#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Metody měření objemu otoků končetin


Authors: K. Ratislavová 1;  V. Resl 1;  M. Leba 2;  Kateřina Janoušková 1
Authors‘ workplace: Západočeská univerzita v Plzni ;  Fakulta zdravotnických studií Děkan: Ing. Jan Beránek, MBA 1;  Fakulta aplikovaných věd Děkan: doc. Ing. Miloš Železný, Ph. D. 2
Published in: Prakt. Lék. 2024; 104(1): 30-35
Category: Of different specialties

Overview

Otok je častým příznakem řady onemocnění a jeho průběžné statické i dynamické měření a sledování je pro praxi zásadní. Vymizení nebo naopak přibývání otoku může indikovat úspěšnost či neúspěšnost léčby. Cílem našeho literárního přehledu je a) identifikovat aktuální dostupné metody měření objemu otoků končetin, b) získat informace o jejich validitě a reliabilitě. Bylo provedeno systematické vyhledávání studií s cílem identifikovat relevantní zdroje. Do přehledu bylo zařazeno dvacet studií, které popisují metody měření objemu otoků horních nebo dolních končetin. Ve studiích byly nejčastěji popsány metody páskového měření, vodní volumetrie nebo měření perometrem, které jsou považovány za„zlatý standard“. Proto byly tyto metody využívány často pro ověření validity a reliability nových metod měření objemu otoků končetin, mezi které patřily především trojrozměrné zobrazovací metody a bioimpedanční spektroskopie. Technologický pokrok přináší nové možnosti a metody v měření objemu otoků končetin, jejich účinnost a přesnost je však zatím stále ověřována.

Klíčová slova:

přehled – metody – otoky končetin – měření objemu

ÚVOD

Otok je častým příznakem řady onemocnění a jeho diagnostiku, měření i léčbu řeší mnoho oborů medicíny. Příčiny vzniku otoku jsou mnohočetné. Důvodem edému je nahromadění volné tekutiny v intersticiu (např. hydroperikard, hydrothorax, ascites) nebo také v orgánech (mozek, játra, larynx, plíce). V kůži může být otok generalizovaný (anasarca, hydrops) nebo lokalizovaný na periferii v obličeji nebo na končetinách.

Z patogenetického hlediska dochází k perifernímu otoku při kumulaci alespoň 2 litrů vody. Princip vzniku otoku se vysvětluje zákonem filtrace a resorpce podle Starlinga. Porucha nastává: a) zvýšením kapilárního hydrostatického tlaku (např. CHVI, alergie) nebo b) poklesem onkotického tlaku krevní plazmy (např. nefrotický syndrom, cirhóza, hladovění, popáleniny anemie), eventuálně c) zvýšením onkotického tlaku v intersticiu (např. lymfatický otok).

Další podstatou vzniku otoku může být porucha permeability kapilár. Konkrétně jde o:

  • zvýšenou kapilární permeabilitu při poruše bazální membrány kapilár (např. u diabetu nebo u ISCHDK) nebo
  • zvýšenou kapilární permeabilitu při poruše endotelu a bazální membrány kapilár (např. zánětlivé stavy vlivem tepla, toxinů, alergenů).

Za základní klinické vyšetření a známku otoku se považuje tzv. „pitting“, tj., tlakem prstu na kůži vytlačíme důlek. Charakteristickým rysem edému je také možné přemístění tekutiny podle horizontální nebo vertikální polohy těla, u vzpřímeného člověka je nejčastěji na dolních končetinách (15, 16). Širokou škálu otoků můžeme rozdělit podle příčin na celkové a lokální (tab. 1).

Pro praxi je důležité průběžné statické i dynamické měření a sledování edému ve vztahu k diagnóze, s určením příčiny jeho vzniku. Vymizení nebo naopak přibývání otoku může indikovat úspěšnost či neúspěšnost léčby. Bohužel řada objektivních přístupů k měření neodpovídá všem požadavkům sledování. Aparatury jsou často rozměrné, nákladné, neumožňují dostatečnou kvantifikaci, která je často obtížná a nepřesná. Také dynamické sledování edému (přibývání, či ústup) není optimální. Málokdy metody umožňují případné telemetrické sledování. Pro směřování našeho dalšího výzkumu, jehož pilotní výsledky jsme již prezentovali (24), bylo nutné sestavit ucelený přehled současných vyšetřovacích metod, který předkládáme.

