MUDr. Otakar Tardy, významný žák prof. Ningera, zakladatel ORL oddělení v Litomyšli – připomínka při příležitosti 45. výročí jeho úmrtí

Souhrn

Otakar Tardy se narodil 14. června 1907 v Kutné Hoře. Absolvoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a pod vedením profesora Františka Ningera se erudoval na zdejší ORL klinice. V roce 1938 založil ORL oddělení v Litomyšli, které bylo jedním z největší v Československu. Významně se zasloužil o vybudování organizovaného zdravotnictví ve východočeském regionu a velmi se angažoval i ve společenském životě. Oddělení vedl do roku 1971, kdy odešel do důchodu. Zemřel v roce 1978.

Klíčová slova:

Otakar Tardy – Litomyšl – otorinolaryngologie

ÚVOD

Otakar Tardy se narodil 14. června 1907 v Kutné Hoře do rodiny zdejšího primáře chirurgického oddělení MUDr. Přemysla Tardyho (1878–1957). V rodišti navštěvoval obecnou školu i gymnázium, na kterém maturoval v roce 1926. V dalším studiu se rozhodoval mezi teologií (byl příbuzným významného evangelického reformovaného faráře dr. Heřmana z Tardy /1832–1917/), matematikou a medicínou. Lékařská studia zahájil v Praze, ale pokračoval v nich v Brně. Zde projevil hlubší zájem o obor ušního, nosního a krčního lékařství – na zdejší ORL kliniku vstoupil 15. března 1929 jako fiškus, od 1. listopadu 1929 už působil jako demonstrátor a později jako vědecká pomocná síla (1, 2).

ASISTENT PROFESORA NINGERA

Po promoci v roce 1932 byl od 15. prosince jmenován asistentem brněnské otolaryngologické kliniky vedené prof. MUDr. Františkem Ningerem. Pod jeho vedením rozvíjel mladý doktor Tardy teoretické a praktické znalosti z oboru a vyvíjel čilou vědeckou činnost. Svá pozorování a zkušenosti vložil do řady přednášek a písemných sdělení, otištěných většinou v Časopisu lékařů českých (3–12).

Jeho vědecký zájem byl velice široký, publikoval práce s problematickou převážně otologickou (Therapie afekcí labyrintových, Rentgenové poškození ucha, Osteom zevního zvukovodu, Posuzovaní chronických zánětů středoušních z hlediska čsl. vojenského lékaře), ale také rinologickou (Úrazy paranasálních dutin), laryngo-faryngeální (Méně časté akutní záněty hrtanu, Spontánní krvácení z mandlí patrových), vývojovou (Ductus thyreoglossus persistent) a infekční (Tuberkulóza hrtanu v dětském věku, Klinické zkušenosti a výsledky při léčbě aktinomykosis).

Na klinice prof. Ningera působil do 30. června 1938 s přestávkou 14 měsíců, kdy konal vojenskou službu.

ZALOŽENÍ A ROZVOJ ORL ODDĚLENÍ V LITOMYŠLI

1. července 1938 byl dr. Tardy jmenován primářem ušního, nosního a krčního oddělení Všeobecné veřejné nemocnice v Litomyšli. Této svízelné průkopnické práce se chopil s nevšední iniciativou. Jeho pracoviště sídlilo od roku 1938 až do roku 1944 v pavilonu interního oddělení, zpočátku jen s 8 lůžky, která byla různě umístěná.

V roce 1944 se pracoviště přestěhovalo do novorenesanční vily Klára (byla postavena v roce 1895, působil zde spolek Družina sv. Kláry a sestry Boromejky), jež byla za 2. sv. války pronajatá pro litomyšlskou nemocnici a přestavěna na ušní pavilon (obr. 2). Toto pracoviště s více než 100 lůžky (z nichž 27 bylo určeno i pro kojence) bylo jako jedno z největších ORL oddělení v Československu schopno zajistit odbornou lékařskou péči na vysoké úrovni a pro oblast výrazně přesahující hranice okresu. Moderním způsobem sdružovalo lůžkovou část (včetně dětského ORL oddělení, obr. 3), s operačním traktem, ambulantním provozem a ostatním diagnostickým a léčebným komplementem. Primáři Tardymu se záhy podařilo i vybudování sítě ambulantních zařízení v Poličce, Vysokém Mýtě a Chocni (1, 2).

Během druhé světové války se prim. Tardy nepřímo zapojil do odboje, když vozil léky, jídlo a obvazový materiál partyzánům do lesů. Některé partyzány nechal zaměstnat v nemocnici jako zahradníky pod jiným jménem, aby je ochránil.

