Kvalita spánku, cirkadiánní preference a zdravý životní styl u vysokoškolských studentů

Overview

Cíl.
Cílem výzkumu bylo zkoumat rozdíly v kvalitě spánku, cirkadiánních preferencích, depresivitě a Cloningerových dimenzích temperamentu u studentů lékařské a filozofické fakulty. Obě skupiny byly srovnávány také v následujících způsobech chování, souvisejících se zdravým životním stylem: sportovní aktivity, kouření cigaret, konzumace kávy, frekvence pití alkoholu, doba strávená u počítače během pracovních a víkendových dnů.

Metodika.
Výzkumný vzorek sestával z 66 studentů Lékařské fakulty a ze 74 studentů Filozofické fakulty Palackého univerzity v Olomouci, kterým byl administrován Pittsburský index kvality spánku (PSQI), Dotazník ranních a večerních typů (MEQ), Beckova škála depresivity (BDI-II) a Cloningerův revidovaný dotazník temperamentu a charakteru (TCI-R). Účastníci výzkumu byli také dotazováni na některé způsoby chování, související se zdravím. Data byla zpracována standardními metodami deskriptivní, parametrické a neparametrické statistiky (Leveneův test, t-test pro dva nezávislé výběry, t-test pro jeden výběr, Cohenovo d, U-test).

Výsledky.
Studenti medicíny mají ve srovnání se studenty filozofické fakulty signifikantně kratší latenci usnutí a trvání spánku (obojí p < 0,05). Méně často také trpí spánkovými poruchami (p < 0,05), mají menší spotřebu kávy (p < 0,05), méně často pijí alkohol (p < 0,001) a u počítače tráví v pracovních i víkendových dnech signifikantně méně času. V Pittsburském indexu kvality spánku mělo 39 % všech účastníků skóre vyšší než 5, signalizující možnou spánkovou poruchu. Studenti filozofické fakulty skórovali signifikantně výše než studenti medicíny v temperamentové škále TCI-R vyhledávání nového (p < 0,001). Mezi srovnávanými skupinami nebyly zjištěny žádné rozdíly v depresivitě. Většina respondentů (72 %) uvedla, že vůbec nekouří, a 60 % sdělovalo, že pravidelně sportují (nejméně jednou za týden).

Závěr.
Studenti medicíny mají ve srovnání se studenty filozofické fakulty kratší latenci usnutí i trvání spánku, dříve vstávají a méně často trpí spánkovými poruchami. Mají také menší spotřebu kávy, méně často pijí alkohol a v pracovních i víkendových dnech tráví u počítače kratší dobu.

Klíčová slova:
kvalita spánku – spánkový dluh – cirkadiánní preference – zdravý životní styl – temperament

ÚVOD

Chronická spánková deprivace neboli spánkový dluh je dlouhodobé omezení spánku na kratší dobu, než jakou jedinec potřebuje k odpočinku a k optimální výkonnosti v bdělém stavu. V běžných sociálních podmínkách je pravděpodobně mnohem častější než úplná spánková deprivace, a to zejména u lidí, kteří pracující na směny, mají prodlouženou pracovní dobu, dlouho do noci studují, pracují na počítači nebo sledují televizi. Ukazuje se, že lidé mají tendenci negativní důsledky spánkového dluhu podceňovat a svou výkonnost posuzují celkem příznivě. Je možné, že si na psychický stav, který je důsledkem chronického nevyspání, do určité míry zvyknou a pokládají ho za normální, což ovšem nijak nezmírňuje jeho možný nepříznivý vliv na jejich zdraví i celkovou duševní pohodu (18).

Výsledky výzkumů nasvědčují tomu, že zotavení z chronické spánkové deprivace trvá déle než odpočinek po dlouhém bdění. Spekuluje se o tom, že se mysl dokáže přizpůsobit zátěži plynoucí z chronické spánkové deprivace a udržet určitou omezenou úroveň výkonnosti. Pro zpětnou adaptaci na normální spánkový režim je pak nutné delší časové období (1). Mnozí lidé postupně ztrácejí schopnost kompenzovat spánkový dluh prodlouženým spánkem o víkendu, což může vést ke vzniku spánkových poruch, zejména nespavosti (16).

