Pod lupou: Jak vypadá péče o pacienty se srdečním selháním v Česku v reálné praxi?
Časopis Vnitřní lékařství nedávno publikoval výsledky dotazníkového šetření provedeného mezi ambulantními kardiology a internisty, jehož cílem bylo zjistit úroveň diagnostiky a léčby nemocných s chronickým srdečním selháním (CHF) v české reálné praxi. Zvláštní zřetel byl kladen na přítomnost symptomů tohoto onemocnění u pacientů, jimž dosud nebylo diagnostikováno. Stručně shrnujeme základní zjištění, jež z tohoto průzkumu vzešla.
Účel šetření a metodika
Stále platí, že pro prognózu pacienta s CHF je naprosto stěžejní včasné zahájení optimální léčby. Výsledky klinických studií se pružně promítají do doporučených postupů – například loni vedly k aktualizaci dosavadních guidelines z roku 2021. Řada nemocných se nicméně stále dostává k vhodné terapii až se zpožděním. To padá zejména na vrub pozdního stanovení diagnózy, což je zase dáno nespecifičností příznaků CHF.
Dotazníkové šetření mezi ambulantními kardiology a internisty proto mělo zprostředkovat přesnější náhled na úroveň diagnostiky a léčby CHF v ordinacích specialistů. Dotazník v on-line formě zahrnoval 9 otázek. V období mezi květnem a zářím 2023 jej vyplnilo celkem 241 lékařů, z nichž 80 % tvořili kardiologové a 20 % internisté. Průměrně měli v té době ve své péči 1447 pacientů (kardiologové 1490, internisté 1262); 52 % respondentů pak mělo v péči více než 100 pacientů se srdečním selháním.
Výsledná zjištění
Bez ohledu na specializaci lékařů zapojených do dotazníkového šetření tvořili největší část (38 %) jejich pacientů se srdečním selháním ti s HF se sníženou ejekční frakcí levé komory (HFrEF), těsně druhá (37 %) je skupina nemocných s HF se zachovanou EF LK (HFpEF). V péči kardiologů převažují pacienti s HFrEF (41 %), u internistů pacienti s HFpEF (téměř 44 %).
Farmakoterapie HFrEF v souladu s guidelines stojí na 4 pilířích (inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu [ACEi] nebo antagonisté receptoru AT1 pro angiotenzin II/inhibitory neprilysinu [ARNI], betablokátory [BB], antagonisté mineralokortikoidních receptorů [MRA] a inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2 [SGLT2i], tj. glifloziny). Z pacientů s HFrEF v péči respondentů ji ovšem dostávalo jen 49,3 %, více u kardiologů (51,5 %) než u internistů (40,3 %).
Podskupina symptomatických osob bez diagnózy HF
U pacientů, kteří měli příznaky srdečního selhání, ale ještě jej neměli diagnostikované, se ponejvíce vyskytovaly následující symptomy: dušnost – celkově průměrně u 6,6 % (z toho 59 % tvořily ženy), otoky – celkově průměrně u 4,4 % (z toho v 62 % u žen), únava – celkově průměrně u 5,8 % (z toho v 62 % u žen).
Průměrně u 6,4 % symptomatických jedinců bez diagnózy HF byla v dokumentaci uvedena hodnota NT-proBNP a u části z nich byla zvýšená.
Co se týká strategie léčby, nejčastěji tito nemocní užívali ACEi či sartany (ARBs) a dále hypolipidemika. Bez ohledu na specializaci lékaře měli odhadovanou glomerulární filtraci (eGFR) ≥ 90 ml/min.
Závěr
Autoři své šetření shrnují s tím, že stále existuje významná skupina nemocných, kteří vykazují symptomy srdečního selhání, ale nemají stanovenu diagnózu. A to i přes skutečnost, že u některých pacientů je přítomné zvýšení koncentrace NT-proBNP. Všímají si také, že v souboru nemocných bez stanovené diagnózy převažují ženy.
(esr)
Zdroj: Málek F., Linhart A., Pudil R., Veselý J. Výsledky dotazníkového šetření „Diagnostika a léčba pacientů se srdečním selháním v klinické praxi“. Vnitřní lékařství 2024; 70 (1): 28–34, doi: 10.36290/vnl.2024.005.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