Cílem našeho literárního přehledu je:

  • identifikovat aktuální dostupné metody měření objemu otoků končetin,
  • získat informace o jejich validitě a reliabilitě.

 

METODIKA

Byl přijat design literárního přehledu. Zahrnuje studie, ve kterých byly posuzovány kvantitativní metody měření objemu otoků končetin (výzkumné studie, validační studie, systematické přehledy). Dalším kritériem pro zařazení do přehledu byl dostupný plný text studie v anglickém jazyce, publikovaný v období let 2015–2024. Bylo provedeno systematické vyhledávání studií s cílem identifikovat a nalézt relevantní zdroje v databázích Web of Science, Medline/PubMed, EBSCOhost, Science Direct, Wiley, Springer a ProQuest. Použitá klíčová slova byla:„edema“ AND„volume“ AND„limb“ OR„arm“ OR „hand“ OR „legs“ OR „feet“ AND „measurement“ OR „method“ OR „assessment“.

Z celkového počtu 356 vyhledaných studií bylo do konečné analýzy zařazeno dvacet studií, které naplnily kritéria výběru.

 

VÝSLEDKY

Do přehledu bylo zařazeno dvacet studií, které popisují metody měření objemu otoků horních nebo dolních končetin (tab. 2). Šlo o sedmnáct výzkumných studií, které popisovaly vývoj a testování nové metody nebo ověřovaly platnost a reliabilitu známých měřících metod. Tři studie byly přehledové.

Ve studiích byly nejčastěji popsány metody páskového měření, vodní volumetrie nebo měření perometrem, které jsou považovány za „zlatý standard“. Proto byly tyto metody využívány často pro ověření validity a reliability nových metod měření objemu otoků končetin, mezi které patřily především trojrozměrné zobrazovací metody a bioimpedanční spektroskopie. Ostatní metody, jako je magnetická rezonance, počítačová tomografie nebo sonografie, byly v analyzovaných studiích použity pouze okrajově pro porovnání metod.

 

DISKUZE

Nejstarší a nejběžněji používanou metodou ve zdravotnické praxi je měření otoků končetin za pomoci páskových měřidel. Obvod dolní končetiny se měří v centimetrech, většinou třikrát denně (ráno, odpoledne a večer), aby byl zaznamenán vývoj otoku v průběhu dne. Aby se předešlo měření otoků na odlišných místech, označí se při prvním měření místo za pomocí fixy. Metoda měřicího pásku je však nespolehlivá a náchylná k lidské chybě při měření (8). Při měření otoků ruky nebo nohy se využívá technika osmičky, která může zachytit akumulaci tekutiny v dorzální části ruky nebo na nártu, kterou by měření obvodovým páskem nezachytilo.

 

Tab. 1 Příčiny a rozdělení otoků na dolních a horních končetinách

Otoky dolních končetin z celkových příčin

Otoky dolních i horních končetin z lokálních příčin

kardiální

lymfatické otoky

(hereditární, primární a sekundární lymfedém)

ledvinné

žilní otoky

(chronická žilní insuficience, tromboflebitida nebo flebotrombóza)

jaterní

tukové (lipedém)

polékové (iatrogenní)

alergické – angioneurotické (Quinckeho)

hypokalemické

statické otoky („fyziologické“, ortostatické)

hormonálně podmíněné

 

hypoproteinemické (hypalbuminemické)

 

 

Tab. 2 Analyzované studie zaměřené na metody měření objemu otoků horních nebo dolních končetin (řazené vzestupně dle roku publikace)

Autor, rok, země původu studie

 

Zaměření

 

Cíl výzkumu

 

Využité metody

 

Výsledky

Chromý et al. 2015

Česká republika

dolní končetiny

experimentálně ověřit přesnost několika metod a vzájemně je porovnat

  • měření páskou – metoda kužele, diskový model, parciální model kužele
  • VV
  • 3D zobrazovací metody

VV byla shledána jako nejlepší metoda pro většinu použití měření objemu otoků nohy.