Ke vzniku chronické spánkové deprivace pravděpodobně přispívají individuální rozdíly v cirkadiánních preferencích (chronotypech), což jsou částečně vrozené odlišnosti v synchronizaci vnitřních biologických hodin s vnějšími, především světelnými podmínkami. Někteří jedinci („ranní ptáčata“) bez problémů vstávají brzy ráno, jejich tělesná i psychická výkonnost vrcholí v dopoledních hodinách a večer chodí brzy spát. Jejich protipólem jsou „noční ptáci“ („sovy“), kteří se probouzejí relativně pozdě, optimální výkony podávají pozdě odpoledne nebo večer a spát chodí kolem půlnoci (4). Jedinci s pozdním chronotypem mají největší potíže se začátkem pracovní doby a školní výuky, který je obvykle brzy ráno, tedy v době, kdy by podle svých vnitřních biologických rytmů měli ještě odpočívat. Tato situace může vést ke vzniku značného spánkového dluhu a s ním souvisejícího mentálního i tělesného stresu (20), který lze považovat za jednu z možných příčin vyššího výskytu chování poškozujícího zdraví (kouření, pití alkoholu, nízká fyzická aktivita aj.) u večerních typů, který potvrdily výsledky řady výzkumů (17, 21).

Kumulací spánkového dluhu se všemi jeho negativní důsledky jsou pravděpodobně ohroženi především studenti medicíny, jejichž psychickému stavu byla v západních zemích věnována značná výzkumná pozornost. Ukazuje se, že toto náročné studium provází nejen nedostatek spánku a únava, ale také časté depresivní stavy. Např. výzkum realizovaný v USA na souboru studentů 1. a 2. ročníku medicíny vedl k závěru, že 24 % respondentů má v Beckově škále depresivity (BDI) skóre indikující vážný depresivní stav (5). V jiné studii bylo zjištěno, že se mediánové skóre studentů medicíny v dotazníku BDI v období od imatrikulace do 3. ročníku ztrojnásobilo, přičemž u 25 % osob signalizovalo relativně těžkou depresi (12).

Náš výzkum bezprostředně navazuje na pilotní studii Janečkové, která na základě srovnání malého vzorku studentů Lékařské fakulty a Filozofické fakulty UP mj. zjistila, že studenti medicíny spí signifikantně kratší dobu než studenti psychologie, ráno se probouzejí s pomocí budíku a večer obvykle dlouho do noci studují. Třetina studentů lékařské fakulty uvedla, že se přitom brání spánku s pomocí různých povzbuzovacích prostředků. Studenti medicíny měli také ve srovnání se studenty psychologie signifikantně vyšší skóre v Beckově škále depresivity pro dospělé (BDI-II) (7).

CÍL VÝZKUMU

Cílem našeho výzkumu bylo zkoumat rozdíly v kvalitě spánku a depresivitě u studentů Lékařské a Filozofické fakulty UP, a to s přihlédnutím k jejich cirkadiánním preferencím a temperamentovým osobnostním rysům. Nezávisle proměnnou našeho výzkumu je tedy typ studia (lékařská versus filozofická fakulta) účastníků výzkumu, závisle proměnnými výsledná skóre v Pittsburském indexu kvality spánku, v Dotazníku ranních a večerních typů, v Beckově sebeposuzovací škále depresivity pro dospělé a v Cloningerově revidovaném dotazníku temperamentu a charakteru. Srovnávali jsme také odpovědi studentů obou fakult na otázky týkající se některých aspektů zdravého životního stylu, k nimž patří sportovní aktivity, kouření, konzumace kávy, častost pití alkoholu a doba strávená u počítače. V souladu s výsledky výzkumu Janečkové (7) předpokládáme, že studenti medicíny spí kratší dobu než studenti psychologie a že mají signifikantně vyšší skóre depresivity, měřené inventářem BDI-II.

VÝZKUMNÝ SOUBOR

Výzkumný soubor tvořilo 140 studentů Palackého univerzity v Olomouci, z toho 115 žen a 25 mužů. Filozofická fakulta byla zastoupena 74 jedinci (67 žen a 7 mužů) a lékařská fakulta 66 účastníky (48 žen a 18 mužů). Výzkum byl anonymní. Zjišťovali jsme pouze věk, pohlaví, rodinný stav, studijní obor a ročník studia respondentů, jejichž výběr byl proveden na základě dostupnosti a ochoty ke spolupráci. Zkoumaný vzorek tudíž nelze pokládat za reprezentativní ani vzhledem k populaci studentů Lékařské a Filozofické fakulty UP. Sběr dat proběhl v období od dubna do června 2012 s pomocí webové aplikace.

