Zdravé stárnutí ve společenském a jazykovém kontextu

Overview

Světová zdravotní organizace publikovala v souvislosti s právě probíhající Dekádou zdravého stárnutí důležité materiály, které zavádějí v péči o starší populaci některé nové pojmy. Předmětem tohoto krátkého sdělení je přiblížení některých pojmů souvisejících se zdravým stárnutím a ve světle vlastního šetření i diskuse k používání již běžných pojmů souvisejících se stárnutím v odborné i laické diskusi.

Klíčová slova:

senior – zdravé stárnutí – vnitřní kapacita – vitalita – starší člověk – starší lidé

Dekáda zdravého stárnutí

V současné době probíhá Dekáda zdravého stárnutí vyhlášená Světovou zdravotní organizací (WHO), a to zatím bez výrazného povšimnutí ze strany naší odborné, vědecké či politické veřejnosti. Vyhlášení Dekády předcházela ze strany WHO odborná i veřejná diskuse a publikace důležitých materiálů.

Jde o zprávu z roku 2015 (World report on ageing and health),(1) ve které WHO definovala cíl „Healthy ageing“ – zdravé stárnutí jako „rozvoj a udržení dobrého funkčního stavu, který umožní životní pohodu“ (developing and maintaining the functional ability that enables well-being). Dobrý funkční stav (functional ability) je ve zprávě definován jako „health-related attributes that enable people to be and to do what they have reason to value“, což je možné přeložit například jako „atributy související se zdravím, které lidem umožňují žít a konat podle svých hodnot“. „Intrinsic capacity“ je pak „the composite of all of the physical and mental capacities that an individual can draw on“, tedy „soubor všech fyzických a duševních schopností, ze kterých může jedinec čerpat“. Základní rámec Healthy ageing – zdravého stárnutí se tedy soustřeďuje na udržení „intrinsic capacity“ a dobrého funkčního stavu v průběhu celého života až do nejvyšších decenií.(2)

Principy výše uvedené zprávy jsou rozpracovány v materiálu o integrované péči o starší lidi (Integrated care of older persons)( 1, 3) a dalších podkladech. Koncept zdravého stárnutí vychází nikoli z důrazu na zvládání jednotlivých nemocí a diagnóz, to je záležitostí jednotlivých lékařských oborů. Rámec zdravého stárnutí je daleko širší a soustředí se na koncept celkové „intrinsic capacity“ jakožto souboru individuálních vlastností a schopností, které představují předpoklady zdravého stárnutí.

Šest domén „intrinsic capacity“

Vnitřní kapacita ke zdraví, jak bychom pojem mohli asi nejpřesněji přeložit, je determinována šesti doménami: stavem zraku a sluchu, nepřítomností kognitivní poruchy či jiného psychického onemocnění, dobrou lokomocí a konečně zavádí pojem „vitalita“, který je možná i pro laickou veřejnost intuitivně srozumitelnější, nicméně v této šestici komponent intrinsic capacity je poněkud vágně definován jako souvislost s dobrým nutričním a metabolickým stavem. Na tyto oblasti jsou zaměřeny jednotlivé diagnostické, preventivní a terapeutické intervence, které jsou na základě dostupného vědeckého poznání nejvíce účinné a které jsou efektivní i z ekonomického pohledu a z hlediska dostupnosti péče. Tyto intervence jsou v dalším materiálu rozpracovány ve srozumitelných a názorných schématech zabývajících se jednotlivými doménami.(4, 5)

Jedná se o následující domény a intervence:

Lokomoce: K udržení dobré mobility je doporučována multimodální fyzická aktivita.

Zrak: Zhoršení zraku starších lidí by měla být věnována dostatečná pozornost, v primární péči screening, aby mohla být včas uskutečněna potřebná intervence v případě, že se jedná o léčitelnou příčinu zhoršení zraku.

