Abstrakta

Ovlivnění metabolismu triacylglycerolů v játrech krátkodobým a chronickým příjmem vysokotukové diety

¹Cahová M, ²Drahota Z, ¹Daňková H, ¹Oliyarnyk O, ¹Páleníčková E, ¹Papáčková Z, ¹Kazdová L.

¹Institu klinické a experimentální medicíny, Praha

²Fyziologický ústav AV ČR, Praha

Zvýšený přísun tuků v potravě je asociován s ektopickým ukládáním triacylglycerolů (TAG) v játrech a závažnými změnami v jejich metabolismu. Nedávné výsledky ukazují, že degradace TAG v játrech probíhá v lyzozomech působením lyzozomální lipázy. Lipidové kapénky jsou do lyzozomů dopravovány autofagickou drahou prostřednictvím autofagozomů. Cílem naší studie bylo srovnat vliv krátkodobého (2 týdny; VTD-2) a dlouhodobého (10 týdnů, VTD-10) podávání vysokotukové diety (VTD) potkanům kmene Wistar na štěpení intracelulárních TAG. Akutní vzestup dostupnosti TAG v dietě vede ke zvýšené tvorbě autofagozomů, zvýšení aktivity lyzozomální lipázy (LAL) ve fagolyzozomech a zvýšené konverzi endogenních TAG na ketolátky. In vitro jsme zjistili sníženou schopnost mitochondrií oxidovat MK a odpovídající zvýšený oxidační stres v játrech (zvýšená tvorba lipoperoxidačních produktů). U potkanů krmených VTD 10 týdnů přetrvává snížení schopnosti mitochondrií oxidovat MK. Na rozdíl od VTD-2 je u VTD-10 významně snížená tvorba autofagozomů i lipolýza endogenních TAG a maximální aktivita LAL. Sníženou lipolýzu stanovenou in vitro potvrzuje i snížení obsahu ketolátek v séru. Exprese LAL mRNA je u skupiny VTD-10 významně snížená proti skupinám SD a VTD-2. Naše výsledky ukazují na existenci dvoufázové odpovědi organismu. Na akutní zvýšení obsahu TAG játra reagují jejich zvýšenou degradací. Pokud zvýšený přívod lipidů v dietě trvá, štěpení TAG se snižuje pravděpodobně s cílem omezit přísun intracelulárních MK. Jaterní buňky se tak dostávají do „škodlivého“ cyklu, kdy snížené odbourávání podporuje akumulaci TAG, což dále oslabuje mechanismy vedoucí k jejich degradaci a navozuje děje poškozující hepatocyt.

Práce byla podpořena grantem č. NS 9696 IGA MZ ČR.

Lipidy v potravinách a jejich nutriční hodnocení

Dostálová J.

Ústav chemie a analýzy potravin VŠCHT, Praha

Příjem a složení lipidů se významně podílí na vzniku řady neinfekčních onemocnění hromadného výskytu, zejména aterosklerózy, diabetes mellitus 2. typu, některých nádorových onemocnění a obezity. Lipidy jsou však ve výživě nepostradatelné. Jsou zdrojem energie a řady prospěšných látek (esenciálních mastných kyselin, vitaminů aj.). Vznikají z nich látky podmiňující charakteristické senzorické vlastnosti potravin a pokrmů a dodávají stravě příjemnost při žvýkání a polykání. Negativně na lidský organismus působí vysoký příjem tuku (lipidů), nevhodné složení mastných kyselin tuku (vysoký obsah nasycených mastných kyselin (SFA) a zejména trans mastných kyselin (TFA)) a vysoký příjem cholesterolu.

Potraviny, ve kterých se mohou TFA vyskytovat ve vyšších množstvích, jsou roztíratelné a směsné roztíratelné tuky, pokrmové tuky, jemné a trvanlivé pečivo, zmrazená a chlazená těsta, čokoládové výrobky s částečně ztuženými tuky, polevy na müsli tyčinkách a mražených krémech, rostlinné náhrady smetany a šlehačky, jíšky, dehydrované polévky, cereální snídaně aj.

Dalším problémem je vysoký příjem SFA laurové a myristové, které nejvíce z SFA zvyšují hladinu LDL-cholesterolu. Tyto kyseliny se vyskytují v kokosovém a palmojádrovém tuku. Potraviny, ve kterých se používají, jsou čokoládové výrobky neoznačené jako „čokoláda“, polevy na müsli tyčinkách, mražených krémech, dortech a cukroví, mražené krémy s rostlinným tukem, rostlinné náhrady smetany a šlehačky, jíšky, dehydrované polévky aj.

Závěr. Lipidy jsou nepostradatelnou složkou lidské výživy. Jejich příjem by měl být 30–35 % celkové přijaté energie a poměr jednotlivých skupin MK (SFA : MUFA : PUFA < 1 : : 1,4 : > 0,6; poměr MK řady n-6 : n-3 max. 5 : 1). To znamená konzumovat tuky rostlinného a živočišného původu v poměru 2 : 1 a z rostlinných preferovat olej olivový a řepkový, omezit výrobky s vysokým obsahem SFA a konzumovat dvě porce ryb týdně. Příjem TFA by neměl překročit 1 % z celkové přijaté energie a cholesterolu 300 mg/den.

Vliv n-3 PUFA na subfrakce LDL a některé novější rizikové faktory ischemické choroby srdeční

Dušejovská M, Vecka M, Tvrzická E, Zeman M, Vávrová L, Kodydková J, Žák A.

IV. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha

Vícenenasycené mastné kyseliny řady n-3 (PUFA n-3) mají prokazatelné protektivní účinky, které jsou důsledkem jejich pleiotropního působení (antiarytmické, hypolipidemické účinky). Cílem práce bylo zjistit vliv n-3 PUFA na subfrakce LDL, oxidační stres, Lp(a), celkový homocystein (t-Hcy) a zavést novou metodiku stanovení subfrakcí LDL.

Do studie bylo zařazeno 60 pacientů: 1. statinová skupina 36, 2. neléčení probandi 24. Část pacientů měla izolovanou, smíšenou hypertriglyceridémii (TG > 1,7 mmol/l) nebo byli léčeni statiny. Pacienti dostávali prvních 6 týdnů placebo (77 % kyseliny olejové, 10 % palmitové, 5 % linolové), dalších 6 týdnů 3 g PUFA n-3 (63 % kyseliny eikosapentaenové, 23 % dokosahexaenové) (MaxiCor^®, SVUS Pharma a.s., ČR). Byly vyšetřovány základní klinická data, antropometrické a laboratorní parametry. Subfrakce LDL byly určeny v plazmě elektroforézou v gradientu polyakrylamidu (Lipoprint^® LDL System, Quantimetrix Ltd., USA).

U všech pacientů došlo k signifikantnímu poklesu TG v plazmě i ve VLDL. Koncentrace HDL-C se významně zvýšily. U podskupiny osob s koncentracemi Lp(a) > 0,25 g/l se tyto signifikantně snížily. V celé skupině nemocných došlo ke statisticky významnému poklesu koncentrací homocysteinu a konjugovaných dienů v LDL. Tyto změny byly provázeny vzestupem aktivit paraoxonázy-1 a poklesem glutathion--reduktázy, tj. snížením míry oxidačního stresu. U podskupiny nemocných s vyšším zastoupením malých denzních (sd) LDL podávání PUFA n-3 signifikantně snížilo obsah cholesterolu v této aterogenní frakci.

Příznivé ovlivnění metabolických rizikových faktorů n-3 PUFA zahrnuje pokles plazmatických TG, vzestup HDL-C, snížení koncentrace Lp(a) a zastoupení sd-LDL. PUFA n-3 navíc snižují koncentraci homocysteinu a upravují míru oxidačního stresu.

Podpořeno výzkumným záměrem MSM 0021620820 MŠMT ČR.

Vyšetření malých denzních LDL částic přímou metodou – první zkušenosti

Dvořáková J, Dubská L, Táborský L, Hyánek J.

OKBHI, Nemocnice Na Homolce, Praha

Zvýšený výskyt vysoce aterogenních malých denzních LDL částic (sdLDL-C) je rizikovým faktorem ischemické choroby srdeční a dalších kardiovaskulárních onemocnění, nezávislým na koncentraci LDL-cholesterolu.