Věk účastníků výzkumu se pohyboval v rozmezí 19–26 let. V souboru studentů medicíny byl průměrný věk 21,33 let (směrodatná odchylka 1,51), zatímco v souboru studentů filozofické fakulty 22,09 (směrodatná odchylka 1,82). Z věkového hlediska jsou obě skupiny srovnatelné, ale v obou je podstatně více žen než mužů.

METODIKA

Před vlastním dotazníkovým šetřením jsme studentům položili šest otázek, zaměřených na některé aspekty zdravého životního stylu. Jednalo se o tyto otázky:

1. Kolik denně vypijete šálků kávy?
2. Jak často sportujete (běhání, chození do posilovny, plavání aj.)?
3. Kouříte?
4. Pijete alkohol?
5. Kolik hodin denně průměrně strávíte v pracovních dnech u počítače?
6. Kolik hodin denně průměrně strávíte u počítače o víkendu?

U prvních čtyř otázek studenti vybírali z několika možných odpovědí tu, která nejvíce odpovídá jejich chování. Např. u otázky, týkající se frekvence sportovních aktivit, měli k dispozici následující možnosti: a) vůbec nesportuji; b) sportuji během letních nebo/a zimních prázdnin; c) jednou za měsíc; d) jednou za týden; e) 2krát za týden; f) 3–5krát za týden; g) denně. Alternativy odpovědí na otázky „Kouříte?“ a „Pijete alkohol?“ jsou uvedeny v tabulce 5. U posledních dvou dotazů respondenti prostě sdělili počet hodin strávených u počítače.

Účastníci výzkumu vyplňovali celkem čtyři dotazníky. Prvním z nich byl český překlad Pittsburského indexu kvality spánku (Pittsburgh sleep quality index – PSQI ), který měří subjektivní kvalitu spánku jako součet skóre v sedmi dílčích škálách, k nimž patří latence usnutí, trvání spánku, obvyklá efektivita spánku, poruchy spánku, kvalita spánku, užívání léků na spaní a denní dysfunkce, způsobené ospalostí. Vážená skóre v jednotlivých škálách mohou nabývat hodnoty od 0 do 3, přičemž nižší hodnoty jsou ukazatelem lepší kvality spánku než vyšší. Celkové skóre PSQI se pohybuje v rozmezí od 0 do 21 bodů. Podle autorů testu je indikátorem dobré kvality spánku skóre 0 až 5. Jeho vyšší hodnoty nasvědčují zhoršené kvalitě spánku (2).

Ke stanovení cirkadiánních preferencí jsme použili Dotazník ranních a večerních typů (Morningness-Eveningness Questionnaire – MEQ) J. A. Hornea a O. Östberga, který se svolením autorů přeložily do češtiny Z. Vávrová, L. Kráčmarová a A. Plháková. MEQ je sebeposuzovací inventář, který obsahuje 19 otázek s několika možnostmi odpovědí. Výsledné skóre odpovídá jednomu z pěti možných typů, kterými jsou výrazně ranní typ (70–86 bodů), spíše ranní typ (59–69 bodů), nevyhraněný typ (42–58 bodů), spíše noční typ (31–41 bodů) a výrazně noční typ (16–30 bodů) (6).

Součástí testové baterie byla také Beckova škála depresivity pro dospělé (BDI-II) hojně užívaná ve výzkumech k detekci možné deprese u normální populace. Autoři testu zdůrazňují, že měří depresi jako stav, nikoliv jako osobnostní rys. Škála obsahuje 21 položek, které se týkají různých příznaků deprese. Výsledné skóre může nabývat hodnoty od 0 do 63, kde bodové rozmezí 0–13 znamená nepřítomnost deprese, zatímco skóre nad 29 indikuje poměrně těžký depresivní stav (10).