V roce 1949 přešel objekt litomyšlského oddělení do vlastnictví státu a sestry Boromejky přešly do domova důchodců v nedaleké obci Sloupnice. Oddělení se vrátilo zpět do areálu nemocnice v roce 1957. Ušní pavilon byl v roce 1958 přestavěn na TBC oddělení, které zde sídlilo dalších 15 let. Otakar Tardy působil jako primář ORL do konce roku 1971 (obr. 4) (1, 2). I během této náročné životné etapy, kdy společně s manželkou Jitkou vychoval 3 děti (obr. 5), se věnoval vědecké činnosti a publikoval několik odborných článků (Hysterický laryngospasmus, Zhojená primární difterická otogenní sepse, Středoušní zánět a jeho vztah k pneumatizaci výčnělku, Příčiny nedoslýchavosti) (13–16).

Za svého působení v Litomyšli vychoval mnoho odborných lékařů, z nichž několik dospělo do vedoucích funkcí. Za jeho vedení zde působili např. dr. Miloš Špidlen (později primář ORL v Moravské Třebové), dr. Vladimír Lašek (zástupce primáře Tardyho), dr. Jiří Malý (později primář ORL ve Svitavách), dr. Jiří Mikolášek, dr. Jiří Mrázek (pozdější přednosta ORL kliniky ve FN Ostrava), dr. Eva Kučerová (později vedoucí ORL polikliniky v Ústí na Labem), dr. Pavel Večeřa (dále působil na ORL v Novém Jičíně a Kopřivnici). dr. Vladimír Markes a dr. Božena Švábová (obr. 6).

Primáři Tardymu velice záleželo na výchově svých kolegů a spolupracovníků a svědomitě se jim věnoval. V roli lékaře-učitele byl přesný, přísný, ale vždy lidský. Charakter jeho osobnosti v kombinaci s vysokou odbornou péči a zájmem o problémy pacientů i kolegů zajišťoval harmonii celého pracovního kolektivu (1).

VEŘEJNÝ A SPOLKOVÝ ŽIVOT

Otakar Tardy se věnoval organizační práci ve zdravotnictví i mimo svůj obor. Jako ředitel nemocnice v Litomyšli měl zásluhu nejen na jeí dostavbě po druhé světové válce, ale i na všeobecném rozvoji zdravotnictví v tomto regiónu. Když nastupoval do Litomyšle, byly zde pouze 4 primariáty (chirurgie, interna, porodnice a ORL), když odcházel z postu ředitele, bylo jich už 14.

Mimo jiné se zasloužil o jodidaci soli v tomto regionu, kde se hojně vyskytovaly strumy, a dále prováděl depistáže, kdy jezdil po vesnicích a prováděl záchyt zdravotních neduhů. Stál také u založení zdravotnické školy v Litomyšli (1948), jíž byl poté dlouholetým pedagogem.

Za svůj přinos k rozvoji zdravotnictví byl oceněn prezidentem Ludvíkem Svobodou vyznamenáním Za vynikající práci (17).

Iniciativně podporoval řízení a činnost Spolku českých lékařů a byl také činný ve Spolku pro získání Růžového paloučku veřejnosti (obr. 7). V roce 1948 byl zvolen do výboru tohoto spolku a díky jeho obětavé práci se tato pietní místo věnované památce českých bratří povedlo obnovit a zkrášlit (2, 18).

ZÁVĚR ŽIVOTA

Po 33 letech namáhavé lékařské, pedagogické a organizační práce odešel primář Tardy na odpočinek do Brna. Sužovaly jej různé zdravotní potíže, kterým podlehl 17. listopadu 1978. Pohřben je na evangelickém hřbitově v Libici nad Cidlinou (obr. 8).

Otakar Tardy má obrovské zásluhy na rozvoji zdravotnictví i společenského života ve východočeském regionu, díky čemuž se řadí mezi nejúspěšnější žáky brněnské ORL školy profesora Františka Ningera (1, 2).

Poděkování

Děkuji paní Janě Koudelové, dceři pana primáře Tardyho, za poskytnutí informací o jejím otci a fotografií z rodinného alba; MUDr. Pavlu Večeřovi, pamětníkovi primáře Tardyho, za poskytnutí informací o činnosti litomyšlského ORL oddělení a fotografie; prof. MUDr. Ivanovi Hybáškovi, DrSc., za napsání článku do Československé otolaryngologie o osobě primáře Tardyho, díky čemuž se na něj nezapomnělo. V neposlední řadě děkuji doc. MUDr. Břetislavu Gálovi, Ph.D., za fotografii dr. Tardyho z časů jeho působení na klinice prof. Ningera, paní Martě Zemánkové, farářce Sboru Českobratrské církve evangelické z Libice nad Cidlinou, za fotografii místa posledního odpočinku primáře Tardyho a rovněž prim. MUDr. Robinu Zachařovi za výlet na Růžový palouček a k vile Kláře do Litomyšle.

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Ivan Kalivoda, MBA

Oddělení otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku

Nemocnice AGEL Nový Jičín, a. s.

Purkyňova 2138/16, 741 01  Nový Jičín

e-mail: ivan.kalivoda@nnj.agel.cz