Sluch: V primární péči by měl být prováděn screening poruch sluchu a včasné doporučení k odbornému řešení a případně poskytnutí kompenzačních pomůcek.

Kognice: Lidem s kognitivní poruchou (ať již byla, či nebyla stanovena diagnóza onemocnění způsobujícího demenci) by měla být nabídnuta možnost kognitivní stimulace.

Psychický stav: Lidem s depresivními symptomy by měla být nabídnuta strukturovaná psychologická intervence, popřípadě další postup v intencích mezinárodních zásad péče o duševní zdraví.

Vitalita: Dietní poradenství a doplňková výživa by měly být doporučovány starším lidem, kteří trpí malnutricí. Stav výživy by měl být pravidelně vyhodnocován a monitorován. Důležité jsou kulturní aspekty podporující dostatečnou výživu, zajištění doplňkové výživy v případě nedostačujícího příjmu stravy a dostatečnou pozornost je zapotřebí věnovat zejména příjmu kvalitních bílkovin.(6, 7)

Z výše uvedeného je zřejmá určitá inkongruence s ohledem na zavedení pojmů „intrinsic capacity“ a „vitality“. První pojem je v našem jazyce (a nepochybně i v některých jiných jazycích) poněkud obtížně přeložitelný a interpretovatelný. Na to autorka opakovaně upozorňovala i na mezinárodních geriatrických setkáních a v diskusích k výše uvedeným materiálům. Druhý pojem, „vitality“, je v materiálech Světové zdravotní organizace vymezen pouze velmi úzce. Přesto však právě pod pojmem vitalita spíše chápeme onu „individuální či vnitřní schopnost člověka“ být odolný vůči nemocem a dalším poruchám zdraví.(4)

Nepochybujeme o tom, že se pojem „intrinsic capacity“ bude i nadále používat a budou z něj vycházet odborné práce. Pro komunikaci o zdraví, zdravém stárnutí, a zejména podpoře zdraví by zřejmě bylo vhodné najít termín či výstižný český překlad tohoto pojmu, který bude srozumitelný laické veřejnosti, ale i politikům, novinářům a odborníkům jiných oborů a jehož prostřednictvím bude možné koncept zdravého stárnutí lépe komunikovat a prosazovat.

Vyvolávat pozitivní asociace spojené se stárnutím

Z výše uvedených citací a odkazů vyplývá, že materiály WHO používají vcelku důsledně pojem „older persons“ nebo „older people“. Používání správných pojmů, respektive pojmů, které nevyvolávají nežádoucí asociace a konotace, je nepochybně důležité, a to zejména v případě pojmů, které jsou velice často používány, což pro označení starších lidí nepochybně platí.

V češtině i v dalších jazycích je obtížné bez emotivní stereotypizace už jen pojmenovat skupinu osob, jejichž život se chýlí ke konci. Výrazy jako důchodce nebo penzista mají negativní konotaci, vyvolávají pocit závislosti, chudoby a potřeby. Výrazy stařec, staroch, stařenka, staroba mají zcela jasnou negativní konotaci. Pojmenování starších lidí představuje nepochybně určitý problém i v jiných jazycích, například v angličtině. Za korektní pojmenování se zpravidla považuje older people nebo older person, zatímco pojmenování elderly se v geriatrických a gerontologických kruzích považuje za nesprávné, a to i přesto, že v britském veřejném prostoru (například v dopravních prostředcích, různých informačních materiálech a vyhláškách) se elderly hojně používá. Nicméně například emeritní předseda EUGMS prof. Desmond O’Neil z Irska nuanci mezi těmito pojmy vysvětlil následovně: pokud se na geriatrickém kongresu hovoří o elderly, je to, jako kdyby se na kongresu o lidských právech hovořilo o negroes. Přestože je toto vysvětlení nepochybně nadsázkou, za správnější se v geriatrické literatuře považuje používat pojem older person, respektive použití tohoto pojmu se považuje za určitý výraz geriatrické či gerontologické poučenosti.