Účastníci výzkumu vyplňovali také českou verzi Cloningerova revidovaného dotazníku temperamentu a charakteru (TCI-R), kterou nám pro výzkumné účely poskytl Marek Preiss, jenž významně přispěl k ověřování jeho psychometrických charakteristik (9). Inventář obsahuje čtyři škály temperamentu, kterými jsou vyhledávání nového (Novelty Seeking – NS), vyhýbání se poškození (Harm Avoidance – HA), závislost na odměně (Reward Dependence – RD) a perzistence (Persistence – PS). Další tři škály měří charakterové rysy, tj. sebeřízení (Self-Directedness – SD), kooperativnost (Cooperativeness – CO) a sebepřesažení (Self-Transcendence – ST) (3).

Ke zpracování získaných dat jsme použili metody deskriptivní, parametrické i neparametrické statistiky. U většiny škál jsme skóre studentů obou fakult srovnali s pomocí Leveneova testu rovnosti rozptylů a t-testu pro dva nezávislé výběry. Vzhledem k celkové velikosti souboru jsou obě metody spolehlivé i tehdy, není-li naplněn předpoklad normálního rozdělení. Účinek nezávisle proměnné obor studia na jednotlivé závisle proměnné jsme stanovili na základě Cohenova d. Pro srovnání průměrných skóre obou skupin v PSQI s hodnotou 5, indikující možnou poruchu spánku, jsme použili t-test pro jeden výběr. Škály, popisující kouření cigaret, pití alkoholu a sportovní aktivity, jsou ordinální. Získané údaje byly proto statisticky zpracovány neparametrickými metodami, konkrétně Mann-Whitneyovým U-testem. Veškeré výpočty byly provedeny v programu SPSS, data byla tříděna v programu MS Excel.

VÝSLEDKY

Na základě výsledných skóre v Dotazníku cirkadiánních preferencí Horneho a Östberga (MEQ) lze rozlišit celkem pět typů, jejichž rozložení v souborech studentů Filozofické a Lékařské tabulky UP ukazuje tabulka 1. Zastoupení jednotlivých chronotypů uvádíme v absolutních hodnotách a procentech (tab. 1).

Mezi studenty filozofické fakulty se neobjevilo žádné vyhraněné „ranní ptáče“ a mezi studenty lékařské fakulty ani jeden výrazně noční typ. Největší část studentů spadá do kategorie nevyhraněný typ.

V tabulce 2 jsou prezentovány rozdíly mezi studenty lékařské a filozofické fakulty v celkových skóre Dotazníku ranních a večerních typů (MEQ), v Beckově škále depresivity (BDI-II), v Pittsburském indexu kvality spánku (PSQI) a jeho sedmi dílčích škálách (tab. 2).

Ukázalo se, že studenti lékařské fakulty inklinují k rannímu chronotypu o něco více než studenti filozofické fakulty. Rozdíl mezi průměry není signifikantní, nicméně zjištěná hodnota pravděpodobnosti pouze mírně přesahuje hladinu statistické významnosti. Velikost účinku (Cohenovo d) potvrzuje malý až střední vliv nezávisle proměnné typ studia na závisle proměnnou cirkadiánní preference.

V Beckově sebeposuzovací škále depresivity (BDI-II) se obě srovnávané skupiny nelišily. Výsledná skóre jsou nízká, což znamená, že studenti v našem souboru netrpí depresivními stavy. Rozdíly mezi celkovými skóre studentů filozofické a lékařské fakulty v Pittsburském indexu kvality spánku (PSQI) jsou rovněž statisticky nevýznamné. Statistická analýza však odhalila tři signifikantní rozdíly v dílčích škálách PSQI, kterými jsou poruchy spánku, kvalita spánku a latence usnutí. V daném inventáři jsou vyšší vážená skóre ukazatelem horší kvality spánku. Studenti filozofické fakulty tedy sice spí signifikantně déle než studenti medicíny, ale častěji se u nich vyskytují poruchy spánku a mají také delší latenci usnutí, která je v daném testu operacionálně definovaná jako subjektivní odhad časového intervalu mezi ulehnutím do postele a začátkem spánku.

