Molekulární diagnostika infekčních stavů

Overview

Molekulární diagnostika (záchyt a detekce nukleových kyselin pomocí molekulárně genetických metod) nacházístále větší uplatnění v klinické diagnostice nemoci. Mimo již dlouhou dobu používané genetické metody detekcedědičných defektů se nejnověji uplatňuje i při detekci patogenních mikroorganizmů. Její nasazení rozšířilo diagnostickémožnosti detekce patogenů v případech, kdy klasické metody neposkytují dostatečně spolehlivé či rychlévýsledky, a je stále více využívána odborníky z neurologie, otorinolaryngologie, ortopedie, kardiochirurgie čikožními a transplantačními specialisty. Jako každý nový přístup i molekulární diagnostika vyvolává rozporuplnéreakce. Na jedné straně stojí její zastánci s tendencí ji mnohdy až nekriticky přeceňovat, na druhé straně skeptici,kteří ji, bohužel mnohdy z neznalosti, nedůvěřují. V následujícím přehledu se proto pokusíme nezaujatě na základěliterárních údajů i vlastních více jak pětiletých zkušeností s jejím klinickým nasazením zhodnotit její přednostia nedostatky z hlediska možného využití odbornými i praktickými lékaři.

Klíčová slova:
molekulární diagnostika, mikrobiologická diagnostika, hybridizace, amplifikace, polymerázovářetězová reakce.