#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Aktuální koncepce ošetření závažných poranění v Traumatologickém centru Fakultní nemocnice Královské Vinohrady


Authors: František Vyhnánek 1;  Michal Fric 2;  Jaroslav Pažout 2;  Petr Waldauf 2;  Martin Očadlík 3;  Valér Džupa 4
Authors‘ workplace: Traumatologické centrum FNKV, Praha 1;  Klinika anesteziologie a resuscitace 3. LF UK a FNKV, Praha 2;  Chirurgická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha 3;  Ortopedicko-traumatologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha 4
Published in: Čas. Lék. čes. 2012; 151: 468-471
Category: Original Article

Overview

Východisko.
Standardizace v postupu ošetření polytraumat, sdružených poranění nebo i komplikovaných monotraumat vedla ke zlepšení péče s poklesem poúrazové morbidity a letality. Zavedení algoritmu „definitivní chirurgická péče o trauma“ včetně koncepce „damage control“ chirurgie má zásadní přínos u polytraumatizovaných zraněných. Toho lze dosáhnou pouze v úrazových centrech s implementovaným systémem péče o závažná poranění. V retrospektivní studii byla provedena analýza zraněných se závažným traumatem ošetřených v traumatologickém centru Fakultní nemocnice Královské Vinohrady (FNKV).

Metody a výsledky.
Byl vyhodnocen soubor 515 zraněných přijatých na urgentní příjem KAR FNKV v letech 2009–2010. Z celkového počtu bylo 385 mužů a 130 žen. Průměrný věk byl 45 let. Z místa nehody bylo primárně přivezeno do TC 428 (83 %) zraněných. S polytraumatem bylo přijato 248 (48 %) zraněných, 158 (31 %) s kraniocerebrálním poraněním, 76 (15 %) se sdruženým poraněním a 33 (6 %) s monotraumatem. U 309 zraněných (60 %) bylo ISS > 16, průměr ISS byl 26,5. Péče o zraněné je na příjmové místě zajištěna základním týmem odborníků (chirurg- viscerální traumatolog, intenzivista, ortopéd-končetinový traumatolog, anesteziolog, radiodiagnostik). U zraněných bylo provedeno celkem 412 výkonů včetně radiointervenčních přístupů. Urgentních operací bylo 313 (76 %), odložených 99 (24 %). Z neodkladných operací byly nejčastěji výkony pro poranění pohybového ústrojí (36 %) a neurotraumatologické intervence (29 %). Operační revize poranění hrudní a břišní dutiny byla provedena u 24 % nemocných. Z odložených operací převažovaly výkony pro poranění pohybového ústrojí (66 %) a operace pro maxilofaciální poranění (15 %). Zemřelo 95 (18 %) zraněných s nejvyšší letalitou ve skupině s ISS > 40 (65 %).

Závěry.
Ustanovení trauma systému péče o závažná poranění znamená zvýšení primárních příjmů do traumatologického centra. Nejčastějším ze závažných poranění ošetřených na urgentním příjmu je polytrauma a kraniocerebrální poranění. Zavedení standardního postupu interdisciplinární spolupráce při fázovém ošetření traumat vede k optimalizaci v jejich péči. Včasná indikace a provedení urgentní operace s kontrolou zdroje krvácení a zamezení pokračující kontaminace u zraněných s polytraumatem je zásadním léčebným opatřením. Definitivní ošetření včetně reoperace při fázovém postupu je indikováno s časovým odstupem po stabilizaci zraněného. ISS < 40 je spojeno s rizikem letality u 65 % zraněných.

Klíčová slova:
definitivní chirurgická péče o trauma, damage control chirurgie, centralizace péče o závažná poranění.