Yu et al. 2015

Dánsko

dolní končetiny

vývoj a testování mobilního systému sledování objemu otoků na modelu

  • DEAP

Senzory DEAP jsou vhodné. Nutnost je testovat v reálném prostředí.

Hameeteman et al.

2016

Holandsko

horní končetiny

posoudit validitu a reliabilitu 3D SGM pro měření objemu otoků u pacientů s lymfedémem

  • 3D SGM, VV

3D SGM je přesná metoda. Hodnota rozptylu ve srovnání s měřením VV je nižší.

Hidding et al. 2016

Holandsko

lymfedém

systematický přehled: jaké měřicí nástroje jsou nejvhodnější pro měření

lymfedému v jeho různých fázích

  • BIS
  • měření páskou
  • perometr, VV

Důkazy o dobré spolehlivosti

a platnosti měly BIS, VV, měření páskou a perometrie.

Shinkai et al. 2017

Japonsko

horní končetiny

analýzu přesnosti použití 3D skenování k měření objemu ruky

  • 3D sken
  • měření páskou

3D sken umožňuje přesnou objemovou analýzu asymptomatické ruky.

Verhulst et al. 2017

Holandsko

horní končetiny

reprodukovatelnost měření objemu ruky a předloktí pomocí SGM

  • 3D SGM

SGM umožňuje přesnou analýzu objemů horní končetiny.

Rabe et al. 2018

Francie

dolní končetiny

přehledová studie: metody měření venózních otoků nohou

  • měření páskou (obvod, Leg-o-Meter, metoda kužele (diskový model)
  • VV, perometr, ostatní

Pro všechny metody je nutná přísná standardizace podmínek měření.

Sharkey et al. 2018

UK

horní/dolní končetiny

porovnat přesnost a spolehlivost měření páskou s měřením perometrem

  • měření páskou – metoda kužele
  • perometr

Perometr poskytuje spolehlivější standard než měření páskou.

Qin et al. 2018 USA

lymfedém horních/ dolních končetin

otestovat přesnost BIS při diagnostice lymfedému porovnáním jeho výsledků s ICG lymfografií

  • BIS
  • ICG lymfografie

BIS přináší příliš vysokou míru falešně negativních výsledků.

Wolfs et al. 2019

Holandsko

horní končetiny

posoudit validitu a spolehlivost nově vyvinutého systému PAM.

  • přístroj Peracutus Aqua Meth (PAM)
  • VV

PAM se ukázal jako přesné

a spolehlivé zařízení pro měření objemu paže.

Llanos et al. 2020

Austrálie

horní končetiny

hodnoceno pět fyzikálních hodnotících nástrojů používaných ke kvantifikaci otoku ruky

  • měření páskou
  • VV, BIS
  • kroužkové měřidlo • 3D techniky

Všechny metody měly dobrou až vynikající spolehlivost a střední až vysokou validitu.

Mabrouk et al. 2020

USA

kotníky

vývoj metodologie pro podélné sledování edému kotníku, založené na BIS

•BIS

BIS vykazovala vysokou přesnost při edému v hlezenním kloubu

s velmi malou variabilitou.

Chausiaux et al. 2021

UK

dolní končetiny

validace přístroje Heartfelt HF-1, který se používá

k měření objemu a délky chodidla

  • přístroj HF-1
  • VV
  • páskové měřidlo

Přístroj HF-1 měří objem a délku chodidla přesněji než VV nebo manuální měření.

Bahadori et al. 2022

UK

dolní končetiny

systematický přehled: stanovit užitečnost 3D skenovací technologie

  • 3D skener

Existuje velmi málo důkazů na podporu účinnosti technologie 3D laserového skenování.

Houwen et al. 2022

Holandsko

dolní končetiny

posoudit validitu a reliabilitu tří rutinně používaných metod pro odhad objemu otoků končetin

  • VV
  • páskové měřidlo – metoda kužele
  • perometr

I za optimálních podmínek jsou měření objemu značně závislá na pozorovateli.

Oezel et al. 2022

Německo

horní končetiny

vyhodnotit protokol o vyšetření objemu měřenými pomocí 3D skeneru

  • 3D skener EVA

3D skener je spolehlivým nástrojem pro měření objemů a obvodů ruky a předloktí.

