzájemně se nerozcházely; zorganizovat pro zdravotníky (lékaře i porodní asistentky) kurzy o komunikaci s rodičkou, v ideálním případě vedené lektorem-psychologem se znalostí nemocničního prostředí; nabídnout zdravotníkům možnost účastnit se některé z forem supervize, v níž by bylo možné zaměřit pozornost na problémové situace (konflikty s doprovodem rodičky, sdělování špatných zpráv, vyjednávání o porodním plánu atp.). V neposlední řadě by bylo vhodné věnovat větší pozornost tomu, aby byla strava pro nedělky zdravá a nezahrnovala potraviny nevhodné pro kojící matky.

Tento výstup vznikl v rámci Programu rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově č. P07 Psychosociální aspekty kvality života, podprogram Psychologické a sociální aspekty utváření životních drah, životních stylů a kvality života – determinanty a perspektivy.

Tato studie vznikla za finanční a organizační podpory Kraje Vysočina.

Mgr. Lea Takács

Katedra psychologie FF UK

Celetná 20

116 42 Praha 1

e-mail: lea.takacs@ff.cuni.cz