K vyšetření hladiny sdLDL-C jsme použili soupravu sLDL „Seiken“. Stanovení probíhá ve dvou krocích. Nejprve jsou odstraněny ze vzorku velké LDL-částice a další lipoproteiny obsahující apo B. Tyto frakce se vysrážejí roztokem obsahujícím polyanionty s bivalentními kationy. Sraženina je přefiltrována. Poté jsou měřeny sdLDL v získaném filtrátu enzymatickou metodou dvoustupňově. HDL částice jsou odstraňovány z filtrátu tak, že jsou specifickým surfaktantem rozrušeny a uvolněný cholesterol je degradován enzymaticky na vodu a kyslík. V dalším stupni reaguje jiný surfaktant s sdLDL částicemi a uvolněný cholesterol je stanovován enzymaticky.

Stanovení sdLDL jsme provedli u souboru 167 pacientů z lipidové poradny – nově příchozích i u pacientů na léčbě. Dalšími měřenými parametry byly: celkový cholesterol, triacylglyceroly, HDL-cholesterol, LDL-cholesterol (přímé měření), apolipoproteiny AI a B. Měřené hodnoty sdLDL se nalézaly v intervalu 0,17–3,72 mmol/l, medián: 0,84 mmol/l. Prověřovali jsme korelaci sdLDL s měřenými i počítanými (nonHDL-cholesterol, aterogenní index plazmy (AIP), apo B/AI, apo AI/B) parametry. Nejlepší korelace byla s apo B (r = 0,7608, p < 0,0001) a s poměrem apo B/AI (r = 0,6450, p < 0,0001). Statisticky významně s sdLDL-C korelovaly i další parametry. Nejvyšší naměřené hodnoty sdLDL jsme zaznamenali u pacientů nově příchozích, neléčených (sdLDL = 2,76–3,59 mmol/l).

Závěr. Vyšetření lze provádět v rutinní biochemické laboratoři. Rozšiřuje spektrum lipidových analýz a může být dalším faktorem při posuzování kardiovaskulárního rizika.

Nefarmakologická léčba obezity

¹Hlúbik P, ¹Střítecká H, ²Hlúbik J, ¹Pavlík V.

¹Fakulta vojenského zdravotnictví, Hradec Králové

²Gerstner Laboratory, Faculty of Electrical Engineering, Czech Technical University in Prague

Nadváha a obezita jsou charakterizovány vzestupem body mass index (BMI) nad přijatou normu. BMI je vypočten z poměru tělesné hmotnosti v kg a čtverce tělesné výšky v metrech. Další důležitou charakteristikou nezbytnou pro stanovení velikosti rizika vzniku metabolických nemocí je procento tělesného tuku, které je nutno vztáhnout na pohlaví. Pro stanovení množství tělesného tuku lze použít celou řadu antropometrických metod, měření tělesné impedance, nebo duální absorbciometrii.

Obezita představuje významný rizikový faktor podílející se na akceleraci vzniku a rozvoje řady metabolických onemocnění. Negativně ovlivňuje průběh patogeneze diabetes mellitus 2. typu, poruch metabolismu lipidů, přispívá k poruchám fluidokoagulace, podílí se na vzniku hypertenzní nemoci. K dalším komorbiditám, které plynou z obezity, lze zařadit poruchy lokomočního aparátu, dnu, zvýšené riziko karcinomu zažívacího traktu, prostaty a prsu. Obezita je svázána se zvýšeným rizikem spánkové apnoe. Tuková tkáň je nejenom zdrojem energie, ale také významným endokrinním orgánem ovlivňujícím řadu metabolických podchodů. Incidence a prevalence obezity v celosvětovém, ale i českém prostředí neustále stoupá. U mužské populace v Evropě se obezita vyskytuje u 10–25 % a u žen u 10–30 %. V posledních 10 letech došlo k vzestupu prevalence obezity o 10–40 % ve většině evropských zemí. Obezita a nadváha postihuje více než 50 % obyvatel Evropy. Rychlý vzestup prevalence v uplynulých 20 letech je výsledkem socio-kulturních vlivů.

Redukční dieta zaměřená na změnu životního stylu, především na změnu stravovacích zvyklostí, významným způsobem ovlivňuje především kvantitu přijímané energie, základních živin, minerálů a mikronutrientů. Nevhodná dlouhodobá redukční dieta může vést k negativní bilanci především u vitaminů rozpustných ve vodě, zatímco u vitaminů rozpustných v tucích je riziko podstatně menší. V průběhu dietní intervence, při vyloučení některých druhů potravin, hrozí riziko malnutrice taktéž v oblasti minerálů, především se jedná o hořčík, selen, zinek. Významnou roli v dysbalanci mikronutrientů může hrát v průběhu redukce tělesné hmotnosti i neadekvátní konzumace hrubé vlákniny, případně dalších příměsí obsažených v některých nevhodných dietních potravinových doplňcích, které jsou na našem trhu.

V průběhu redukční diety u obézního pacienta je nutno zvažovat nutriční rizika nevyvážené, jednostranné dlouhodobě používané přísné redukční diety. Vhodná vyvážená redukční dieta splňující podmínky nutriční terapie metabolická rizika nezvyšuje.

Význam stanovení oxidačního stresu, metody FORT a FORD

¹Holeček V, ²Špinar J, ²Ludka O, ³Vlasák R, ³Maňasková D, ⁴Rokyta R, ⁵Trnka D.

¹Mulačova nemocnice, Plzeň

²Internal Cardiology Department, University Hospital, Brno

³Centrum preventivní medicíny, Praha

⁴Ústav normální, klinické a patologické fyziologie 3. LF UK, Praha

⁵DOT Diagnostics, Praha

Ohrožení oxidačním stresem (OS) pacient obvykle nevnímá. Volné radikály poškozují molekuly. Vystavení OS může se podílet na více než stu onemocnění. OS znamená převahu volných radikálů nad antioxidanty. OS produkuje množství škodlivých metabolitů, například kancerogenní aldehydy, které se vážou na bílkoviny, a tak vytváří vysoce imunogenní látky.

Nejpřesnější metodou stanovení volných radikálů je EPR (elektronová paramagnetická rezonance), je drahá a nelze ji využívat sériově. Rutinním stanovením volných radikálů a antioxidační kapacity je test FORT (volné radikály) a FORD (antioxidační kapacita). Poměr FORT/FORD umožňuje posoudit OS. Hodnota kvocientu 1,50–2,20 je normální, se stresem hodnoty stoupají.

Koronární onemocnění má OS s prozánětlivým účinkem. Terapie alfa-tokoferolem s kyselinou askorbovou je kritizována. Ne každý volný radikál je odstraňován kterýmkoliv antioxidantem, tedy má se suplementovat směs více antioxidantů, včetně glutathionu a γ-tokoferolu, jehož plazmatická hladina je nepřímo úměrná kardiovaskulárním chorobám a účinkuje protizánětlivě. Gama-tokoferol je hlavní formou vitaminu E rostlin, alfa-tokoferol je v lidských tkáních a v suplementech. SOD produkuje peroxid vodíku, který zlepšuje perfuzi myokardu a snižuje velikost infarktu. Antioxidační funkce HDL cholesterolu při chronických zánětech aj. se snižuje. V těchto případech je důležitější kvalita HDL než kvantita. Lidé s vysokou hladinou HDL nemusí být chráněni. Deficit glutathionu vede k poklesu kognitivních funkcí mozku. Paměť pomáhá udržovat vitamin C a β-karoten. Z dietních antioxidantů jsou významné flavonoidy, vitaminy B, C, E, karotenoidy, selen, melatonin (je obsažen i v pivu). Poměr FORT/FORD u demonstrovaných pacientů byl vysoký po infarktu myokardu, kardiomyopatie, u kuřáků, u městnavého selhání srdce a fibrilace síní.

Příznivé účinky mikroemulze rostlinných olejů na akumulaci triacylglycerolů v játrech a svalovou inzulínovou rezistenci

¹Hubová M, ¹Maxová M, ¹Oliyarnyk O, ¹Malínská H, ¹Kazdová L, ²Mikeska J.

¹Institut klinické a experimentální medicíny, Praha

²Biomedica s.r.o., Praha

Účinky lipidové emulze (LE) jsou ovlivněny přítomností obsažených mastných kyselin (MK), zejména řady n-6 a n-3, jejichž metabolity mají v organismu řadu farmakologických účinků. Málo pozornosti bylo věnováno jejich vlivu na ektopické ukládání lipidů ve tkáních, glukózovou homeostázu a změnu profilu MK v membránových fosfolipidech.

