Delirium tremens – rizikové faktory vzniku

Overview

Tato původní práce sleduje výskyt některých rizikových faktorů ve dvou skupinách pacientů:
1. pacienti s delirantním stavem po odnětí alkoholu, 2. pacienti s odvykacím stavem bez deliria.

Cíl:
Určení významných rizikových faktorů vzniku a rozvoje deliria tremens, které by pak mohly být využity v klinické praxi při příjmu a rozdělování pacientů na jednotlivá oddělení, také pro plánování další léčby a snížení rizika rozvoje komplikací delirantního stavu.

Metody:
Ze všech pacientů, kteří byli přijati v roce 2004 na akutní příjmové oddělení pro léčbu závislostí Psychiatrické léčebny v Kroměříži, byly vybrány dvě skupiny mužských pacientů. Rozděleni byli do dvou skupin podle příslušnosti k diagnóze F10.3 nebo F10.4 dle MKN 10. V obou skupinách byl sledován výskyt následujících dvanácti rizikových faktorů: 1. epileptický záchvat před přijetím či v anamnéze, 2. hypertenze či elevace TK při přijetí, 3. úraz hlavy, 4. jiný traumatický děj před přijetím, 5. hypokalémie, 6. elevace ALT a/nebo AST, 7. cirhóza jater, 8. diabetes mellitus, 9. vředová choroba či gastropatie akutně přítomná a/nebo v anamnéze, 10. pankreatopatie, 11. febrilie či infekce, 12. projevy odvykacího stavu při současné ebrietě při přijetí. Dále byla sledována četnost současně přítomných příznaků. Byly hledány souvislosti mezi rizikovými faktory a rozvojem či přítomností deliria tremens. Celkem bylo ve studii 87 pacientů, z toho 57 s výskytem deliria, 30 s prostým odvykacím stavem.

Výsledky:
Ve skupině delirantních pacientů se statisticky významněji vyskytovala hypokalémie – RR = 3,8 (1,2–12,0), epilepsie – RR = 2,75 (1,1–6,9) a přítomnost čtyř a více příznaků současně – RR = 2,6 (1,1–6,5). Jako vedlejší nález byl zjištěn vyšší průměrný věk ve skupině F10.4 – 47±9,0, oproti 43±8,4 u F10.3 při p<0,05. Na hranici statistické významnosti (p<0,10) byl nález elevace jaterních testů. Významně častěji se dále vyskytovaly následující znaky – úrazy hlavy i končetin, febrilie a pankreatopatie. Naopak ve skupině pacientů s odvykacím stavem bez deliria se statisticky významněji vyskytoval nález současné ebriety a odvykacího stavu – RR = 6,6 (1,9–23,6).

Závěry:
Nalezené signifikantně významné rizikové znaky je možné poměrně snadno zjistit při příjmu pacienta vyšetřením klinickým, laboratorním, popř. odebráním nebo znalostí anamnézy. U takto vytipované rizikové skupiny přijímaných pacientů pak může následovat intenzivní terapie zaměřená na snížení rizika rozvoje deliria a jeho komplikací.

Klíčová slova:
delirium – delirium tremens – odvykací stav – abúzus alkoholu – alkoholik – rizikové faktory – hypokalémie.