Quo vadis úrazová chirurgie v České republice
Authors:
M. Krtička
Published in:
Rozhl. Chir., 2024, roč. 103, č. 5, s. 145-146.
Category:
Editorial
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
rád bych Vám představil nové číslo Rozhledů v chirurgii, které je monotematicky zaměřené na problematiku úrazové chirurgie. Nežli se dostanu k jeho obsahu, rád bych se s Vámi podělil o informace, které jsou v traumatologické obci hojně diskutovány, trápí nás a rádi bychom našli jejich řešení.
Podobně jako jiní chirurgové zažíváme strmý pokles zájmu mladých lékařů o práci v akutním chirurgickém oboru. Příčin je jistě celá řada, ale jako jednu z hlavních vidíme absenci funkčního vzdělávacího modelu v oboru úrazové chirurgie (traumatologie). A že se jedná o velký problém, mohu dokumentovat informacemi podloženými statistikami WHO: úraz nadále představuje čelnou příčinu úmrtí u lidí mladších 45 let a je rovněž celosvětově 5. nejčastější příčinou úmrtí, hned po kardiovaskulárních, nádorových, infekčních a respiračních onemocněních.
Po dlouhých letech míru je znovu přítomen válečný konflikt v Evropě, který denně produkuje nemalé počty zraněných civilistů a ještě více zraněných vojáků. Z referencí ukrajinských kolegů je patrné, že měli a mají velký nedostatek erudovaných úrazových chirurgů, kteří by byli vycvičeni pro případ ošetření velkého množství raněných a kteří by měli potřebné zkušenosti s ošetřením závažných, devastujících válečných poranění. Přestože doufám, že se tak nestane, nikde není zaručeno, že nedojde k rozšíření válečného konfliktu dále v Evropě. Z globálního pohledu je Česká republika relativně blízko k válečné zóně a i pro nás může probíhající konflikt představovat nejen riziko přímého ohrožení, ale i možnost budoucího zatížení zdravotnického systému pomocí některým raněným. Proto bychom měli být ve střehu a připraveni pro případ, že se situace v Evropě nebude vyvíjet příznivě.
Dále můžeme sledovat nárůst teroristických útoků ve světě, stejně jako řádění osamělých střelců z řad běžné populace.1 Takový útok jsme naposledy v České republice zažili v prosinci 2023 na Filozofické fakultě UK v Praze. Přitom i incidenty tohoto druhu zvyšují nutnost zabezpečení dostatečné dostupnosti akutní péče. V České republice je péče o úrazy zajišťována dominantně odborností chirurga, buď všeobecného, nebo úrazového. Nově sledujeme i lehce narůstající trend ošetření ortopedem. V rámci České republiky existují regionální specifika, kdy v Praze, Středočeském a Plzeňském kraji dominují v ošetření pohybového aparátu právě ortopedi, zatímco ve zbylých 11 krajích jsou to všeobecní a úrazoví chirurgové. Ošetření méně závažných poranění se děje v ambulancích a na urgentních příjmech oblastních, krajských a fakultních nemocnic, kde se dle zvyklostí daného pracoviště na péči o pacienty podílí všeobecný, respektive úrazový chirurg nebo ortoped. Ošetření závažných poranění a polytraumat je díky dobře nastavenému systému přednemocniční triáže primárně směřováno do systému traumacenter 1. a 2. stupně. Zde za ošetření takto raněných dominantně zodpovídá úrazový chirurg (traumatolog).
Potud je vše v zásadě ideálně fungující. Musíme si ovšem uvědomit fakt, že v důsledku změny postgraduálního vzdělávání lékařů v podobě novely zákona č. 284/2018 Sb. došlo po 14 letech k zpětnému zařazení úrazové chirurgie (traumatologie) mezi nástavbové obory. Tato změna nastala bez jakékoliv odborné diskuze, neboť z ministerstva zdravotnictví odcházel do legislativního procesu návrh zákona, který úrazovou chirurgii (traumatologii) ve svém návrhu obsahoval, avšak náš obor mezi 1. a 2. čtením z návrhu vypadl (pročítal jsem si příslušné stenografické záznamy z jednání Poslanecké sněmovny a nenašel jsem tam ani zmínku k odůvodnění dané změny). A tímto nám zákonodárce vyrobil poměrně závažný problém.
Pro mladé lékaře je nástavbová atestace velmi neatraktivní. Zvláště když získáním atestace z chirurgie nebo ortopedie a traumatologie pohybového aparátu získávají oprávnění léčit úrazy, neboť úrazová problematika činí až 1/3 náplně vzdělávacího programu. Ovšem většina všeobecných chirurgů se raději věnuje dnes populárnější či atraktivnější problematice onkochirurgie, herniologie, bariatrické chirurgie a dalším. Ke komplexnímu ošetření úrazů se v řadě případů mladí lékaři nedostávají skoro vůbec, proto erudice ošetření úrazu všeobecným chirurgem z mého pohledu klesá. Nejinak je tomu u začínajících kolegů ortopedů, z nichž se velká část věnuje především endoprotetice, artroskopiím a degenerativním onemocněním pohybového aparátu. Z úrazů pak rutinně ošetřují zlomeniny krčku femuru dominantně tam, kde je nutné využít metody endoprotézy. Vzhledem ke stárnutí populace a predikovanému nárůstu endoprotetických operací zůstává otázkou, jaký bude prostor ortopedů věnovat se dále ošetření úrazů pohybového aparátu. A do toho všeho nepřibývá nová generace úrazových chirurgů (traumatologů), kteří by měli v hlavním popisu práce ošetření pacienta s úrazem, a to nejen pohybového aparátu, ale kteří by byli také znalí patofyziologie a ošetření polytraumat, vyškoleni na třídění a prioritizaci v rámci příjmu hromadně zraněných a v neposlední řadě uměli řešit i různorodé následky úrazů (paklouby, kostní a ranné infekty, deformity končetin, ztuhlost kloubů atd.). Hlavním důvodem, proč v České republice prakticky nejsou noví traumatologové, je komplikovaný způsob získání odborné způsobilosti v podobě nástavbové atestace, kdy mladí lékaři nechtějí absolvovat celý trénink jiného vzdělávacího programu a následně pokračovat další 18měsíční nástavbou.