Testovaná 20% LE byla vyrobena z rostlinných olejů: lněného, olivového, hadincového a oleje z mořských řas. Studie byla provedena u dospělých potkanů kmene Wistar, krmených ad libitum standardní laboratorní dietou. LE byla podávána v dávce 0,25 ml (50 mg oleje)/den/potkana po dobu 5 týdnů.

Snížení sérových triacylglycerolů (TAG) bylo pozorováno již po 2 týdnu podávání LE (2,46 ± 0,16 vs. 4,14 ± 0,23 mmol/l) a pokračovalo i v dalších týdnech (1,63 ± 0,19 vs. 2,57 ± 0,16 mmol/l). Obsah TAG se snižoval v játrech (6,23 ± 0,58 vs. 7,38 ± 0,32 μmol/g) a v myokardu (1,82 ± 0,24 vs. 2,63 ± 0,18 μmol/g). LE zvýšila senzitivitu svalové tkáně k účinku inzulínu. V sérových fosfolipidech LE snížila koncentrace kyseliny palmitové (-34 %) a celkové množství saturovaných MK (-18%). Naproti tomu výrazně byly zvýšeny MK řady n-3 (+75 %). Příznivě byl ovlivněn i poměr saturovaných/polynenasycených MK a MK n-6/n-3. LE zvýšila aktivitu enzymu elongázy a ∆5 desaturázy. K podobným změnám ve složení MK fosfolipidů a aktivitě enzymů účastnících se metabolické přeměny MK vedlo podávání LE v játrech (zvýšení ∆ 5 desaturázy +41 %) a kosterním svalu.

LE snížila koncentraci sérových a tkáňových TAG, zvýšila obsah MK řady n-3 v tkáňových a sérových fosfolipidech a senzitivitu svalové tkáně k účinku inzulínu. Výsledky naznačují její možné uplatnění v prevenci nebo v podpoře farmakologické terapie poruch asociovaných s dyslipidémií a inzulínovou rezistencí.

Podpořeno grantem IGA MZ ČR 9387-3 a částečně grantem MZO00023001.

Význam α2-AMPK při zprostředkování benefičních účinků n-3 LC-PUFA na metabolický syndrom a inzulínovou rezistenci

¹Jeleník T, ¹Rossmeisl M, ¹Kuda O, ¹Jílková Z, ¹Medříkova D, ¹Kůs V, ¹Janovská P, ²Baranowski M, ¹Flachs P, ¹Kopecky J.

¹Oddělení biologie tukové tkáně FgU AV CR, v.v.i., Praha

²Oddělení fyziologie, Lékařská Universita Bialystok, Polsko

Mechanismy působení n-3 polynenasycených mastných kyselin s dlouhým řetězcem (n-3 LC-PUFA), jmenovitě eikosapentaenové (EPA) a dokosahexaenové (DHA) kyseliny, na metabolické poruchy spojené s obezitou nejsou zcela známé. V této práci byl analyzován význam AMP-aktivované proteinové kinázy (AMPK) z hlediska metabolických účinků n-3 LC-PUFA.

Myším s delecí genu pro α2-podjednotku AMPK (α2 AMPK KO) a příslušným kontrolám byla po dobu 9 týdnů podávána nízkotuková dieta (Chow), dále vysokotuková dieta (cHF; lipidy ~ 32,5 %), a nebo cHF dieta, ve které bylo 15 % lipidů nahrazeno koncentrátem EPA/DHA (cHF-F).

cHF dieta indukovala obezitu, hypertrofii adipocytů, dyslipidémii, ektopické ukládání lipidů v játrech a inzulínovou rezistenci. cHF+F dieta měla u kontrolních myší preventivní účinky na všechny z výše uvedených parametrů. α2-AMPK KO myši nebyly chráněny před vznikem inzulínové rezistence podáváním cHF + F diety a vyznačovaly se sníženou plazmatickou hladinou adiponektinu, sníženou stimulací exprese lipogenního SREBP-1c inzulínem a dále zvýšenou jaterní hladinou diacylglycerolů, které inhibují inzulínovou signalizaci.

Naše výsledky naznačují, že benefiční účinky n-3 LC PUFA na metabolismus lipidů a glukózy jsou zprostředkovány odlišnými mechanismy, přičemž ovlivnění glukózové homeostázy je závislé na aktivitě jaterní AMPK a pravděpodobně též zahrnuje AMPK-dependentní změny sekrečních vlastností tukové tkáně.

Podpořeno grantem GA ČR 303/07/0708.

Úloha C-reaktivního proteinu v patogenezi metabolického syndromu

¹Kazdová L, ¹Maxová M, ¹Malínská H, ²Pravenec M.

¹Institut klinické a experimentální medicíny, Praha

²Fyziologický ústav AV ČR, v.v.i., Praha

V klinických studiích bylo zjištěno, že poruchy provázející metabolický syndrom a diabetes mellitus 2. typu – inzulínová rezistence, obezita, hypertriglyceridémie nebo snížená tolerance ke glukóze – korelují s hladinami hsCRP. Dosud není známo, zda je CRP pouhým markerem přítomnosti zánětlivého procesu nebo zda sám hraje aktivní roli v jejich rozvoji. Cílem našich studií bylo sledování úlohy CRP v rozvoji metabolických poruch asociovaných s inzulínovou rezistencí. Studie byla provedena u spontánně hypertenzních potkanů (SHR) s transgenní expresí lidského genu CRP v játrech pod promotorem ApoE. Kontrolní skupinu tvořili potkani SHR bez transgenní exprese. Transgenní exprese CRP zvyšovala sérové hladiny triacylglycerolů (0,84 ± 0,05 vs. 0,64 ± 0,037 mmol/l, p < 0,05), hladiny inzulínu po glukózové zátěži a výrazně zhoršila inzulínem stimulovanou syntézu glykogenu ve svalové tkáni měřenou podle inkorporace ¹⁴C-glukózy (174 ± 8 vs. 278 ± 35 nmol/g/2 h, p < 0,05). Transgenní exprese vedla ke zvýšené akumulaci triacylglycerolů v játrech (4,30 ± 0,56 vs. 6,89 ± 0,56 mmol/g, p < 0,05), výraznému snížení sérových koncentrací adiponektinu (2,37 ± 0,31 vs. 4,32 ± 0,59 μg/ml, p < 0,05) a ke zvýšené mikroalbuminurii (178 ± 35 vs. 32 ± 7 mg/g kreatininu, p < 0,005). Zvýšené koncentrace lipoperoxidačních produktů v játrech (1,2 ± 0,09 vs. 0,8 ± 0,07 nmol/mg proteinů, p < 0,01) a nižší koncentrace glutationu (15,9 ± 1,0 vs. 21,8 ± 0,9 μmol /mg proteinů, p < 0,01) zjištěné u transgenních potkanů svědčí pro uplatnění oxidačního stresu v rozvoji těchto poruch.

Výsledky ukazují, že transgenní exprese lidského CRP u SHR potkanů vedla k rozvoji řady poruch asociovaných s metabolickým syndromem a svědčí pro aktivní roli zánětu v etiopatogenezi inzulínové rezistence a orgánových komplikací.

Podpořeno grantem IGA MZ ČR NS- 9387-3 a grantem MZO 00023001.

Suplementace kreatinem u sportovce s hyperhomocysteinémií

¹Kohlíková E, ²Petr M, ³Navrátil T, ⁴Přistoupilová K, ⁴Přistoupil TI, ⁵Pelclová D, ⁵Žák J, ³Heyrovský M.

¹Katedra fyziologie a biochemie FTVS UK, Praha

²GHC Genetics, Praha

³Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, v.v.i., Praha

⁴Na Hřebenkách, Praha

⁵Klinika nemocí z povolání 1. LF UK, Praha

Stanovení plazmatických hladin folátů, vitaminu B₁₂, homocysteinu (HoCySH ) a v moči kreatinu a kreatininu před a po 30denní suplementaci p.o. kreatinem (CR) – denní dávka 5 g – jedenácti sportovcům, různých sportovních aktivit, ukázalo, že hladina HoCySH v plazmě je významně ovlivňována přítomností folátů a vitaminu B₁₂. Hladina tetrahydrofolátů citlivě reagovala na exogenní přísun folátů, přičemž hladina vitaminu B₁₂ se měnila v plazmě recipročně ke koncentraci folátů. CR je využíván jako donor jedno- nebo dvouuhlíkových (1C a 2C) jednotek pro metabolické dráhy HoCySH, folátů či vitaminu B₁₂ (1–2). Zatímco u 10 mužů s normální homocysteinémií vedla suplementace CR ke zvýšení plazmatické hladiny HoCySH, u jediného probanda s předsuplementační hyperhomocysteinémií se aplikace CR projevila poklesem hladiny HoCySH o 50 %. Na základě výsledků dosažených v našich experimentech lze předpokládat, že genetické faktory ovlivňující dynamiku methioninového cyklu (např. polymorfismus MTHFR genu) mohou pomoci v interpretaci individuálních metabolických drah.

