KLINICKÝ VÝZNAM AKTIVNÍCH JIZEV

Aktivní jizvy mohou sloužit jako model poruch měkkých tkání. Měkké tkáně dokonale obklopujíhybnou soustavu. Musí se proto volně protahovat a vzájemně pohybovat v harmonii s klouby a svaly.Jsou to aktivní jizvy, které narušují tento pohyb a tím narušují funkci celé pohybové soustavy. Klinickyje poznáváme právě tím, že protažitelnost povrchu je porušena, že je změněna podkožní řasa, žejejíhluboké vrstvy se volně proti sobě a proti kosti nepohybujía že v dutině břišníhmatáme rezistenci,která povoluje při jemném stlačování.Vlastní materiál dostatečně sledovaných pacientů obsahuje 51 pacientů, povětšinou operačníchjizev. Šlo při tom o pacienty trpící běžnými bolestivými funkčními poruchami ve všech částechpohybové soustavy. Terapie spočívala v prvé řadě v metodě léčení měkkých částí pomocí fenoménubariéry.Neboť u funkčních poruch jde zpravidla o multifaktoriální onemocnění, tak také jizva může být pouzejedním z faktorů, rozhodující je její relevantnost. Ukázala se jako vysoce relevantní u 36 pacientů,částečně relevantní u 13 zcela bezvýznamná u 3 pacientů.Léčení aktivních jizev bývá vysoce významné a úspěšné u velkého počtu pacientů, zejména pooperacích.Pokud však aktivní jizvy nepoznáváme a neléčíme jsou důležitou příčinou terapeutickéhoneúspěchu a recidiv. Jsou proto významným článkem manipulační léčby.

Klíčová slova:
aktivní jizvy,měkké tkáně, fenomén bariéry, relevantnost,funkční poruchypohybové soustavy