ÚVOD

Úspěšný postup v péči o zraněné se závažným poraněním (s polytraumtem nebo sdruženým poraněním) zůstává výzvou i přes nárůst nových poznatků z patofyziologie úrazu a dále moderních diagnostických a léčebných metod. Standardizace v přístupu při ošetření polytraumat, sdružených poranění nebo i komplikovaných monotraumat vedla ke zlepšení péče o zraněné s poklesem poúrazové morbidity a i letality (1–3). Zavedení a osvojení si algoritmu „definitivní chirurgické péče o trauma“ (definitive surgical trauma care – DSTC) a koncepce „damage control“ chirurgie má zásadní prospěch v péči o polytraumatizované pacienty. Toho lze dosáhnout pouze v traumatologických centrech s implementovaným systémem multioborové péče o závažná poranění (2, 4–6). Tyto fázově orientované léčebné strategie postihují zraněného v celém rozsahu jeho poraněních a představují ostrý kontrast proti předchozím modalitám, které měly za cíl časnou úplnou léčbu s okamžitou definitivní chirurgickou intervencí. Postup „damage control“ chirurgie bere v úvahu vliv systémových poúrazových zánětlivých a metabolických reakcí organismu s cílem snížení jejich primárních i sekundárních následků (1, 2, 5, 7).

SOUBOR NEMOCNÝCH A POUŽITÉ METODY

Standardní systém péče o vysokoprahová poranění v TC FNKV (tab. 1) byl ustanoven jako základním předpoklad  fázového přístupu v péči o závažná poranění. Příjmové místo je technicky, materiálně a personálně zajištěno k poskytnutí  komplexní neodkladné péče o polytraumata. Základní ošetřující tým (tab. 2) zajišťuje resuscitační i další diagnostickou a léčebnou péčí o zraněné s cílem stanovení optimalizace fázového ošetření jednotlivých poranění (tab. 3). V retrospektivní studii byl vyhodnocen soubor 515 zraněných se závažným poraněním přijatý na urgentní příjem KAR FNKV v letech 2009–2010 (tab. 4). z celkového počtu bylo 385 mužů a 130 žen. Průměrný věk byl u mužů 43 roků a 50 let u žen. ISS bylo u 309 zraněných více než 16, průměr byl 26,5. Průměrná hodnota APACHE II při příjmu zraněných byla 16. Z místa nehody bylo primárně přivezeno na urgentní příjem 428 (83 %) zraněných. V poúrazovém období zemřelo 95 (18 %) pacientů. U 263 (51 %) vzniklo poranění následkem dopravního úrazu (graf 1). Pád byl příčinou poranění u 185 (36 %) zraněných. Z ostatních příčin byl pracovní úraz prokázán u 26 (5 %) pacientů a u 41 (8 %) byl úraz kriminální. S polytraumatem bylo přijato 248 (48 %) zraněných, 158 (31 %) s kraniocerebrálním poraněním, 76 (15 %) se sdruženým traumatem a 33 (6 %) s monotraumatem (graf 2). Hlava (kraniocerebrální a maxilofaciální poranění) byla nejčastější lokalizací poranění u 79 % zraněných (graf 3). Hrudník byl postižen u 50 %, poranění orgánů dutiny břišní a retroperitonea se vyskytlo u 21 % zraněných. Z poraněného skeletu se vedle končetin (41 %) a pánve (17 %) vyskytovalo trauma páteře u 21,7 % pacientů. U zraněných bylo provedeno celkem 412 výkonů včetně radiointervenčních přístupů. Urgentních operací bylo 313 (76 %), odložených 99 (24 %). Z neodkladných výkonů (graf 4) byly nejčastěji operace poranění pohybového ústrojí u 36 %, a neurotraumatologická intervence u 29 % zraněných. Operační revize poranění hrudní a břišní dutiny byla provedena u 24 % zraněných. Z ostatních výkonů vedle operací na uropoetickém systému bylo indikováno ošetření poranění obličeje nebo komplikované poranění skeletu a měkkých tkání končetin plastikem. Radiointervenční postup embolizací poraněných tepen byl proveden u poranění jater. U odložených operací též převažovaly výkony pro poranění pohybového ústrojí (66 %) a dále operace pro maxilofaciální poranění (15 %) a některé výkony pro poúrazové komplikace u tupého traumatu hrudníku a břicha (graf 5). Zemřelo 95 (18 %) zraněných s nejvyšší letalitou ve skupině s ISS 40 < (65 %) (graf 6).

