Změny v postgraduálním vzdělávání posudkových lékařů
Authors:
L. Čeledová; R. Čevela
Authors‘ workplace:
Odbor lékařské posudkové služby
; Ředitel: MUDr. Bc. Rostislav Čevela
; Ministerstvo práce a sociálních věcí
Published in:
Prakt. Lék. 2009; 89(7): 347-350
Category:
Editorial
Overview
Článek se zabývá problematikou postgraduálního vzdělávání posudkových lékařů ve stávajícím i novém prostředí legislativních změn v příslušných právních předpisech. Autoři se zmiňují i o potřebě celoživotního vzdělávání a jako příklad uvádí nové hodnocení funkční schopnosti podle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví , které se dotkne nejprve činnosti ošetřujících lékařů, tzn. zejména praktických lékařů a následně i posudkových lékařů. Současně v článku srovnávají personální situaci lékařské posudkové služby se situací oboru všeobecné praktické lékařství. V závěru pokládají otázku, zda se odrazí chystané legislativní změny v kvalitě postgraduálního vzdělávání a zda přispějí k zajištění potřebného počtu praktických a posudkových lékařů.
Klíčová slova:
lékařská posudková služba, praktický lékař, postgraduální vzdělávání.
Současná situace ve vzdělávání posudkových lékařů
Parlamentem České republiky byl přijat zákon č. 189/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Součástí tohoto zákona, který vstoupil v platnost dnem 1. 7. 2008, byla i novela zákona č. 95/2004 Sb. Ministerstvu zdravotnictví novela v ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 95/2004 Sb. ukládá stanovit vyhláškou obory specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, označení odbornosti lékaře, zubního lékaře a farmaceuta se specializovanou způsobilostí, minimální délku specializačního vzdělávání podle vzdělávacích programů a převedení specializací podle dřívějších právních předpisů na nové obory specializačního vzdělávání a na základní kmeny (6, 7).
V souladu s novelou zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, se specializační vzdělávání uskutečňuje dle specializačních programů.
Vzdělávací programy týkající se posudkového lékařství stanoví ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s MPSV. Stávající vzdělávací program oboru posudkové lékařství je zveřejněn ve Věstníku MZ ČR, ročník 2005, částka 8 (9).
Vzdělávací program uvádí, že podmínkou pro získání specializace v oboru posudkové lékařství je absolvování vzdělávacího programu v jednom z níže vyjmenovaných oborů, zařazení do oboru posudkové lékařství a absolvování další povinné praxe v minimální délce 1 roku, tj. v celkové délce minimálně 6 let, z toho:
- a) absolvování vzdělávacího programu v oboru vnitřní lékařství nebo chirurgie, respektive v oboru se společným interním, chirurgickým nebo pediatrickým základem, nebo v oboru neurologie, nebo praktické lékařství pro děti a dorost, nebo praktické lékařství pro dospělé, nebo gynekologie a porodnictví, nebo rodinné lékařství, nebo psychiatrie, nebo dorostové lékařství, nebo anesteziologie a resuscitace, nebo dermatovenerologie, nebo oftalmologie, nebo otorinolaryngologie, nebo rehabilitační a fyzikální medicína – v minimální délce 5 let,
- b) povinná praxe v oboru posudkové lékařství – minimální délka 12 měsíců posudkové praxe na resortním pracovišti (praktický výkon posudkové činnosti v plném rozsahu pod metodickým vedením),
- c) účast na vzdělávacích aktivitách:
1)povinné specializační kurzy v celkové délce 7 týdnů na akreditovaném pracovišti:
I. část – teorie a metodologie LPČ, její organizace a řízení, právní předpisy o pojistných systémech sociálního zabezpečení, státní sociální podpoře, sociální péči (včetně sociální potřebnosti), posuzování zdravotní způsobilosti k práci a jiným činnostem, správní řád a jeho speciální úpravy k jednotlivým částem posudkové činnosti, veřejné zdravotní pojištění, právní odpovědnost ve zdravotnictví, nemoci z povolání a ohrožení nemocí z povolání, LPČ v rámci zaměstnanosti, základy revizní činnosti – 2 týdny,
