#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Tuková tkáň v léčbě androgenní alopecie


Authors: Athanasios J. Stefanis
Authors‘ workplace: Dermatovenerologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha
Published in: Čas. Lék. čes. 2023; 162: 9-12
Category: Review Article

Overview

Tuková tkáň je komplexní orgán s různými funkcemi. Působí jako zásobárna energie, tepelný izolant a tlumič nárazů a zastává také roli v endokrinním systému. V posledních letech byl objeven její regenerační a protizánětlivý potenciál.

Za tyto funkce jsou zodpovědné různé typy progenitorových, kmenových a zralých buněk jiných než adipocyty, které se nacházejí v tukové tkáni a souhrnně se označují jako stromální vaskulární frakce.

V retikulární dermis tukové buňky obklopují vlasové folikuly a úzce regulují vlasový cyklus. Intradermální progenitorové adipocyty jsou metabolicky aktivní a vylučují řadu signálních molekul, které jsou zodpovědné za indukci anagenní fáze a růst nových vlasů.

V tomto přehledu se zabýváme účinností kmenových buněk odvozených z tukové tkáně při léčbě alopecie v klinických studiích.

Klíčová slova:

tuková tkáň – přehled – alopecie – klinická studie – stromální/kmenové buňky tukové tkáně – vypadávání vlasů – stromální vaskulární frakce

ÚVOD

Tuková tkáň je pojivová tkáň složená z buněk podporovaných intracelulární matrix, krevních a lymfatických cév a nervů (1). Kromě adipocytů obsahuje několik dalších typů buněk souhrnně označovaných jako stromální cévní frakce (SVF – stromal vascular fraction) (2). SVF poprvé izolovali Zuk et al. v roce 2001 z lipoaspirátu získaného liposukcí (3). Obsahuje zralé (např. fibroblasty, hladkou svalovinu, endotelové a krevní buňky), progenitorové (např. preadipocyty, endotelové, cévní a hematopoetické progenitory) a především kmenové buňky (včetně mezenchymových a hematopoetických kmenových buněk, pericytů a supraadventiciálních buněk), označované také jako stromální buňky odvozené z tukové tkáně (ASC – adipose tissue-derived stem cells) (4, 5).

Některé typy buněk SVF, jako jsou kmenové buňky, mají regenerační a protizánětlivé funkce, protože vylučují řadu cytokinů (6). Přestože mezenchymové kmenové buňky (MSC – mesenchymal stem cells) lze izolovat z kostní dřeně, placenty, svalů nebo krve, tuková tkáň představuje jejich hlavní zdroj, protože je hojná a snadno se získává. V důsledku toho SVF přitahuje značnou pozornost pro své potenciální využití v regenerativní medicíně v různých oborech včetně interní medicíny, ortopedie, plastické a všeobecné chirurgie a hojení ran (7, 8).

Regenerační potenciál SVF byl vyzkoušen také při léčbě alopecií, zejména androgenní alopecie. Vlasy na hlavě hrají kromě termoregulační a ochranné funkce vůči pokožce klíčovou roli ve vzhledu jedince. Alopecie lze klasifikovat podle rozložení vypadávání vlasů jako difuzní, vzorované nebo skvrnité a dále je možné je rozlišovat podle přítomnosti nebo nepřítomnosti jizev. Jejich patogeneze, diagnostika a léčba přesahuje rámec tohoto přehledu.

Androgenní alopecie je nejizvící se vzorovaná forma alopecie, která postihuje 80 % mužů a 50 % žen ve věku 70 let (9). Je typická bitemporální recesí, postupnou ztrátou vlasů ve frontoparietální oblasti u mužů a difuzním řídnutím vlasů se zachováním frontální vlasové linie u žen (9). Vysoká koncentrace dehydrotestosteronu (DHT) ve vlasových folikulech citlivých na androgeny způsobuje ztenčení dermálních papil a zkrácení anagenní fáze. Cílem standardních léčebných metod je snížit androgenní účinky na vlasové folikuly (inhibitory 5α-reduktázy), stimulovat růst vlasů (minoxidil) nebo přenést androgenně nezávislé vlasy do postižené vlasové pokožky (transplantace vlasů) (10).

