Perspektiva pacientů operovaných pro sekundární peritonitidu
Authors:
P. Majtan; J. Neumann; P. Kocian; J. Hoch
Authors‘ workplace:
Chirurgická klinika 2. LF UK a FN Motol, přednosta: prof. MUDr. J. Hoch, CSc.
Published in:
Rozhl. Chir., 2015, roč. 94, č. 5, s. 199-203.
Category:
Original articles
Overview
Úvod:
Peritonitida patří mezi život ohrožující stavy zatížené vysokou mortalitou a morbiditou. Prognóza závisí na faktorech spojených s pacientem, charakterem onemocnění, použitými diagnostickými a terapeutickými metodami. Cílem práce bylo retrospektivně analyzovat soubor pacientů se sekundární peritonitidou, z tohoto souboru porovnat skupiny pacientů bez sterkorální peritonitidy a se sterkorální peritonitidou, stanovit hodnotu indexu prognostického systému MPI a zjistit, nakolik se shoduje s našimi výsledky.
Metoda:
Za období dvou let (2012–2013) byla analyzována data 124 pacientů operovaných s nálezem sekundární peritonitidy. Soubor byl rozdělen podle typu peritonitidy na skupinu A s jinou než sterkorální a skupinu B se sterkorální peritonitidou. Tyto skupiny byly dále porovnávány. Predikce mortality byla ověřena pomocí Mannheim Peritonitis Index (MPI).
Výsledky:
V celém souboru 124 operovaných pacientů bylo celkem 70 mužů a 54 žen. Průměrný věk pacientů byl 63 let, průměrná délka hospitalizace 18 dní, během hospitalizace zemřelo 18 pacientů (15 %). Průměrná hodnota MPI skóre byla 19, což odpovídá predikci mortality 18 %. Ve skupině A 68 pacientů bez sterkorální peritonitidy byl průměrný věk 59 let, průměrná délka hospitalizace 12 dní. Z této skupiny zemřeli během hospitalizace 2 pacienti (3 %). Průměrná hodnota MPI skóre byla 9, což odpovídá predikci mortality 9 %.
Ve skupině B 56 pacientů se sterkorální peritonitidou byl průměrný věk 67 let, průměrná délka hospitalizace 25 dní. Z této skupiny během hospitalizace zemřelo 16 pacientů (29 %). Průměrná hodnota MPI skóre byla 29, což odpovídá predikci mortality 31 % pro tuto skupinu pacientů.
Závěr:
Z porovnání obou skupin vyplývá, že u skupiny bez sterkorální peritonitidy je podstatně nižší mortalita, menší počet komplikací a kratší délka hospitalizace než u skupiny se sterkorální peritonitidou. K predikci mortality u peritonitidy lze použít základních klinických dat, stejně jako sofistikovaných skórovacích systémů. V naší studii se osvědčil jednoduchý skórovací systém Mannheim Peritonitis Index.
Klíčová slova:
sterkorální peritonitida – Mannheim Peritonitis Index – predikce mortality
ÚVOD
Sekundární peritonitida patří mezi život ohrožující stavy zatížené vysokou mortalitou a morbiditou. Mortalita je uváděna v poměrně širokém rozmezí 15−60 %, což je dáno častou heterogenitou hodnocených souborů [1,2]. Prognóza závisí na více faktorech spojených s pacientem – zejména obranyschopností nemocného a doprovázející orgánovou dysfunkcí, charakterem onemocnění – zejména stupněm intraperitoneální kontaminace a použitými diagnostickými a terapeutickými metodami – zejména adekvátním, včasným a správně provedeným chirurgickým výkonem, použitím účinných antibiotik a možností intenzivní péče [3]. Cílem práce bylo retrospektivně analyzovat soubor pacientů se sekundární peritonitidou, z tohoto souboru porovnat skupiny pacientů bez sterkorální peritonitidy a se sterkorální peritonitidou, stanovit hodnotu indexu prognostického systému MPI a zjistit, nakolik se shoduje s našimi výsledky.
METODA
Za období let 2012 a 2013 byla retrospektivně analyzována skupina 124 pacientů na pracovišti autorů s operačním nálezem sekundární peritonitidy.
