Novinky v kardiovaskulární patologii

Vážené kolegyně, vážení kolegové, přátelé,

doškolovací část následujících dvou čísel časopisu bude věnována problematice kardiovaskulární patologie. Jsme si vědomi, že tuto doménu můžete považovat za úzce profilovanou a možná i lehce okrajovou. Je pravdou, že některá témata jako například diagnostika dětských kardiomyopatií či hodnocení rejekcí u pacientů po transplantaci srdce představují velmi specifickou problematiku. Nicméně, s řadou diagnóz se my patologové setkáváme i v rutinní bioptické či pitevní praxi. Příkladem je pitva potracených plodů z důvodu prenatálně zjištěné srdeční vady, se kterou se potýkají i kolegové na menších pracovištích. Zároveň jde o obor, ve kterém drtivou většinu tvoří nenádorová onemocnění. A jak všichni víme, hodnocení nenádorových afekcí s sebou nese trochu jiné zákonitosti než v případě diagnostiky nádorů. Mluvíme tu zejména o klinickém přesahu, jelikož řada onemocnění vykazuje uniformní morfologii nebo je jejich mikroskopický obraz zcela necharakteristický. Patolog je tak nucen hledět za hranice svého mikroskopu a být nedílnou aktivní součástí multidisciplinárního diagnostického procesu. Následující doškolovací články tak byly koncipovány ve shodě s touto myšlenkou a jsou proto v mnoha ohledech značně klinicky zaměřené.

Na začátku se spolu podíváme na hodnocení morfologie malformovaného srdce v kontextu aktuální nomenklatury a platných definicí jednotlivých srdečních vad. Cílem článku bylo podat přehledný a pokud možno co nejméně zahlcující praktický návod, jak přistupovat k pitvě srdce s vrozenou vadou. Následovat bude klinicko-patologický „trojboj“, který zabrousí do specializovanější problematiky v podobě klinické a histopatologické diagnostiky myokarditid a kardiomyopatií. Jednotlivá sdělení na sebe vzájemně navazují a jejich myšlenkou bylo informovat o aktuálních diagnostických postupech z pohledu kardiologa i patologa a v obou směrech zdůraznit limitace, kterých je zde bohužel stále požehnaně. Zaměříme se tu trochu více na diagnostiku dětských kardiomyopatií, protože pozice patologa je zde silnější než v případě kardiomyopatií dospělého věku. Dotkneme se i jednoho z nejzákladnějších pilířů novodobé medicíny a tím je ischemická choroba srdeční. Jelikož značná část této problematiky běží mimo bioptický provoz, jistě neuškodí krátká exkurze do klinické kardiologie, zejména s ohledem na aktuální klasifikaci ICHS a její diagnostická kritéria. V neposlední řadě se pak soustředíme na oblast, která je nám patologům nejbližší, a tou jsou nádory a ostatní tumorózní léze srdce. Zde jsme cílili hlavně na jejich diferenciální diagnostiku a krátce se zmíníme i o oblíbeném tématu posledních let, kterým je koncept intimálních sarkomů.

Od srdce se pak přesuneme k problematice cév, kde nás čeká hutný klinicko-patologický dvojčlánek, pojednávající o multidisciplinární diagnostice vaskulitid. Histopatologické sdělení bylo pojato co nejpraktičtěji, ve stylu „pattern-based approach“, klinická část nám pak přiblíží aktuální diagnostická kritéria na klinické úrovni. Exkurzi do světa cévní patologie zakončíme krátkým příspěvkem o histopatologickém hodnocení nezánětlivých degenerativních onemocnění aorty, zejména s ohledem na recentně etablované mezinárodní doporučené postupy pro hodnocení mediální degenerace.

Závěrem je třeba poděkovat všem kolegům z oboru patologie, kardiologie i dalších klinických odvětví, kteří se na přípravě doškolovacích textů aktivně podíleli. Jejich svědomitý přístup a entusiasmus nás ubezpečuje, že pro vás bude výsledný text příjemným a zábavným čtením a zároveň vám srozumitelnou a uchopitelnou formou přiblíží tuto na první pohled nepřístupnou (ale o to zajímavější) problematiku.

Za celou redakci časopisu vám přeji

poučné a inspirativní čtení

Ondřej Fabián