Dermální adipocyty se nacházejí v malých shlucích pod retikulární dermis a interagují s buňkami vlasových folikulů regulujícími vlasový cyklus (11). Progenitorové adipocyty se množí a na konci telogenní fáze se diferencují ve zralé adipocyty. Obklopují vlasové folikuly a vylučují několik signálních molekul, například růstový faktor odvozený od destiček (PDGF – platelet-derived growth factor), leptin, adiponektin a kostní morfogenetický protein 2 (BMP2 – bone morphogenenic protein 2) (12). Exprese těchto molekul indukuje anagenní fázi vlasového cyklu a podporuje růst vlasů (12).

Cílem tohoto přehledu je poskytnout přehled o složení SVF, metodách jeho izolace, mechanismu jeho účinku a výsledcích jeho využití při léčbě vypadávání vlasů.

IZOLACE SVF

SVF lze izolovat enzymaticky nebo mechanicky, přičemž každá metoda má své výhody a nevýhody. Obě metody vyžadují odstranění tuku z těla pomocí liposukce. Existují různé typy liposukce a způsob odběru, např. tumescentní nebo pod ultrazvukovou kontrolou, zkušenosti operatéra, místo odběru a způsob manipulace mohou ovlivnit kvalitu produktu (13). Kontaminace lipoaspirátu a případná současná léčba (radioterapie, cytotoxické medikace) mohou rovněž vést ke špatným výsledkům (14).

Nejběžnější metodou izolace je enzymatická extrakce. Po získání se tuková tkáň promyje fyziologickým roztokem a následně se přidají trávicí enzymy, jako jsou kolagenázy nebo trypsin (14). Vzorek se poté odstředí, aby se oddělila lipofilní část od hydrofilní. Nakonec se použije filtrace a erytrolýza, aby se získal čistší produkt SVF (15). Přestože je enzymatická izolace široce používaná a vede k vyššímu výtěžku SVF než mechanická extrakce (14), je nákladnější, časově náročnější a podléhá přísným předpisům regulačních zdravotnických orgánů po celém světě kvůli použití enzymů (16).

V důsledku toho byla vyvinuta mechanická extrakce, která využívá několik kroků centrifugace doprovázených vibracemi k uvolnění SVF z tukové tkáně (14). Mechanická izolace je časově úsporná, levnější a nepodléhá takovým regulačním omezením jako enzymatická izolace (14). Její nevýhodou je, že vede k nižší výtěžnosti SFV (17).

SLOŽKY SVF A MECHANISMUS ÚČINKU

Buňky v SVF lze z velké části rozdělit na zralé, progenitorové a kmenové (5). Zralé buňky, jako jsou fibroblasty, makrofágy M2 a endotelové buňky, se kromě ASC, hematopoetických kmenových buněk a pericytů mísí s preadipocyty a endotelovými, cévními a hematopoetickými progenitory. Povrchové antigeny pojmenované clusters of differentiation (CD) umožňují charakterizaci a identifikaci jednotlivých buněčných typů.

Kmenové buňky odvozené z tukové tkáně (ASC) jsou multipotentní kmenové buňky mezenchymového původu se schopností diferencovat se do adipogenní, osteogenní a chondrogenní linie (3, 4). Vylučují řadu angiogenních a imunoregulačních růstových faktorů, jako je hepatocytový růstový faktor (HGF), vaskulární endotelový růstový faktor (VEGF), transformující růstový faktor beta (TGF-β) (6), inzulinu podobný růstový faktor 1 (IGF-1) (18) a protizánětlivý prostaglandin PDE2 (19). ASC tvoří až 10 % celkového SVF (4).

Endotelové progenitorové buňky (EPC) hrají roli v angiogenezi během embryonálního stadia vývoje a při obnově tkání v dospělosti. EPC vylučují různé faktory, jako jsou VEGF, PDGF-BB a bazický fibroblastový růstový faktor (bFGF – basic fibroblast growth factor) (21). EPC a endotelové buňky (EC) tvoří dohromady 7–30 % buněk v SVF (16).