Ashby et al. 2023

UK

dolní končetiny

validita a reliabilita přenosné metody 3D skenování

  • 3D skener
  • VV

Metoda 3D skenování je spolehlivou a validní metodou pro kvantifikaci objemu nohou.

Houwen et al. 2023

Holandsko

objekty

a končetiny

vývoj a testování zařízení, které měří souvislý profil průřezových ploch objektů

  • přístroj Peracutus Aqua Meth (PAM)

PAM určuje objem přesně, spolehlivě a objektivně. Segmentální měření objemu lidských končetin je možné.

Nascimben et al.

2023

Itálie

horní končetiny

práce porovnávala rutinní klinické metody a digitální metody na zdravých subjektech

  • 3D laserové skeny (koncept kubické teselace), VV
  • páskové měřidlo – metoda kužele

Algoritmus teselace lze považovat za digitální ekvivalent metody VV pro volumetrii ruky.

Scaliusi et al. 2023

Španělsko

dolní končetiny

testování mobilního bioimpedančního přístroje

  • BIS

Byla představena alternativní metoda kalibrace BIS, která umožňuje odhad objemu končetiny.

BIS – bioimpedanční spektroskopie, DEAP – dielektrické elektroaktivní polymerní senzory, ICG – Indocyanine Green, SGM – stereofotogrammetrie, VV – vodní volumetrie

 

 

V souladu se zjištěními studie Devoogdt et al. (4) je metoda osmiček spolehlivá, platná a časově efektivní alternativou k metodě výtlaku vody u pacientů s lymfedémem nohy a kotníku.

Nepřímou metodou měření objemu končetiny je měření pomocí metody „kužele“ (frustum sign model). Končetinu je možné si představit jako kužel. Pro měření se pak používá jen spodní a horní část kuželu a vzdálenost mezi těmito dvěma obvody. Poté se provádí výpočet objemu. Tato metoda se používá především v případech, kdy měřená končetina není dostatečně pružná. Měření je rychlé a snadné, ale jeho přesnost je nízká (3) a výsledky významně závisí na zkušenostech personálu (9).

Další metodou pro výpočet objemu končetiny je rozdělení na disky o určité výšce (10–40 mm podle měřené oblasti), tzv. diskový model. Postup měření je stejný jako v předchozím modelu a celkový objem se rovná součtu objemů jednotlivých disků. Tato metoda má stejné výhody a účely použití jako model „kužele“, ale je o něco přesnější, nicméně vyžaduje více času (9). Vodní volumetrie (vodní pletysmografie) je měření objemu vytlačené vody poté, kdy je končetina vnořená do naplněné nádoby. K tomuto měření se používá akrylový obdélníkový box, který má výtok v horní části jedné z kratších stran. Kvádr se naplní vodou po dolní okraj výtoku, poté se do boxu vloží končetina a změří se množství vytlačené vody v mililitrech. Množství vytlačené vody se rovná objemu končetiny. Toto měření funguje na základě Archimédova zákona. Metoda je často používána ve výzkumných šetřeních pro svou jednoduchost a vysokou přesnost. Její hlavní nevýhodou je, že vyžaduje dobrou ohebnost měřené končetiny, neporušenou integritu kůže (11), svislou polohu končetiny, dobré motorické funkce pacienta (třes končetiny výrazně ovlivňuje výsledek), je časově velmi náročná (3), a proto v klinickém prostředí obtížně použitelná.

Novinkou je měření pomocí přístroje Peracutus Aqua Meth (PAM). PAM byl poprvé představen ve studii Wolfs et al. (26). PAM se skládá ze zásobní nádrže a válcové měřicí jednotky. Akumulační nádrž je vybavena dvěma kapacitními hladinovými spínači a teplotním čidlem. Končetina je umístěna vertikálně ve válci naplněném vodou. Měření se provádí čerpáním vody do válce konstantním průtokem. Rychlost stoupání vody tak závisí na ploše průřezu končetiny v libovolné výšce. Tímto způsobem se získá profil ploch průřezu po celé délce končetiny a lze snadno odvodit objem libovolné zvolené části končetiny. Použitá technologie se vyznačuje vysokou rychlostí měření. Měření je provedeno za méně než 2 minuty a poskytuje okamžitý výsledek. Obsluha přístroje pomocí běžného počítače umožňuje jednoduché sledování a ovládání měřící jednotky. Naměřená data se automaticky ukládají, zpracovávají a vyhodnocují. Výsledkem je grafické zobrazení plochy průřezu v každé poloze končetiny. PAM je historicky prvním přístrojem, který umožňuje lokální měření objemu, což nabízí lékaři cenné diagnostické informace (www.peracutus.com).