Autoři Pittsburského indexu kvality spánku zdůrazňují, že celkové skóre vyšší než 5 již signalizuje spánkovou poruchu. V našem výzkumu měli studenti filozofické fakulty průměrné skóre 5,38. S pomocí t-testu pro jeden výběr jsme zjistili, že se toto skóre od hraniční hodnoty 5 signifikantně neliší (t = 1,26; d = 0,15; p = 0,21), což ovšem neznamená, že je kvalita spánku účastníků našeho výzkumu příliš vysoká. Mezi studenty filozofické fakulty přesahovaly mezní hodnotu 5 skóre 31 osob (42 %) a mezi studenty lékařské fakulty skóre 24 osob (36 %). V celém souboru má subjektivně horší kvalitu spánku 39 % účastníků.

Z PSQI lze vyčíst řadu konkrétních údajů o časovém průběhu spánku, k nimž patří čas ulehnutí do postele, latence usnutí, čas vstávání, obvyklý počet hodin spánku za jednu noc a doba strávená v posteli, která bývá delší než trvání spánku. V tabulce 3 uvádíme rozdíly v těchto časových charakteristikách mezi studenty lékařské a filozofické fakulty, doplněné srovnáním doby, kterou průměrně stráví u počítače v pracovních a víkendových dnech. Všechny časové údaje uvádíme v hodinách. Výjimkou je latence usnutí, kde je časovou jednotkou jedna minuta. V posledním řádku tabulky lze najít rozdíly v konzumaci kávy, kde je „jednotkou měření“ počet šálků vypitých za jeden den (tab. 3).

Po převodu desetinných míst na minuty jsme zjistili, že studenti filozofické fakulty v průměru uléhají do postele ve 23 hodin a 37 minut, zatímco studenti lékařské fakulty ve 23 hodin a 23 minut, tedy průměrně o 14 minut dříve. Tento rozdíl není statisticky významný. Ve všech dalších sledovaných ukazatelích se obě skupiny signifikantně lišily. Studenti filozofické fakulty mají přibližně o 6 minut delší latenci usnutí než studenti lékařské fakulty. Relativně vysoké Cohenovo d zde ukazuje na středně silné působení nezávisle proměnné typ studia na tuto závisle proměnnou. Studenti filozofické fakulty oproti studentům medicíny také signifikantně déle spí a leží v posteli. Velmi zřetelný je rozdíl v době vstávání, která je u studentů FF UP cca 7 hodin a 36 minut a u studentů LF UP 6 hodin a 57 minut. Vysoká hodnota Cohenova d potvrzuje velký efekt nezávisle proměnné typ studia na závisle proměnnou čas vstávání. Dále se ukázalo, že studenti filozofické fakulty tráví u počítače průměrně více času než studenti lékařské fakulty, a to v pracovní dny i o víkendu. Každý den také zkonzumují významně více kávy než studenti medicíny, i když průměrná spotřeba kávy není u obou skupin příliš vysoká (kolem jednoho šálku denně).

Odpovědi na otázky týkající se sportovních aktivit, kouření a pití alkoholu, přinesly pořadová data, která bylo nezbytné statisticky zpracovat neparametrickými metodami. V tabulce 4 jsou prezentovány výsledky srovnání obou skupin Mann-Whitneyovým U testem (tab. 4).

Studenti filozofické a lékařské fakulty se neliší v prováděných sportovních aktivitách. U participantů z FF UP se objevila větší tendence ke kouření cigaret, ale zjištěná hodnota pravděpodobnosti mírně překračuje kritickou hodnotu 0,05. Studenti obou fakult se signifikantně liší pouze ve frekvenci pití alkoholu, která je u studentů filozofické fakulty významně vyšší.

V tabulce 5 uvádíme v absolutních hodnotách a procentech rozložení odpovědí na otázky týkající se kouření a pití alkoholu. Mediánové kategorie jsou vyznačeny tučným písmem (tab. 5).

Většina studentů uvedla, že nekouří. Rozdíl v procentuálním zastoupení nekuřáků mezi studenty obou fakult je nicméně více než 15 % ve prospěch studentů medicíny. U respondentů z filozofické fakulty je poměrně výrazně zastoupena také kategorie příležitostných kuřáků. V častosti pití alkoholu se obě skupiny zřetelně liší. Více než polovina studentů LF UP uvedla, že alkohol pijí příležitostně, zatímco mezi studenty FF UP spadá do této kategorie necelých 30 % osob. Celkem 50 % studentů filozofické fakulty sdělilo, že pijí alkohol jednou nebo dvakrát týdně, zatímco u studentů lékařské fakulty to bylo „pouze“ 27,3 %. V oblasti sportovních aktivit studenti filozofické i lékařské fakulty nejčastěji uváděli, že sportují jednou nebo dvakrát týdně. Do těchto kategorií spadá u obou skupin přibližně polovina odpovědí (FF = 47,3 %, LF = 53,1 %). V obou vzorcích sdělilo 12,2 % studentů, že sportují 3krát až 5krát za týden nebo denně. V celém souboru pravidelně (minimálně jednou za týden) sportuje 87 osob, což je 60 %.