Literatura

1. Navratil T, Kohlikova E, Petr M, Heyrovsky M, Pelclova D, Pristoupilova K, Pristoupil TI, Senholdova Z. Food Chem 2009; 112: 500.
2. Navratil T, Kohlikova E, Petr M, Heyrovsky M, Pelclova D, Pristoupilova K, Pristoupil TI, Senholdova Z. Physiol Res 2010; 59: in print.

Výzkum byl financován projekty MŠMT (č. MSM 0021620864 a č. MSM 11510002), GA ČR (č. 203/07/1195) a GA AV (č. IAA400400806).

Hypertriacylglycerolémia a abdominálna obezita u mužov – kombinácia závažných rizikových faktorov kardiovaskulárnych ochorení

Koprovičová J., Petrášová D.

Ústav experimentálnej medicíny LF UPJŠ, Košice, Slovenská republika

Úvod. Aterotrombóza (AT) je najčastejšou príčinou vzniku kardiovaskulárnych ochorení. Jej vývoj sa začína už v detskom veku obyčajne bez symptómov a klinicky sa prejavuje zvyčajne v dospelosti. Dyslipidémia je závažným rizikovým faktorom predčasnej AT. Je charakterizovaná hypertriacylglycerolémiou (HTG) a zníženou koncentráciou HDL-CH (Mc. Bride, 2008).

HTG je často doprevádzaná zvýšenou koncentráciou apo C-III (Caron, 2008). Abdominálna obezita je tiež významným rizikovým faktorom AT (AOB). Kombinácia HTG a OB – znamená znásobené riziko vzniku AT.

Cieľ štúdie. Zistiť lipidový metabolizmus u mužov s AOB a HTG.

Metódy a vyšetrení. Sledovali sme koncentráciu apo B₁₀₀ a apo C-III, TCH, TG, LDL-CH, non HDL-CH a HDL-CH v dvoch skupinách vyšetrených:

1. skupina: N₁ = 25 mužov stredného veku (47 ± 7 rokov) s HTG a AOB, BMI = 30 ± 2 kg/m² (OB).

2. skupina (kontrolná): N₂ = 21 zdravých mužov s normolipidémiou a fyziologickými hodnotami BMI = 24 ± 0,7 kg/m², vekovým priemerom 48 ± 6 rokov (K).

Rešpektovali sme kritéria pre HTG: TG ≥ 1,7 mmol/l a pre AOB obvod pásu ≥ 94 cm.

Koncentráciu apo C-III sme určovali metódou RID, apo B₁₀₀ pomocou EIA, TCH, TG, a HDL-CH pomocou setov (Pliva-Lachema, ČR), LDL-CH a non HDL-CH výpočtom (Friedewald, DaBacker).

Výsledky. V skupine OB sme zistili významne zvýšenú koncentráciu apo B₁₀₀ (p < 0,01), apo C-III (p < 0,001), TCH (p < 0,01), TG, LDL-CH ako aj non HDL-CH (p < 0,001, koncentrácia protektívneho HDL-CH bola signifikantne znížená (p < 0,05).

Závery. Lipidový status a apolipoproteíny zistené u mužov stredného veku s AOB a HTG potvrdzuje hyperlipidémiu. AOB spolu s HTG je riziková kombinácia z hľadiska vzniku závažných civilizačných ochorení.

Literatúra

1. Caron S, Steals B. Circ. Res., 2008; 5: 1348–1350.
2. Mc Bride P. Curr Atheroscler Rep 2008; 10: 611–624.

Práca bola podporená projektmi AV 4/0028/07 a VEGA 1/4232/07.

Leptin a adiponektin u nemocí pankreatu (karcinomu pankreatu a chronické pankreatitidy) ve vztahu k diabetes mellitus

¹Krechler T, ²Jáchymová M, ³Pavlíková M, ¹Macášek J, ¹Vecka M, ¹Žák A, ¹Zeman M,

¹IV. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha

²Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN, Praha

³Euromise, Ústav informatiky AV ČR, v.v.i., Praha

Úvod. Karcinom pankreatu (KP) je nádor s velmi špatnou prognózou; přežití se pohybuje od 0,4 do 2,0 roků.

Leptin (L) a adiponektin (A) patří do skupiny adipocytokinů. Jejich účinky na regulaci buněčného růstu a proliferaci buněk nejsou dosud objasněny, ale ukazuje se, že obě látky hrají významnou roli v karcinogenezi celé řady lidských nádorů. Jejich vztah ke KP nebyl dosud systematicky studován.

Materiál a metodika. Celkem bylo vyšetřeno 263 jedinců: 133 v kontrolní skupině zdravých osob (KS), 34 pacientů s diabetes mellitus 2. typu (DM2T), 44 pacientů s chronickou pankreatitidou (CHP) a 52 nemocných s nově diagnostikovaným KP.

Plazmatické koncentrace L a A byly měřeny metodou RIA (DRG International, Inc. USA). Ke statistické analýze byla použita ANCOVA. Hodnoty L, A a jejich poměrů byly adjustovány na věk, pohlaví, BMI a obvod pasu.

Výsledky. U pacientů s KP byl DM přítomen u 31 nemocných (59 %). Plazmatické koncentrace A i L ve skupinách pacientů s KP a CHP se statisticky významně neliší od KS. Koncentrace A byly signifikantně nižší u skupiny pacientů s DM2T oproti skupině s KP, CHP a KS (p < 0,05). Statisticky významně nižší byly koncentrace L (p < 0,01) u pacientů s KP a CHP oproti pacientům s DM2T a KS. Rozdíly koncentrací L pacientů s DM2T a KS nebyly signifikantní. Tyto výsledky jsou zvýrazněny poměrem A/L, který výrazně koreluje s hladinami L u pacientů s CHP a KP.

Závěr. Vyšetřování koncentrací A a L u nemocných s DM2T by mohlo pomoci identifikovat osoby, které jsou zvýšenou měrou ohroženy vznikem KP. Byly zjištěny nižší koncentrace L u pacientů s KP oproti skupině s DM2T. Podskupina osob s DM2T, v době jeho záchytu a nízkými hladinami L, se ukazuje jako perspektivní pro provedení vyšetření zobrazovacími metodami, které by umožnily diagnostikovat KP v jeho časném stadiu.

Práce vznikla za podpory grantu IGA MZ ČR NR/9528-3.

Úloha oxidačního stresu a zastoupení mastných kyselin v membránových fosfolipidech v rozvoji steatohepatitidy u srebp-1a transgenních potkanů

¹Malínská H, ¹Oliyarnyk O, ¹Hubová M, ¹Kazdová L, ²Pravenec M.

¹Institut klinické a experimentální medicíny, Praha,

²Fyziologický ústav AV ČR, v.v.i., Praha

Nealkoholická jaterní steatóza (NAFLD) je součástí metabolického syndromu a postihuje až 30 % populace. Zvýšená akumulace lipidů v játrech může negativně ovlivnit metabolické poruchy spojené s inzulínovou rezistencí a může i progredovat v nealkoholickou steatohepatitidu (NASH). Patofyziologické mechanismy nejsou přesně známy, ale podle současných poznatků se předpokládá dvoustupňový mechanismu rozvoje NASH. Prvním krokem v rozvoji NAFLD je akumulace lipidů v játrech spolu s rozvojem jaterní inzulínové rezistence. V dalším kroku se předpokládá uplatnění oxidačního stresu a produkce prozánětlivých cytokinů.

V naší studii jsme sledovali parametry oxidačního stresu a zastoupení mastných kyselin v membránových fosfolipidech u experimentálního modelu jaterní steatózy – transgenních spontánně hypertenzních potkanů se zvýšenou expresí transkripčního faktoru SREBP1a, kteří jsou geneticky predisponovaní k akumulaci lipidů v játrech.

