Příspěvek k farmakogenetice chronického srdečního selhání –⁠ betablokátory

Overview

Východisko.
Aktivace sympatického nervového systému a systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAS) zhoršuje progresi chronického srdečního selhání. Se zvýšenou aktivací tohoto systému byla asociována deleční alela D inzerčně delečního polymorfizmu v genu pro angiotenzin I konvertující enzym (I/D ACE). Cílem této práce bylo testovat farmakogenetické asociace genotypu I/DACE s terapií betablokátory u pacientů s chronickým srdečním selháním. 

Metody a výsledky.
Do studie jsme zařadili celkem 241 s chronickým srdečním selháním, z nichž 63 % dostávalo betablokátor, 37 % pacientů beta blokátory nedostávalo. Pomocí metody polymerázové řetězové reakce jsme detekovali genotyp polymorfizmu I/D ACE na 2 % agaróze v UV světle. Pacienti s chronickým srdečním selháním a genotypem II v polymorfizmu I/D ACE byli mladší, dostávali častěji betablokátory a diuretika, méně často aspirin, měli nižší glykémii a hladinu TNFα v krvi. Prokázali jsme signifikantní rozdíl v distribuci genotypů i frekvenci alel polymorfizmu I/D ACE mezi pacienty s doporučenou dávkou betablokátorů a pacienty bez terapie betablokátory. Pokud jsme hodnotili současně terapii inhibitory ACE a betablokátory, zaznamenali jsme pokles genotypů ID+DD u pacientů s nižším než 50% dávkováním pro obě skupiny léků současně oproti všem ostatním 

Závěry.
U pacientů s chronickým srdečním selháním jsme prokázali interakci mezi genotypem I/D ACE a podáváním a dávkováním betablokátorů a jeho farmakologickou interakci s inhibitory ACE. 

Klíčová slova:
I/D ACE-polymorfismus-terapie-betablokátory-inhibitory ACE-farmakogenetika.