Table 1. Koncepce ošetření vysokoprahových úrazů v TC FNKV
Koncepce ošetření vysokoprahových úrazů v TC FNKV
DCS – urgentní laparotomie, DCO – neodkladné operace pro poranění pohybového ústrojí

Table 2. Základní ošetřující tým na příjmovém místě TC FNKV
Základní ošetřující tým na příjmovém místě TC FNKV

Table 3. Operace u polytraumat („timing“)
Operace u polytraumat („timing“)
GIT – gastrointestinální trakt

Table 4. Charakteristika zraněných ošetřených na oddělení urgentního příjmu v TC FNKV (2009–2010)
Charakteristika zraněných ošetřených na oddělení urgentního příjmu v TC FNKV (2009–2010)

Graph 1. Příčiny úrazů v % (n = 515)
Příčiny úrazů v % (n = 515)

Graph 2. Rozdělení úrazů v % (n = 515)
Rozdělení úrazů v % (n = 515)

Graph 3. Výskyt poranění jednotlivých systémů v % (n = 515)
Výskyt poranění jednotlivých systémů v % (n = 515)

Graph 4. Urgentní operace u zraněných v % (n = 313)
Urgentní operace u zraněných v % (n = 313)

Graph 5. Odložené operace u zraněných v % (n = 99)
Odložené operace u zraněných v % (n = 99)

Graph 6. Letalita podle ISS v % (n = 515)
Letalita podle ISS v % (n = 515)

DISKUZE

Centralizace péče o závažná poranění (polytraumata, sdružená poranění) znamenala zásadní změnu v systému postupu u traumat, který vedl k rozvoji nových diagnostických a léčebných metod s cílem snížení poúrazové morbidity a letality (1, 2, 3, 8 ). Organizační a personální zajištění nepřetržité činnosti traumatologického centra s dostupností všech specializací při ošetření závažného poranění snížilo riziko poúrazových komplikací včetně úmrtí (8–10). Koncepce ošetření vysokoprahových úrazů je zaměřena na okamžitou dostupnost diagnostických metod (ultrazvuk, multidetektorová vypočetní tomografie) a dále i léčebných výkonů (komplex „damage control“ operací, radiointervenční postupy) (1, 10, 11). Dodržení „timingu“ v léčebném postupu se správným načasováním ošetření jednotlivých poranění je základem nové koncepce v ošetření polytraumat. Kooperace v rámci multioborového zajištění zraněného je nezbytnou podmínkou vytvořeného algoritmu v péči o polytraumata (2). Traumatologem (nebo erudovaným chirurgem) jako vedoucím ošetřujícího týmu je jednoznačně definována kompetence a účast jednotlivých specializací v ošetření zraněného. Spektrum poranění jednotlivých systémů, jak je uvedeno i v našem souboru zraněných, je důvodem k vytvoření systému okamžité dostupnosti jednotlivých chirurgických odborností. V postupu u polytraumatu jsou první hodiny rozhodující. Proto léčebný postup je velmi přesně koncipován podle současných doporučení s jejich implementací v diagnosticko-terapeutickém algoritmu. Zavedený trauma systém zlepšuje přežití zraněných se snížením letality až na 15–18 % (7, 10).