Transgenní exprese SREBP-1a byla spojena se zvýšenými hladinami lipoperoxidace v játrech (TBARS p < 0,05). Aktivity antioxidačních enzymů superoxiddismutázy (p < 0,05) a glutathionperoxidázy (p < 0,01) byly signifikantně sníženy. Transgenní exprese zvýšila zastoupení saturovaných mastných kyselin v membránových fosfolipidech plazmy, snížila zastoupení n-3 i n-6 polyenových mastných kyselin (PUFA) a zvýšila poměr n-6/n-3 PUFA (p < 0,01).

Výsledky ukazují, že zvýšená exprese SREBP-1a byla u mladých zvířat spojena se zvýšením oxidačního stresu, deplecí PUFA a zvýšením poměrů n-6/n-3 PUFA a saturovaných/polynenasycených mastných kyselin. Výsledky naznačují potenciální úlohu oxidačního stresu a deplece PUFA v patogenezi rozvoje steatohepatitidy.

Podpořeno grantem IGA MZ ČR NS- 9696-3 a grantem MZO 00023001.

Vliv telmisartanu na metabolické poruchy asociované s inzulínovou rezistencí

¹Maxová M, ¹Malínská H, ¹Kazdová L, ²Pravenec M.

¹Institut klinické a experimentální medicíny, Praha

²Fyziologický ústav AV ČR, v.v.i. Praha

Některé intervenční studie ukázaly na možnost prevence rozvoje diabetes mellitus 2. typu při terapii blokátory angiotenzinových II receptorů. Vzhledem k tomu, že mechanismy účinků těchto látek na inzulínovou rezistenci (IR) nejsou objasněny, zaměřili jsme se na zhodnocení vlivu telmisartanu na metabolické poruchy provázející IR a dyslipidémii u dvou experimentálních modelů metabolického syndromu (MS) s hereditární hypertriglyceridémií.

Dospělí potkani polydaktilního (PD/Cub) a hereditárně hypertriglyceridemického (HHTg) kmene byli 4 týdny krmeni vysokoenergetickou dietou. Telmisartan (5 mg/kg/den) byl zvířatům podáván v pitné vodě. Glukózová tolerance byla hodnocena OGTT a biochemické analýzy byly stanoveny komerčními kity. Inzulínová senzitivita a oxidace mastných kyselin (MK) byly sledovány podle inkorporace radioaktivně značených látek do periferních tkání.

U modelu méně závažné IR (PD/Cub) telmisartan mírně snížil hladiny triglyceridů v séru, zlepšil glukózovou toleranci (p < 0,05) a významně snížil hladiny NEMK v séru (p < 0,01). Jaterní tkáň léčených potkanů obsahovala méně triglyceridů v porovnání s kontrolami. Výrazně pozitivní účinek měl telmisartan na zvýšení oxidace mastných kyselin ve svalu (p < 0,02). U závažných metabolických poruch, které v našem pokusu představoval kmen HHTg potkanů, telmisartan nevykazoval průkazné léčebné účinky, avšak naznačil u většiny parametrů IR trend pozitivního působení.

Zjistili jsme, že telmisartan, blokátor AT II receptorů a selektivní PPARα modulátor, může mít u experimentálního modelu IR mírné protektivní účinky proti nutričně indukovaným poruchám metabolismu glukózy a lipidů. Výsledky ukázaly, že v mechanismu těchto pozitivních účinků může hrát roli zvýšená oxidace MK v kosterním svalu.

Podpořeno grantem IGA MZČR NS 9387-3 a MZO 00023001.

Vliv příjmu vícenenasycených mastných kyselin s dlouhým řetězcem v průběhu gestace a laktace

¹Medříková D, ¹Jílková ZM, ¹Janovská P, ¹Rossmeisl M, ²Tvrzická E, ¹Kopecký J.

¹Oddělení biologie tukové tkáně, Fyziologický ústav AV ČR, Praha

²IV. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha

Perinatální vývoj může být ovlivněn vícenenasycenými mastnými kyselinami s dlouhým řetězcem (n-3 LC-PUFA), které plod získává přenosem z krevního oběhu matky v průběhu gestace, nebo je přijímá jako součást mateřského mléka. Cílem této práce bylo stanovit vliv nízké dávky n-3 LC-PUFA v dietě matek na 1. obsah kyselin eikosapentaenové (EPA) a dokosahexaenové (DHA) v mateřském mléku a posléze ve tkáních potomků, 2. příjem potravy, 3. inzulínovou senzitivitu a kognitivní funkce potomků.Dospělé samice myšího kmene C57BL/6N a jejich mláďata byla během gestace a laktace krmena standardní (ST) dietou obsahující 6 % (wt/wt) tuku, nebo standardní dietou, kde 5 % celkového obsahu tuku bylo nahrazeno koncentrátem EPA/DHA (EPAX1050 TG, EPAX AS, Aalesund, Norway; STFO dieta). Po odstavu byla mláďata obou dietních skupin náhodně převedena na standardní nebo na vysokotukovou dietu (HF; 35 % tuku wt/wt), na dobu třech měsíců. V závislosti na přijímané dietě byly pozorovány změny koncentrace EPA a DHA v mateřském mléce a tkáních mláďat ve smyslu obohacení těmito mastnými kyselinami. Dieta ovlivnila taktéž celkový lipidový profil tkání zvířat. Potomci matek přijímajících STFO dietu vykazovali lepší výsledky v behaviorálním testu referenční paměti, poukazující na souvislost mezi obsahem mastných kyselin v mozku a jeho funkcí. Vliv na příjem potravy nebyl pozorován, případné benefiční účinky mastných kyselin EPA a DHA tudíž nesouvisejí s nižším energetickým příjmem.

Podpořeno grantem FGP-EU PROJECT: FOOD-CT-2005--007036.

Kožní mikrocirkulace při hemodialýze koreluje s rozvojem ischemických kožních defektů

Mistrík E, Bláha V, Dusilová Sulková S, Sobotka L.

Klinika gerontologická a metabolická LF A FN, Hradec Králové

Úvod. Cílem prezentované práce bylo zhodnotit změny kožní mikrocirkulace (KM) během hemodialýzy (HD) a posoudit jejich souvislost s rozvojem ischemických kožních defektů dolních končetin hemodialyzovaných pacientů.

Metodika. KM byla měřena pomocí přístroje Laser Doppler Line Scanner (LDLS^®, Moor, Devon, UK) celkem v 10 oblastech dorza nártu a prstů obou dolních končetin, vždy před a během hemodialýzy (HD) s ultrafiltrací (897 ± 465 ml) v souboru 31 pacientů (10 žen, 21 mužů; věk 36–79 let, BMI = 28 ± 5,0 kg/m²). Pacienti neměli v okamžiku měření žádné defekty. Měření na dolních končetinách pacientů jsme opakovali za 18 měsíců. Statistická analýza byla provedena pomocí t-testu, one-way ANOVA, Pearsonova korelačního koeficientu a Kaplan Meierovy log-rank analýzy (Sigmastat 3.1; San Jose, CA, USA).

Výsledky. KM se během HD konstantně snižovala (p < 0,001). KM před a během HD korelovala se sérovou koncentrací albuminu (r = 0,36, p = 0,05; resp. r = 0,47, p = 0,007). Kožní defekty se během následného sledování po dobu 18 měsíců vyvinuly u 9 pacientů. KM u těchto pacientů byla signifikantně nižší (KM vyjádřená v arbitrárních jednotkách): před HD byla KM (medián, minimum; maximum) v oblasti prstů u pacientů s defekty oproti pacientům bez defektů 73 (68; 80) vs. 103 (66; 134), p = 0,001; v oblasti nártu 90 (65; 96) vs. 106 (90; 118), p = 0,001. Po HD byla KM v oblasti prstů u pacientů s defekty oproti pacientům bez defektů 57 (38; 95) vs. 95 (44; 158), p = 0,006; v oblasti nártu 42 (38; 49) vs. 68 (48; 90), p = 0,0002. Ve srovnání s pacienty s kritickou perfuzí se u pacientů s normální perfuzí vyvinulo signifikantně méně defektů (93 % vs. 38 %, p = 0,002, Kaplan Meierova analýza).

