Doporučení ČLK č. 1/2010
Autoři:
Prof. MUDr. Karel Cvachovec, CSc.; Mba
Vyšlo v časopise:
Anest. intenziv. Med., 21, 2010, č. 3, s. 127
Kategorie:
Editorial
Česká lékařská komora zveřejnila Doporučení představenstva ČLK č. 1/2010 k postupu při rozhodování o změně léčby intenzivní na léčbu paliativní u pacientů v terminálním stavu, kteří nejsou schopni vyjádřit svou vůli. Jsem velmi rád, že Česká společnost anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny byla jednou z odborných společností, které zrod dokumentu iniciovaly a jsem přesvědčen, že ČLK zde plně dostála své ze zákona plynoucí role být garantem kvality i etiky poskytované léčebné péče.
Sdělení ČLK vzbudilo zájem médií, ten je však vždy dočasný. Pro nás však má dokument trvalejší význam a při své práci se k němu budeme mnohokrát vracet. Pro mne je především důležité, že dokument shrnul některé skutečnosti, od nichž se může naše činnost odvíjet. Především jsou definovány relevantní pojmy – pokud nepoužíváme stejný jazyk, nemůžeme si porozumět. Jsou formulována základní východiska a doporučení pro postup při rozhodování o změně léčby intenzivní na léčbu paliativní u těch pacientů, kde charakter stonání vylučuje uzdravení a kteří svoji vůli nemohou vyjádřit. U vědomí konečnosti lidského života je důležité si uvědomovat priority. Pacientova práva jsou nedotknutelná. Lékař však není povinován, ani oprávněn pokračovat v léčbě, která je marná, neúčinná, nemůže navrátit zdraví, ani zachránit život. Je plně namístě takovou léčbu nezahajovat, či v započaté léčbě dále nepokračovat. To však naprosto neznamená pacienta zanechat svému osudu, strádání, či dokonce utrpení. Nijak to nedává oprávnění přirozený – byť nepříznivý – průběh nemoci uspíšit. Lékař především musí takový stav věrohodně a spolehlivě rozpoznat – znát diagnózu a pokročilost stavu. Musí stanovit beznadějnou prognózu. Dále to znamená zásadní přehodnocení léčebné strategie, která nebude zaměřena na ty terapeutické cíle, které jsou již nereálné a nedosažitelné, ale je cílena na mírnění utrpení, zábraně strádání. To nejsou nikterak malé cíle, to je to nejdůležitější, co může a má být pro nemocného v dané situaci uděláno! Obor anesteziologie a intenzivní medicína disponuje vysoce kvalifikovanými zdravotníky, kteří zvládají velmi účinné diagnostické a léčebné postupy. K dispozici máme vysoce sofistikované zdravotnické technologie a účinné léky. Dokážeme vrátit do života více než 4/5 nemocných přijatých na naše pracoviště. Setkáváme se ale i se stavy, kde je chorobný proces nezvratný, či kde závažnost poranění přežití vylučuje a pacient spěje ke svému konci. Takové stavy bychom měli umět rozpoznat a neprodlužovat umírání. Pokud lze, měli bychom nemocnému tyto těžké chvíle ulehčit.
Štítky
Anesteziologie a resuscitace Intenzivní medicínaČlánek vyšel v časopise
Anesteziologie a intenzivní medicína
2010 Číslo 3
- Perorální antivirotika jako vysoce efektivní nástroj prevence hospitalizací kvůli COVID-19 − otázky a odpovědi pro praxi
- Léčba akutní pooperační bolesti z pohledu ortopeda
- Neodolpasse je bezpečný přípravek v krátkodobé léčbě bolesti
- Jak souvisí postcovidový syndrom s poškozením mozku?
- Prokalcitonin: marker vhodný pro diagnostiku sepse i hodnocení antimikrobiální léčby
Nejčtenější v tomto čísle
- Syndrom multiorgánové dysfunkce – od molekul k lůžku
- Xenónová anestézia v experimente na dobrovoľníkoch
- Sugammadex (Bridion®) – první zkušenosti s antagonizací mělkého bloku po podání rokuronia
- N-terminální natriuretický propeptid typu B (NT-proBNP) u akutního onemocnění mozku – zvýšené sérové hodnoty bez natriové dysbalance