Srovnali jsme také skóre studentů filozofické a lékařské fakulty v sedmi škálách Cloningerova revidovaného inventáře temperamentu a charakteru (TCI-R). Ukázalo se, že u temperamentované škály vyhledávání nového (Novelty Seeking – NS) mají studenti filozofické fakulty signifikantně vyšší průměrné skóre než studenti medicíny (104,31 vs. 95,61; t = 3,39, p < 0,001). Cohenovo d je přitom 0,57, což ukazuje na středně silný vliv nezávisle proměnné typ studia na výsledné skóre v dané škále. V další temperamentové škále závislost na odměně (Reward Dependency – RD) měli studenti FF UP rovněž zřetelně vyšší průměrné skóre než studenti LF UP (100,77 vs. 95,86). Hodnota t-testu byla 1,95, což odpovídá hodnotě pravděpodobnosti 0,053, která mírně přesahuje kritickou hodnotu 0,05. Cohenovo d je 0,33, což potvrzuje malý, ale zřetelný efekt typu studia na skóre v dané škále. U ostatních dimenzí Cloningerova dotazníku se mezi oběma srovnávanými skupinami neobjevil žádný signifikantní rozdíl.

DISKUZE

Potvrdilo se naše očekávání, že studenti medicíny spí kratší dobu než studenti filozofické fakulty, což lze pravděpodobně vysvětlit tím, že se na lékařské fakultě dodržuje rozvrh školní výuky důsledněji než na filozofické fakultě. Studenti medicíny proto vstávají ráno kolem 7 hodin, zatímco studenti filozofické fakulty průměrně o 40 minut později. Některé subjektivní ukazatele kvality spánku však vyzněly příznivěji pro účastníky z lékařské fakulty, kteří uváděli kratší latenci usnutí a řidší výskyt poruch spánku. I mezi studenty medicíny se však objevilo 36 % osob, které měly v PSQI skóre vyšší než 5, indikující zhoršenou kvalitu spánku. Ve vzorku studentů filozofické fakulty pak tuto mezní hodnotu překročilo 42 % osob. Horší kvalita spánku může mít v obou souborech poněkud odlišné příčiny. Studenti medicíny pravděpodobně dlouho do noci studují a ráno jsou nuceni brzy vstávat, aby přišli včas na přednášky a semináře, což může vést ke kumulaci spánkového dluhu. Zhoršenou kvalitu spánku 42 % účastníků z filozofické fakulty lze zase vysvětlit poněkud bohémským způsobem života, umožněným menšími studijními nároky. Lze nicméně konstatovat, že průměrné trvání spánku delší než 7 hodin, zjištěné v celém zkoumaném vzorku, je v podstatě dobrý výsledek, stejně jako latence usnutí, která je u studentů obou fakult zcela normální, tj. nepřesahuje hranici 30 minut.

Celkem 50 % studentů filozofické fakulty uvedlo, že pijí alkohol jednou nebo dvakrát týdně, což již může jejich spánek narušovat. Je známo, že i malá dávka alkoholu obvykle působí anxiolyticky, tj., projevuje se uvolněním, ospalostí a rychlejším usnutím. Často však vede k předčasnému probuzení a pravidelně k nekvalitnímu spánku, ze kterého se lidé probouzejí unavení a neosvěžení (14). Za hlavní příčinu těchto potíží je pokládáno to, že alkohol oddaluje a zkracuje první REM fázi spánku. Při lehké opilosti (0,5–1,5 promile) však většina alkoholu ve druhé polovině noci z těla vyprchá, takže mysl má snahu zkrácenou REM fázi dohnat (tzv. REM rebound effect), což vede k celkové fragmentaci spánku (11).