Závěr. KM může být u pacientů léčených HD narušená, a vlastní HD vede k dalšímu snížení, často pod kritické hodnoty. Snížení KM může predikovat vznik kožních defektů. Vedení dialyzační strategie proto musí kalkulovat s adekvátním nastavením ultrafiltrace, které nepovede k rozvoji kritické kožní perfuze.

Podpořeno výzkumnými projekty MSM 0021620820, MSM 0021620819, IGA MZ ČR NS/9743-4.

Atorvastatin ovlivňuje expresi endoglinu v experimentální aterogenezi

¹Nachtigal P, ¹Večeřová L, ²Stráský Z, ³Slanařová M, ²Mičuda S, ²Brčáková E.

¹Farmaceutická fakulta v Hradci Králové, Katedra biologických a lékařských věd

²Lékařská fakulta v Hradci Králové, Ústav farmakologie

³Lékařská fakulta a FN Hradec Králové, Klinika gerontologická a metabolická

Předcházející studie ukázaly, že endoglin, homodimerní transmembránový protein, je schopen ovlivnit signalizaci TGF-ß a expresi eNOS in vitro a in vivo. V této práci jsme sledovali, zda je atorvastatin schopen ovlivnit expresi endoglinu a eNOS v pokročilých aterosklerotických lézích u apoE/LDLr-deficientních myší.

Samice apoE/LDLr-deficientních myší byly rozděleny do dvou skupin. Kontrolní skupině byla podávána pouze standardní dieta a ve druhé skupině myši dostávaly k této dietě ještě atorvastatin v dávce 50 mg/kg a den. U všech myší byla poté provedena biochemická analýza krve, kvantifikace velikosti aterosklerotických lézí a western blot analýza exprese endoglinu a eNOS v aortě.

Biochemická analýza prokázala, že podáváni atorvastatinu signifikantně zvýšilo hladiny celkového, VLDL a LDL cholesterolu. Naproti tomu však atorvastatin snížil velikost aterosklerotických plátů a zvýšil také expresi endoglinu a eNOS v aortě.

Závěrem lze konstatovat, že atorvastatin je schopen zvyšovat expresi endoglinu a eNOS díky svým nelipidovým účinkům. Navíc se zdá, že exprese endoglinu není závislá na hladinách cholesterolu.

Práce byla podpořena granty GAUK číslo 129208/C a Výzkumným záměrem MZO 00179906.

Úloha cytokinů sekretovaných tukovou tkání v rozvoji metabolického syndromu

¹Oliyarnyk O, ¹Hubová M, ¹Seidlová H, ¹Urbanová J, ¹Kazdová L, ²Zídek V.

¹Institut klinické a experimentální medicíny, Praha

²Fyziologický ústav AV ČR, v.v.i., Praha

V posledních letech přibývají důkazy o klíčové úloze proteinů sekretovaných tukovou tkání, adipocytokinů, v patogenezi poruch provázející metabolický syndrom. V popředí zájmu je adiponektin a recentně identifikovaný visfatin. Cílem naší studie bylo zjistit souvislost mezi parametry inzulínové rezistence: hladinou triacylglycerolů (TAG), neesterifikovaných mastných kyselin (NEMK), hyperinzulinémií, indexem adipozity a produkcí adiponektinu a visfatinu u experimentálního modelů metabolického syndromu.

Pokusy byly provedeny na potkaních samcích neobézního kmene hereditárních hypertriglyceridemických potkanů (HHTg) ve stáří 3 a 18 měsíců, krmených po dobu 14 dní vysokosacharózovou dietou (70 kal% sacharózy). Kontrolní skupiny tvořili potkani Wistar odpovídajícího věku.

V porovnání s kontrolami byly u HHTg potkanů zvýšeny koncentrace sérových TAG (3m : 4,18 ± 0,23 vs. 2,5 ± 0,5 mM/l; 18m: 5,93 ± 0,52 vs. 3,4 ± 0,5 mM/l) a NEMK (3m: 0,637 ± 0,059vs.0,448 ± 0,056 mM/l; 18 m: 0,865 ± 0,078 vs. 0,467 ± 0,042 mM/l), zatímco hladiny adiponektinu ani visfatinu nebyly mezi HHTg potkany a kontrolami rozdílné. V průběhu stárnutí došlo u obou skupin ke zhoršení inzulínové senzitivity a k poklesu koncentrace adiponektinu v séru (Wistar: 2,81 ± 0,5 vs. 6,55 ± 0,50 μg/ml; HHTg: 2,12 ± 0,42 vs. 5,47 ± 0,79 μg/ml). Mezi indexem adipozity a hladinou adiponektinu byla zjištěna inverzní korelace. Koncentrace visfatinu nebyly přibývajícím věkem ovlivněny.

Výsledky naznačují možnou úlohu adiponektinu v rozvoji poruch asociovaných s metabolickým syndromem v průběhu stárnutí. Naproti tomu, nebyla prokázána souvislost mezi sérovými koncentracemi visfatinu a parametry inzulínové rezistence u kontrolních a HHTg potkanů.

Podpořeno grantem IGA MZ ČR NR 9387-3 a GA AV ČR IAA500110805.

Detekce markerů oxidačního poškození při peroxidaci in vitro

^1,2Staněk L.

¹Ústav patologie 1. LF UK a VFN, Praha

²Oddělení experimentální virologie ÚHKT, Praha

Zvláště citlivé k radikálovému poškození jsou nenasycené mastné kyseliny (FA) membrán, kde dochází k peroxidaci lipidů. Hydroperoxidy FA se rozkládají na celou řadu produktů zejména aldehydy, které vstupují do dalších reakcí až na konečné fluorescenční produkty (LFP). Membrány erytrocytů a celé erytrocyty jsme vystavili peroxidaci in vitro a sledovali nárůst hladiny malonaldehydu (MDA), který reaguje s primárními aminy za vzniku LFP. MDA jsme stanovovali metodou dle Asakawa a Matsushita. Koncentraci MDA jsme měřili v triplikátech při vlnové délce 532 nm fotometricky na spektrofotometru. U LFP jsme měřili excitační spektra extraktů 250–400 nm a emisní spektra 300–500 nm vzrůstající po 10 nm na fluorimetru. Koncentrace fluoroforů byla vyjádřena jako relativní fluorescenční jednotka vztažená na gram suché váhy. Vzorky jsme odebírali v bodě 0 a pak v časových intervalech 60, 120, 240, 300 minut a 24 hodin. Nárůst MDA začal po 60 minutě až do 120 min a byl průměrně 60 %. U 40 % měření zůstala hodnota MDA nezměněna. Produkce LFP byla signifikantnější. Hlavní excitační maximum bylo nalezeno při 290 nm a hlavní emisní maximum při 350 nm a také ve spektrech 340/410 nm. Tato maxima byla použita pro následné kvantitativní stanovení fluoroforů, které potvrdilo až čtyřnásobný nárůst hladiny LFP. Celé erytrocyty jsme odebírali v čase 0, 60, 120, 240 minut a 24 hodin. Koncentrace proteinů byla 3,3 mg/ml. Nárůst produkce MDA byl průměrně 80 %. Produkce LFP byla nejvýznamnější v maximech při 290/350 nm a byla trojnásobná.

Závěrem lze konstatovat, že sledování hladiny MDA je značně nespecifické, což dokazuje značná kolísavost produkce MDA (50–120 %) a vysoké procento nestanovitelných vzorků (40 %) a proto nelze tento ukazatel doporučit jako marker oxidačního poškození. U LFP se zdají být výsledky signifikantnější s menší tendencí ke kolísání a tedy použitelné k průkazu oxidačního poškození.

Kardiometabolický syndrom dětí

Stožický F, Procházka B.