Rovněž chybí hodnotově neutrální adjektivum. Pojem stařecký či senilní je sice v lékařské terminologii užíván, ale mimo medicínu či zdravotní péči může být vnímán spíše negativně, a proto se zpravidla používá výraz seniorský anebo se adjektivum nahrazuje opisem. V terminologii Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení se stále používá termín „starobní důchod“. Na tuto skutečnost, vskutku velmi hrubé nálepkování (labelling) těch, kteří dospěli k nároku na důchod, autoři opakovaně upozorňovali na různých fórech, včetně například Rady vlády pro seniory a stárnutí populace. V referování o pandemii COVID-19 byl ze strany Ústavu zdravotnických informací a statistiky, respektive jeho ředitele prof. Duška často používán pojem „seniorní populace“, což lze považovat za snahu o kultivaci našeho jazyka s ohledem na starší lidi. Za hodnotově neutrální, nebudící nežádoucí stereotypy, však můžeme považovat (jak bude dále uvedeno) také označení senior, seniorský. Výraz spíše naznačuje, že člověk označený jako senior si zaslouží úctu, respekt (kdežto důchodce si zasluhuje důchod). Postupně došlo k extenzi pojmu vlivem jazyka managementu (senior manager). Českou (i anglickou) alternativou je hojně užívaný pojem starší, starší člověk, což je ale českým překladem původně latinského slova senior, které také znamená starší.

Senior, nikoli důchodce

Jaké označení lidí vyššího věku je tedy vhodné? Na přelomu června a července 2021 jsme se dotázali 762 osob ve věku 60+, jak by chtěli být nazýváni. Učinili jsme to pomocí dotazníku vyplňovaného prostřednictvím internetu.(8) Odpovědi jsou uvedeny v následující tabulce:

Preference označení senior, seniorka mírně stoupá od nejmladší skupiny 60–64 let (37 %) po 80+ (49 %) a s přihlédnutím k odpovědím „je mi to jedno“ (v průměru 40 %) tak můžeme říci, že je akceptované zhruba čtyřmi pětinami osob 60+ v každé věkové skupině.(8)

Přestože toto šetření nelze považovat za reprezentativní, domníváme se, že je tento vzorek natolik velký, aby dostatečně vypovídal o tom, že samotní senioři toto označení v podstatě akceptují. Tento názor je nepochybně vhodné respektovat i v rámci odborného diskurzu a komunikace s veřejností. Dále se domníváme, že správnému užívání pojmů a jazyka je zejména v gerontologii a geriatrii třeba věnovat dostatečnou pozornost, protože ne zcela vhodné pojmenování různých situací souvisejících se stárnutím může dotčené stigmatizovat či vést k závažným nedorozuměním.

Závěr

Správné používání jazyka i odborných pojmů je důležitým východiskem komunikace s odbornou i laickou veřejností a důležitou součástí odborného diskurzu. S vývojem poznání i změnami ve společnosti se používání jazyka a pojmů mění. Jsou zaváděny pojmy nové a některé pojmy nabývají dalších konotací a s postupem času se jejich použití a porozumění mění. V našem článku se zabýváme nejen pojmy souvisejícími se zdravým stárnutím, které jsou relativně nové. Upozorňujeme také na skutečnost, že je dobré zvažovat a s postupem času revidovat i používání pojmů, které označují tak často zmiňované fenomény, kterými jsou stárnutí a stáří.

Práce vznikla za částečné podpory Projektu AZV MZ NV18-09-00587 Dlouhodobá péče pro pacienty s demencí, analýza současné situace u nás a v Evropě, možnosti transformace institucionální péče s ohledem na zlepšení kvality života, kvalitu péče a využití zdrojů.

Korespondenční adresa:

doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.

Gerontologické centrum Praha

Šimůnkova 1600

182 00 Praha 8

e-mail: iva.holmerova@gerontocentrum.cz