II. část – posudkové zásady v hlavních klinických oborech (neurologie, chirurgie, vnitřní lékařství, gynekologie, psychiatrie, ORL, ortopedie, traumatologie, oftalmologie, rehabilitační medicína) – 2 týdny,
III. část – základy fyziologie, hygieny a psychologie práce, lékařské etiky, základy LPČ v bezpečnostních sborech; repetitorium právních předpisů platných v LPČ, vybrané pojmy ze zákoníku práce, závěrečný test – 2 týdny,
IV. část – veřejné obhajoby atestačních prací, závěrečný seminář k celé specializační přípravě – 2 dny,
- povinná specializační odborná stáž v laboratoři funkční diagnostiky – 5 dnů,
- povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny a seminář Základy zdravotnické legislativy; 1 den, pokud nebyly absolvovány v rámci předchozího vzdělávacího programu,
2) doporučená účast:
- krátkodobé monotematické kurzy a semináře IPVZ s posudkovou tematikou, odborné akce pořádané ČLS JEP a ČLK (3).
Dále program vymezuje rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů a všeobecné požadavky zahrnující znalost obecně závazných právních předpisů majících vztah k posudkové činnosti, znalost lékařské etiky a komunikačních dovedností. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
Věková struktura a atestace posudkových a praktických lékařů
Lékaři stárnou stejně tak, jako jejich pacienti v souladu s měnící se demografickou situací v České republice. Podle demografických projekcí především v období mezi rokem 2000 až 2030 nastane výrazná změna věkové struktury populace s přesunem silných populačních vln do vyšších věkových kategorií. Prognózy o hrozícím nedostatku praktických lékařů z důvodu věkových jsou známy, ale v žádné úvaze ještě nezaznělo, jak velký nedostatek lékařů pociťuje obor posudkové lékařství, lékařská posudková služba. I specializace posudkových lékařů bojuje s vlivem stárnutí posudkových lékařů, neboť specifikou oboru je, že lékaři přichází do lékařské posudkové služby již ve zralém věku (2) (Graf 1).
Z celkového počtu 558 lékařů, kteří pracovali k 31. 12. 2008 v resortní lékařské posudkové službě, jich splňovalo předepsané kvalifikační vzdělávání 408. Jedna třetina lékařů dosud atestaci z posudkového lékařství nezískala. Bližší rozložení počtu atestovaných lékařů dle věku ukazuje graf 2.
Průměrný věk praktického lékaře v roce 2006 překročil hranici 52 let. Z 6 350 atestovaných praktických lékařů je 1 005 ve věku 40–50 let a 2 526 ve věku 50–60 let (Graf 3).
Novinky v postgraduálním vzdělávání nejen posudkových lékařů
Návrh vyhlášky o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, připravený ministerstvem zdravotnictví s předpokládaným nabytím účinnosti od 1. 7. 2009, podstatně redukuje stávající počet 82 oborů specializačního vzdělávání (10). Rozděluje stávající obory specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů v souladu se zákonem č. 95/2004 Sb. do dvou skupin:
- obory specializačního vzdělávání, tzv. základní obory, a
- obory certifikovaných kurzů, tzv. nástavbové obory.
Změny se dotýkají zejména oborů specializačního vzdělávání lékařů, kdy stanovuje 40 základních oborů a dalších 44 nástavbových oborů. Vyhláška nově stanovuje také minimální délku vzdělávání v základních oborech podle vzdělávacích programů (10).
Součást vyhlášky tvoří tři přílohy.
Příloha č. 1 stanovuje obory specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, označení odbornosti lékaře, zubního lékaře a farmaceuta se specializovanou způsobilostí (dále jen „základní obory) a minimální délku specializačního vzdělávání podle vzdělávacích programů.