Lékařská fakulta a FN Plzeň, Dětská klinika

Kardiometabolický syndrom (KMS) zahrnuje problematiku kardiologickou a metabolickou. Metabolické změny podmiňují kardiovaskulární nemoci, které jsou významné z hlediska zdravotnického i společenského proto, že se stále podílejí na celkové mortalitě v České republice více než 50 %. Podkladem kardiovaskulárních onemocnění je aterogeneze, která má z hlediska pediatrického řadu významných vlastností, například začátek v dětství a ve stejném věkovém období progresi významně modifikovanou přítomností nebo absencí RF ICHS. V tepnách dětí a adolescentů lze nalézt jako morfologické projevy aterogeneze iniciální léze a tukové proužky, které nepodmiňují žádné klinické projevy. Významný je preaterom, který má vlastnosti iniciálních lézí i pokročilých forem aterosklerózy a potvrzuje tak, že léze nacházející se u dětí a adolescentů přecházejí v léze dospělých. Z pediatrického hlediska jsou také významné funkční projevy aterosklerózy, které předcházejí vzniku změn strukturálních a jsou „situovány“ právě do období dětství a adolescence. Jsou vyjádřeny především dysfunkcí endotelu. Správnost tvrzení, že ateroskleróza je pediatrický problém potvrzují výsledky řady studií histologicko-patologických, epidemiologických, preklinických i klinických. Základem koncepce KMS je tendence symptomů, které ho tvoří, vyskytovat se v určitých rodinách a kumulovat se u jednoho jedince (současné postižení obezitou, dyslipoproteinémií, hypertenzí a inzulinorezistencí a hyperinzulinémií). Existenci KMS naproti tomu zpochybňuje například chybění společného patofyziologického jmenovatele všech symptomů, které se do něho řadí. Současný výskyt obezity, dyslipoproteinémie, hypertenze a inzulínové rezistence u jednoho dítěte nemusí sice pro pediatra znamenat KMS, ale pro postižené dítě to vždy znamená několikanásobně zvýšené kardiovaskulární riziko. Nejčastěji používanou definicí KMS u dětí je ta, která vychází z modifikovaných kritériích NCEP/ATP III. Podle ní můžeme o KMS u dítěte mluvit, má-li 3 nebo více z následujících odchylek: obezitu, hypetriacylglycerolémii, nízkou hodnotu HDL-C, arteriální hypertenzi nebo porušenou toleranci glukózy. U téměř 3000 dětí ve věku 5–17 let, které byly vyšetřeny během let 2006 a 2007 ve 37 ordinacích PLDD, jsme obezitu nalezli v 7,9 %, hypetriacylglycerolémii ve 13 %, nízkou hodnotu HDL-C v 7 %, a arteriální hypertenzi ve 4 %. Terapie dětí s KMS zahrnuje dietu, režimová opatření a farmakoterapii.

Projekt podpory zdraví – prevalence obezity a nadváhy u školních dětí

Střítecká H, Hlúbik P.

Univerzita Obrany, Fakulta vojenského zdravotnictví, Katedra vojenské hygieny, Hradec Králové

Úvod. U českých dětí se stále častěji projevují zdravotní problémy, které se dříve týkaly dospělých, např. vysoká hladina cholesterolu nebo nadváha a obezita. Příčinou je zejména vysoký podíl živočišných tuků v dětské stravě. Nadváhou nebo přímo obezitou trpí podle dostupných údajů 13 % českých dětí.

Projekt. Projekt podpory zdraví č. 9985 je dvouletým projektem zabývající se výskytem obezity, nadváhy a nevhodných stravovacích zvyklostí u populace dětí základních škol v Královéhradeckém, Libereckém a Pardubickém kraji. Předpokládaná účast cca 500 dětí v každém kraji.

Soubor a metodika. Prozatím bylo provedeno šetření na 12 ZŠ v Hradci Králové (844 dětí). Byly měřeny základní antropometrické parametry, rozdány dotazníky pohybových a výživových zvyklostí – se snahou zhodnotit a podrobněji analyzovat stravu školních dětí z hlediska pravidelnosti a kvality. Nutriční spotřeba byla sledována formou 24hodinového recallu a k výpočtu byl použit program NUTRIDAN. Zařazení do skupin, nadváha a obezita bylo pomocí výpočtového softwaru RŮST.CZ, kde 85 percentil byl brán za hranici nadváhy a 95 za hranici obezity.

Průběžné výsledky. Při porovnání pohlaví nepatrně vyšší počet obézních je ve skupině děvčat (22 %) chlapci (21 %) zatímco u nadváhy je to opačně – chlapci (19 %) a děvčata (15 %).

S rostoucím věkem klesá % dětí, které snídají. U mladších žáků si ve většině případů děti nosí svačinu z domu, % opět s věkem klesá.

Jako nejoblíbenější jídlo děti velmi často uváděli hranolky s kečupem, dále pizzu a „lahůdky“ z rychlého občerstvení. Více jak 30 % uvedlo, že rychlé občerstvení navštěvují pravidelně, a to se souhlasem rodičů.

Preference celozrnných výrobků stoupala s věkem, a to především u slečen 8. tříd. Ovoce a zeleninu denně konzumuje necelá polovina žáků.

Závěr. Děti poměrně často a rychle přebírají návyky dospělých, a to jak ty dobré, tak bohužel i ty špatné. Pokud dospělí nesnídají, nejedí zeleninu, ovoce a celozrnné pečivo nemohou očekávat, že děti budou jíst jinak – zdravě.

Práce byla podpořena PPZ 9985.

Obezita a renální riziko

Teplan V, Marečková O.

Klinika nefrologie TC IKEM a Subkatedra nefrologie IPVZ, Praha

Obezita představuje jeden ze závažných rizikových faktorů u nefrologických nemocných spojených s možností vzniku renálního postižení i progrese již přítomné renální insuficience.

Přesné mechanismy vzniku a rozvoje progrese renální insuficience u obézních nejsou dosud objasněny. Dosud nečetné publikace dokládají význam glomerulární hyperfiltrace, a to především v souvislosti s hypertenzí. Objevuje se zvýšení filtrační frakce při dilataci aferentní arterioly a zvýšeném transkapilárním tlakovém gradientu. Často může být spojena se závažnou systémovou hypertenzí, sympatikotonií a retencí Na při zvýšené tubulární resorpci. Významnou roli však hrají i metabolické poruchy, spojené s rozvojem dalších forem v rámci metabolického syndromu.

Inzulínová rezistence se podílí na zvýšení rezistence aferentní arterioly. Hyperinzulinémie dále významně stimuluje systém renin-angiotenzin-aldosteron, aktivuje prorůstové faktory především IGF-1 a IGF-2. Hyperleptinémie vede k upregulaci cytokinu TGF-ß1, což se může významně podílet na akcentaci proteinurie. Hyperlipidémie ovlivňuje prostřednictvím LDL- receptorů kaskádu profibrogenních cytokinů. Zvýšená hladina rezistinu a snížená adiponektinu přispívají k rozvoji inzulinorezistence.

Metabolický syndrom (MS) s obezitou je tvořen souborem metabolických poruch vedoucích k vzestupu rizika kardiovaskulárních onemocnění. Z tohoto hlediska představují zvláštní rizikovou skupinu nemocní po transplantaci ledviny (Tx). Primární renální onemocnění je spojeno často s proteinurií, následná dlouhodobá dialyzační léčba s chronickými inflamačními procesy. Úspěšná transplantace obnoví renální funkce a představuje tak nepochybně významný pozitivní faktor. Na straně druhé, podávání imunosupresivních léků (především prednisonu) a obecně vyšší přísun energie v potravě vede k častému výskytu obezity (25–35 % v prvním roce po transplantaci) a v řadě případů i k rozvoji MS. Vzhledem k celosvětové změně dietního stylu a úbytku pohybové aktivity má nárůst výskytu obezity s diabetem charakter pandemie a bez dlouhodobých systémových dietologicko-režimových opatření nelze jeho výskyt snížit.

Aktivita antioxidačních enzymů u pankreatopatií

Vávrová L, Kodydková J, Krechler T, Tvrzická E, Žák A.

IV. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha

Úvod. V etiopatogeneze některých chorob pankreatu jako je akutní pankreatitida (AP), chronická pankreatitida (CHP) i karcinom pankreatu (KP) se předpokládá účast reaktivních kyslíkových a dusíkových sloučenin. Mezi primární antioxidanty enzymové povahy patří kataláza (CAT), glutation peroxidáza (GPX), glutathionreduktáza (GR), superoxiddismutáza (SOD) a paraoxonáza (PON1) a hlavním neenzymovým antioxidantem je redukovaný glutathion (GSH).

Metodika. Do studie bylo zařazeno 30 pacientů s karcinomem pankreatu, 30 pacientů s chronickou pankreatitidou a 30 zdravých kontrol, skupiny byly spárovány na základě věku a pohlaví. Pro všechny skupiny byly vylučovacími kritérii: zavedená terapie antioxidanty (farmakologické dávky vitaminu C a E, allopurinol, N-acetylcystein), chronická dialýza a imunosuprese. Pro pacienty s CHP dále generalizace tumoru a chemoterapie. Odběry krve byly prováděny po celonočním lačnění. Aktivita CAT, GPX1 a GR byla stanovena spektrofotometrickými kinetickými metodami v hemolyzovaných erytrocytech. Koncentrace redukovaného glutationu byla stanovována v extraktu z erytrocytů.

