ČESKÉ SOUHRNY

Užití laloků vyztužených nehtovou ploténkou při rekonstrukci defektů nosního křídla v plné síle – první zkušenosti

Ayhan M., Aytug Z., Karatas-Silistreli O., Yakut M., Gorgu M.

Nejčastější příčinou defektu nosu vyžadující rekonstrukci je bazocelulární karcinom, dále skvamózní karcinom a melanom. Pro rekonstrukci defektu nosního křídla v plné síle, který vznikl po excizi bazaliomu, prezentujeme vlastní techniku místních laloků, do nichž je vložena nehtová ploténka, která slouží jako výztuž.

U čtyř pacientů byla nehtová ploténka vložena do různých typů místních laloků a tyto laloky byly potom užity k rekonstrukci defektů nosního křídla v plné síle. Vnitřní výstelka nosních křídel byla vytvořena kožními štěpy.

U žádného případu jsme nepozorovali ztrátu kožního štěpu ani obnažení nehtové ploténky. Použitý nehet brání kolapsu nosního křídla a zajišťuje průchodnost dýchacích cest. Tato technika eliminuje potřebu sekundárního výkonu.

Laterální kantoplastika, desetileté zkušenosti

Alfano C., Chiummariello S., de Gado F., Bistoni G., Scuderi N.

Laterální kantopexe je užitečná metoda, která slouží k obnově funkce očního víčka a přispívá k ochraně povrchu oka. Úspěch této metody závisí na správné analýze periorbitálních anatomických poměrů ve vztahu k přesně dané indikaci laterální kantopexe. Prezentujeme naše zkušenosti se 129 provedenými kantopexemi s důrazem na vyhodnocení novějších technik, které lépe respektují anatomické a funkční požadavky. V letech 1994–2004 bylo z rekonstrukčních důvodů provedeno 129 laterálních kantopexí u 105 pacientů. Bylo popsáno mnoho technik laterální kantopexe a vývoj operačních technik směřoval k takovým operačním postupům, které by byly v souladu s individuálními anatomickými poměry. Indikacemi pro tento operační postup jsou senilní ektropium, nádory, jizevnaté stažení, úraz, entropium a vrozený rozštěp. Hodnoceny a diskutovány jsou novější techniky laterální kantopexe jako unikátního rekonstrukčního nástroje.

Výsledky chirurgické léčby bazocelulárního karcinomu obličeje

Rustemeyer J., Bremerich A.

Při chirurgické léčbě bazocelulárního karcinomu obličeje je důležité zabránit vzniku recidiv a dosáhnout dobrého estetického výsledku. Cílem této studie je vyhodnocení počtu recidiv s ohledem na použité rekonstrukční techniky. Soubor obsahuje 205 pacientů, u kterých byla provedena resekce tumoru a rekonstrukce a byly analyzovány výsledky.

Recidivy se vyskytovaly v 7,3 % případů při průměrném sledování po dobu 2,5 roku (0,5–5 let). Nejčastěji byly k rekonstrukci užity místní laloky, kožní štěpy v plné síle a místní posuny. Dermoepidermální kožní štěpy se užívaly jen zřídka. Ke změně citlivosti došlo ve 3,6 % případů při uzávěru defektu místním posunem, v 11,7 % u místních laloků, v 22,7 % u kožních štěpů v plné síle a v 38,7 % při užití dermoepidermálních kožních štěpů. Estetické výsledky byly hodnoceny na základě klinického vyšetření a vnímání pacientem. Výsledky byly vyhodnoceny jako nenápadné, výborné či dobré v 88,4 % u místních laloků, v 92,6 % u místních posunů, v 66,4 % při užití kožních štěpů v plné síle a v 54 % při užití dermoepidermálních kožních štěpů.

Závěrem lze říci, že místní laloky a místní kožní posuny přinášejí lepší estetický výsledek a menší změnu citlivosti v rekonstruované oblasti. Přesto mají kožní štěpy jako alternativní postup své indikace v případech, kdy nelze užít místního laloku.

Současné krytí stejnostranného ischiadického a trochanterického dekubitu – kasuistika

Trupar E., Menšík I., Franců M.