Pericyty, což jsou kontraktilní perivaskulární buňky, se rekrutují v reakci na sekreci PDGF-B endotelovými buňkami, aby obalily nově vytvořené cévy (22). Jsou schopny diferencovat se do adipogenní, chondrogenní a osteogenní linie (23) a mohou fungovat v cévní remodelaci, hemostáze a tvorbě a funkci krevní bariéry (24, 25). Jsou extrémně silné a tvoří pouze 0,44–2,38 % buněk v SVF (20).

Monocyty a makrofágy tvoří 20 % buněk v SVF. Kromě jejich dobře známé role v imunoregulaci, zejména podtypu makrofágů M2, přispívají k remodelaci cév vylučováním cytokinů, jako jsou VEGF a bFGF (76). Mohou také působit jako chaperony usnadňující cévní anastomózu (27).

Lymfocyty tvoří 10–15 % SVF, přičemž regulační T lymfocyty (Tregs) tvoří 5–70 % populace CD4+ T buněk (16). Hrají klíčovou roli v imunitní regulaci tím, že exprimují vysoké hladiny inhibičních cytokinů, jako jsou TGF-β, IL-10, IL-35 a granzym B, což vede k aktivaci apoptotické kaskády v cílových buňkách. Tím zabraňují nadměrné aktivaci efektorových T buněk a vyvolávají aktivaci makrofágů M2, čímž zabraňují autoimunitním procesům a udržují homeostázu (28).

Po injekci SVF do tkáně se ASC nasměrují kolem poraněných cév a vylučují několik cytokinů a chemokinů, které indukují diferenciaci, proliferaci a nábor progenitorových buněk, fibroblastů a makrofágů. VEGF podporuje diferenciaci endotelových progenitorových buněk na endotelové buňky, které následně uvolňují PDGF-BB umožňující migraci ASC a nábor pericytů. Uvolňování bFGF způsobuje proliferaci fibroblastů, což vede k produkci kolagenu a extracelulární matrix, která slouží jako podpora pro nové cévy. Přítomnost Tregs a makrofágů M2 zabraňuje rozsáhlému zánětu a stimuluje cévní remodelaci.

ÚČINNOST ASC/SVF PŘI LÉČBĚ ANDROGENNÍ ALOPECIE

Regenerační potenciál SVF a ASC při růstu vlasů byl dokumentován řadou in vitro a neklinických studií, které jsou popsány jinde (29). V tomto přehledu se zaměříme na klinické studie.

V případové studii Cohen et al. (5) vpíchli tuk obohacený o SVF do pokožky hlavy ženy s alopecií, což vedlo k „výraznému zlepšení růstu vlasů“ po 9 měsících sledování. V roce 2012 Fukuoka et al. aplikovali kondicionované médium z ASC (roztok s cytokiny odvozenými z ASC) do pokožky hlavy 25 pacientů (ženám i mužům) s androgenní alopecií a po 4 měsících měřili účinek léčby pomocí vizuální analogové škály (VAS) (30). Autoři zaznamenali statisticky významné zvýšení (p = 0,01) spokojenosti pacientů s hustotou a tloušťkou vlasů, jak bylo pozorováno na základě zvýšení průměrného skóre VAS z 2,52 na 3,72 po 1 roce.

V prospektivní klinické studii Fukuoka a Suga aplikovali 32 pacientům s androgenní alopecií 1× měsíčně po dobu 6 měsíců do pokožky hlavy s kondicionovaným médiem ASC (31). Vyšetření pomocí trichogramu na začátku a na konci období ukázalo statisticky významné (p < 0,05) průměrné zvýšení počtu vlasů o 29 vlasů/cm2 u mužů a 15,6 vlasů/cm2 u žen.

V jiné studii Perez et al. aplikovali autologní tuk obohacený o SVF 5 pacientům ve věku 18–55 let s časným vypadáváním vlasů mužského a ženského typu (32). Pacienti byli sledováni až 24 týdnů po operaci. Pokrok byl dokumentován makrofotografií a globální fotografií, zatímco počet vlasů, procento anagenu/telogenu a tloušťka vlasů byly měřeny pomocí počítačového softwaru. Počet vlasů se zvýšil o 23 % a tloušťka o 24,2 %, zatímco počet telogenních vlasů klesl o 35 %.

