Tomáš Šídlo – zapomenutý laryngolog zemřel před 110 lety ve Vídni
Tomáš Šídlo – zapomenutý laryngolog zemřel před 110 lety ve Vídni
Tomáš Šídlo, a Czech physician active in Vienna in the second half of the 19th century, is among the less researched figures in Czech medicine. He was born in 1839 in Strážovice, in Western Bohemia, studied medicine at the Vienna Medical-Surgical Academy, where he earned his doctorate in general medicine in 1866. He specialized in laryngology and later also qualified in this field. He published works in Czech and German on diphtheria, stenosing respiratory diseases, and voice disorders. After serving in the military, he moved to civilian practice in 1889 and earned an excellent reputation as a general practitioner.
Keywords:
Tomáš Šídlo, Czech, larnygologist, Vienna, history
Autoři:
Ivan Kalivoda
Působiště autorů:
Oddělení otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Nemocnice AGEL Nový Jičín, a. s.
Vyšlo v časopise:
Čas. Lék. čes. 2024; 163: 76-78
Kategorie:
Dějiny lékařství
Souhrn
Tomáš Šídlo, český lékař působící ve Vídni ve druhé polovině 19. století, patří mezi málo probádané osobnosti české medicíny. Narodil se v roce 1839 ve Strážovicích v západních Čechách, studoval lékařství na vídeňské Medicínsko-chirurgické akademii, kde získal doktorát veškeré medicíny v roce 1866. Specializoval se na laryngologii a v tomto oboru se později také habilitoval. Publikoval česky a německy psané práce o záškrtu, stenozujících onemocněních dýchacích cest a poruchách hlasu. Po službě v armádě se v roce 1889 přesunul do civilní praxe a získal si vynikající pověst jako praktický lékař.
Klíčová slova:
Tomáš Šídlo, český, laryngolog, Vídeň, historie
ÚVOD
Tomáš Šídlo není známý mezi českými otorinolaryngology ani historiky lékařství; lze říct, že je téměř zapomenutý. Kdo byl tento český lékař působící ve Vídni? Antonín Přecechtěl ve své práci s názvem „Začátky československé otolaryngologie“ uvádí, že redakce Časopisu lékařů českých v editorialu ze dne 28. října 1882 informovala o zkušenostech lékařů českého původu pracujících na rakouských klinikách a ústavech (1). Zdůrazňuje, že „je to české lékařství, které přináší tolik významných jmen, jež označují epochu v oblasti lékařské doktríny“ (2).
Přecechtěl píše, že jedním z těchto lékařů byl docent laryngoskopie na Vídeňské univerzitě Tomáš Šídlo, který mezi lety 1874 a 1880 publikoval v Časopisu lékařů českých 6 vědeckých prací v oblasti laryngologie (viz dále). Při sestavování knihy o historii otorinolaryngologie v českých zemích jsem se poprvé setkal se jménem Tomáše Šídla v jedné větě článku profesora Přecechtěla (1, 3). Strohá zmínka o něm se nachází také v Almanachu českých lékařů, avšak zde jeho stopa v českém písemnictví končí (4).
ŽIVOTA BĚH
Tomáš Šídlo se narodil 20. listopadu 1839 ve Strážovicích, malé vesnici v západních Čechách (okres Klatovy, v současnosti součást obce Pačejov). Pocházel z kovářské rodiny – jeho otec Jan Šídlo působil jako kovář a matka Josefa byla dcerou Tomáše Bláhy, kováře z Břežan. Jeho bratr Václav Šídlo též působil ve Vídni jako lékař (5).
Maturoval s vyznamenáním na gymnáziu v Klatovech v roce 1860 a následně pokračoval ve studiu lékařství na vídeňské Medicínsko-chirurgické akademii (Josephinum). Na této škole (obr. 2) získal 10. března 1866 doktorát veškeré medicíny. 1. dubna téhož roku byl jmenován vrchním lékařem posádkové nemocnice v Krakově. Krátce poté vypukla prusko-rakouská válka a Šídlo byl převelen k pěšímu pluku č. 32. Po bitvě u Osvětimi opět převzal oddělení se zraněnými v krakovské posádkové nemocnici (5).
1. října 1866 byl jmenován asistentem na interní klinice akademie Josephinum. Zde se pod vedením profesora Adalberta Ducheka (1824-1882) stal vynikajícím internistou a bystrým diagnostikem. Jako c. k. vrchní lékař vedl cvičení v auskultaci a perkusi na akademii a později se specializoval na laryngologii, respektive laryngoskopii, ve které se habilitoval v roce 1869 (5, 6).
Ve svojí vědecké práci se zaměřil zejména na záškrt (krup, mázdřivka) coby významný zdravotní problém své doby, o němž publikoval několik prací jak v češtině, tak v němčině (7–11). Dále napsal práce o stenozujících onemocněních dýchacích cest a zajímavá je i práce o předstíraném bezhlasí a jeho důležitosti pro vojenské a soudní lékaře (12–15).
Na plukovního lékaře 2. třídy byl povýšen 1. listopadu 1871. Po uzavření Josephina v roce 1874 byl převelen k vojsku a od 1. července 1875 sloužil v Posádkové nemocnici č. 1 ve Vídni. Na podzim téhož roku byl jmenován korepetitorem své specializace ve vojenském lékařském kurzu a v roce 1880 se stal řádným členem Vojenského lékařského komité ve Vídni (5).
1. listopadu 1881 začal sloužit u 2. praporu ženijního pluku č. 2 ve Vídni a v letech 1883–1886 byl náčelníkem oddělení ve dvou vídeňských posádkových nemocnicích. K 1. listopadu 1888 byl jmenován štábním lékařem (5).
