Česká perinatologie v budoucnosti

Výsledky české perinatologie patří v současné době k nejlepším na světě. Profesor Štembera a docent Velebil analyzují v tomto čísle vývoj perinatální péče v České republice z perspektivy dřívějších prognóz a z hledisek Světové zdravotnické organizace i současného vývoje medicíny. Na podkladě těchto analýz staví autoři prognózu pro příští léta a docházejí k závěru, že je nutno se obávat zhoršení úrovně pro předpokládané ztížení podmínek zdravotní péče všeobecně a kvůli vyčerpání odborných i organizačních rezerv perinatologie. Jejich kvalitně podložené analýzy nutí k zamyšlení a vyzývají k neodkladným opatřením, jak ze strany odborníků – perinatologů, tak ze strany politických představitelů a řídících instancí zdravotnictví.

V roce 2009 dosáhla celková perinatální úmrtnost, jeden z hlavních ukazatelů úrovně perinatální péče, hodnoty 3,4 š. Je otázkou, zda se tímto vývoj perinatologie nepřiblížil k hranici možného. Bližší rozbor popsaných změn odborné péče, které vedly k zlepšení perinatálních výsledků a které překonaly všechny dřívější prognózy, však naznačuje, že je možno očekávat další pozitivní vývoj v řadě oblastí perinatologie. Například omezení frekvence predčasného porodu je realistické pomocí zlepšené prevence a farmakologické terapie. Jinou možností je snížení frekvence mnohočetných těhotenství po in vitro fertilizaci přechodem na důsledný transfer jednoho embrya (single embryo transfer). Je také pravděpodobné, že dalším zvýšením centralizace ultrazvukové diagnostiky bude možné dosáhnout srovnatelně vysoké úrovně diagnostiky vrozených vývojových vad ve všech regionech, a tak ještě dále zlepšit již výtečné diagnostické výsledky.

Problém mrtvorozenosti je všeobecně velmi těžko řešitelný; i zde by mělo lepší pochopení problematiky funkce placenty, jako příčiny hypotrofie plodu a přenášeného těhotenství, pomoci předcházet mnoha nitroděložním úmrtím plodu. Výskyty případů hypoxie plodu intra partum vedoucí k smrti anebo k závažnému poškození novorozence nasvědčují tomu, že současné metody monitorování plodu za porodu jsou ještě stále nedokonalé a že se dají očekávat další technická zlepšení. Ani v neonatologii, která v posledních deseti letech prodělala velmi rychlý technický vývoj, není rozvoj ukončen a nové metody, zaměřené například na ochranu mozku dítěte, jsou předmětem intenzivního výzkumu.

Některé rizikové faktory, například zvyšující se průměrný věk rodiček, nelze snadno ovlivnit, je však možno omezit jejich závažnost zlepšením všeobecného zdravotního stavu těhotných, včetně jejich lepší psychické a tělesné formy. K tomu přispěje i správná životospráva a vyloučení či omezení působení toxických vlivů, jakými jsou kouření, alkohol a ostatní návykové látky.

Předpokladem pro všechna výše uvedená opatření potenciálně vedoucí ke zlepšení péče však je, že zdravotní politika státu zaručí nutnou základnu, jak ekonomickou, tak organizační. Současná centralizace/regionalizace perinatální péče je jedním z pilířů výtečné úrovně české perinatologie, což je v souladu s výsledky vědeckých studií z mnoha zemí. Pro udržení či další zlepšení úrovně perinatální péče je proto naprosto nutné, aby centralizace nebyla ohrožena eventuálními budoucími reformami zdravotnictví.

Je starou zkušeností, podpořenou vědeckými studiemi, že se snižováním perinatální úmrtnosti se snižuje i morbidita novorozenců, jak z krátkodobého, tak z dlouhodobého pohledu. Je prokázáno, že odchylný vývoj plodu v děloze je spojen se suboptimálním postnatálním vývojem; optimalizací zdraví plodu či novorozence by tedy mělo být možno předejít mnoha chronickým onemocněním dospělého věku. V budoucnosti bude jistě perinatální péče považována za velmi efektivní formu preventivní medicíny a z hlediska společnosti za jednu z nejdůležitějších oblastí zdravotnictví.

Prof. MUDr. Karel Maršál, MD, Ph.D.