V retrospektivní studii Shin et al. hodnotili klinickou účinnost injekcí s médiem kondicionovaným ASC u 27 žen s vypadáváním vlasů ženského typu pomocí trichoskopie (33). Na konci 6měsíčního období bylo pozorováno průměrné zvýšení hustoty vlasů o 16,4 % a tloušťky vlasů o 11,3 %, což bylo považováno za klinicky významné.

Pozitivní byla i data z další malé jednotlivě zaslepené prospektivní studie, kdy u 9 pacientů s vypadáváním vlasů došlo po 6 měsících od podání autologního tuku obohaceného o SVF k významnému zvýšení počtu vlasů o 14 % (p = 0,01) (34).

Nedávno Öztürk a Bekerecioğlu zaznamenali 6 měsíců po injekci SVF do pokožky hlavy zvýšení hustoty vlasů a počtu vlasů až o 50 % u 20 pacientů s adrogenetickou alopecií (35).

DISKUSE

Všechny výše uvedené klinické studie prokázaly příznivou roli SVF a ASC při růstu vlasů. Aplikace autologního tuku obohaceného SVF nebo kondicionovaného média ASC u pacientů s androgenní alopecií vedla ke zvýšení hustoty vlasů obvykle o 14–23 % a tloušťky vlasů o 11–24 %, měřeno trichoskopicky nebo jinými fotografickými metodami, obvykle po 6měsíčním sledování. Při měření se nárůst počtu anagenních vlasů pohyboval mezi 34–93 %.

Lze však zjistit několik nedostatků, které mohou omezit platnost a význam příslušných výsledků. Počet účastníků byl omezený, což vedlo k chybám při výběru vzorku. V některých studiích nebylo určité procento pacientů sledováno až do konce studie. Kontrolní skupina v mnoha případech chyběla a kontrolované studie byly buď jednotlivě zaslepené, nebo otevřené, což vnášelo další typy zkreslení, jako např. zkreslení výkonu.

Injekční roztoky nebyly standardizovány, přičemž několik studií používalo média získaná z ASC, zatímco jiné používaly tuk obohacený o SVF nebo kombinovaný s médii z ASC. Kromě toho nebyly k dispozici žádné zprávy o koncentraci ASC obsažených v SVF a dosud nebyl porovnán regenerační potenciál SVF na vlasových folikulech izolovaných buď mechanickými, nebo enzymatickými metodami. V neposlední řadě existovaly rozpory ve shromážděných údajích, obdobích studie a diagnostických metodách, které se lišily od vizuální analogové stupnice (VAS) po trichoskopii.

ZÁVĚR

Stromální vaskulární frakce je buněčná část lipoaspirátu po mechanické nebo enzymatické manipulaci. Její prokázaný regenerační potenciál se přisuzuje sekreční aktivitě a diferenciační schopnosti jejích složek, především kmenových buněk tukového původu. Na základě publikovaných klinických studií by SVF mohla představovat slibnou možnost; k prokázání skutečného terapeutického potenciálu stromální vaskulární frakce při léčbě androgenní alopecie, je však zapotřebí lépe koncipovaných a rozsáhlejších klinických studií.

Seznam použitých zkratek

ASC     kmenové buňky získané z tukové tkáně

bFGF   bazický fibroblastový růstový faktor

BMP2  kostní morfogenní protein 2

CD      clusters of differentiation

DHT    dehydrotestosteron

EC       endotelové buňky

EPC     endotelové progenitorové buňky

HGF     hepatocytový růstový faktor

IGF-1 inzulinu podobný růstový faktor 1

MSC   mezenchymové kmenové buňky

PDE2 prostaglandin E2

PDGF růstový faktor odvozený od destiček

SVF     stromální vaskulární frakce

TGF-β transformující růstový faktor beta

VAS    vizuální analogová škála

VEGF  vaskulární endotelový růstový faktor

  

Adresa pro korespondenci:

