APLIKOVANÉ AKTIVITY RADIOFARMAK, RADIAČNÍZÁTĚŽ A RADIAČNÍ RIZIKO VYŠETŘOVACÍCHPOSTUPŮ V NUKLEÁRNÍ MEDICÍNĚ

Overview

V souhlase s vývojem nukleární medicíny ve světě se v ČR v letech 1987 až 1996 částečně změnilo spektrumpoužívaných radiofarmak a jejich zastoupení. U většiny radiofarmak se o 20 až 80 % zvýšila průměrná aplikovanáaktivita a poněkud se zúžilo rozmezí aktivit aplikovaných na jednotlivých pracovištích. K uplatňování zásad radiačníochrany pacienta přispívají směrné hodnoty aplikovaných aktivit radiofarmak stanovené novým předpisem o radiačníochraně platným v ČR od poloviny r. 1997. Radiační zátěž při většině vyšetření v nukleární medicíně vyjádřenáefektivní dávkou je srovnatelná s radiační zátěží při radiodiagnostických vyšetřeních, jen po aplikaci farmak s131I,201Tl,67Ga a111In je výrazně vyšší. Na základě znalosti efektivní dávky je možné soudit, že celoživotní přídatnériziko fatálního nádoru z aplikace radiofarmak je o dva až o tři řády nižší než celoživotní riziko fatálních nádorůspontánně se vyskytujících. Zvláštností radiačního rizika je jeho hypotetičnost - promítá se často až do dalekébudoucnosti lidského života na rozdíl od bezprostředních neradiačních rizik některých lékařských výkonů a rizikv životním prostředí, jež bývají mnohdy vyšší. Jakékoliv vyšetření pomocí ionizujícího záření je možné provést jentehdy, převyšuje-li očekávaný zdravotní prospěch pro pacienta významně radiační riziko. Přehnané obavy z radiač-ního rizika by neměly vést k zamítání oprávněných vyšetření s možnou následnou závažnou zdravotní újmou propacienta.

Klíčová slova:
radiofarmaka, průměrná aplikovaná aktivita, radiační zátěž, efektivní dávka, radiační riziko,nukleární medicína, radiační ochrana.