Účastníci našeho výzkumu chodí spát mezi 23. a 24. hodinou. Kromě večerního studia nebo vycházek za zábavou k tomu může přispívat bydlení na kolejích či podnájmech s jedním nebo více spolubydlícími. Za těchto okolností se lidé zpravidla přizpůsobí tomu, kdo chodí spát nejpozději, což může zhoršovat kvalitu spánku „ranních ptáčat“. V našem výzkumu jsme dále zjistili, že studenti filozofické fakulty tráví u počítače signifikantně delší dobu než studenti lékařské fakulty, což by mohlo přispívat k jejich pomalejšímu usínání a častějšímu výskytu spánkových poruch. Dlouho se předpokládalo, že se na synchronizaci chodu vnitřních biologických hodin s vnějšími podmínkami podílí pouze intenzivní denní světlo. Postupně se ukázalo, že obdobný synchronizační efekt má umělé osvětlení, neony, zářivky a také svítící obrazovka televize či počítače, která může mj. tlumit sekreci melatoninu a udržovat jedince v bdělém stavu (13).

Nástup spánku může oddalovat také káva, které respondenti z filozofické fakulty konzumují o něco víc než studenti medicíny (průměrně 1,2 šálku denně). V mozku se v bdělém stavu kumuluje adenosin, podporující spánek. Kofein blokuje jeho účinek na specifické adenosinové receptory, což vysvětluje jeho psychostimulační účinky, které se projevují již po dávce 50–200 mg kofeinu, obsažené v jednom až dvou šálcích kávy (8). Kofein ovšem oslabuje také účinky alkoholu, který studenti filozofické fakulty pijí ve větší míře než studenti medicíny. Obě látky nicméně na usínání a spánek působí rušivě.

Výsledky naší studie nepotvrdily zjištění Janečkové, že studenti lékařské fakulty trpí depresivními stavy častěji než studenti filozofické fakulty (7). Účastníci našeho výzkumu měli v Beckově škále depresivity (BDI-II) velmi nízká průměrná skóre. Lze tedy konstatovat, že se u nich depresivní stavy nevyskytují. Tyto poznatky odpovídají vzpomínkám řady lidí na dobu jejich vysokoškolských studií, během kterých byli sice neustále unavení a nevyspaní, ale díky neopakovatelné bezstarostnosti, volnosti a intelektuálně podnětnému prostředí také velice šťastní.

Výsledky naší studie rovněž nekorespondují se závěry výzkumů prováděných v USA a ve Velké Británii, kde byla obvykle u čtvrtiny studentů medicíny zjištěna (s pomocí BDI) vysoká úroveň depresivity. Za její hlavní příčinu je obvykle pokládáno přepracování, konfrontace se smrtí a utrpením nemocných, náročný systém testů a zkoušek, problematické (přísné, devalvující, nadřazené) chování vyučujících a v neposlední řadě starosti s financováním studia, na které si mnozí jedinci museli vypůjčit (5). Čeští studenti prozatím nemusí řešit tak závažné finanční problémy jako američtí. Výsledky našeho výzkumu nasvědčují tomu, že ani ostatní zdroje psychické zátěže u nich nejsou tak závažné, aby vedly ke vzniku těžkých depresivních stavů.

Další příčinou relativně nízkých skóre českých studentů v BDI-II může být sběr dat pomocí webové aplikace, který pravděpodobně vede k určitému „samovýběru“ účastníků výzkumu. Lze předpokládat, že čtyři dotazníky, z nichž jeden obsahuje 240 položek (TCI-R), vyplnili především ochotní, vytrvalí a také spíše kladně citově ladění jedinci. Ve výzkumech realizovaných v USA a ve Velké Británii byly dotazníky většinou distribuovány ve vyučování všem přítomným studentům (5, 12).

Více než 80 % studentů lékařské fakulty uvedlo, že nekouří. U respondentů z filozofické fakulty je kromě kategorie nekuřáků (necelých 65 %) poměrně výrazně zastoupena také kategorie příležitostných kuřáků (cca 20 %). Rozdíly mezi oběma soubory však nedosahují hladiny statistické významnosti. Na základě srovnání našich zjištění s výsledky výzkumu CVVM, realizovaného v roce 2008 na reprezentativním vzorku obyvatel České republiky, lze konstatovat, že studenti medicíny kouří méně než vzorek obecné populace, kde v roce 2008 nikdy nekouřilo 46 % osob a s kouřením přestalo 25 % osob (celkem 71 % nekuřáků). Mezi studenty FF UP je sice procentuální zastoupení kuřáků oproti celostátnímu průměru nižší (65 %), ale zbývajících 35 % tvoří buď příležitostní kuřáci, nebo osoby s nižší spotřebou cigaret než je celostátní průměr (15).