Příloha č. 2 stanovuje obory certifikovaných kurzů (dále jen nástavbové obory), označení odbornosti lékaře se zvláštní odbornou způsobilostí a minimální délku certifikovaných kurzů podle vzdělávacích programů.
Příloha č. 3 je nejobsáhlejší a souhrnně převádí specializace na nové základní obory specializačního vzdělávání, na základní kmeny, na nástavbové obory certifikovaných kurzů, a to podle vyhlášky č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, ve znění platném do 29. 6. 2004, podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění platném do 30. 6. 2008 a podle vyhlášky č. 233/2008 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, ve znění platném do data vydání této vyhlášky (8).
V rámci přípravy v základním kmeni se předpokládá, že příprava ve společném základu (interním a chirurgickém) u stanovených oborů bude probíhat zhruba 12 měsíců a zbývajících 12 měsíců bude specializační příprava probíhat již v rámci zvoleného oboru. Absolventi obdrží certifikát o absolvování základního kmene ve svém zvoleném oboru.
Všeobecné praktické lékařství je zařazeno mezi základní obory s minimální délkou specializačního vzdělávání 3 roky, základní kmen interní nebo všeobecné lékařství.
V případě certifikovaného kurzu vyhláška stanoví, která specializovaná způsobilost je předpokladem vstupu do vzdělávání.
Posudkové lékařství se zařadilo mezi certifikované kurzy – obory nástavbové – s minimální délkou vzdělávání 2 roky, všechny obory specializačního vzdělávání s výjimkou oborů hygiena a epidemiologie, klinická biochemie, lékařská genetika, lékařská mikrobiologie, nukleární medicína, patologie, radiologie a zobrazovací metody.
Rozdíly mezi specializačním vzděláváním a certifikovaným kurzem ukazuje tabulka 1 (5).
Celoživotní vzdělávání
Odborné celoživotní vzdělávání představuje formování specifických znalostí a dovedností orientovaných na určité zaměstnání a jejich aktualizaci a přizpůsobování měnícím se požadavkům pracovního místa, organizace či trhu práce. Celoživotní vzdělávání posudkových lékařů se realizuje stejně jako v jiných lékařských oborech sebevzděláváním, účastí na kurzech, seminářích a stážích organizovaných IPVZ, odbornými společnostmi ČLS JEP, ČLK apod., a dále i účastí na seminářích a školeních pořádaných zaměstnavatelskými organizacemi, tedy MPSV a ČSSZ.
Pokroky lékařské vědy, které se promítají do nároků na posudkové lékaře při posuzování zdravotního stavu a současně i častá novelizace právních předpisů způsobují měnící se pracovní podmínky lékařů. Dobrým příkladem je v současné době zavádění hodnocení funkční schopnosti podle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví. (dále MKF), které se dotkne především nejprve činnosti praktických lékařů a následně i posudkových lékařů .V současné době je posuzování podle MKF (dále také ICF – International Clasification of Functioning, Disability and Health) především doménou rehabilitačních lékařů.
S postupným rozšířením jejího používání v praxi i dalších lékařů resortu ministerstva zdravotnictví, tzn.i praktických lékařů, by se měla klasifikace ICF implementovat i do činnosti rezortu ministerstva práce a sociálních věcí, tedy posudkových lékařů. Proto Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje na říjen mezinárodní seminář k problematice MKF za účasti Dr. Michaela F. Schuntermanna, který se podělí o zkušenosti se zaváděním klasifikace ICF v Německu.
Dr. Schuntermann vede sekci „Epidemiologie a metodologie“ oddělení Rehabilitačního výzkumu Sdružení Německých penzijních pojišťovacích ústavů ve Frankfurtu a věnuje se výzkumným úkolům z oblasti rehabilitace. Působil rovněž jako prezident Evropské federace pro výzkum v rehabilitaci a německý zástupce pro revizi ICIDH a ICF WHO a v roce 2001 se stal čestným členem Evropské federace pro výzkum v rehabilitaci.