Soubor byl rozdělen podle kontaminace na skupinu A 68 pacientů s jinou než sterkorální peritonitidou (serózní, fibrinózní, purulentní, hemoragickou, biliární, urinózní) a skupinu B 56 pacientů se sterkorální peritonitidou.
Závažnost peritonitidy a s ní spojená predikce mortality u celého souboru a u obou skupin byla zpětně vyhodnocena podle skórovacího systému Mannheim Peritonitis Index ( MPI ) [4,5,6,7]. Hodnota MPI byla stanovena dle uvedených tabulek (Tab. 1, 2).
Srovnávali jsme charakteristiky obou skupin: mortalitu, délku léčby, počet a typ komplikací a hodnotu MPI obou skupin.
Statistické údaje byly vypracovány pomocí programu SPSS Software, verze 16.0 pro Windows. Statisticky zpracované hodnoty p (hladina významnosti) jsou zaokrouhleny na 3 desetinná místa. Ke statistickému zpracování byl použit Fisherův exaktní test. Za statisticky významné byly považovány nálezy, kdy hladina významnosti p je menší nebo rovna 0,01 (tzv. jednoprocentní hladina významnosti).
VÝSLEDKY
V souboru 124 operovaných pacientů bylo celkem 70 mužů a 54 žen. Průměrný věk pacientů byl 63 let, průměrná délka hospitalizace 18 dní, během hospitalizace zemřelo 18 pacientů (15 %). Průměrná hodnota MPI skóre byla 19, což odpovídá predikci mortality 18 % (Tab. 3).
Ve skupině A 68 pacientů bez sterkorální peritonitidy byl průměrný věk 59 let, průměrná délka hospitalizace 12 dní. Z této skupiny zemřeli 2 pacienti (3 %). Průměrná hodnota MPI skóre byla 9, což odpovídá predikci mortality 9 % pro tuto skupinu pacientů.
Ve skupině B 56 pacientů se sterkorální peritonitidou byl průměrný věk 67 let, průměrná délka hospitalizace 25 dní. Z této skupiny zemřelo 16 pacientů (29 %). Průměrná hodnota MPI skóre byla 29, což odpovídá predikci mortality 31 % pro tuto skupinu pacientů (Tab. 4).
Statisticky významný rozdíl mezi skupinami A a B je v počtech zemřelých (p<0,01) a v hodnotách MPI skóre (p<0,01). Nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v počtech mužů (p=0,015) a žen (p=0,099).
Dále jsme hodnotili mortalitu a MPI u sekundární peritonitidy ve vztahu k základní diagnóze (Tab. 5). Nejčastější příčinou peritonitidy byla perforace gastroduodenálního vředu (20 %) následovaná akutní apendicitidou (15 %). Naproti tomu nejvyšší mortalitu vykazovala sterkorální peritonitida při perforaci u ischemie střevní (mortalita 34 %).
Další hodnocení se týkalo posouzení mortality a MPI v závislosti na provedeném operačním výkonu (Tab. 6). Nejčastěji prováděný operační výkon byla resekce střeva se založením stomie (33 %), nejvyšší mortalita byla zaznamenána po explorativní laparotomii (75 %) – jednalo se většinou o pacienty s nálezem neslučitelným se životem.
Následně jsme posuzovali pooperační komplikace v celém souboru a v obou sledovaných skupinách (Tab. 7), které jsme klasifikovali do 5 stupňů dle Clavien-Dindo systému chirurgických komplikací. Pooperační průběh bez komplikací byl u 22 % pacientů. Nejčastější komplikace byly ranné infekce – stupeň 1 dle Clavien-Dindo u 24 % pacientů. Operační revize byla provedena u 13 % pacientů. Nejzávažnější komplikace – orgánová dysfunkce – nastala u 10 % pacientů, 15 % pacientů zemřelo. Kromě komplikací stupně 3a se u všech ostatních komplikací prokázalo statisticky významné vyšší množství komplikací u skupiny B.