ZÁVĚR

Ustanovení trauma systému péče o závažná poranění znamená zvýšení primárních příjmů do traumatologického centra. Nejčastějším ze závažných poranění ošetřených na urgentním příjmu je polytrauma a kraniocerebrální poranění. Zavedení standardního postupu interdisciplinární spolupráce při fázovém ošetření traumat vede k optimalizaci v jejich péči. Včasná indikace a provedení urgentní operace s kontrolou zdroje krvácení a zamezení pokračující kontaminace u zraněných s polytraumatem je zásadním léčebným opatřením. Definitivní ošetření včetně reoperace při fázovém postupu je indikováno s časovým odstupem po stabilizaci zraněného. ISS 40 < je spojeno s rizikem letality u 65 % zraněných.

Zkratky

  • DCO – neodkladné operace pro poranění pohybového ústrojí (damage control orthopeadics)
  • DCS – urgentní laparotomie (damage control surgery)
  • DSTC – definitivní chirurgické péče o trauma (definitive surgical trauma care)
  • EDT – torakotomie na oddělení urgentního příjmu (emergency department thoracotomy)
  • GIT – gastrointestinální trakt
  • ISS – Injury Severity Score (skóre závažnosti poranění)

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

doc. MUDr. František Vyhnánek, CSc.

Traumatologické centrum FNKV

Šrobárova 50, 100 34 Praha 10

e-mail: vyhnanek@fnkv.cz


Sources

1. Nast-Kolb D, Ruchholtz S, Waydhas C, Taeger G. Management des Polytraumas. Chirurg 2006; 77(3) : 861–873.

2. Wurmb T, Müller T, Jansen H, el al. Interdisciplinary treatment of severely injuried patients in the trauma resuscitation room. Anasthesiol Intensivmed Notfallmed Schmerzther 2010; 45(6): 390–398.

3. Celso B, Tepas J, Langland-Orban B, et al. A systematic review and meta-analysis comparing outcome of severely injured patients treated in trauma centers following the establishment of trauma systems. J Trauma 2006; 60(2): 371–378.

4. Diggs BS, Mullins RJ, Arthur M, Newgard CD. Proportion of seriously injuried patients admitted to hospitals in the US with a high annual injuried patient volume: a metric of regionalized trauma care. J Am Coll Surg 2008; 206(2): 2120150219.

5. Wurmb T, Frühwald P, Brederlau J, et al. Der Würburger Schockraumalgorithmus. Gesamtkonzept und erste Ergebnisse einer „sliding-gantry-basierten“ Computertomographie-diagnostik. Anaesthesist 2005; 54: 763–772.

6. Rivara FP, Koepsell TD, Wang L, et al. Outcomes of trauma patients after transfer to a level I trauma center. J Trauma 2008; 64(6): 1594–1599.

7. MacKenzie EJ, Rivara FP, Jurkovich GJ, et al. A national evaluation of the effect of trauma – center on mortality. N Engl J Med 2006; 354(4): 366–378.

8. Cudnik MT, Newgard CD, Sayre MR, Steinberg SM. Level I versus Level II trauma centres: an outcomes-based assessment. J Trauma 2009; 66(5): 1321–1326.

9. Lansink KW, Leenen LP. Do designated trauma systems improve outcome ? Curr Opin Crit Care 2007; 13(6): 686–690.

10. Probst C, Pape HC, Hildebrand F, et al. 30 years of polytrauma care: An analysis of the change in strategies and results of 4849 cases treated at a single institution. Injury 2009; 40(1): 77–83.

11. Newgard CD, McConnell KJ, Hedges JR, Mullins RJ. The bendit of higher level of care transfer of injuried patients from nontertiary hospital emergency departments. J Trauma 2007; 63(5): 965–971.

Labels
Addictology Allergology and clinical immunology Angiology Audiology Clinical biochemistry Dermatology & STDs Paediatric gastroenterology Paediatric surgery Paediatric cardiology Paediatric neurology Paediatric ENT Paediatric psychiatry Paediatric rheumatology Diabetology Pharmacy Vascular surgery Pain management Dental Hygienist
Topics Journals
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#