V březnu 1889 byl Tomáš Šídlo přeložen jako divizní hlavní lékař do města Jarosław (v té době východní Halič, nyní jihovýchodní Polsko). V této pozici rezignoval, vzdal se hodností a odešel z armády. Následně působil jako praktický lékař ve Vídni, kde si vydobyl vynikající pověst a získal si rozsáhlou klientelu z vojenských i civilních kruhů (5).
Kdy Tomáš Šídlo ukončil lékařskou praxi, není známo. Ve vídeňských novinách Wiener Allgemeine Zeitung z 11. února 1902 je ještě uveden jako praktický lékař ve Vídni (16). Dále však jeho osud není zcela dohledatelný. Dá se předpokládat, že se na penzi přesunul do obce Markt Piesting v Dolním Rakousku. Ve Wiener Neustädter Zeitung z roku 1909 byl dr. Tomáš Šídlo vzpomínán jako vlastník domu číslo popisné 3 v této obci, který daroval 150 korun na místní mateřskou školu a stejnou sumu na rozšíření hasičské zbrojnice (17).
Podle oznámení ve vídeňském listu Illustriertes Wiener Extrablatt zemřel 27. ledna 1914 ve svém bytě na adrese Währingerstrasse 14 známý lékař Tomáš Šídlo ve věku 75 let (18).
ZÁVĚR
Historie českého lékařství 19. století stále ukrývá neprozkoumané příběhy a zapomenutá jména, ke kterým se řadí také Tomáš Šídlo. I přes své přínosy pro laryngologii a relativně plodnou publikační činnost zůstává zapomenut. Stále však existují možnosti objevování dnešní veřejnosti neznámých medicínských osobností a stejně tak je žádoucí dále zkoumat historii (nejen) českého lékařství a pokračovat v odhalování zajímavých osudů lékařů, kteří svou prací významně ovlivnili rozvoj medicíny.
Poděkování
Děkuji paní Mag. phil. Daniele Hahn BA, kurátorce sbírek Josephina – Muzea dějin lékařství ve Vídni, za poskytnutí obrázku.
Čestné prohlášení
Autor práce prohlašuje, že v souvislosti s tématem, vznikem a publikací tohoto článku není ve střetu zájmů a vznik ani publikace článku nebyly podpořeny žádnou farmaceutickou firmou.
Adresa pro korespondenci:
MUDr. Ivan Kalivoda, MBA
Oddělení otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku
Nemocnice AGEL Nový Jičín, a. s.
Purkyňova 2138/16, 741 01 Nový Jičín
e-mail: ivan.kalivoda@nnj.agel.cz
Zdroje
- Spolek českých lékařů. Slovo o zřízení České Fakulty lékařské. Čas Lék Čes 1882; 21 (44): 689.
- Přecechtěl A. Začátky československé otolaryngologie. Česk Otolaryngol 1963; 12 (6): 322–329.
- Kalivoda I, Komínek P, Chrobok V. Historie ORL – 100 let. Tobiáš, Havlíčkův Brod, 2021.
- Navrátil M. Almanach českých lékařů. Vlastním nákladem, Praha, 1913.
- Kirchenberger S. Nekrologe. Der Militarärzt 1914; 48 (3): 61–62.
- Lohff B. Die Josephs-Akademie im Wiener Josephinum: Die medizinisch-chirurgische Militärakademie im Spannungsfeld von Wissenschaft und Politik 1785–1874. Böhlau Verlag, Wien, 2019.
- Šídlo T. Léčení kruposního zánětu plic. Čas Lék Čes 1874; 13 (14): 105–107.
- Šídlo T. Croupösen Pneumonie mit Vertraum-Tincturen. Wienere Medizinische Wochenenschrift 1874; 17.
- Šídlo T. O případu krupu trubic a některá pozorování o křeči hrtanu a jejím léčení. Čas Lék Čes 1877; 16 (14): 105–108.
- Šídlo T. Hypotéza a profylaxe o vzniku mázdřivky hltanové. Čas Lék Čes 1878; 17 (6): 6.
- Šídlo T. Difteritis léčena nožem. Čas Lék Čes 1880; 19 (20): 346–347.
- Šídlo T. Důležité pozorování na zužujících svazech hlasivky pořezu průdušnice, jich vysvětlení a praktické ocenění. Čas Lék Čes 1874; 13 (28): 221–223.
- Šídlo T. Ueber einen selten Fall von Glottisstenose. Wiener Medizinische Wochenenschrift 1875; 26: 574.
- Šídlo T. O zánětu jazyka dužinovém. Čas Lék Čes 1877; 16 (16): 121–123.
- Šídlo T. O předstíraném bezhlasí a jeho důležitosti pro vojenské a soudní lékaře. Čas Lék Čes 1878; 17 (12): 89–91.
- Wiener Allgemeine Zeitung, 1902 Feb 11: 2.
- Wiener Neustädter Zeitung, 1909 Aug 28: 6.
- Illustriertes Wiener Extrablatt, 1914 Jan 28: 7.
Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistkaČlánek vyšel v časopise
Časopis lékařů českých
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Antibiotika na nachlazení nezabírají! Jak můžeme zpomalit šíření rezistence?
- Testování hladin NT-proBNP v časné diagnostice srdečního selhání – guidelines ESC
- Horní limit denní dávky vitaminu D: Jaké množství je ještě bezpečné?
Nejčtenější v tomto čísle
- Akatizie – častý, ale obtížně rozpoznatelný nežádoucí účinek?
- Polypragmazie a jak jí předcházet
- Geografie zdraví – průzkum prostorových nerovností ve zdraví v Česku
- Je obezita a malnutrice u geriatrických pacientů problémem z hlediska dávkování analgetik?