DISKUZE
Sekundární peritonitidy jsou život ohrožujícím klinickým stavem s vysokou mortalitou. Její predikce závisí na způsobu hodnocení a lze nalézt studie s poměrně rozdílnými výsledky zabývající se tímto tématem [8,9]. Zásadní pro osud nemocného je adekvátní, včasný a správně provedený chirurgický výkon [10,11]. Rizikovost pacienta a odhad mortality pomáhají určit prognostické skórovací systémy. Nejčastěji používané u peritonitid jsou Apache II, Peritonitis Severity Score (PSS) a Mannheim Peritonitis Index (MPI) [12,13,14]. Každý z nich má určité výhody a nevýhody: Apache II je nejrozsáhlejší, statisticky nejpřesněji předpovídá mortalitu a jako jediný nevyžaduje znalost operačního nálezu pro skórování. Jeho nevýhodou pro naši studii byla nemožnost retrospektivně získat data u všech pacientů (fiO2, pH, HCO3), navíc systém není specifický pro peritonitidy. PSS zohledňuje předoperační stav pacienta (ASA klasifikace), ale je použitelný pouze při perforaci v distální části trávicí trubice. MPI lze použít i při perforacích mimo tračník, zohledňuje pohlaví pacienta, délku trvání nemoci, charakter výpotku, nevýhodou je nutná znalost operačního nálezu. V naší studii, kam byli zahrnuti pouze operovaní pacienti a hodnocení probíhalo retrospektivně, byl nejlépe použitelný MPI. Z řady nezávislých studií ale vyplývá, že všechny tyto 3 skórovací systémy jsou dobře použitelné pro predikci mortality [12], jejich senzitivita u peritonitidy je podobná – MPI 93 %, Apache II 89 %, PSS 88 % [13]. Pro všechny tyto systémy byla prokázána statisticky významná výpovědní hodnota pro určení rizika pooperační mortality [14,15]. V našem souboru byla skutečná mortalita mírně nižší (15%) než predikce mortality pomocí MPI (18 %). Ve skupině A pacientů bez sterkorální peritonitidy byla skutečná mortalita (3 %) nižší než predikce pomocí MPI (9 %) a stejně tak ve skupině B pacientů se sterkorální peritonitidou (29 % vs. 31 %). Nejvyšší mortalitu ve vztahu k operační diagnóze jsme nalezli u peritonitidy při střevní ischemii (34 %), literárně je u této diagnózy udávána až 67% mortalita [16]. Resekce střeva se založením stomie byla provedena u 33 % pacientů, což je v souladu s dostupnými literárními údaji – uvádí se poměrně široké rozmezí od 5 % [17] až po 57 % [18]. Počet ranných komplikací (22 %) je poměrně vysoký. Většina pacientů by byla podle kontaminace ran zařazena do skupiny ran kontaminovaných, kde se uvádějí ranné komplikace v rozmezí 10–35 % [19,20]. Významnými negativními prognostickými faktory u pacienta s peritonitidou jsou věk, orgánové selhání, přítomnost malignity, délka trvání peritonitidy, charakter exsudátu [10]. Tyto faktory zohledňuje MPI, který se jeví jako vhodný k odhadu mortality.
ZÁVĚR
K predikci mortality u peritonitidy lze použít základních klinických dat, stejně jako sofistikovaných skórovacích systémů. Jako nezávislé rizikové faktory jsou dobře použitelné zejména věk, orgánové selhání, přítomnost malignity, délka trvání peritonitidy a charakter exsudátu. Ve studii se osvědčil jednoduchý skórovací systém Mannheim Peritonitis Index (MPI), jehož hodnota dobře korelovala se závažností stavu pacienta. V porovnání s celým souborem pacientů dosáhl MPI statisticky významně vyšší hodnoty skóre ve skupině B pacientů se sterkorální peritonitidou. Skutečná mortalita pacientů v naší sestavě operovaných pro sekundární peritonitidu je mírně nižší ve srovnání s predikcí dle MPI v obou skupinách. Počet komplikací je statisticky významně vyšší u skupiny pacientů se sterkorální peritonitidou.
Konflikt zájmů
Autoři článku prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise.
MUDr. Petr Majtan
Chirurgická klinika 2. LF UK a FN Motol
V Úvalu 84,
150 06 Praha 5
e-mail: mudr.majtan.petr@gmail.com
Sources
1. Koperna T, Schulz F. Relaparotomy in peritonitis: Prognosis and treatment of patiens with persisting intraabdominal infection. World J Surg 2000;24:32–7.
