Masové zneužívání žen armádami v minulosti dávné i nedávné

Známý historik dr. Josef Klik nám v roce 1950 jako oktavánům Vančurova gymnázia v Praze na Smíchově vykládal (tehdy skoro polooficiálně), že Mistr Jan Hus se mimo jiné zastával nevěstek – zneužívané společenské vrstvy.

Ovšem ve středověku s armádami táhly stovky nevěstek, jejichž tělesná hygiena byla nulová.

Ale v situaci, kdy všude ležely výkaly, hnijící mrtvoly a zdechliny zvířat, jejich zápach opilým žoldnéřům nevadil. Tyto ženy nemohly nemít gonoreu. Dnes se nelze dovědět, jaké procento jejich dětí skončilo jako slepci důsledkem gonoroické blenoroey.

V nedávné minulosti, asi před 8–10 lety se média zaobírala debatou o tom, že Japonci nespěchají s omluvami a finančním odškodňováním dosud žijících žen (většinou jiných národností – Korejek, Číňanek aj.), které byly během 2. světové války nuceny fungovat jako prostitutky (tzv. „utěšující dámy“, tzv. „comfort women“) v bordelech japonské armády. Washington Post z 26. dubna 2007 hovoří asi o 200 000 dívek a žen ve věku 12 let a výše. Některé z nich musely obsloužit 50 i více vojáků denně. V těchto poměrech nelze vyloučit, že u některých těchto žen mohlo dojít k odření poševní stěny (tzv. vaginální sliznice), tedy k „abrazivní kolpitidě“. Tato diagnóza, pokud je mi známo, neexistuje. Vychází se z toho, že každá prostitutka používá nějaký lubrikant. Japonský voják vracející se na pár hodin z džungle, kde mu denně hrozilo 50% nebezpečí, že padne, se vrhá do náručí „utěšující dámy“ bezhlavě a představuje pro ni nebezpečí venerické nákazy. Tehdy ještě nebyla antibiotika. Ještě horší byla situace sebevražedných letců kamikadze, kteří měli před sebou již jen několik hodin života a pouze je hřálo vědomí, že hrdinsky zahynou za vlast a císaře. Venerická infekce musela tedy být pro do bordelu zavlečené ženy běžnou chorobou z povolání. Takto postižené „utěšující dámy“ ale asi nežily tak dlouho, aby se ve stáří domáhaly odškodnění.

Různé armády měly své vojenské nevěstince. Před řadou desetiletí jsem se dozvěděl od přežívajících veteránů z 1. světové války, jakým způsobem zdravotnická služba rakousko-uherské branné moci pečovala o sexuální potřeby vojska. Součástí armády byly nevěstince, v řeči vojáků bordely, které se pohybovaly s postupem či ústupem fronty. „Dámy“ sestávaly z rakousko-uherského personálu (snad z toho vzniklo rčení „bordel na kolečkách“). Po vstupu do bordelu (lepší kategorie pro šarže, horší pro mužstvo), se návštěvníka ujal poddůstojník zdravotnické služby a provedl mu „profylaxi“, zasunul mu do uretry tyčinku obsahující AgNO 3, „lapis infernalis“, „pekelný kamínek“, „Argentum nitricum in bacillis“ (viz Hamsík-Richter, Anorganická chemie 1951). To mělo vojáky chránit před gonokoky. Vojáci tomuto prostředku říkali „mrděnky“. Zdravotní stav ženského personálu měl na starosti lékař příslušného útvaru.

Německá okupační armáda měla za 2. světové války v Praze také své vojenské nevěstince, kam prý směli i „lépe oblečení Češi“. Situace vojenských nevěstinců nečinila nikde potíže, tyto byly samozřejmostí.

Jak tomu bylo u US Army, bohužel nevím. V Americe totiž leccos současně existuje a současně „oficiálně“ neexistuje. Armáda se musela přizpůsobit místu, kde se právě nacházela. Dle amerických médií se v současnosti množí případy sexuálního zneužití, způsobeného americkými vojáky. Mají to řešit soudy, ale neví se, zda vojenské, či civilní. Je nabíledni, že když do ubikací, které donedávna sloužily jen mužským posádkám, se případně umísťují i ženské složky, každý si může domyslet, že spolu nebudou jen hrát karty či kouřit marihuanu.

Otázek spojených s prostitucí jsem se dotkl v článku: Prostituce a co s ní. (XIX. Bohnické Sexuologické dny, Sborník textů 2007; 34).

Úvahy bych rád zakončil svým způsobem vtipným rčením profesora Vladimíra Vondráčka, který často opakoval: „Styk s prostitutkou je vlastně jen masturbace pomocí ženské vagíny.“

Nebyl proti terapeutickému styku neurotiků s prostitutkami (na rozdíl od profesora Josefa Hynieho).

dr. med. MUDr. George O. Křížek, MD

Washington, USA