Zemřel Daniel Callahan

16. července 2019, tři dny před dovršením věku 89 let, zemřel Daniel Callahan – významný americký filozof s vlivem na myšlení nejen v USA. Jeho doménou byla bioetika a bez přehánění lze tvrdit, že tento obor vlastně spoluzakládal. Významně zasáhl též do vývoje bioetiky u nás.

Narodil se 19. července 1930 ve Washingtonu do intelektuální rodiny. Jeho otec byl žurnalista a on samotný o této kariéře též uvažoval. V mládí začal závodně plavat a na základě sportovních výsledků získal studijní stipendium na Yaleově universitě; dokonce je až dosud držitelem amerického rekordu – délka trati byla po jeho vítězství zrušena. Po získání bakalářského titulu ve filozofii studoval ve Washingtonu a na Georgetownu, kde získal i magisterskou hodnost. Na Harvardově univerzitě pak pokračoval v doktorském vzdělávání, přičemž již tehdy se v něm probudilo filozofické nadání – začal o filozofii a jejím praktikování hluboce pochybovat. Zklamán filosofií uvažoval i o teologii: „Teologové vznášejí zajímavé otázky a postrádají metody k jejich řešení, naproti tomu filozofové znají metody, a kladou nezajímavé otázky.“ Na filozofii mu vadila její akademičnost a odtrženost; zájem o společenské dění v americkém myšlení tenkrát zcela chyběl.

Se svou budoucí manželkou a příští profesorkou psychologie Sidney se seznámil poměrně záhy; měli spolu celkem 7 dětí, z nichž jedno zemřelo ještě v dětském věku. Spojovala je i katolická výchova. Pro Sidney bylo zdrcující, když Daniel z církve v roce 1968 vystoupil a posunul se ke komunitariánní verzi liberálnějšího stanoviska. Avšak jejich vztah tím rozhodně narušen nebyl. Intelektuálně se doplňovali, dokonce společně vydali knihu o potratech (Abortion: Understanding Differences, 1984) a v ní zastávali stanoviska zcela opačná: zatímco on podporoval pro choice, ona hájila pro life. Již z tohoto momentu čiší úžasná otevřenost Daniela k těm, kdo myslí jinak. Tolerance jej provázela celým profesním životem a zejména díky ní dosáhl takových úspěchů – vždycky připouštěl jiné postoje a pouze vyžadoval argumentaci v jejich prospěch.

Záliba v intelektuální konfrontaci i jeho dávné rozpaky nad odtažitostí filozofie ho vedly k diskusím o různých společenských otázkách. Zejména přátelství s psychoanalyticky zaměřeným lékařem Willardem Gaylinem a debatní kroužek s řadou hostů v městečku Hastings na řece Hudson ve státě New York ho vedly k tomu, aby tento spontánně vzniklý klub nakonec v roce 1969 formalizoval do podoby Institute of Society, Ethics and the Life Sciences. Titul byl poněkud kostrbatý, a posléze byl tudíž opuštěn a nahrazen prostým The Hastings Center. Tato instituce se tak stala prvním výzkumným ústavem pro bioetiku v USA i na světě a posléze představovala „mekku“ tohoto oboru. Určitou dobu zde strávili například Bob Veatch, Ruth Macklin, Art Caplan zaměření na bioetiku samotnou nebo ryzí filozofové Gregory Vlastos a Stephan Toulmin, s ústavem spolupracoval též politik a viceprezident USA Al Gore.

Ústav, nyní umístěný v krásné budově (manor) nad řekou Hudson, sehrál i sehrává významnou roli též pro naši zemi. Řada z nás centrum navštívila v rámci studijního pobytu a dosud mají studenti Ph.D. v oboru bioetiky na 1. LF UK možnost díky stipendiu strávit určitý čas v nesmírně bohaté knihovně i v osobních diskusích z tamními odborníky či na seminářích s hosty. Ale The Hastings Center je též institucí nakladatelskou a vydavatelskou s bohatstvím publikací různé povahy. Zejména jde o periodika Hastings Center Report a IRB: Ethics and Human Research a ovšem i o řadu monografií zaměřených čistě na vlastní obor.

Daniel Callahan byl několik dekád spiritus rector tohoto ústavu, od vzniku byl jeho ředitelem a od roku 1984 se stal prezidentem s tím, že výkonné funkce přenechal Thomasi Murraymu a uvolnil si tak ruce pro svou původní práci. Za svůj život vydal celkem 47 knih, z toho 17 vlastních monografií; tou asi nejvýznamnější je kniha o stáří a stárnutí moderní společnosti (Setting Limits: Medical Goals in an Aging Society, 1987) s dosahem až do politických kruhů. Kromě toho publikoval stovky článků v rozmanitých oborných i laických časopisech. Byl opakovaně zván na různé americké i evropské konference a konference též pořádal. Naplnil několik mezinárodních výzkumných projektů a jedním z jeho nejoblíbenějších byl o cílech lékařství (The Goals of Medicine, 1993–1999) s participací odborníků z celkem 14 zemí včetně Číny.

Na posledně uvedeném výzkumu se podíleli též odborníci z Česka a Česko v něm sehrálo významnější roli též tím, že konference v jejím rámci se konaly v Praze. Avšak k Praze měl Daniel Callahan ještě daleko intimnější vztah – docela prostě ji měl rád a do našeho hlavního města i několikrát za rok jezdil. Stal se hostujícím profesorem na 1. LF UK, a v roce 2008 mu byl dokonce Univerzitou Karlovou udělen čestný doktorát za zásluhy při rozvoji bioetiky u nás. S věkem se horšící zdravotní stav mu nakonec již bohužel bránil cestovat.

Vzpomínat na Daniela Callahana a jeho laskavost budou s vděčností mnozí z nás. Ale nejen pieta se rozhostí v našich srdcích; máme v hlavách i spoustu jeho myšlenek včetně jeho důrazu na to, že klíčová v medicíně je povýtce filozofická a zejména Sokratova otázka po tom, co je dobrý život a jak ho žít.

Jan Payne