Při znalosti analýzy věkové struktury a přirozeného úbytku aktivně působících úrazových chirurgů v České republice lze jednoduše predikovat, že pokud zde nebude aktivně proveden zásah do změny vzdělávání, narazíme během následujících 10 let do zdi a současný systém úrazové péče v České republice bude ohrožen, neboť většina traumatologických klinik a samostatných oddělení bude přinejmenším personálně značně poddimenzována, resp. de facto zdevastována. Převzetí jejich úkolů ortopedy a všeobecnými chirurgy s ohledem na výše uvedené nebude vůbec jednoduché. Přitom pacienti s akutními úrazy nemohou roky čekat na komplexní řešení tohoto predikovatelného problému. Proto výbor České společnosti pro úrazovou chirurgii (ČSÚCH) začal intenzivně na danou problematiku upozorňovat a inicioval i jednání se zástupci Ministerstva zdravotnictví ČR, České chirurgické společnosti (ČCHS), České společnosti pro ortopedii a traumatologii pohybového ústrojí (ČSOT) s cílem obnovit atestaci z úrazové chirurgie (traumatologie) jako základní obor, který by navazoval na základní chirurgický nebo ortopedický kmen. Náplní 3letého specializovaného výcviku by bylo vyškolení odborníka na komplexní ošetření polytraumat a závažných poranění jednotlivců (znalost metod Damage control surgery a orthopaedics), dále na management příjmu a ošetření hromadně zraněných a také na ošetření traumat pohybového aparátu s přesahem na dutinová poranění a poranění hlavy nevyžadující neurochirurgické ošetření, včetně řešení posttraumatických stavů, a s výjimkou elektivní endoprotetiky, která by i nadále měla patřit do rukou ortopeda. Cílem naší snahy je na dobrých chirurgických a ortopedických základech vyškolit odborníka, který bude moci pracovat na ortopedickém i chirurgickém pracovišti v městských a okresních nemocnicích, kde bude zaštiťovat kvalitu ošetření zraněného a zároveň bude platným členem chirurgického i ortopedického týmu. V krajských a fakultních nemocnicích pak bude součástí týmu již existujících samostatných oddělení nebo klinik úrazové chirurgie (traumatologie) nebo stávajících ortopedických/chirurgických pracovišť zajišťujících péči o závažně zraněné a polytraumata. Výše popsaným krokem by se nám v České republice podařilo zachovat dobře nastavený a fungující systém úrazové péče a zároveň bychom optimalizovali postgraduální chirurgické vzdělání lékařů, kteří se chtějí cíleně věnovat traumatologické problematice, z čehož jistě bude profitovat nejen zdravotní systém, ale rovněž pacient.
A nyní bych se rád vrátil k představení aktuálního čísla Rozhledů v chirurgii, v němž publikující autoři zastupují významná česká traumatologická pracoviště. Obsažená odborná sdělení z mého pohledu dosahují vysoké kvality, řeší nejen u nás, ale i v zahraničí aktuálně diskutovaná témata a ukazují šíři záběru oboru úrazové chirurgie. Mám velkou radost, že zde vychází i 2 přehledové práce. První se zabývá ošetřením zlomenin proximálního humeru, které umějí být komplikované a invalidizující, avšak jsou-li adekvátně a s respektem k principům AO společnosti léčeny, tak je připravena půda k obnově rozsahu pohybu v ramenním kloubu a pacientovi je umožněn návrat zpět k původně vykonávaným aktivitám a zajištění sebeobsluhy. Druhá přehledová práce řešící problematiku 3D tisku dokazuje, že česká traumatologie sleduje současné světové trendy, které zlepšují předoperační plánování i výsledky léčby samotné.
Přeji si a zároveň pevně věřím, že vás přečtení aktuálního čísla Rozhledů v chirurgii odborně obohatí.
doc. MUDr. Milan Krtička, Ph.D.
Klinika úrazové chirurgie FN Brno
e-mail: krticka.milan@fnbrno.cz
1 World Health Organization. Global health estimates 2019: Deaths by cause, age, sex, by country and by region, 2000–2019. Geneva 2020: Author.
Labels
Surgery Orthopaedics Trauma surgeryArticle was published in
Perspectives in Surgery
2024 Issue 5
Most read in this issue
- Současná strategie léčby zlomenin proximálního humeru
- Konzervativní terapie luxace akromioklavikulárního kloubu – Rockwood III: analýza souboru
- Intraoseální ganglion os scaphoideum s extraoseální složkou – neobvyklá příčina volární bolesti zápěstí, kazuistika a přehled literatury
- Zlomeniny zadního kotníku jako součást složitých zlomenin hlezna: trendy v diagnostice a ošetřování na našem pracovišti