ETIOPATOGENEZE REFLUXNÍ CHOROBY JÍCNU

Overview

Primární příčinou refluxní choroby jícnu je porucha motility, nikoliv porucha kyselé sekrece. Vznik refluxníchoroby je určován rovnováhou mezi faktory agresivními a defenzivními. K faktorům agresivním je řazen gastro-ezofageální (duodeno-gastroezofageální) reflux, u kterého hraje roli koncentrace kyseliny solné, dále pak přítomnostžluče a pankreatických enzymů. Těmto faktorům mohou napomáhat hiátová hernie, dysmotilita žaludku, nedosta-tečná pylorická kompetence a následný duodenogastrický reflux. Klíčovým momentem vzniku refluxní chorobyjícnu je délka jícnové expozice refluxovaným žaludečním obsahem. Role duodenálního obsahu se jeví zatím jako nezcela jasná. Příčinou slizničního poškození je pravděpodobně synergizmus kyseliny a žluče. Z ochranných faktorůpůsobí antirefluxní bariéra, kdy retrográdnímu pohybu žaludečního obsahu je zamezováno kompetencí dolníhojícnového svěrače, čemuž napomáhají snopce bránice. Není ještě bezpečně objasněn přechod epitelů v oblastigastroezofageální junkce. Pokud jsou kardiálním typu sliznice zánětlivé a reaktivní změny, je nález označován jakokarditida. Jsou popisovány tři potenciální mechanizmy kompetence oblasti gastroezofageální junkce: přechodnérelaxace dolního jícnového svěrače, hypotenzní dolní jícnový svěrač a anatomická disrupce gastroezofageální junkce,pravděpodobně spojená s hiátovou hernií. Většina prací ukazuje, že základní příčinou refluxní choroby jícnu jsoupřechodné relaxace dolního jícnového svěrače a bránice. U pacientů s těžkou refluxní ezofagitidou je nacházensnížený tlak dolního jícnového svěrače a nízká amplituda jícnových kontrakcí. Gradient v oblasti dolního jícnovéhosvěrače je vytvářen v oblasti funkční chlopně, která je tvořena muskulomukózní řasou, umístěné v přechodu jícnudo žaludku. U zdravých osob je refluxát rychle z jícnu odstraněn, což je druhá linie ochrany. Opožděná očista jícnuje způsobena redukcí frekvence nebo síly peristaltických kontrakcí. Působí zde gravitace a neutralizace kyselinybikarbonáty obsaženými ve slinách. Přispívat může i porucha vyprazdňování žaludku. Složení refluxátu může určovattíži nemoci. Jsou identifikovány dva mechanizmy porušeného jícnového vyprazdňování: peristaltická dysfunkce a„re-flux” spojený s některými hiátovými herniemi. Třetí linií ochrany je „tkáňová rezistence”, o které je známonejméně. Role eikosanoidů u refluxní choroby jícnu je zatím nejasná, protože jejich hladiny nekorelují s tížísymptomů. Zvýšená prevalence refluxní choroby v posledních letech je dávána do souvislosti poklesem infekceHelicobacter pylori. Etiopatogeneze refluxní choroby jícnu je multifaktoriální a může zahrnovat nedostatečnéantirefluxní mechanizmy, frekvenci refluxních epizod, objem a účinnost refluxátu, slizniční rezistenci, nedostatečnoujícnovou očistu a vyprazdňování žaludku. Jako závažné faktory se jeví frekvence a tíže gastroezofageálního refluxu,ale klíčovou roli s největší pravděpodobností hraje dysfunkce dolního jícnového svěrače.

Klíčová slova:
refluxní choroba jícnu, dolní jícnový svěrač, hiátová hernie, Heliobacter pylori, karditida, Barrettův