MUDr. PharmDr. Athanasios J. Stefanis

Dermatovenerologická klinika 3. LF UK a FNKV

Šrobárova 50, 100 00  Praha 10

Tel.: 775 620 539

e-mail: athanasios.stefanis@lf3.cuni.cz 


Sources
  1. Avram AS, Avram MM, James WD. Subcutaneous fat in normal and diseased states: 2. Anatomy and physiology of white and brown adipose tissue. J Am Acad Dermatol 2005; 53: 671–683.
  2. Gentile P, Orlandi A, Scioli MG et al. Concise review: adipose-derived stromal vascular fraction cells and platelet-rich plasma: basic and clinical implications for tissue engineering therapies in regenerative surgery. Stem Cells Transl Med 2012; 1: 230–236.
  3. Zuk PA, Zhu M, Mizuno H et al. Multilineage cells from human adipose tissue: implications for cell-based therapies. Tissue Eng 2001; 7: 211–228.
  4. Bourin P, Bunnell BA, Casteilla L et al. Stromal cells from the adipose tissue-derived stromal vascular fraction and culture expanded adipose tissue-derived stromal/stem cells: a joint statement of the International Federation for Adipose Therapeutics and Science (IFATS) and the International Society for Cellular Therapy (ISCT). Cytotherapy 2013; 15: 641–648.
  5. Cohen SR, Hewett S, Ross L et al. Regenerative cells for facial surgery: biofilling and biocontouring. Aesthet Surg J 2017; 37: 16–32.
  6. Rehman J, Traktuev D, Li J et al. Secretion of angiogenic and antiapoptotic factors by human adipose stromal cells. Circulation 2004; 109: 1292–1298.
  7. Mazo M, Cemborain A, Gavira JJ et al. Adipose stromal vascular fraction improves cardiac function in chronic myocardial infarction through differentiation and paracrine activity. Cell Transplant 2012; 21: 1023–1037.
  8. Rajashekhar G, Ramadan A, Abburi C et al. Regenerative therapeutic potential of adipose stromal cells in early stage diabetic retinopathy. PLoS One 2014; 9: e84671.
  9. Piraccini BM, Alessandrini A. Androgenetic alopecia. G Ital Dermatol Venereol 2014; 149: 15–24.
  10. Varothai S, Bergfeld WF. Androgenetic alopecia: an evidence-based treatment update. Am J Clin Dermatol 2014; 15: 217–230.
  11. Hausman GJ, Martin RJ. The development of adipocytes located around hair follicles in the fetal pig. J Anim Sci 1982; 54: 1286–1296.
  12. Schmidt B, Horsley V. Unravelling hair follicle-adipocyte communication. Exp Dermatol 2012; 21: 827–830.
  13. Aksu AE, Rubin JP, Dudas JR et al. Role of gender and anatomical region on induction of osteogenic differentiation of human adipose-derived stem cells. Ann Plast Surg 2008; 60: 306–322.
  14. Aronowitz JA, Lockhart RA, Hakakian CS. Mechanical versus enzymatic isolation of stromal vascular fraction cells from adipose tissue. Springerplus 2015; 4: 713.
  15. De Ugarte DA, Morizono K, Elbarbary A et al. Comparison of multi-lineage cells from human adipose tissue and bone marrow. Cells Tissues Organs 2003; 174: 101–109.
  16. Bora P, Majumdar AS. Adipose tissue-derived stromal vascular fraction in regenerative medicine: a brief review on biology and translation. Stem Cell Res Ther 2017; 8: 145.
  17. Dykstra JA, Facile T, Patrick RJ et al. Concise review: fat and furious: harnessing the full potential of adipose-derived stromal vascular fraction. Stem Cells Transl Med 2017; 6: 1096–1108.
  18. Markarian CF, Frey GZ, Silveira MD et al. Isolation of adipose-derived stem cells: a comparison among different methods. Biotechnol Lett 2014; 36: 693–702.
  19. Bagno LL, Carvalho D, Mesquita F et al. Sustained IGF-1 secretion by adipose-derived stem cells improves infarcted heart function. Cell Transplant 2016; 25: 1609–1622.