Perometr je optoelektronický systém využívající infračervené paprsky k určení obvodu a objemu končetiny pomocí paralelně umístěných řad světelných diod a fotosenzorů ve tvaru čtvercového rámu. Infračervené světlo osvicuje snímanou končetinu ze dvou na sebe kolmých směrů a nezacloněné paprsky dopadají na protilehlé senzory rámu. Zařízení tak změří dvě na sebe kolmé vzdálenosti krajních bodů končetiny v každém řezu podél měřeného rozsahu končetiny v rámu. Perometr vykazuje dobrou validitu a spolehlivost, ale ve srovnání s jinými metodami je provoz velkého stroje nákladný (14).

Moderní metodou měření objemu otoků končetin je bioimpedanční spektroskopie (BIS). BIS je neinvazivní a levná technologie, která dokáže v těle pacienta v klinickém prostředí přesně změřit celkový objem vody a objem extracelulární a intracelulární tekutiny. Tyto údaje mohou zdravotnickým pracovníkům pomoci při včasné detekci, hodnocení a intervenci chronických onemocnění. BIS je metoda používaná např. k měření obsahu tekutin v končetinách určením elektrického odporu tkáně při použití malého, nízkofrekvenčního proudu procházejícího tělem. Elektrický odpor tkání vůči proudu, neboli impedance, odráží objem extracelulární tekutiny. Přístroj je schopen odhadnout poměr tukové a svalové tkáně na základě jejich odlišného obsahu vody. Scaliusi et al. (21) představují pilotní testování přístroje VOLUM, což je nositelné zařízení pro monitorování pacientů s akutním srdečním selháním v reálném čase. Jde o přístroj připevněný nad kotníkem pacienta, který obsahuje bioimpedanční testovací obvod. Systém čtyř elektrod je bezdrátově připojený k chytrému telefonu pacienta, který je tak nepřetržitě pod dohledem lékařského týmu. Qin et al. (18) však uvádí, že BIS přináší příliš vysokou míru falešně negativních výsledků, aby bylo možné jej spolehlivě použít jako diagnostickou modalitu pro lymfedém. Dle této studie ICG lymfografie zůstává nejspolehlivějším nástrojem pro diagnostiku lymfedému.

V posledním desetiletí jsou testovány při měření objemu otoků především moderní trojrozměrné zobrazovací techniky.

Stereofotogrammetrie využívá k zachycení 3D modelu končetiny sadu kamer. Z obrázků se určují objemy na základě konkrétních umístění orientačních bodů. Ve studiích Hameeteman et al. (5) a Verhulst et al. (25) je 3D obraz ruky a předloktí vytvořen z 15 různých 2D obrazů (ke snímání využili 15 kamer), které jsou automaticky zkombinovány tak, aby vznikl virtuální 3D model. Na trojrozměrném zobrazování je založený i přístroj Heartfelt 1, popsaný ve studii Chausiaux et al. (8). Jde o patentovanou 3D kameru nastavenou na měření dolní končetiny a chodidla. Metoda je rychlá, bezkontaktní a vhodná pro klinické prostředí. Protože tento přístup je založen na metodách počítačového vidění, je možné automaticky rozpoznat a shromažďovat příslušné údaje o otoku v domácím prostředí pacienta a odesílat je přímo monitorovací zdravotní službě.