Mnohočetné dekubity představují opakující se problém u imobilních, převážně paraplegických pacientů. Mnoho z nich podstupuje opakované operační výkony, kdy umístění jizev po rotaci či transpozici laloků omezuje další operační výkony v této oblasti.

Délka hospitalizace obvykle roste proporcionálně s počtem potřebných operací a často přesahuje dobu 6 týdnů. Autoři prezentují pacienta s mnohočetnými recidivujícími dekubity, u něhož byl současně kryt stejnostranný ischiadický a trochanterický dekubitus pomocí V-Y posunu fasciokutánního laloku ze zadní strany stehna, který je cévně zásobován perforátory z a. femoralis profunda.

Snížení počtu pacientů s izolovaným rozštěpem patra u českých Romů

Peterka M., Peterková R., Likovský Z.

Orofaciální rozštěpy se dělí na tři základní typy: rozštěp rtu (CL), rozštěp patra (CP) a rozštěp rtu i patra (CLP). Incidence jednotlivých typů rozštěpů v populaci a jejich relativní počet vykazuje specifické etnické a rasové rozdíly. Doposud však nemáme žádná data o incidenci a relativním počtu orofaciálních typů rozštěpů (CL, CLP, CP) u romské etnické skupiny. Cílem této studie bylo porovnat relativní počet jednotlivých typů rozštěpů mezi českou romskou a neromskou populací. Provedli jsme retrospektivní epidemiologickou studii u skupiny všech žijících pacientů s orofaciálním rozštěpem, kteří se narodili v České republice od roku 1964 do roku 2002. Pacienti s rozštěpem byli rozděleni do tří skupin: 5304 dětí, kde oba rodiče nejsou Romové (NN), 98 dětí, kde oba rodiče jsou Romové (GG), a 18 dětí, kde pouze jeden rodič byl Rom (NG).

U skupiny NN pacientů byl nalezen relativní počet CP v 37,1 %, avšak u skupiny GG byl relativní počet pacientů s CP signifikantně redukován na 5,1% (P<0,01). Naopak relativní počet pacientů s CLP byl vyšší (P<0,01) u skupiny GG (62,2%) v porovnání se skupinou NN (39,2%). Tendence k poklesu relativního počtu CP a ke zvýšení relativního počtu CLP byla patrná také u NG skupiny pacientů, ale rozdíly nebyly signifikantní. Vyslovili jsme hypotézu, že pokles CP a vzestup CLP i CL u Romů může být způsoben genetickou predispozicí ke vzniku CL. Protože CP se vyvíjí během embryonálního vývoje později nežli CL, část rozštěpů patra postihne embrya s již přítomným rozštěpem rtu a vznikne CLP. Postnatální chybění pacientů s izolovaným CP by tak mohlo být vysvětleno jejich přesunem do skupiny pacientů s CLP.

Rekonstrukce následků popálení obličeje s užitím expandérů se zabudovaným portem: klinický případ

Foustanos A., Zavrides H.

Ačkoli vysoce specializovaná popáleninová centra významně snížila mortalitu u rozsáhlých popálenin, ti, kteří přežijí, jsou často postiženi groteskními deformitami obličeje. Hypertrofické jizvy a tkáňové defekty jsou nejčastěji příčinou funkčních a estetických problémů v oblasti hlavy a krku. Plastičtí chirurgové používají k rekonstrukci kožní štěpy v plné síle, dermoepidermální kožní štěpy, stopkované laloky, volné laloky, transplantace kosti, chrupavky a expanzi tkání.

Autoři prezentují případ pacienta, který utrpěl popáleniny 3. stupně plamenem v obličeji. Primárně byl pacient zhojen pomocí kožních štěpů a následkem byla těžká jizevnatá deformita obličeje. Rekonstrukce byla provedena pomocí mnohočetné tkáňové expanze. Byla zachována mimika obličeje a obnoven estetický vzhled. S užitím mejkapu je vzhled, při konverzační vzdálenosti, téměř normální.

Technika tkáňové expanze je výhodná při rekonstrukcích obličeje, protože umožňuje rekonstruovat i rozsáhlejší defekty kůží z okolí, která má shodnou barvu i texturu a je tedy vhodnější než kůže získaná z jiných míst.