Citlivost klinických izolátů Bordetella pertussis na chemické látky
Authors:
P. Uttlová 1,2; J. Urban 1; V. Melicherčíková 1; J. Zavadilová 3; K. Fabiánová 4
Authors‘ workplace:
National Reference Laboratory for Disinfection and Sterilisation, National Institute of Public Health, Prague, Czech Republic
1; National Reference Laboratory for Pertussis and Diphtheria, National Institute of Public Health, Prague, Czech Republic
3; Department of Infectious Disease Epidemiology, National Institute of Public Health, Prague, Czech Republic
4; rd Faculty of Medicine, Charles University, Prague, Czech Republic
23
Published in:
Epidemiol. Mikrobiol. Imunol. 67, 2018, č. 3, s. 122-128
Category:
Original Papers
Overview
Cíl práce:
Cílem práce bylo u klinických izolátů kmenů Bordetella pertussis získaných z Národní referenční laboratoře pro pertusi a difterii stanovit citlivost k běžně dostupným dezinfekčním přípravkům. Kromě potvrzení citlivosti bylo naším úkolem stanovit přesnou koncentraci a dobu působení chemických látek při jejich praktickém použití, případně odhalit možný vznik rezistence celkem u 34 kmenů B. pertussis zaslaných do Národní referenční laboratoře pro pertusi a difterii v letech 2014 a 2015.
Materiál a metody:
Celkem bylo testováno 34 klinických izolátů, které byly zkoušeny třemi různými metodami na citlivost k chemickým látkám. Suspenzní mikrometoda byla použita jako prvotní screening, zkouška byla prováděna bez bílkovinného znečištění. Další testy probíhaly dle EN 14885, podle které je stanoveno testování přípravků v několika krocích. V prvním kroku jsou použity kvantitativní suspenzní metody (Fáze 2, Stupeň 1) a v druhém kroku metody pro praktické použití (Fáze 2, Stupeň 2). V prvním stupni byla použita kvantitativní suspenzní metoda modifikovaná dle EN 13727+A2, kdy byla potvrzena baktericidní účinnost daných přípravků za podmínek vyššího bílkovinného znečištění. Ve druhém stupni byly klinické izoláty testovány pomocí kvantitativní metody na nosiči modifikované dle EN 14561 v přítomnosti vyššího bílkovinného znečištění. Podle této normy jsou simulovány praktické podmínky použití daného přípravku. Celkem byly testovány čtyři různé dezinfekční přípravky s různým složením a různým určením jejich použití.
Výsledky:
Přípravek č. 1 vykazoval baktericidní účinky již při koncentraci 0,5 % po 2 minutách působení v případě ponoru a při 5% koncentraci po 2 minutách v případě otření. Druhý přípravek byl účinný v případě ponoru při koncentraci 0,1 % po 2minutovém působení a v případě otření při 1% koncentraci po časové expozici 2 minuty. Přípravek č. 3 ani ve 100% koncentraci po 5 minutách nevykazoval baktericidní účinky. Poslední přípravek účinkoval po 5 minutách při 10% koncentraci a po 2 minutách při 30% koncentraci.
Závěry:
V souboru klinických kmenů nebyl objeven žádný rezistentní kmen. Díky použitým metodám, které simulují praktické podmínky, byla stanovena přesná doba působení a koncentrace nutná k dezinfekci ploch a předmětů u přípravků č. 1 a 2 za přítomnosti bílkovinného znečištění. Poslední dva přípravky nejsou primárně určeny k dezinfekci ploch či předmětů, ale k dezinfekci kůže, respektive sliznic. Výsledky získané pro přípravky č. 3 a 4 jsou tedy zajímavé, ale nelze z nich vyvozovat konečné závěry, jelikož nebyly přesně simulovány podmínky praktického použití těchto přípravků.
KLÍČOVÁ SLOVA
Bordetella pertussis – citlivost – dezinfekční přípravky
Epidemiol. Mikrobiol. Imunol., 67, 2018, č. 3, s. 122–128
Sources
1. Tan T. Summary: Epidemiology of pertussis. Pediatric Infectious Disease Journal, 2005; 24(5):S35–S38.
2. Loeffelholz MJ, Sanden GN Bordetella. In Murray PR, Baron EJ, Jorgensen JH, Landry ML & Pfaller MA. (Eds.) Manual of Clinical Microbiology, 9th ed. Washington, DC.: ASM Press; 2007:803–814.
3. Ryan KJ. Haemophilus and Bordetella. In Ryan KJ & Ray CG. (Eds.) Sherris Medical Microbiology, 4th ed., USA: The McGraw-Hill Companies, Inc., 2004:395–420.
4. Votava M, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vyd., Brno: Neptun, 2003:39–42.
5. Bosch A, Massa NE, Donolo A, et al. Molecular Characterisation by Infrared Spectroscopy of Bordetella pertussis Grown as Biofilm. Wiley Online Library, 2000;220:635–640.
6. Heymann DL. (ed.) Control of communicable diseases manual, 19th ed. American Public Health Association, Washington, DC., Baltimore: United Book Press, 2008:746.
7. Vysoká-Buriánová B. Pertusse – Parapertusse. Praha, 1961:122. Disertační práce na Lékařské fakultě hygienické Univerzity Karlovy. Vedoucí disertační práce Prof. MUDr. Karel Raška.