Výsledky. V naší studii jsme sledovali aktivity antioxidačních enzymů CAT, GPX1 a GR a dále koncentrace antioxidantů GSH. Byly zjištěny významně snížené hodnoty aktivit CAT (p < 0,05) a GPX1 (p < 0,001) u pacientů s KP ve srovnání s kontrolní skupinou a stejně tak u pacientů s CHP ve srovnání s kontrolní skupinou (p < 0,05 resp. p < 0,01). U pacientů s KP byly signifikantně snížené koncentrace GSH (p < 0,05) v porovnání s kontrolami. Pacienti s CHP měli signifikantně zvýšenou aktivitu GR (p < 0,05) ve srovnání s pacienty s KP i s kontrolní skupinou.

Závěr. Z našich výsledků vyplývá, že karcinom pankreatu a chronická pankreatitida jsou onemocnění spojená se zvýšeným oxidačním stresem.

Podporováno granty IGA MZ ČR: NR/9528-3, NS 9769-4.

Vztah adiponektinu a celkové mortality hemodialyzovaných pacientů

¹Vostrý M, ¹Rajdl D, ²Eiselt J, ³Malánová L, ¹Trefil L, ¹Racek J.

¹Ústav klinické biochemie a hematologie LF UK a FN, Plzeň

²1. interní klinika LF UK a FN, Plzeň

³Dialyzační středisko B. Braun Avitum, Plzeň

Východisko. Snížená hladina adiponektinu (ADPN) je spojena se zvýšenou mírou kardiovaskulárního rizika za různých klinických podmínek. Prognostické studie u hemodialyzovaných (HD) pacientů však poskytují rozporuplné výsledky a význam měření ADPN pro predikci přežití v této populaci je nejasný.

Cíl. V prospektivní kohortové studii zjistit vztah mezi iniciální hladinou ADPN a celkovou úmrtností HD pacientů.

Metodika. Do studie bylo zařazeno 196 pacientů (medián (interkvartilové rozpětí); věk = 68 (59, 75–74) let, trvání dialýzy = 16,5 (5–38,5) měsíců, BMI = 26,63 (23,99–30,1) kg/m²; 76 mužů). Sérové hladiny ADPN nalačno byly měřeny pomocí komerčně dostupného ELISA kitu.

Výsledky. Během doby sledování (28 (10–36) měsíců) zemřelo 88 pacientů (45 %). Zemřelí pacienti měli signifikantně vyšší hladiny ADPN než přeživší (22,76 (15,87–35,03) vs. 16,65 (9,87–26,3) mg/l, 95% CI pro rozdíl 9,1–2,7 mg/l, p < 0,001). Analýza přežití byla provedena pomocí Kaplan-Meierovy metody a Coxova modelu proporcionálních rizik při rozdělení populace na tři skupiny dle tercilů koncentrace ADPN. V mnohočetném Coxově regresním modelu (adjustovaném na věk, pohlaví, BMI, trvání HD a hladinu albuminu a CRP) se ADPN jeví jako signifikantní nezávislý prediktor celkové mortality HD pacientů (relativní riziko 1,36, 95% CI 1,02–1,80, p = 0,038).

Závěr. Naše výsledky ukazují, že relativně vyšší hladiny ADPN u HD pacientů nezávisle predikují celkovou mortalitu, a podporují tak hypotézu, že hladina ADPN v populaci s vysokým KV rizikem nemusí odrážet jeho protektivní účinek, ale spíše závažnost onemocnění. V tomto kontextu by ADPN mohl být obrazem postupného chřadnutí a míry katabolismu u dialyzovaných pacientů.

LifeFactor a jeho neočekávaný vliv na kardiovaskulární onemocnění

Votruba M.

MiVoLa Praha

Klasická farmakologie je od své podstaty omezována vedlejšími vlivy léčiv. Moderní doba se snaží eliminovat vedlejší vlivy léků tím, že se stále více obrací k přírodním zdrojům. Velice zajímavé výsledky, dosažené na poli kardiovaskulární prevence, přinesly sloučeniny, odvozené od flavonu. In sensu stricto se jedná o deriváty 2-arylbenzopyranu s připojením vedlejšího aromatického substituentu v poloze C-2 chromanového cyklu.

Už i ty nejjednodušší z nich mohou sehrát důležitou ochrannou funkci. Příkladně Quercetin se navazuje na fosfolipázu A2 a eliminuje její další metabolické pochody.

Nejnověji se výzkum orientoval na skupinu polymetoxylovaných flavonů ( PMFs). Jejich typickými představiteli jsou nobiletin a tangerin.

Nobiletin zastavuje produkci superoxidového radikálu, brání usazování lipidových povlaků na stěnách cév a inhibuje činnost enzymu 2-cyklooxygenázy. Tangeretin snižuje syntézu triacylglycerolů a snižuje produkci proteinové části lipoproteinů LDL- ApoB. Vzhledem k tomu, že frakce HDL neobsahuje ApoB, není koncentrace HDL snižována. Oba zmíněné flavonoidy jsou obsahem preparátu LifeFaktor. V tomto přípravku je ještě doplňují deriváty tokoferolu,tokotrienoly. Tokotrienoly zasahují přímo do syntézy cholesterolu a blokují aktivitu HMG-CoA reduktázy 4-6. Kromě toho se také podílejí na snižování syntézy již zmíněných ApoB částic. Konzumaci tokotrienolů je nutné kombinovat s dostatečným příjmem vitaminu C. Vlastní inhibiční účinek spočívá ve snížení akumulace esterů cholesterolu v acetylovaných LDL částicích obsažených v makrofázích. Tento postup není v souvislosti s expresí receptoru SR-A na povrchu buněk a je vlastním účinkem těchto flavonoidů.

Působení fenofibrátu na metabolismus léčiv u potkana

¹Zachařová A, ¹Večeřa R, ¹Šiller M, ¹Matušková Z, ²Anzenbacherová E, ¹Anzenbacher P.

¹Ústav farmakologie LF UP, Olomouc

²Ústav lékařské chemie a biochemie LF UP, Olomouc

Cytochromy P450 (CYP) jsou rodinou jaterních hemoproteinových enzymů působících v 1. fázi metabolismu některých léčiv. Lidská forma CYP2C9, která se účastní metabolismu léčiv, jako je diklofenak, ibuprofen nebo warfarin, odpovídá potkaní formě CYP2C11. V našich experimentech jsme zjistili, že po podávání široce preskribovaného hypolipidemika fenofibrátu (FF) dochází k inhibici exprese potkaního CYP2C11. Tato práce má potvrdit, zda se tato inhibice projeví také sníženou schopností tohoto enzymu metabolizovat diklofenak, jenž je substrátem této formy cytochromu P450. Potkani – samci kmene Wistar byli krmeni 3 týdny (ad libitum): standardní dietou – STD; STD + 0,1% fenofibrátu nebo STD + 0,3% fenofibrátu. Diklofenak byl podán sondou do žaludku ve dvou dávkách (s dvouhodinovým odstupem) po 10 mg/kg. V celkové anestezii byla provedena exsanguinace z bifurkace aorty a odebrána játra. Po získání mikrozomální frakce byla stanovena aktivita cytochromů P450 metabolizujících diklofenak.

Shrnutí. Metodou Western blotu se na úrovni proteinu potvrdily předchozí výsledky získané na úrovni mRNA (Real-time PCR). Fenofibrát významně snižoval expresi CYP2C11 u potkanů krmených standardní laboratorní dietou. Aktivita cytochromů P450 metabolizujících diklofenak na 4-hydroxydiklofenak v játrech vzrůstala se zvyšující se koncentrací FF, což naznačuje, že i přes inhibici CYP2C11 fenofibrátem se na metabolismu diklofenaku podílejí i další enzymy z podrodiny cytochromů P450. Dle literatury by to mohl být například CYP2C6 nebo CYP3A1. Tyto výsledky by mohly přispět ke studiu možných interakcí léčiv na cytochromu P450.

Autoři děkují za finanční podporu grantu GA ČR 305/09/1177, GA ČR 303/09/H048 a MSM 6198959216.