Laserové skenery využívají světlo k zachycení trojrozměrných obrázků končetiny. 3D skenování zahrnuje osvětlení objektu a následnou detekci odrazu. Např. Oezel et al. (18) uvádí, že v jejich výzkumu byl použit skener s rychlostí sběru dat 2 mil. bodů/s, s rozlišením 0,5 mm a přesností 0,1 mm. Prováděli až šestnáct 3D snímků za sekundu pomocí tří kamer. Všechny snímky a informace o textuře byly integrovány do softwaru, sloučeny dohromady v reálném čase, čímž vznikl barevný texturovaný 3D sken. Každé skenování v jejich studii trvalo přibližně 3,8 (SD ±2) minuty. Technologie 3D laserového skenování se pro výzkum otoků stále vyvíjí. Je nutné nejprve vyřešit problémy, které brání rutinnímu klinickému použití, než budou tato zařízení využívána široce pro hodnocení otoků. Je potřebné potvrdit, že 3D laserové skenery nabízejí lepší přesnost měření oproti běžně používaným klinickým metodám. Při skenování je nutné zajistit nehybnost končetiny, aby měření nebyla zkreslena, byla provedena rychle a s minimálními náklady (2).

 

ZÁVĚR

Měření objemů končetin pomocí rutinních metod (vodní volumetrie, páskové měření, perometr) není snadné. Dokonce i za optimálních podmínek jsou měření značně závislá na pozorovateli.

Během posledních desetiletí jsou kladeny vysoké nároky na metody měření objemu otoků končetin. Preferovány jsou možnosti mobilních způsobů nepřetržitého měření objemu končetin s přenosem dat přímo k rukám lékaře. Technologický pokrok přináší nové možnosti. Integrace umělé inteligence může být využita pro zvýšení přesnosti a efektivity volumetrických měření. Mobilní volumetrická zařízení propojená s chytrými telefony mohou pomoci sledovat vývoj stavu otoků v domácím prostředí pacienta a usnadnit vzdálené monitorování ze strany zdravotnických zařízení a umožnit sběr dat v reálném čase. V praxi stále chybí snadná, objektivní a spolehlivá metoda měření objemu otoků (6).

Příspěvek byl podpořen z projektu. Výzkum započal projektem Trio MPO (2016–2020) s názvem „SeniorTex“, dále fakultním projektem „Telemetrické měření otoku“ a pokračuje jako součást projektu NPO: Nové směry v elektronice pro průmysl 4.0 a medicínu 4.0, č. projektu: TN02000067, název: „Senzory a systémy pro Healthcare“.

Konflikt zájmů: žádný.