Celkem 60 % respondentů sdělilo, že alespoň jednou týdně sportují, což vcelku odpovídá výsledkům jiných studií sportovních aktivit vysokoškoláků, prováděných na rozsáhlejších vzorcích. Např. Vašíčková, Frömel a Nykodým (19) na základě výzkumu 2400 vysokoškolských studentů z různých oblastí České republiky konstatovali, že přibližně 60 % respondentů má vysokou úroveň tělesné aktivity, 34 % průměrnou a 6 % nízkou.

Frekvence sportovních aktivit, kouření cigaret i pití alkoholu je ve sledovaném vzorku značně variabilní, což potvrzují relativně vysoké směrodatné odchylky. Použití neparametrické pořadové statistiky však určitou komparaci získaných údajů umožňuje.

Srovnání obou souborů v sedmi škálách Cloningerova dotazníku temperamentu a charakteru vedlo k závěru, že se signifikantně liší pouze v temperamentové škále vyhledávání nového. Studenti filozofické fakulty zde měli vyšší průměrný skóre než studenti medicíny, což by se podle autorů testu mělo projevovat jejich větší zvídavostí, impulzivitou, extravagancí, entuziasmem a nepořádností. Studenti medicíny by naproti tomu měli být spíše indiferentní, rezervovaní, střídmí, pořádní a ukáznění (3). Účastníci z filozofické fakulty měli také vyšší průměrné skóre než studenti medicíny v temperamentové škále závislost na odměně. Rozdíl mezi průměry byl těsně nad hladinou statistické významnosti, přičemž Cohenovo d zde poukazuje na slabý, ale zřetelný efekt nezávisle proměnné typ studia na výsledné skóre v dané škále. Zdá se tedy, že studenti filozofické fakulty inklinují k citlivosti, vřelosti, oddanosti a závislosti více než studenti lékařské fakulty, kteří by se měli projevovat spíše jako praktičtí, chladní, rezervovaní a nezávislí. Podle Cloningera a jeho spolupracovníků se temperament vztahuje k automatickým emočním reakcím na zkušenost, jež jsou částečně zděděné a během života stabilní (3). Lze tedy spekulovat o tom, že si srovnávané typy studia vybírají jedinci s odlišnými vlastnostmi temperamentu, které ovšem mohou být modifikovány rozmanitými vnějšími i vnitřními vlivy.

ZÁVĚR

Z výsledků našeho výzkumu vyplynulo, že studenti medicíny mají ve srovnání se studenty filozofické fakulty kratší latenci usnutí, spí kratší dobu, dříve vstávají a méně často trpí spánkovými poruchami. Mají také menší spotřebu kávy, méně často pijí alkohol a v pracovních i víkendových dnech tráví u počítače kratší dobu. Celkově se zdá, studenti lékařské fakulty inklinují ke zdravému životnímu stylu více než studenti filozofické fakulty, což může být částečně způsobeno náročností jejich studia, nutícího k velké ukázněnosti a pracovitosti. Současně je možné, že si studium na lékařské a filozofické fakultě vybírají jedinci s odlišnými osobnostními rysy, což potvrzují jejich rozdílná skóre v temperamentové škále vyhledávání nového. V celém souboru má subjektivně horší kvalitu spánku 39 % osob, 72 % vůbec nekouří a 60 % nejméně jednou týdně sportuje. Studenti obou fakult se neliší v depresivitě, jejíž úroveň je v celém souboru velmi nízká. Získané poznatky by bylo žádoucí ověřit na reprezentativních souborech adolescentů a mladých dospělých.

Tato práce byla podpořena grantem SGS-IGA FF_2012_007.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

PhDr. Denisa Janečková

Katedra psychologie FF UP

Křížkovského 10, 778 01 0lomouc

e-mail: denisa.janeckova@upol.cz