8. Kramer A, Schwebke I, Kampf G. How long do nosocomial pathogens persist on inanimate surfaces? A systematic review. BMC Infectious Diseases, 2006;6:130.
9. Kirilenko NI & Army Biological Labs. Viability of Hemophilus pertussis in Air and on Some Environmental Objects No. Trans-1559 Retrieved from DTIC Online Information for the Defense Community, 1965.
10. Hamidou Soumana I, Linz B, Harvill ET. Environmental Origin of the Genus Bordetella. Frontiers in Microbiology, 2017;8:28.
11. Taylor-Mulneix DL, Bendor L, Linz B, et al. Bordetella bronchiseptica exploits the complex life cycle of Dictyostelium discoideum as an amplifying transmission vector. PLOS Biology, 2017;15(4).
12. Gupta RK, Saxena SN, Sharma SB, et al. Studies on the optimal conditions for inactivation of Bordetella pertussis organisms with glutaraldehyde for preparation of a safe and potent pertussis vaccine. Vaccine, 1988;6(6):491–496.
13. Burnett LAC, Lunn G, Coico R. Biosafety: Guidelines for working with pathogenic and infectious microorganisms. Current Protocols in Microbiology, 2009;13(1A.1.1–1A.1.14).
14. Rutala WA. APIC guideline for selection and use of disinfectants. American Journal of Infection Control, 1996;24(4):313–342.
15. Russell AD. Bacterial resistance to disinfectants: present knowledge and future problems. Journal of Hospital Infection, 1999;43(1):57–68.
16. Poole K. Mechanisms of bacterial biocide and antibiotic resistance. Journal of Applied Microbiology, 2002;92(1):55–64.
17. Kneiflová J. Hodnocení baktericidní účinnosti dezinfekčních prostředků suspenzní mikrometodou. Československá epidemiologie, mikrobiologie, imunologie, 1988;37(2):97–103.
18. European Committee for Standardization (CEN). Chemical disinfectants and antiseptics – Application of European Standards for chemical disinfectants and antiseptics. Brussels, Belgium: CEN, Central Secretatiat. prEN 14885, 2016.
19. European Committee for Standardization (CEN). Chemical disinfectants and antiseptics – Quantitative suspension test for the evaluation of bactericidal activity in the medical area – Test method and requirements (phase 2, step 1). Brussels, Belgium: CEN, Central Secretatiat. prEN 13727+A2, 2016.
20. European Committee for Standardization (CEN). Chemical disinfectants and antiseptics – Quantitative carrier test for the evaluation of bactericidal activity for instruments used in the medical area – Test method and requirements (phase 2, step 2). Brussels, Belgium: CEN, Central Secretatiat. prEN 14561, 2006.
21. Munita JM, Arias CA. Mechanisms of Antibiotic Resistance. Microbiology Spectrum, 2016;4(2).
22. McDonnell G, Russell AD. Antiseptics and Disinfectants: Activity, Action, and Resistance. Clinical Microbiology Reviews, 1999;12(1):147–179.
23. Thompson A, Griffin P, Stuetz R, et al. The Fate and Removal of Triclosan during Wastewater Treatment. Water Environment Research, 2005;77(1):63–67.
24. Brenwald NP, Fraise AP. Triclosan resistance in methicillin-resistant Staphylococcus aureus (MRSA). Journal of Hospital Infection, 2003;55(2):141–144.
25. Russell AD. Biocides and pharmacologically active drugs as residues and in the environment: Is there a correlation with antibiotic resistance? American Journal of Infection Control, 2002;30(8):495–498.
26. Yazdankhan SP, Scheie AA, Høiby EA, et al. Triclosan and antimicrobial resistence in bacteria: an overview. Microbial Drug Resistance, 2006;12(2):83–90.
27. Thomas L, Maillard JY, Lambert RJ, et al. Development of resistance to chlorhexidine diacetate in Pseudomonas aeruginosa and the effect of a "residual" concentration. Journal of Hospital Infection, 2000;46(4):297–303.
28. Guillot S, Descours G, Gillet Y, et al. Macrolide-resistant Bordetella pertussis infection in newborn girl, France. Emerging Infectious Diseases, 2012;18(6):966–968.
29. Ohtsuka M, Kikuchi K, Shimizu K, et al. Emergence of quinolone-resistant Bordetella pertussis in Japan. Antimicrobial Agents and Chemotherapy, 2009;53(7):3147–3149.
30. Luddin N, Ahmed HMA. The antibacterial activity of sodium hypochlorite and chlorhexidine against Enterococcus faecalis: A review on agar diffusion and direct contact methods. Journal of Conservative Dentistry: JCD, 2013;16(1):9–16.
31. Sundheim G, Langsrud S, Heir A, et al. Bacterial resistence to disinfectants containing quaternary ammonium compounds. International Biodeterioration & Biodegradation, 1998; 41(3–4):235–239.
Labels
Hygiene and epidemiology Medical virology Clinical microbiologyArticle was published in
Epidemiology, Microbiology, Immunology
2018 Issue 3
Most read in this issue
- Srovnání epidemiologických charakteristik výskytu lymské boreliózy a klíšťové encefalitidy v České republice v letech 2007–2016
- Fekální bakterioterapie v léčbě klostridiové kolitidy
- Úspěšná léčba rituximabem pro granulomatózně-lymfocytární intersticiální plicní nemoc provázející běžnou variabilní imunodeficienci
- Citlivost klinických izolátů Bordetella pertussis na chemické látky