Zhodnocení rizika infekcí u pacientů s roztroušenou sklerózou léčených různými DMDs

Infekce u pacientů s RS

Je známo, že pacienti s roztroušenou sklerózou mají bez ohledu na léčbu vyšší riziko rozvoje infekce než běžná populace. Z výsledků studií, které máme k dispozici, vyplývá, že DMDs 1. generace (interferon beta a glatiramer acetát) toto riziko již dále nezvyšují, zatímco použití 2. generace DMDs (natalizumab a fingolimod) je spojeno s vyšším rizikem infekce. Natalizumab například zvyšuje riziko progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML). Riziko postižení virem herpes zoster je zvýšené zejména u terapie fingolimodem.

Data ze švédského národního registru

Do švédské kohortové studie byli zařazeni pacienti s relabující-remitující RS, jejichž data byla sledována v národním registru a kteří zahájili terapii interferonem beta, glatiramer acetátem, fingolimodem, natalizumabem či rituximabem od počátku roku 2011 do konce roku 2017 (rituximab je ve Švédsku často využíván jako off-label terapie RS). Ke každému pacientovi bylo přiřazeno 5 kontrol odpovídajícího věku, pohlaví a bydliště bez diagnózy roztroušené sklerózy.

Celkem bylo do studie zařazeno 6421 pacientů; někteří z nich byli za dobu trvání studie léčeni více různými přípravky, celkem bylo tedy dokumentováno 8600 léčebných epizod.

Hodnocen byl čas do výskytu závažné infekce (definována jako infekce, jež se stane hlavním důvodem hospitalizace) a dále incidence infekcí, jež si vyžádaly systémové podání antibiotik či antivirotik.

Výskyt infekcí u jednotlivých přípravků

Před statistickou úpravou výsledků dle možných zavádějících faktorů byla incidence závažných infekcí u pacientů léčených interferonem a glatiramer acetátem přepočtená na 1000 pacientoroků vyšší než u běžné populace: 8,9 (95% interval spolehlivosti [CI] 6,4–12,1) vs. 5,2 (95% CI 4,8–5,5). Incidence byla ještě vyšší u pacientů léčených natalizumabem (11,4; 95% CI 8,3–15,3), fingolimodem (14,3; 95% CI 10,8–18,5) a rituximabem (19,7; 95% CI 16,4–23,5).

Po úpravě všech uvažovaných zavádějících faktorů (věk, pohlaví, země původu, vzdělání, osobní anamnéza, dosavadní průběh onemocnění) zůstal signifikantní pouze rozdíl mezi prvoliniovou léčbou a rituximabem (poměr rizik [HR] 1,70; 95% CI 1,11–2,61).

Antibiotická léčba byla nejčastěji používána při podávání rituximabu a natalizumabu, u ostatních přípravků byla indikována o 15–18 % méně často. Naproti tomu antivirotika proti herpetické infekci byla používána více u natalizumabu (HR 1,71; 95% CI 1,27–2,32) a fingolimodu (HR 1,82; 95% CI 1,34–2,46) než u rituximabu, glatiramer acetátu a interferonu.

Byly zaznamenány 2 případy PML: 1 u pacienta léčeného fingolimodem a 1 při léčbě rituximabem. U obou nemocných byla ukončena léčba natalizumabem < 6 měsíců před zjištěním diagnózy PML. Ve studii nebylo popsáno úmrtí v souvislosti s infekcí.

Závěr

Studie potvrdila již dříve známý fakt, že výskyt infekcí je u pacientů s RS vyšší než v běžné populaci, rozdíl byl výraznější zejména u onemocnění, která vyžadovala hospitalizaci. Výskyt infekcí byl nejnižší u pacientů léčených DMDs 1. generace. Použití rituximabu bylo spojeno s nejvyšší mírou výskytu závažných infekcí.

(pab)

Zdroj: Luna G., Alping P., Burman J. et al. Infection risks among patients with multiple sclerosis treated with fingolimod, natalizumab, rituximab, and injectable therapies. JAMA Neurol 2019 Oct 7, doi: 10.1001/jamaneurol.2019.3365 [Epub ahead of print].