Připravovaný seminář přispěje nejen k lepší orientaci odborné veřejnosti v Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, ale i k pochopení principů, na jejichž základě je, kromě jiného, připravovaná nová vyhláška o posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, která má za cíl pokles pracovní schopnosti objektivně posoudit a umožnit tak pojištěncům společenské, pracovní a sociální začlenění odpovídající zdravotnímu stavu.
Závěr
Obecně lze říci, že identifikace potřeby vzdělávání představuje i v každém lékařském oboru dosti obtížný problém již proto, že kvalifikace a vzdělání jsou obtížně měřitelné a kvantifikovatelné vlastnosti člověka (1, 4). Praktické a posudkové lékaře ohrožuje neutěšená personální situace obou oborů, která se může odrazit na poskytování zdravotní péče pacientům a klientům. I proto vnímáme akutní potřebu úzké spolupráce při posuzování zdravotního stavu pojištěnců pro účely sociálního zabezpečení zaměstnanosti.
V dotazníkovém šetření z roku 2007 „Názory lékařů a veřejnosti na činnost lékařské posudkové služby“ realizovaném MPSV se 59 % z 500 respondentů – klientů lékařské posudkové služby vyjádřilo, že posuzování zdravotního stavu by mělo být svěřeno praktickým lékařům a současně 91 % si stěžovalo na nedostatek informací o činnosti lékařské posudkové služby. Jako důsledek intenzivnější výměny informací mezi praktickými a posudkovými by mohl být požadavek pojištěnců na získání dostatečného množství informací o činnosti LPS např. i praktickými lékaři splněn. Praktičtí lékaři by mohli své pacienty hlouběji informovat o jejich možnostech s systému sociálního zabezpečení zaměstnanosti.
Peter J. Drucker řekl, že „Nejlepší cesta k předpovědi budoucnosti je její tvorba“. Zda se odrazí chystané legislativní změny v kvalitě postgraduálního vzdělávání a zda přispějí k zajištění potřebného počtu praktických a posudkových lékařů s požadovaným postgraduálním vzděláním, budeme moci hodnotit až s potřebným časovým odstupem.
MUDr. Bc. Libuše Čeledová, Ph.D.
Odbor posudkové služby MPSV
Na Poříčním právu 1,
128 00 Praha 2
E-mail: libuse.celedova@mpsv.cz
Sources
1. Amstrong, M. Řízení lidských zdrojů. Praha: Grada, 2002, s. 856.
2. Čeledová, L., Čevela, R., Veselý, J. Migrace v posudkové službě. Zdravotnictví v České republice, 2008, XI, č. 1, s. 30-33.
3. Čeledová, L. Vzdělávání – prvek personální stabilizace lékařské posudkové služby. Revizní a posudkové lékařství, 2008, 11, 1, s. 26-27.
4. Čeledová, L., Čevela, R. Postgraduál posudkových lékařů. Zdravotnictví v České republice, XI, 4, 2008, s. 132-133.
5. Čevela, R., Čeledová, L. Dopad reorganizace posudkové služby na vzdělávání posudkových lékařů. Fórum sociální politiky, VÚPSV,v.v.i., Praha, 2009, 3, 1, s. 24-26.
6. Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, v platném znění.
7. Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace).
8. Vyhláška č.233/2008 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů.
9. Věstník MZ ČR, ročník 2005, srpen, částka 8, s. 116-118.
10. Nová vyhláška o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů
Labels
General practitioner for children and adolescents General practitioner for adultsArticle was published in
General Practitioner
2009 Issue 7
Most read in this issue
- Regionální migrující osteoporóza – diferenciálně diagnostický problém
- Pochybení a omyly v lékařské praxi
- Léčba závislosti na kanabinoidech
- Prevencia artériovej trombózy (artériotromboprofylaxia) v klinickej praxi