Sources
  1. Ashby J, Lewis M, Sunderland C, et al. The reliability and validity of a portable three-dimensional scanning system to measure leg volume. Sensors (Basel) 2023; 23(22): 9177.
  2. Bahadori S, Immins T, Wainwright TW. Volumetric assessment of lower limb oedema using 3D laser scanning technique: a systematic review. J Med Eng Technol. 2022; 46(1): 40–45.
  3. Deltombe T, Jamart J, Recloux S, et al. Reliability and limits of agreement of circumferential, water displacement, and optoelectronic volumetry in the measurement of upper limb lymphedema. Lymphology 2007; 40(1): 26–34.
  4. Devoogdt N, Cavaggion C, Van der Gucht E, et al. Reliability, validity, and feasibility of water displacement method, figure-ofeight method, and circumference measurements in determination of ankle and foot edema. Lymphat Res Biol. 2019; 17(5): 531–536.
  5. Hameeteman M, Verhulst AC, Vreeken RD, et al. 3D stereophotogrammetry in upper-extremity lymphedema: An accurate diagnostic method. J Plast Reconstr Aesthet Surg. 2016; 69(2): 241–247.
  6. Houwen F, Stemkens J, de Schipper PJ, et al. Estimates for assessment of lymphedema: reliability and validity of extremity measurements. Lymphat Res Biol. 2022; 20(1): 48–52.
  7. Houwen F, Stemkens J, van Sonsbeek D, et al. New device to measure cross-sectional areas and segmental volumes of objects and limbs. Med Devices Evid Res. 2023; 16: 101–110.
  8. Chausiaux O, Williams G, Nieznański M, et al. Evaluation of the accuracy of a video and AI solution to measure lower leg and foot volume. Med Devices Evid Res. 2021; 14: 105–118.
  9. Chromy A, Zalud L, Dobsak P, et al. Limb volume measurements: comparison of accuracy and decisive parameters of the most used present methods. Springerplus 2015; 4: 707.
  10. Hidding JT, Viehoff PB, Beurskens CHG, et al. Measurement properties of instruments for measuring of lymphedema: systematic review. Physical Ther. 2016; 96(12): 1965–1981.
  11. Lippi L, Turco A, Moalli S, et al. Quantitative assessment of upper-limb volume: implications for lymphedema rehabilitation? Appl Sci. 2023; 13(17): 9810.
  12. Llanos C, Gan EY, Chen J, et al. Reliability and validity of physical tools and measurement methods to quantify hand swelling: a systematic review. Physical Ther. 2021; 101(2): pzaa206.
  13. Mabrouk S, Hersek S, Jeong HK, et al. Robust longitudinal ankle edema assessment using wearable bioimpedance spectroscopy. IEEE T Biomed Eng. 2020; 67(4): 1019–1029.
  14. Machaczka O, Homza M, Zatloukalová J, Janout V. Optoelektronické skenování jako nástroj pro měření antropometrických rozměrů dolních končetin. Prakt. lék. 2018; 98(1): 121–126.
  15. Musil D. Diagnostický a terapeutický algoritmus při otocích dolních končetin. Interní med. 2005; 7(6): 296–300.
  16. Musil D. Diferenciální diagnostika otoků dolních končetin. In: Herman J. Chirurgie varixů dolních končetin. Praha: Grada Publishing 2003; 158–163.
  17. Nascimben M, Lippi L, Fusco N, et al. Technical aspects and validation of custom digital algorithms for hand volumetry. Technol Health Care 2023; 31(5): 1835–1854.
  18. Oezel L, Latz D, Gehrmann SV, et al. Volumetry of hand and forearm: A 3D volumetric approach. Hand 2022: 15589447221141492.
  19. Qin ES, Bowen MJ, Chen WF. Diagnostic accuracy of bioimpedance spectroscopy in patients with lymphedema: A retrospective cohort analysis. J Plast Reconstr Aesthet Surg. 2018; 71(7): 1041–1050.
  20. Rabe E, Carpentier P, Maggioli A. Understanding lower leg volume measurements used in clinical studies focused on venous leg edema. Int Angiol. 2018; 37(6): 437–443.
  21. Scaliusi SF, Gimenez L, Pérez P, et al. From bioimpedance to volume estimation: a model for edema calculus in human legs. Electronics 2023; 12(6): 1383.
  22. Sharkey AR, King SW, Kuo RY, et al. Measuring limb volume: accuracy and reliability of tape measurement versus perometer measurement. Lymphat Res Biol. 2018; 16(2): 182–186.
  23. Shinkai H, Yamamoto M, Tatebe M, et al. Non-invasive volumetric analysis of asymptomatic hands using a 3-D scanner. PLoS One 2017; 12(8): e0182675.
  24. Skřivan J, Blecha T, Soukup R, Řeboun J, Resl V. Sensors in textiles for monitoring patients with edema. ISSE 2018, Zlatibor, Serbia, 41st International Spring Seminar on Electronics Technology ID: I02.
  25. Verhulst AC, Wesselius TS, Glas HH, et al. Accuracy and reproducibility of a newly developed tool for volume measurements of the arm using 3D stereophotogrammetry. J Plast Reconstr Aesthet Surg. 2017; 70(12): 1753–1759.
  26. Wolfs JAGN, Bijkerk E, Schols RM, et al. Evaluation of a novel water-based volumetric device for measuring upper limb lymphedema: first experience with healthy volunteers. Lymphat Res Biol. 2019; 17(4): 434–439.
  27. Yu F, Bilberg A, Xiao L, Yderstraede KB. Foot edema simulation and monitoring using dielectric electro-active polymer sensors. Sens Actuator A Phys. 2015; 225: 33–40.

adresa pro korespondenci:
PhDr. Kristina Janoušková, Ph.D.
Fakulta zdravotnických studií ZČU
Husova 11, 301 00 Plzeň
e-mail:
kjanousk@kos.zcu.cz

Labels
General practitioner for children and adolescents General practitioner for adults
Topics Journals
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#