2. Lamme B, Boermeerester A, Reitsma B, et al. Metaanalysis of relaparotomy for secondary peritonitis. British Journal of Surgery 2002;89:1516–24.
3. Opmeer BC, Boer KR, van Rulet O, et al. Costs of relaparotomy on-demand versus planned relaparotomy in patiens with severe peritonitis: an economic evaluation within a randomized controlled trial. Critical Care 2010;14:R97.
4. Billing A, Fröhlich D, Schildberg F. Prediction of outcome using the Mannheim peritonitis index in 2003 patients. Peritonitis Study Group. Br J Surg 1994;81:209−13.
5. Biondo S, Ramos E, Fraccalvieri D, et al. Comparative study of left colonic Peritonitis Severity Score and Mannheim Peritonitis Index. Br J Surg 2006;93:616−22.
6. Fuegger M, Rogy M, Herbst F, et al. Validierungsstudie zum Mannheimer Peritonitis-Index. Chirurg 1988;59:598− 601.
7. Tudor RG, Farmakis N, Keighley MRB. National audit of complicated diverticular disease: analysis of index cases. Br J Surg 1994;81:730−2.
8. Biondo S, Pares D, Marti Rague J. Emergency operation for nondiverticular perforation of the left colon. Am J Surg 2002;183:256−60.
9. Shinkawa H, Yasuhara H, Naka S. Factors affecting the early mortality of patients with nontraumatic colorectal perforation. Surg Today 2003;33:13−17.
10. Gooszen AW, Tollenaar RAEM, Geelkeren R. H, et al. Prospective study of primary anastomosis following sigmoid resection for suspected acute complicated diverticular disease. Br J Surg 2001;88:693−7.
11. Huťan M, Potičný V, Baláž P. Moderné trendy v liečbe difúznych peritonitíd. Rozhl Chir 2000;79:171−4.
12. Ajaz M, Khurshid W, Latif D, et al. Mannheim Peritonitis Index and Apache II – Prediction of outcome in patients with peritonitis. Turkish J of Trauma & Emergency Surg 2010;16:27−32.
13. Demmel N, Muth G, Maag K, el al. Prognostic scores in peritonitis: the Mannheim Peritonitis Index or Apache II. Langenbecks Arch Chir 1994;379:347−52.
14. Slaninka I, Páral J, Chobola M, et al. Peritonitidy způsobené perforací trávicí trubice – analýza gerontologické skupiny pacientů. Rozhl Chir 2009;88:656−61.
15. Bielecki K, Kamiński P, Klukowski M. Large bowel perforation: morbidity and mortality. Tech Coloproctol 2002;3:177−82.
16. Váňa J, Johanes R. Perforácie hrubého čreva. Rozhl Chir 2004;83:88−92.
17. Chandra V, Nelson H, Larson DR. Impact of primary resection on the outcome of patients with perforated diverticulitis. Arch Surg 2004;139:1221−4.
18. Makela JK, Kiviniemi H, Laitinen S. Prognostic factors of perforated sigmoid diverticulitis in the elderly. Digestive Surgery 2005;22:100−6.
19. Westaby S, White S. Wound infection. In: Westaby S. Wound care. Toronto 1986:71−83.
20. Hayato A, Ken-ichi M, Keisuke M, et al. Validation of the estimation of physiologic ability and surgical stress score for maintenanace hemodialysis patients undergoing elective abdominal surgery. Digestive Surgery 2014;31:269−75.
Labels
Surgery Orthopaedics Trauma surgeryArticle was published in
Perspectives in Surgery
2015 Issue 5
Most read in this issue
- Metastázy do pankreatu − diagnostika a možnosti radikální léčby, komplikace, přežívání
- Endometrióza apendixu s projevy akutní apendicitidy – kazuistika
- Střevní volvulus způsobený požitím magnetických kuliček: neočekávané riziko u dětí
- Femoropopliteální žilní trombóza a pseudoaneuryzma popliteální tepny jako komplikace mnohočetné hereditární osteochondromatózy