  20. Manferdini C, Maumus M, Gabusi E et al. Adipose-derived mesenchymal stem cells exert antiinflammatory effects on chondrocytes and synoviocytes from osteoarthritis patients through prostaglandin E2. Arthritis Rheum 2013; 65: 1271–1281.
  21. Zimmerlin L, Donnenberg VS, Pfeifer ME et al. Stromal vascular progenitors in adult human adipose tissue. Cytometry A 2010; 77: 22–30.
  22. Rosell A, Morancho A, Navarro-Sobrino M et al. Factors secreted by endothelial progenitor cells enhance neurorepair responses after cerebral ischemia in mice. PLoS One 2013; 8: e73244.
  23. Gokcinar-Yagci B, Uckan-Cetinkaya D, Celebi-Saltik B. Pericytes: properties, functions and applications in tissue engineering. Stem Cell Rev 2015; 11: 549–559.
  24. Farrington-Rock C, Crofts NJ, Doherty MJ et al. Chondrogenic and adipogenic potential of microvascular pericytes. Circulation 2004; 110: 2226–2232.
  25. Hellstrom M, Gerhardt H, Kalen M et al. Lack of pericytes leads to endothelial hyperplasia and abnormal vascular morphogenesis. J Cell Biol 2001; 153: 543–553.
  26. Dohgu S, Takata F, Yamauchi A et al. Brain pericytes contribute to the induction and up-regulation of blood-brain barrier functions through transforming growth factor-beta production. Brain Res 2005; 1038: 208–215.
  27. Morris ME, Beare JE, Reed RM et al. Systemically delivered adipose stromal vascular fraction cells disseminate to peripheral artery walls and reduce vasomotor tone through a CD11b+ cell-dependent mechanism. Stem Cells Transl Med 2015; 4: 369–380.
  28. Fantin A, Vieira JM, Gestri G et al. Tissue macrophages act as cellular chaperones for vascular anastomosis downstream of VEGF-mediated endothelial tip cell induction. Blood 2010; 116: 829–840.
  29. Kondělková K, Vokurková D, Krejsek J et al. Regulatory T cells (TREG) and their roles in immune system with respect to immunopathological disorders. Acta Medica (Hradec Kralove) 2010; 53: 73–77.
  30. Stefanis AJ, Groh T, Arenbergerová M et al. Stromal vascular fraction and its role in the management of alopecia: a review. J Clin Aesthet Dermatol 2019;12: 35–44.
  31. Fukuoka H, Suga H, Narita K et al. The latest advance in hair regeneration therapy using proteins secreted by adipose-derived stem cells. Am J Cosmet Surg 2012; 29: 273–282.
  32. Fukuoka H, Suga H. Hair regeneration treatment using adipose-derived stem cell conditioned medium: follow-up with trichograms. Eplasty 2015; 15: e10.
  33. Perez-Meza D, Ziering C, Sforza M et al. Hair follicle growth by stromal vascular fraction-enhanced adipose transplantation in baldness. Stem Cells Cloning 2017; 10: 1–10.
  34. Shin H, Ryu HH, Kwon O et al. Clinical use of conditioned media of adipose tissue-derived stem cells in female pattern hair loss: a retrospective case series study. Int J Dermatol 2015; 54: 730–735.
  35. Aronowitz JA, Lockhart RA, Birnbaum ZE et al. Stromal vascular fraction enhanced adipose transplantation in hair loss: early experience & Active phase II FDA investigation. Plast Reconstr Surg Global Open 2016; 4: 50.
  36. Öztürk P, Bekerecioglu M. The effect of stromal vascular fraction for patients with androgenetic alopecia. J Turk Acad Dermatol 2020; 14: 107–111.
Labels
Addictology Allergology and clinical immunology Angiology Audiology Clinical biochemistry Dermatology & STDs Paediatric gastroenterology Paediatric surgery Paediatric cardiology Paediatric neurology Paediatric ENT Paediatric psychiatry Paediatric rheumatology Diabetology Pharmacy Vascular surgery Pain management Dental Hygienist
Topics Journals
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#