Raději med, nebo erdo... stein?

Složení medu

Přírodní med obsahuje zhruba 200 látek, včetně aminokyselin, vitaminů, minerálů a enzymů. Především však obsahuje cukr a vodu − cukr tvoří 95–99 % sušiny medu. Hlavními sacharidy v medu jsou fruktóza a glukóza, které dohromady tvoří 85–95 % všech cukrů. 

Tab.  Orientační (průměrné) složení medu (ve 100 g)

Vlastnosti a indikace medu 

Med patří k tradičním po staletí využívaným léčebným prostředkům, byl podroben mnoha klinickým výzkumům a díky svým blahodárným vlastnostem má své místo i v moderní medicíně. 

Med vykazuje následující účinky:

• antimikrobiální
• antivirotické
• antioxidační
• protizánětlivé
• imunomodulační
• antikancerogenní

Historicky se med kromě nachlazení a kašle využíval také například v léčbě následujících obtíží:

• jaterní onemocnění
• kardiovaskulární nemoci
• gastrointestinální problémy
• hojení ran

Bylo zjištěno, že med vykazuje inhibiční účinky na přibližně 60 druhů bakterií, a to z řad aerobních, anaerobních, grampozitivních i gramnegativních. V závislosti na koncentraci může působit bakteriostaticky i baktericidně. Antibakteriální aktivita medu souvisí s jeho 4 klíčovými vlastnostmi − dokáže dehydrovat bakterie, díky kyselému pH inhibuje růst většiny mikroorganismů, obsahuje několik fytochemických faktorů s antibakteriální aktivitou a glukooxidáza v medu produkuje peroxid vodíku. Díky svým antimikrobiálním vlastnostem med v historii napomáhal v hojení infikovaných ran. Dále je účinný na některé viry a mykózy. Topická aplikace medu se například osvědčila v terapii recidivujících atak herpetických lézí. Antifungální účinek byl pozorován u některých kvasinek, např. Candida albicans, a dále u některých druhů Aspergillus. 

Složení medu se sice liší v závislosti na rostlinách, kterými se včela živí, téměř všechny přírodní medy však obsahují flavonoidy, fenolové kyseliny, kyselinu askorbovou, tokoferoly, superoxiddismutázu, redukovaný glutathion a další látky vykazující synergický antioxidační účinek. Kardiovaskulární protektivita je dána schopností medu zabraňovat oxidaci LDL lipoproteinu. Med obsahuje 4−5 % fruktooligosacharidů, které slouží jako probiotické látky. V experimentálních studiích s karcinomem močového měchýře med prokázal dokonce i antineoplastickou aktivitu. Po staletí se používal rovněž k léčbě nespavosti pro své hypnotické účinky.

Kontraindikace léčby medem

• Podávání medu nelze bezpečně doporučit pacientům s diagnózou diabetu mellitu.
• Med není možné podávat dětem do 1 roku věku.
• Med je potenciální alergen. První podání medu u dětí vyžaduje opatrnost a obdobně jako u jiných potravin časový odstup další dávky z důvodu odhalení případné alergie. 
• Jeho podání je třeba zvážit u hyperaktivních dětí, mají-li rodiče zkušenost se zhoršením příznaků hyperaktivity v souvislosti s podáním sacharidů.

Není med jako med... a co medový sirup?

Přestože med patří k osvědčeným, tradičně používaným prostředkům přírodní léčby respiračních infektů, v porovnání se sirupy, které jsou dostupné v lékárně, vykazuje určité nevýhody. Není totiž med jako med. 

• Neexistují standardizované postupy výroby medu. Konkrétní složení, kvalita, a tedy i účinnost v léčbě respiračních infekcí proto může být značně proměnlivá. Existuje asi 320 různých odrůd medu, které se liší barvou, vůní a chutí. Oproti tomu složení medových sirupů je jasně dané. Kvalitní medové sirupy obsahují med, jehož jakost je testována v ověřených laboratořích, toto hodnocení navíc vylučuje riziko obsahu pesticidů a insekticidů.
• Med může zcela náhodně obsahovat bakterii Clostridium botulinum, a může tedy potenciálně způsobit botulismus.
• Medové sirupy bývají zpravidla obohaceny o další léčivé rostliny či jiné aktivní složky (např. propolis či extrakty z bylin), které působí synergicky, a mají tak společně větší terapeutický potenciál.
• Kvalitní sirupy neobsahují konzervanty, alkohol, aromata ani aditiva a mají pro děti příjemnou chuť.

Synergie přírodní a klasické léčby

Podle odborníků je vhodné využít synergického efektu medu s dalšími složkami, které jsou tradičně využívané v terapii akutních respiračních infekcí. Zatímco řada studií in vitro prokazuje antimikrobiální, antivirotické, antioxidační a protizánětlivé účinky medu, nebývá zde popisován efekt mukolytický. Z tohoto pohledu je léčbu kašle s patologickou sekrecí hlenu vhodné doplnit o klasická mukolytika, z nichž mezi odbornou veřejností platí za preferovaný lék v pediatrické populaci erdostein. Ten vykazuje velmi dobrý mukolytický efekt, neboť redukuje viskozitu hlenu a zvyšuje mukociliární transport. Stejně jako med má erdostein prokázanou protizánětlivou, antioxidační a antibakteriální účinnost. Navíc působí synergicky s antibiotiky. Léky jako erdostein, které fungují na bázi thiolu, mají také potenciál v léčbě chřipky a ukazuje se, že mohou příznivě ovlivnit i průběh onemocnění COVID-19.

Závěr

V současné době je k dispozici široká paleta léčiv a přírodních přípravků pro (samo)léčbu kašle. Při výběru vhodné modality je nutné vycházet z typu kašle, ale také z povahy a preferencí pacienta, respektive jeho rodičů. Při volbě terapie se snažíme o maximalizaci účinku a minimalizaci rizik, v tomto smyslu je také nutné komunikovat s pacientem či jeho rodiči.

(tich)

Zdroje:
1. Honey. Mayo Clinic, 2020 Nov 14. Dostupné na: www.mayoclinic.org/drugs-supplements-honey/art-20363819
2. Kotolová H. Možnosti ovlivnění akutního kašle v rámci respiračních infekcí u dětí. Pediatrie pro praxi 2020; 21 (5): 315–319. 
3. Oduwole O., Udoh E. E., Oyo-Ita A., Meremikwu M. M. Honey for acute cough in children. Cochrane Database Syst Rev 2018; 4 (4): CD007094, doi: 10.1002/14651858.CD007094.pub5.
4. Zvejšková J. Nedovolte nachlazení zvítězit. PharmaNews 2020; 1–2: 20–21.
5. Eteraf-Oskouei T., Najafi M. Traditional and modern uses of natural honey in human diseases: a review. Iran J Basic Med Sci 2013; 16 (6): 731–742.
6. Lapka M. Aktuální terapeutické možnosti erdosteinu. Pediatrie pro praxi 2021; 17(1): 12-15.